10. kapitola

Po návratu domů se stalo přesně to, co předvídala, nemohla vylézt z auta a postavit se na nohy. Nakonec to přece jen zvládla aspoň tak, aby si Honza ničeho nevšiml.

V neděli ráno nemohla téměř ani dojít na záchod a v pondělí nepřišla do práce.

Neměla ve zvyku házet se marod a ani to nikdy neudělala, ale teď to prostě nešlo. Zavolala Aleně, že nepřijde, namazala si puchýře, zalepila je a vlezla si s knížkou znovu do postele.

Když se uvelebila, napadlo ji, že si také mohla přinést sklenici vody a možná i něco k jídlu, ale nedovedla si představit, že by došla až do kuchyně, takže nad tím jen mávla rukou a snažila se začíst do knihy.

To se jí podařilo tak dobře, že přeslechla veškeré zvuky a všimla si Honzy, až když vešel do ložnice.

„Měla by sis pořídit aspoň psa. Proč nejsi zamčená?"

„Byla jsem zamčená... asi," odpověděla překvapeně a byla ráda, že má na sobě krásnou noční košilku, a ne své obvyklé vytahané tričko. Bílou bavlněnou košilku s prostřihávanou výšivkou a ladící šortky si přivezla z Bali.

„Ukaž mi chodidla."

Sabina vysunula nohu zpod peřiny a bolestivě sykla, když se Honza podíval pod náplast.

„Čím sis to mazala?"

„Indulonou, normálně se mi puchýře nedělají, nejsem na ně vybavená."

„Zajedu ti do lékárny pro něco účinnějšího."

„Jak si na tom ty?"

„O trochu lépe. Také mám pár puchýřů, ale nechodím do práce v lodičkách."

„Znáš to, šéf, dress code..."

„Šéf ti nařizuje opět klid na lůžku," zatvářil se přísně.

„Bylo by fajn, kdybys občas zašel jen tak a nemusel mě ošetřovat," vzdychla Sabina.

„To zní jako nějaká sexuální fantazie, ještě že nemusím nosit stejnokroj sestřičky."

„To nemusíte, pane doktore."

„Jdu do lékárny, než začnu litovat, že jsem přijel."

Vrátil se až za dvě hodiny. Kromě věcí z lékárny přivezl rovněž vodní masážní lázeň a aloe vera v květináči.

„Ty myslíš na všechno, ale upozorňuji tě, že jsem umořila i africkou fialku."

„Podle velikosti tvých puchýřů soudím, že nám z téhle rostliny zbydou jen kořínky," poznamenal Honza, vytáhl švýcarský nůž a seřízl jeden z listů a pustil se do ošetřování puchýřů. Sabina musela opět obdivovat jeho praktičnost. To, jak si dokázal poradit v každé situaci. To, jak se s ním cítila bezpečně a klidně.

Měla cítit bolest, když jí ošetřoval chodidla, ale místo toho cítila jen jeho příjemné doteky. Vzdychla a zavřela oči, aniž by si to uvědomila. Podíval se na ni a věděl, že už se nedokáže ovládat, ačkoli si to přál. Chtěl, aby Sabina byla ta, která ho bude prosit, aby se s ní miloval, ale tohle tomu bylo dost blízko.

„Myslím, že potřebuju studenou sprchu," řekl chraptivě, ale ona mu naznačila, aby nepřestával.

Položil na noční stolek aloe a náplasti, pak si pomalu si sundal sako a uvolnil kravatu. Sama se k němu natáhla, aby ji vzal do náruče. Sabina sotva dokázala dýchat, když se Honzovy rty přitiskly k jejím. Zatnula mu prsty do košile, a přivinula ho k sobě. Jeho rty trpělivě a beze spěchu laskaly její, jako kdyby se snažil zachytit její chuť. Pak jí zuby jemně stiskl dolní ret. Ani pořádně necítila, jak se vlastně ocitla v peřinách.

Položil jí dlaň na bradu a naklonil hlavu, aby ji mohl líbat ještě důkladněji. Když přejela svým jazykem po jeho, tiše zachraptěl. Pocítila, jak se chvěje a bylo jí jasné, že je stejně vzrušený jako ona.

Honza jí zlehka vtiskl další polibek a hebké teplo jeho rtů stačilo k tomu, aby s radostí hodila všechno za hlavu. Teď chtěla všechny ty spoilery, chtěla přeskočit všechny zbývající kapitoly a dostat se co nejrychleji až na konec. Začala mu rozepínat knoflíčky, zatímco on jí svlékl košilku.

„Nemám žádný kondom," zarazil se.

„Pár jsem jich koupila," šeptla, a aniž by ho přestala líbat, zašátrala v zásuvce nočního stolku. Než mu ho však stačila podat, zazvonil Honzův telefon.

„Promiň, normálně bych ho vypnul, ale teď jsem v podstatě v práci," tvářil se doopravdy naštvaně, přesto hovor přijal.

„Sakra, sakra," řekl jen a začal se rychle oblékat.

„Nechceš studenou sprchu?"

„Tohle JE studená sprcha," odpověděl, vtiskl jí rychlou pusu a než se nadála, zmizel za dveřmi.

Studená sprcha to byla i pro ni. Nechápala, co se mohlo stát tak důležitého, že tak rychle odešel, ale snažila se to přejít. Už tak jí věnoval dost času, který měl trávit v práci.

Možná by se měla vrátit k původnímu plánu – žádné spoilery, žádné přeskakování kapitol.

Po jeho odchodu se natáhla po knížce a skoro celý zbytek dne strávila četbou. Trochu se strachovala, co se stalo ve firmě, ale díky napínavé četbě na to brzy zapomněla.

Honza se u ní zastavil pozdě večer. Nepočítala s tím, že by se ještě vrátil a už skoro spala. Tentokrát byla dokonce zamčená, takže ji musel vzbudit telefonem, aby mu přišla otevřít.

„Promiň, že sem jdu takhle pozdě, ale dlužím ti vysvětlení," řekl místo pozdravu.

„To by počkalo do rána, ale pojď dál. Pokud ti to nevadí, vrátím se do postele. Tentokrát raději sama," pustila ho Sabina dovnitř a kulhala zpět do ložnice.

„Já vím, že se zlobíš," řekl omluvně a přistrčil si židli k její straně postele, „ale Olina, moje asistentka... praskla jí voda a odvezli ji narychlo do porodnice. O dva měsíce dřív!"

„Já jsem ani netušila, že byla těhotná, ale to s ní snad měl jet její manžel a ne ty."

„Nejel jsem s ní, byl jsem ve firmě. Musím najít náhradu, a to nebude snadné. Olina byla vážně schopná a jenom díky ní, jsem mohl věnovat tolik času tobě, protože můj zástupce je na nic. A to je druhá část problému, protože budu muset najít náhradu i za něj. Popravdě jsem to plánoval už dlouho, ale teď v krizi vidím, že jsem to neměl odkládat, protože se na něj nemůžu spolehnout."

„Koukám, že firmu čekají velké reorganizační změny. Už víš, koho dáš na jejich místa?"

„Zkušenou asistentku mi pošle zítra agentura a místo zástupce bych nabídl Michalovi."

„Tomu, co chodí s Alenou? Vždyť je mu patnáct."

„Je mu pětadvacet, jako tobě a myslím, že si to zaslouží."

„Asi ano, nebudu ti do toho kecat, nic o tom nevím."

„Mě tvůj názor zajímá. To místo asistentky jsem chtěl původně nabídnout tobě, ale nedokázal bych se soustředit na práci a..."

„Ani bych to nevzala. Šéf a sekretářka - to nehorší klišé pod sluncem. Takhle mi to vyhovuje," nepřiznala už, že by nemělo cenu všemu se učit, když by si Honza musel za půl roku hledat jinou.

„Mě to také vyhovuje," usmál se na ni a ulevilo se mu, že jí to vysvětlil. „Teď jsem tak rozrušený, že ani neusnu."

„Tak ještě nejezdi domů. Lehni si na chvíli vedle mě a můžeme si povídat. Nebo ti přečtu pohádku," navrhla Sabina. Skutečně si přála, aby tam zůstal přes noc.

„Díky. Stačí pár minut, potřebuji se trochu zklidnit." Svlékl si oblek, sundal kravatu a položil se vedle Sabiny. Ta se otočila na bok a začala mu opatrně hladit čelo a spánky dokud se jeho dech a tep nezpomalil a on nezačal tiše chrápat.

Ráno se probudila s hlavou na jeho rameni a vůbec netušila, jak k tomu došlo. Chtěla se opatrně zvednout a odejít do koupelny, bez toho aby ho vzbudila, ale zadržel ji. Aniž by otevřel oči ji pevně objal a políbil na tvář, a až pak sevření opět uvolnil. Teprve potom Sabina konečně odešla do koupelny.

Nezdržela se tam moc dlouho. Věděla, že Honza bude určitě pospíchat do práce.

Když se i on vrátil z koupelny byla už oblečená. Její chodidla na tom byla tak dobře, že se rozhodla jít do práce. Na lodičky si netroufla, ale černé polobotky byly docela pohodlné.

„Měl bych si tu nechat aspoň kartáček na zuby," zamumlal Honza.

„Mám několik náhradních. Nechávám si je posílat z e-shopu, tak jich vždycky kupuji víc," vzala ho zpátky do koupelny a podala mu náhradní kartáček.

„Můžu tě odvézt do práce?"

„Raději ne. Ty pomluvy už nezastavíme, ale nechci k nim zbytečně dávat důvod."

„Ale já to chci. Všechno. Chci se vedle tebe probouzet, vozit tě do práce a z práce, obědvat s tebou v kantýně a líbat tě na chodbě a je mi jedno, kdo to uvidí. A je mi jedno, jestli se mnou nechceš spát."

„Já... nic takového jsem neřekla, jen nechci žádný skandál."

„Bojíš se, Ká dvojko?" zeptal se a nastavil ruku.

„Nebojím," odpověděla tvrdohlavě. Přijala nabízenou ruku a nechala se odvést k autu.