Zoe se potichu plížila po ztichlé chodbě. Většina její rodiny seděla venku na zahradě, jen Amelia pobíhala u plotny, aby včas uvařila oběd. Vyhlédla velkým oknem na zahradu, kterou zalévalo sluneční světlo. Léto už udeřilo v plném proudu. Přestalo pršet a meteorologové slibovali nádherné počasí plné slunečních paprsků.

Chery seděla na dece, hrála si s panenkou, kterou dostala od Zoe. Aiden vedle ní na ni roztomile žvatlal. Cheryl si ho nevšímala, zrovna se zajímala o Nořin balón, který vyhodila vysoko do vzduchu. Nora se po něm zběsile vrhla. Odklidila se z dívčina dosahu i s míčem.

Cillie klečela u záhonu. V ruce svírala motyku a v druhé držela pár kousků plevele. Na záhonu rostly bylinky. Máta, mateřídouška, heřmánek, šalvěj, levandule, měsíček a spousta dalšího. Vyčerpaně si otřela pot z čela. Slunce jí do obličeje svítilo i přes rozložitý klobouk, který si nasadila přes vlasy.

Zoe odvrátila pohled. Došla až ke schodům. Vyhlédla z bezpečné vzdálenosti. Její matka se míhala u plotny, nasekávala zeleninu, míchala polévku a kontrolovala pánev s masem. Zoe si ani nevšimla. Tady věděla, že jí nic nehrozí. Pokračovala dál po chodbě.

Minula květináče s pokojovými květinami a pár kaktusy. Některé šlahouny se plazily po podlaze. V klidu je přeskočila, ale čím dál se blížila ke svému pokoji, tím její nervozita a strach narůstaly. Zhluboka vydechla, aby se aspoň trochu uvolnila. Počítala do deseti, dokud jí tlak z ramen nezmizel.

Stanula před obyčejnými dveřmi s klikou ve tvaru sovy. Zkusila vzít za kliku. Její babička tentokrát nezamknula. Spokojeně se usmála. Teď má cíl na dosah. Dělí ji od něj jen několik překážek, které s lehkostí překoná.

Vkročila do pokoje. Prostornými francouzskými okny sem proudilo dostatek světlo. Nebylo potřeba svítit, ale jedna polovina okna byla zatažená. Zoe ji pro jistotu neodtahovala, aby si nikdo nevšiml toho, že se zde objevila. Rozhlédla se po pokoji.

Na nočním stolku a všude v pokoji bylo rozestavěno tolik fotek. Některé z nich před časem ležely v obýváku, ale Cillie je schovala do svého pokoje. Zoe si každou z nich prohlédla. Na všech se od ucha k uchu křenila dívka v různém věku. Měla nazrzlé vlasy, které místy přecházely do kaštanové a zářivě blankytně modré oči s rošťáckými jiskřičkami. Občas se vedle ní objevil i chlapec, Zoein otec Aiden.

Celý pokoj si Cillie sladila do bílo-zelené. Okna překrývaly zelené závěsy s bílým lemováním. Zoe rukou přejela po zeleném povlečení a přešla ke skříni z bílého dřeva. Do pokoje svojí babičky moc často nechodila. Naposledy se zde objevila před třemi lety.

Hledala jakoukoliv věc, která by vypadala magicky a nepřirozeně. V rohu zahlédla podivný železný kotlík stát na třech kuřích nohách. Prohlédla si ho pořádně. Jeho obvod obtočili draci, kterým z úst šlehal oheň. Zoe se otřásla a raději popošla zpět. V hlavě jí děsivě šrotovalo.

Kam by si Cillie schovala věci, které chtěla utajit? Zoe se znovu pečlivě rozhlédla po pokoji. Její pohled zabrousil k nočnímu stolku. Popošla až k němu a klekla si. Její boty celou dobu rozčileně klapaly o podlahu pokrytou bílým kobercem. Štěstí, že si vzala bačkory, jinak by Cillie poznala, že její pokoj navštívil nezvaný host.

Pomalu vysunula zásuvku. Nacházelo se v ní jen pár šperků a malý stříbrný klíček, který házel odlesky do všech světových stran. Zoe ho sebrala do ruky a zásuvku rázně zavřela. Zkoumavě si klíček prohlížela proti slunci. Hledala na něm něco, co by jí napovědělo, kam pasuje. Zamyšleně přecházela po pokoji.

Její pohled utkvěl na stole. Nezdál se ničím zvláštní. Byl to jen obyčejný stůl, na kterém její babička pracovala, ale i přesto ji k sobě táhnul. K čemu vůbec sloužil doopravdy? Dělala na něm své magické pokusy či snad na něm vyráběla lektvary pomocí kotlíku se třemi nohami? Nebo se jí to jen zdálo a ona se mýlí? Rozhodla se potvrdit své domněnky. Opět si klekla na kolena.

Po čtyřech přecházela kolem něj. Přejížděla po jeho povrchu dlaní. Zatím narazila jen na neporušitelnou hladkost. Takže se asi mýlila, protože jinak by už něco dávno našla. Copak by ji to k magii netáhlo? Připadala si, že z něho cítí podivné kouzelné vyzařování. Jako by se ocitla ve tmě a on na ni blikal. Lákal ji.

Zoe se protáhla pod stolem. Dostala se k jeho zadní části. Skrčila se k zemi, aby ji neviděl nikdo z venku. Netušila, jak by reagovala Cillie, kdyby ji tu objevila. Raději to ani vědět nechtěla, protože se nechtěla stát obětí jejího hněvu, že se jí vnučka hrabala ve věcech. Obzvlášť v těch osobních.

Opakovaně přejížděla po povrchu. Pořád to odkládala. Teď to ale rozhodla vzdát. Tady prostě nic nenajde, i kdyby si vlasy vyškubala. Její ruka klesala a nechala by ji i klesnout, kdyby na poslední chvíli neškrtla prstem o skoro neviditelný výstupek. Zoe se k němu vrhla. Nacházel se úplně na spodu. S vykulenýma očima ho prozkoumala.

Jednalo se o tmavou klíčovou dírku, která skoro splývala s barvou stolu. Pro nevnímavé oči byla neviditelná. Zoe klíček zasunula do zámku, který cvakl. Se zatajeným dechem objevila mechanismus, který chvíli vrčel. Nakonec se otevřel. Před ní zela malá skrýš. Byla v ní tma. Nahmatala v ní něco rukou.

Jejích prstů se dotkla krabička a kniha. Vytáhla to na povrch. Nic jiného tam nenašla, ale hádala, že Cillie si toho po pokoji poschovávala mnohem více, jen to zatím neobjevila.

Prohlížela si tu knihu. Zářila modrým světlem. Vylétaly z ní stříbrné jiskry. Zoe se jim vyhla. Nasála do nosu její vůni. Přečkala už mnoho generací, než se dostala k Cillie. Zdála se velmi stará. Její hřbet pokrývala hnědá kůže se zlatou přezkou.

Zoe ji zatím odložila. Nejprve se rozhodla prozkoumat krabičku. Zatřásla s ní. Ozvalo se z ní podivné chrastění. Jako kameny. Nakrčila nos a povytáhla obočí, když viděla, co se v uvnitř nachází.

•••••

Cillie si setřela vyčerpaně z tváře pot. Slunce už pořádně připalovalo, i když ještě nebylo poledne. Jeho paprsky se dostaly skoro všude. Stíny před nimi utíkaly, krčily se v rozích. Dnes se před jeho oslnivými paprsky nikdo neschoval. Každého zasáhly.

Potřásla hlavou. Pár vlasů se jí uvolnilo z drdolu. Lemovaly jí obličej. Hlínu už měla za nehtama i na rukách. Pracovní rukavice si nechala v pokoji. Nešla si ale pro ně, protože by se musela zvednout, což jí připadalo jako spousta námahy. Ohlédla se za sebe.

Na zelené trávě, kde Amelia ráno roztáhla deku, klečela Cheryl. Házela po svém otci kousky ovoce a zeleniny, které dostala na talíř. Odmítala jíst. Už se v ní probouzela první puberta, kdy se jejím hlavní heslem stávalo „Ne, já šama!"

Pobaveně nad nimi zakroutila hlavou. Opodál Nora rozkousávala svůj míč. Kdykoliv se jí uvolnil z pacek, zuřivě na něj vrčela a dorážela. Nora nevnímala, že to není živý tvor a míč jí neodpoví. Rozhlédla se po zahradě.

Na červené zahradní houpačce nikdo neležel. Zoe se musela schovávat doma, protože venku ji nikde nezahlédla. Takže opět leží ve svých knížkách nebo se Amelii plete v kuchyni. V poslední době se chtěla strašně moc naučit vařit. Amelia svolila, protože se svou dcerou příliš času nestrávila. Podívala se do okna svého pokoje.

Zdálo se jí, že tam zahlédla mihnutí se vlasů a drobné dívčí postavy. Zamrkala očima. Zjevně už začíná blouznit z toho horka. Rozhodla se vstát. V zádech jí luplo, až Nora nastražila uši. Se štěkotem vyběhla k jednomu stromu, na který štěkala. Na jeho větvích se nacházela malá veverka, která před fenkou uhýbala. Schovala se v koruně.

Nora zuřivě dorážela a drápala se po stromu. Brzy zase sklouzla zpět dolů. Po pár neúspěšných pokusech to vzdala. Odloudala se zpět ke svému míči. Cillie si zatím došla ke stolu pro vodu s citronem. Amelia před chvílí přinesla na zahradu celou konvici.

Sklonila se k Noře, jež se jí lísala u nohy, podrbala za ušima. Fenka slastně přivřela oči, ale po krátké době se ozvalo tlumené vrčení. Cillie se začala rozhlížet po zdroji, co fenku tolik rozdráždilo. Brzy ho objevila.

Její přívěsek ve tvaru sovy na krku vydával mírnou záři. Začala se stupňovat. Přimhouřila oči. Věděla, co to znamená. Někdo se narušil kouzelnou ochranu okolo knihy. Někdo se pokoušel získat tajná kouzla, informace a rituály. Nositelé se objevili v jejich domě.

•••••

Zoe seděla na podlaze uprostřed babiččina pokoje. Před sebou měla otevřenou krabičku. Všechny věci vyndala z ní. Objevila tam kameny. Některé z nich poznala, protože, nevěděla proč, ji Cillie od raného věku učila, aby je všechny poznala. Rozeznala mezi nimi obsidián, měsíční kámen, tyrkys a nefrit.

Opodál ležel červený karneol se žlutým citrínem. Zoe mezi nimi neobjevila žádný kámen, který by pasoval právě k ní. Všechny je znala, i jejich léčivé schopnosti. Rozmrzele je nastrkala všechny zpátky. Bylinky zastrčila zpět do pytlíku.

Zaujala ji ještě jedna věc, která ležela zastrčená až úplně vzadu. Opatrně si ji převalovala v rukách. Podrobně ji zkoumala. Přejela rukou po ní. Připadalo jí to jako kouzelná hůlka z Harryho Pottera, ale tohle mělo na konci divné zakončení. Vystouplé kousky dřeva se stáčely do uzavřeného kruhu. Uvnitř svíraly podivný kámen, který neznala. Ten ji babička neučila poznat. Mávla hůlkou.

Představovala si, že sedí u jezera v Bradavicích. Na kolenou má položenou knihu kouzel. Zběsile mávala hůlkou. Okolo ní létaly předměty, které se poté svezly na zem. Prohlédla si své oblečení. Poznala uniformu, dlouhý černý plášť, bílou košili a šedou sukni. Na plášti se jí vyjímal znak Bradavic a vedle toho nebelvírský. Hrdě vypnula hruď. Lev na jejím plášti ukazoval, kam ji zařadil Moudrý klobouk.

Její představa skončila. Zoe hůlku odložila. Všimla si zvláštní pěticípé hvězdy na jejím boku, ale i přesto nechala hůlku být. Její pozornost se teď upnula na knihu. Odepnula zlatou přezku. Zachvátil ji úžas a zvědavost.

Listovala zažloutlými stránkami. Před ní se míhaly podivní názvy, některým nerozuměla, ale ty druhé zněly až příliš jasně. Její duše se zaradovala. Konečně našla odpověď a důkaz, že neblouzní a všechno je pravda.

Kniha před ní se rázem zaklapla, písmo na stránkách vybledlo. Zoe to nechápavě pozorovala. Co to má znamenat? Kniha se rozzářila pronikavým světlem. Zoe si zakryla oči. Dveře od pokoje se rozrazily.

V rychlosti vyskočila do stoje. Před sebou uviděla rozčilenou tvář Cillie Whiteové. Couvla před ní. „Zoe?" zalapala čarodějka po dechu. Zoe ji prudce odstrčila a proběhla okolo ní. Vyběhla ven a poté směřovala do lesa, kde se ztratila v jeho objetí.

OPRAVENO: 02.06. 2020