Amelia si dělala horký čaj. Měla tušit, že potom, co její rozrušená tchyně doklopýtala do kuchyně, ho bude potřebovat. Z konvice šla pára a hluk. Aby se zabavila, než se čaj udělá, pozorovala z okna les. Nikdy do něj nechodila. Ani se neptala na takové zbytečné otázky, proč zrovna les obklopuje celou jejich zahradu. Když sem poprvé přijela, samozřejmě si dotěrné otázky neodpustila, ale poté, co jí Aiden odhalil pravdu o budoucí tchyni, vzpamatovávala se nelehko. Brzy poznala, že je lepší, když se nebude na nic vyptávat.

Konvice cvakla. Zalila svůj pytlíček s brusinkovým čajem horkou vodou. Střelila pohledem po Cillie Whiteové. Seděla zhroucená na židli u stolu z tmavého lakovaného dřeva. Nepřítomně hleděla před sebe. Ani jednou nezamrkala. Jako by tajila něco, co ji vyrušilo a ona se teď hodlala se vším svěřit.

Cilliiny vlasy byly zplihlé od neustálého deště. Před týdnem a kousek, krátce po Zoeiných třináctých narozeninách, se její babička vypařila. Nechala po sobě jen vzkaz s tím, že míří navštívit svou známou. Amelia se nad tím ani nepozastavila. Vrchní čarodějka se vytrácela často do lesa, odkud se někdy vracela až po dlouhých hodinách. Stejně jako Zoe.

Ta teď strávila v lese všechen svůj čas. I když se její vztah s matkou zlepšil, stále se odmítala svěřovat. Tvrdila, že po tom, co dělá, nikomu nic není. Amelia to nechala být. Doma Zoe zdržely jen nepřetržité deště, které venku celý týden panovaly. Amelia se bála vyjet i do města, aby na ni z nebe nepadaly kroupy o velikosti vejce. I to se během týdne párkrát stalo.

Cillie si podložila bradu rukou. Její oči těkaly směrem k hodinám, dveřím a schodům. Jako by hledala, jestli jsou naprosto samy a nikdo je nehledá. Amelia se nad tím podivila. Co jí chce říci tak důležitého?

Jakmile vrchní čarodějka proklouzla dveřmi, dožadovala se Ameliiny pozornosti. Proč ale hledala zrovna ji? Čekala, že si o věcech ohledně magie popovídá s Aidenem, ale ona vyhledala její uši. Když se jí Amelia chystala odmítnout kvůli práci, vybalila na ni aspoň část svého tajemství. Sdělila jí jedno slovo, které ji přimělo, aby si to všechno vyslechla. To slovo znělo hlas.

Amelia sebou přitom vyslovení trhla. Hned jí došlo, o koho se bude jednat. Zoe se částečně se svým strádáním na hlasu vyrovnala. Hrála si více s Cheryl, nebála se vyhledat společnost někoho jiného než své babičky. Víc se otevřela ostatním. Byl to jen malý krůček k tomu, aby se uzdravila úplně.

Cillie poklepávala prsty o stůl. Mumlala si pár slov pro sebe, ale brzy se to brumlání změnilo na slova staré melodie. Amelia ji už jednou slyšela. Cillie si ji prozpěvovala v den, kdy uplynulo deset let od smrti její dcery Iris. Jako malé tu písničku brnkala Zoe na harfu. Uspala ji tím. Amelia nejdříve předpokládala, že se jedná o ukolébavku, ale poté zapochybovala. Melodie písničky byla rychlejší a svižnější.

„Ehm," vytrhla svou tchyni z jejích úvah, „dala by sis kávu nebo čaj?" Cillie se na ni podívala nepřítomným pohledem. Amelia jí mávla rukou před obličejem. Cillie se po pár zamrkáních vrátila zpět do místnosti.

„Já... Ano, děkuji. Ale jen tři lžičky cukru, prosím," vrátila se zpět ke svému tichému prozpěvování. Blondýnka nad tím zavrtěla hlavou. Nikdy víc podivnou osobu neviděla. Občas litovala, že se přivdala zrovna do rodiny čarodějů.

Amelia znovu zapla konvici. Vzduch v prostoru naplnila pára, které poté utekla otevřeným oknem. Čarodějka znovu hleděla před sebe, jako by se v místnosti nacházela pouze sama. Tentokrát si poklepávala prsty do rytmu. Už si broukala druhou sloku písně. Amelia obrátila oči v sloup. Teď jí Cillie Whiteová připadala jako senilní stará dáma. Nikdy nečekala, že se tohle stane. Konvice dovařila kávu.

Amelia kouřící se hrnek postavila před čarodějku. Mezi kaštanovými pramínky jí zahlédla pár šedin. Zasekla se uprostřed pohybu, kdy si chtěla sednout na židli. Čarodějka stárne, už jí ubývají síly, uvědomila si. Ale pokud Cillie přijde o svou moc... Kdo zachrání její dceru před Morganou?

Díky věštbě se pro mocnou čarodějku stala Zoe hrozbou. Morgana ji toužila zabít, ale zatím se k ní nedostala. Jediné, co dokázala, je, že Zoe nemluví a nemůže používat svou moc. To ale neznamená, že pro ni přestává být překážkou k vysněnému cíli, po kterém prahne už několik desítek let.

Cillie si všimla svého hrnku s kávou. Okamžitě se po něm natáhla. Vypila část horké tekutiny s cukrem, aniž by si popálila jazyk. Amelia svůj čaj upíjela pomalu. Nikam nespěchala. Zatím čekala, až se čarodějka rozhodne mluvit.

„Víš, Morgana nepřestane, dokud Zoe nezabije osobně. Mého manžela využívá k tomu, aby se k ní dostala. Zoe rozhodně neví, že její dědeček žije, a až ji osloví, ona nezaváhá, půjde s ním. Která vnučka by neodolala šarmu svého dědečka, když ho chce nutně poznat?"

Amelia se na ni dívala vykolejeně. Nechápala, o čem to tady její tchyně mluví. Vždyť s ní potřebovala mluvit o Zoeině hlasu, teď ale plácala něco o Morganě. Blondýnka jí chytla její dlaň do své ruky. Přinutila ji, ať se jí podívá do očí.

„Teď mi řekni pravdu, Cillie. O čem jsi se mnou potřebovala mluvit? Morgany se to rozhodně netýkalo," spustila na ni neodbytně. Cillie nakonec poraženě svěsila ramena.

„Ona by mohla mluvit, ale je tu jeden problém, ten se ti rozhodně líbit nebude," zašeptala Cillie. „Možnost, že se rozmluví, existuje jen jedna. Pokud všechny dívky z čarodějných rodin spojí své síly a uzavřou spojenectví, tak se Zoe tou silou navrátí hlas. To bychom jí ale musely říci o všem, co v naší rodině koluje. Pokud souhlasíš, řekneme jí o tom, že je čarodějka."

•••••

Ženy v kuchyni sice hovořily potichu, ale netušily, že se na schodech ukrývá dívka. Drobná hnědovláska s nevinným pohledem. Celý jejich rozhovor vyslechla. Teď jí v hlavě kolovaly nezodpovězené otázky. Měla chuť vtrhnout do kuchyně a své příbuzné vyzpovídat. Věděla ale, že by se prozradila. Už by nikdy nemohla poslouchat za dveřmi, což nepraktikovala tak často. Zkusila to jen dvakrát.

Tolikrát hledala odpovědi na své otázky. V domě nic nenašla. Zajímalo ji to už od toho incidentu na hřbitově. Od té doby cítila ve vzduchu podivné chvění. Napětí, jako by před ní ukrývali tajemství, o kterém se neměla nikdy dozvědět. Teď ale vyplavalo na povrch. Dozvěděla se, jak zachránit svůj hlas. Hodlala to vyzkoušet, ale zatím netušila pomocí čeho.

Nevěřila ale té poslední větě. Ona a čarodějka? Ty existují jen v knihách, ona žila v realitě, jak jí vždy opakovala matka. Nic kouzelného se na světě nedělo, vše se odehrávalo jen v její hlavě. Stejně si to myslela i o hřbitovu. Pokládala to za výplod své bujné fantazie. Teď ale začala silně pochybovat.

Ty výbuchy světla, zářivé koule a světelné paprsky. Tohle se rozhodně nedá rozumně vysvětlit. Sice by byla ráda, kdyby se jí stalo něco podobného, ale zároveň druhý Harry Potter neexistoval. Svět kouzel ji lákal, ráda si vymýšlela i své vlastní představy o tom, jak nastupuje do Bradavic. Ale tohle se jí zdálo nemožné. Ona se narodila jako obyčejná. Žádné podivné znamení ve tvaru blesku, jaké získal Harry po poražení Voldemorta.

Ale že i ona něco takového dokáže, to pro ni vypadalo divně. Pochybovala o tom, co se na hřbitově událo. Vždyť poté omdlela, rozhodně si to představovala. Ale i tak si to přála. Už by svým životem tolik neproplouvala, teď by se snažila i žít. Teď jen nepřežívala, ona by rozhodně žila naplno. Užívala by si život jako její babička. Nebo její zesnulá teta Iris, která se prý za život hodně bavila.

Druhá věc, která jí dělala starosti, se nazývala Morgana. Kdo je ta tajemná žena, která jí prý usiluje o život. Proč je pro ni Zoe tak nebezpečná? Tohle považovala za další důkaz k tomu, že její babička možná mluví pravdu a ona je opravdu čarodějka. Ovšem Cillie nikdy neviděla kouzlit. Jak to vůbec vypadá? Využívají se přitom bylinky, kameny nebo i hůlka? Vaří Cillie takové lektvary jako lektvar štěstí z Bradavic nebo mnoholičný lektvar?

Ale myšlenkami jí vrtala ještě poslední věc. Co má její děda společného s Morganou? On by jí snad ublížil? Ale ona se nenechá jen tak snadno zmást. Pokud babička říká pravdu, on ji neovládne. Ubrání se mu. Ale netušila jak. O svém zázračném čarodějnictví pořád pochybovala. Je obyčejná.

Dveře se pomalu otevíraly. Zoe za nimi zahlédla stín s vlasy v drdolu. Její babička. Matka stále seděla u stolu, popíjela svůj obvyklý čaj s brusinkami s kapkou citronu. Cillie se už dotýkala posuvné kliky. Zoe neváhala, rychle se zvedla ze země.

Její nohy uháněly směrem k pokoji. Zavřela za sebou dveře. Napjatě poslouchala, jestli ji babička přece jen nezahlédla. Kroky se mihly okolo jejího pokoje, ale dovnitř nezamířily. S výdechem se úlevně svezla po dveřích. Tohle bylo jen o fous.

Teď si ale uvědomila jednu věc. Pokud chce zjistit pravdu, musí hledat přímo u zdroje. V ložnici své čarodějnické babičky.

OPRAVENO: 01.06. 2020