„Skyi, ano byla jsem s ním. Ale v podstatě děláme to stejné. Zrovna jsem chtěla jet do kasáren, abych se někoho zeptala, zda o něm něco neví. Ale vidím, že to asi nemá cenu." Nemělo cenu zapírat. Bylo vidět, že věděl více než hodlal říci.

Nemusela mu ani koukat do hlavy, aby to zjistila, i když to měla v plánu. Jeho mysl se jí zdála hůře dostupná než u jejích klientů, nebylo divu, Sky nepotřeboval pomoct. Chtěl jen zpátky svého otce. Odkašlal si a jeho odpověď ji dostala: „Táta mi o vás říkal. Jste prý stejná jako Marco. Teda alespoň podle těch bílých očí. Jen vy je máte o hodně zářivější než on."

„Trhá mi uši to tvoje vykání. Říkej mi Farah, protože jinak si budu připadat jako když mi je sto let. A myslím, že i tvůj táta by to schválil." Snažila se to zahrát do outu, ale svá slova i tak brala naprosto vážně. Dokonce chvíli myslela na to, že by své oči skryla. Nakonec usoudila, že by to bylo zbytečné. To však ještě netušila o Skyově povaze říct vše, co měl na jazyku. Bez jakéhokoliv ostychu. Nebylo divu, že jejím směrem jednu z těch odpovědí vyhrknul: „Sakra... Tak dobře, ale nebude to jen kvůli tomu, že s ním spíte, že ne?"

„Tak asi radši vyrazíme, ne?" Popadla svůj deník a doufala, že se dalším trapným rozhovorům vyhne. Každým slovem jí vháněl do náručí chuti na alkohol. On za to přímo nemohl, ale cítila se v jeho přítomnosti strašně divně, což se jí nestávalo příliš často. Z většiny konverzací dokázala vybruslit, tato však byla výjimkou. Děláš to pro Saula, opakovala si několikrát po sobě a snažila se uklidnit. Kdyby vládla ohni jako jedna z jejích klientek, její pracovna už by se proměnila v uhlíky.

„Sejdeme se v kasárnách. Budu potřebovat oba velitele, dokážeš je sehnat?" zeptala se ho Farah, než se pořádně nadechla. Mladík věděl, že možná řekl spoustu nevhodných věcí, ale už je nemohl vzít zpátky. Navíc lhát někomu s její silou? To by nešlo. A proto raději jejím směrem kývl a rozběhl se směrem ke kasárnám. Když zmizel za rohem ulice, konečně se mohla svobodně nadechnout. Napětí, které z něj cítila se smíchávalo s jejím a vytvářelo nebezpečnou kombinaci. Opřela se rukama o zeď budovy a zhluboka dýchala. Získávala zpět kontrolu nad svými pocity.

„Tohle si ještě vyříkáme, Saule," pošeptala si sama pro sebe. Jako kdyby ji snad mohl slyšet. Naštěstí to netrvalo tak dlouho, jak původně čekala. Strach v ní zůstal, ale to bylo vzhledem k situaci pochopitelné. Chuť se zavřít s lahví a pít zase klesla na únosnou mez. Tentokrát se rozhodla vzít i auto, netušila totiž, jak se situace bude vyvíjet dál. Ale jakmile se k němu přiblížila, ucítila něco podivného. Položila na něj ruku a na chvíli potřebovala aktivovat svou moc. Kromě podivné značky u zadních dveří ale nic špatného nenašla. Vytáhla telefon a vyfotila si to. Poté už nebylo cesty zpět, musela jet do kasáren. Pouze s menší zastávkou doma, kvůli převlečení.

Měla sto chutí vytáhnout svoji uniformu, ale nakonec to zavrhla. Nebylo by to gesto, které chtěla ukázat. Ze skříně ale vytáhla jeden ze svých nejstarších kabátů ve vojenské zelené. V tmavých barvách místo jejího obvyklého pracovního oblečení složeného z šatů nebo košile s kalhotami, se cítila mnohem pohodlněji. Stáhla si vlasy do ohonu a naposledy zkontrolovala telefon. Od poslední zprávy mlčel, což ji děsilo. Chvílemi měla chuť se ozvat sama, ale věděla, že by to nebylo moudré. Vlastně ani netušila, zda by to šlo, když se jednalo o skryté číslo.

Jakmile zastavila před kasárnami, zhluboka se nadechla. Doufala, že na ni bude Sky čekat u brány, aby se nemusela bavit s tím troubou, který tam byl minule. Věděla, že se střídají, ale na takové věci určitě měla štěstí. Naštěstí se ukázalo, že na ni mladík opravdu čekal.

„Čekají na nás v místnosti, kde se konají všechny porady. Jeden z učitelů byl vyslán s mladými na speciální trénink jako náhradu za ten ranní, takže by nás teoreticky neměl nikdo vidět. Ovšem zaručené to není nikdy, ale i tak se to snaží velitelé co nejvíce utajit," informoval ji o tom, co se stalo, než přijela. Bylo to pro něj lehké, podával reporty svému otci, když přišel z venku. Naučil se to už jako malý kluk a věděl, že se mu to bude hodit. A když se Farah lehce pousmála, věděl, že do ledové kry vytvořil malou prasklinu.

„Dobrá práce, Skyi. Veď mě, zas tak dobře se tu nevyznám. A ty jako někdo, kdo tu vyrostl, musíš znát každou skulinu."

„Nerad bych zase řekl nějakou hloupost. Za to předtím se chci omluvit. Opravdu jsem netušil, že táta nic neřekl," řekl během toho, co ji vedl směrem ke schodům do velitelské budovy. Byla sice spojená s ubikací, kam šla za Saulem, ale i tak ji Sky vedl k jinému vchodu. Dala si ruce do kapes a soustředila se jen na to, co bylo podstatné. A k tomu patřilo i mladíkovo uklidnění. Proto se podívala jeho směrem a klidně promluvila: „To se někdy stane. Ale vlastně jsi v některých věcech měl pravdu. Jako psycholožka bych měla být připravena opravdu na všechno, a přesto jak jsi viděl, tak jsem nebyla. Hlavně, že už je ve všem jasno."

„Ale i tak hádám, že až ho najdeme, tak si to asi vyslechne." Zasmál se, což situaci odlehčilo. Bylo vidět, že si na ni svůj názor vytvořil. Udělalo to na ni dojem, protože se trefil. Připojila se k němu a taky se usmála. Dokázala se na něj najednou dívat úplně jinak. Poznávala v něm Saulovu povahu, i když nebyl jeho pravý syn, stejně to tam bylo.

„Na syna jsi neobvykle drzý, ale v podstatě máš pravdu. Ale nejdřív se ujistím, že je v pořádku, než to na něj vybalím." Jejím slovům se oba zasmáli. Jako kdyby i ta krátká chvíle dokázala udělat divy. Nebo to možná bylo místem. Přece jen mladík možná nikdy nebyl v ordinaci psychologa. Což se dalo pochopit, prvotní nervozitu zažívala už mnohokrát. Pokaždé se jí ale podařila nějak překonat.

Vystoupali po schodech a Sky otevřel dveře do místnosti, kde už na něj čekali dva lidi. Jakmile uviděli příchozí ženu, podívali se na sebe a poté jedním hlasem vyhrkli: „Farah?"