„Vykradu ti svetry a odnesu si je domů."

A opravdu tahle věta dokázala muže donutit k pohybu. Věděla jak na něj, i když si to Saul občas odmítal přiznat. Většinu času zastával názor, že ho láska oslabuje, ale to bylo ve chvílích, kdy jeho srdce bylo napadrť. Vracela se a mizela podobně jako mořská hladina, nebylo proto divu, že měl často špatné sny právě o tomhle. Zavrtěl hlavou a překonal vzdálenost mezi nimi. I kdyby chtěl, nemohl jí odolávat příliš dlouho. Byl taky jen člověk, který si až příliš uvědomoval, že dokázal padnout na kolena pouze před jednou ženou. Před ní byl bezbranný a to ani nemusela používat své schopnosti.

Jako zhypnotizovaný otevřel dveře a nechal ji projít jako první. Ani jeden z nich nepromluvil, ale kdyby je někdo pozoroval, dokázal by si všimnout onoho podivného pouta, které mezi nimi bylo. I proto Saul dokázal vydržet její odchody a návraty tak dlouho. Ale už z toho byl také unavený. I Farah před ním měla tajemství a tohle bylo to jeho. Její další odchod už by nezvládl. Věděl to. Kdyby používal tu věc na krku, došlo by mu, že to mohla kdykoliv udělat znovu. Třeba by se měl nakonec zvednout a odejít sám. Přihlásit se na další misi a začít nový život někde daleko. Ale něco ho tu drželo. Nejen Sky, ale i ona. Jako kdyby ji i přes to všechno ve svém životě přece jen potřeboval.

I možná to byl důvod, proč ji hned po zavření dveří na ně opatrně přimáčkl. Měl v sobě zmatek, kterého se potřeboval zbavit a ona ho provokovala už dost dlouho. Nebránila se, spíše to vypadalo, že to očekávala. Po nějaké chvíli mu na rameno položila hlavu a vydechla mu na krk, což mu vytvořilo husí kůži. Mezitím ji líbal na krku. Pošeptala mu do ucha: „Nech mě aspoň svléknout z těch hrozných šatů, které mám jak korzet." Mírně se zasmála svému vtipu, který ovšem připadal vtipný nejspíše jen jí. Když však Saul pohlédl dolů pochopil. Netušil, jakými procesy její tělo procházelo, ale vsadil by se, že měla bříško o něco větší než na pohřbu.

Pomalu si na to začínala zvykat, ale stejně to nenáviděla. Ráno a večer měla stejný problém, ale přes den to bylo celkem v klidu, kdyby alespoň zůstávalo stále stejné. Ale to by nebyla taková zábava. Farah odešla do koupelny a nechala Saula v pokoji samotného. Jen po něm hodila kabát, kterého se potřebovala zbavit jako prvního. Přibližně v půlce se zbavila i lodiček, které ji začínaly tlačit, což se obvykle nestávalo. Nechtěla, aby viděl, jak se bude soukat z obtažených šatů. Smích nebylo něco, co by v něm chtěla vyvolávat. Když za sebou zavřela dveře, na chvíli se o ně opřela. Potřebovala se vydýchat. Všechny emoce jí připadaly dvakrát silnější než obyčejně a s tím se potřebovala srovnat. Ne, že by na to nebyla připravená, spíše nechtěla, aby to převzalo kontrolu nad jejím tělem. Kdykoliv se mohla vrátit do stavu podobného pubertě. A to Farah příliš neuklidňovalo. Ale věděla, že neměla příliš času, protože znala Saula až příliš dobře. Navíc také chtěla, po celém velice náročném dni skončit v objetí někoho, kdo ji miluje.

Nervózně zabrala za zip a modlila se, aby se nezasekl. Čím byl níže, tím více místa měla a mohla se lépe nadechnout. Než je přetáhla přes hlavu, došlo jí, že se před něj vrátí jen ve spodním prádle. Což mohla být výhra nebo i naopak. Záleželo jen na tom, kam se bude Saul dívat. V odraze za sebou zahlédla kousek zeleného rukávu. Heuréka, zajásala když vedle vany našla jeden z jeho svetrů. Její ďábelský plán mohl začít. Rozepla si podprsenku a nechala ji spadnout na zem k šatům, které si tam hověly. Konečně si mohla i rozpustit vlasy a nechat po sobě spoustu pinetek na poličce u jeho věcí na holení. Měla chuť mu je vyhodit, ale neudělala by to. Strniště mu až nesmyslně slušelo, i když líbat ho s ním už taková pohoda nebyla. Zvlášť když po dlouhé době začínal připomínat spíše tuláka než vojáka. Rozesmála se nad představou totálně zarostlého Saula, ale její výraz ztvrdl po chvíli, kdy si uvědomila, že to nebyla její představa, ale jedna ze vzpomínek.

Naposledy se zkontrolovala v zrcadle a vyhrnula si rukávy až k loktům. Když otevřela dveře, spatřila Saula jen v černém tílku a kalhotech od uniformy. Přicupitala za něj a zezadu ho objala. Položila si na něj i tvář a přes tenkou látku cítila vystouplé jizvy. Strčila mu studené ruce pod tílko a pohladila je. Cítila, jak se slzy snaží dostat z očí, ale dokázala je ovládnout. Jako kdyby dokázala prožívat jeho bolest. Ale Saul se mezitím stihl otočit a vzít ji do náručí. Na očích jí viděl na co myslela, i proto jí vložil ruce pod bradu a lehce ji nadzvedl. Políbil ji a nechal ji zapomenout na jeho bolest, kterou i sám zaháněl hluboko do mysli. Chtěl ji uchránit před vším zlým, i když to nepotřebovala. Ani si nevšiml, kdy si přetáhla svetr přes hlavu. Stála před ním v celé své kráse. Žena, kterou miloval od prvního okamžiku, kdy ji spatřil.

Chytil ji za pas a zvedl do výšky, Farah mu omotala nohy kolem pasu. Nehodlal ji nechat udělat to co posledně, tentokrát bylo opravdu na něm, jak to mělo skončit. A tentokrát si vybral zdrcující pomalé dobývání své milované. Ukázat jí jaké bylo čekat den po dni, než opět uvidí její tvář. Opatrně ji položil na postel a prsty začínal na krku a pokračoval s nimi stále níže. Viděl, jak se kroutí, ale jen mu to vyvolalo úsměv na tváři. A to ještě ani pořádně s trýzněním nezačal. Jen jí ukazoval cestičku, kudy jí bude dokazovat své city. Ještě než se k ní ale sehnul, přimhouřil oči a stáhl si tílko. Nemusel se ničeho bát, Farah jizvy brala jako jeho součást. On musel taky, bylo načase. Jakmile se přiblížil k jejímu krku, dala mu ruce na svalnatá ramena a doufala, že ho donutí k rychlejšímu průběhu. Mučil ji a moc dobře o tom věděl. Mezi jednotlivými polibky jí záměrně foukl na kůži a sledoval její reakci. Až když se dostal na břicho, zvedl k ní zrak a viděl plameny v jejích očích. Tak nedočkavá.

Tušil, že když bude pokračovat ve stejném tempu, mohla by se naštvat a chtít převzít kontrolu. Ale nyní byl v ráži on. Alespoň pro jednou být vůdce v jejich vztahu, když většinu času je to právě ona, kdo velí.

„Pokud madam chce, tak mě bude muset zbavit kalhot," pronesl s mírným pobavením a jen sledoval, jak se její výraz proměňuje podle myšlenek, které se jí honily v hlavě. Neochotně se zvedla a klekla si na studenou podlahu. Lehce ji to překvapilo, ale dále se věnovala jemu. Poprvé byla odhodlaná se opravdu nechat zdolat. Což mu nikdy nedovolila, ale jako kdyby se něco změnilo. I tak mu to hodlala oplatit stejnou mincí. Udělala přesně to, co chtěl, ale tempem jemu podobné. Už jen při rozepínání opasku několikrát zavadila o jeho rozkrok a pokaždé se tvářila velice nevinně. Když mu konečně ležely u kotníků, začínal se bát, že přišla její mučící část. I když měl chuť ji vzít za její nádherné vlasy a vzít to zpět do svých rukou. Ale neudělal to, zajímalo ho, co se bude dít.

Její ďábelský výraz ho lehce děsil, ale když se konečně rozhodla ho uspokojit, věděl, že bylo správné ji nechat. Ale když se blížil vrcholu, Farah najednou přestala. Hněv v něm stoupal strmě vzhůru. Nebylo divu, že ji vytáhl na nohy a několika popostrčeními dohnal až ke zdi. Pravou nohu si zvedl k pasu a hodlal jí tu frustraci vrátit. Bylo to jako hrát tenis, pokaždé byl v převaze někdo jiný. A tentokrát to bylo zase na něm. Odhrnul jí vlasy z krku a mírně jí na krku naznačil jako kdyby ji chtěl kousnout. Zuby jemně přejížděl po kůži mezitím, co se Farah prohýbala v zádech. Snažila se mu to usnadnit, ale i tak věděla, že ráno skončí zničená. A přesto nehodlala ustat, dokazovala mu tím i své city, i když je neříkala nahlas. Jako kdyby se jich také bála. Ale všechen ostatní strach se každým pohybem ztrácel. A dokud byl v ní, nic okolo neexistovalo. Pouze jejich spojená těla předávající si své myšlenky jiným způsobem.

Užívali si spolu klid před bouří, která mohla přijít kdykoliv. Navíc se nemuseli ohlížet na to, zda Farah neotěhotní, protože to už se stalo dávno předtím. Ovšem v zápalu milování zapomněli na to, že kolem nich se také nacházeli lidé. Především jeho kamarádi, kteří je občasně zaslechli i přes zesílené zdi vůdcovské budovy.