Jako kdyby to osud celou dobu plánoval. Nechával je tak dlouho oddělené, aby se jejich srdce opět mohla setkat. Když se Farah blížila k branám výcvikového centra po náročném dni, cítila zvláštní pocit v břiše. Vracela se v podstatě na místo, kde Saul usedal do jejího křesla a ona mu záměrně hleděla do hlavy. Zhluboka se nadechla, chtěla ho překvapit a on o její návštěvě vlastně ani nevěděl. Přímo u vstupní brány ji zastavil hnědovlasý mladík, který se postavil do pozoru a promluvil: „Koho hledáte, madam?"

Farah se unaveně usmála, nebylo to ten den poprvé, co na své tváři musela takový výraz vytvořit. Od pohledu jí byl velice sympatický, asi tak jako žvýkačka na botě, které se nejde zbavit.

„Hledám Silvu."

„Kterého z nich, pana poručíka nebo jeho syna?"

To byla informace, která Farah zaskočila. Čekala cokoliv, ale toto opravdu ne. Jako kdyby mladík vzal dýku a vrazil ji přímo do srdce. V jejím mozku pomalu začínal působit vír. Měla chuť své překvapení zrušit a zamířit na své obvykle místo k Fredymu. Tam alespoň nemusela očekávat takové bomby. Pokusila se vzpamatovat, protože hlídač čekal na svou odpověď. Farah se zhluboka nadechla a lehce přiškrceně odpověděla: „Poručíka Silvu, pokud to tedy je Saul Silva a není jich tu ještě víc. A neříkejte mu, kdo přišel."

„Jak si přejete, madam," dořekl, otočil se a zamířil do budky. Tím jí nechal chvíli o samotě na vydýchání. Cítila slzy v očích a chystala si otázky, které by jim mohly zkazit večer. Otočila se zády, aby jí neviděl do tváře a mohla se v klidu uklidnit. Její moc přebírala kontrolu a její oči ledově modrou barvu. Byl to odstín, kterého se sama bála. Každá emoce její oči upravila do jiného odstínu, čehož si všímala, když měla možnost si je prohlédnout. Zaměřila se na budku a poslouchala velice krátký rozhovor. Saul zněl naštvaně, chtěl vědět, kdo na něj čekal. Ale mladík nezklamal a neprozradil ji. Nakonec však souhlasil s tím, že přijde. I jen to ženě stačilo k mírnému uklidnění. Její plán se vracel na cestu, kterou chtěla, i když s mírnou odbočkou.

Stačilo jen čekat.

„Farah?" zaslechla za sebou své jméno, což ji donutilo otočit. Stále se nějak nezbavila svých ledových očí a jakmile je Saul postřehl, věděl, že se něco dělo. Kývl na mladíka, který zasalutoval a zavřel se uvnitř budky. Až poté znovu promluvil: „Co se děje?"

„Proč jsi mi neřekl, že máš syna?" vyhrkla na něj dostatečně potichu, aby to nebylo slyšet přes celý areál. Na muži bylo vidět, že takovou otázku nečekal a jeho výraz se změnil na provinilý. Přiblížil se k ní, ale Farah udělala dva kroky dozadu. I proto s pohledem na ní odpověděl: „Chtěl jsem ti to říct, jen na to nějak nebyla vhodná doba. Přece jen to není úplně něco, co řekneš při první ran...setkání. Sky je navíc už skoro dospělý, takže se o sebe umí postarat."

„Sky," šeptem zopakovala jeho jméno. Znělo jí povědomě, jako kdyby už ho někde viděla nebo četla. Nechtěla se s ním hádat, rozhodně ne takto na veřejnosti. Ale také neměla chuť se s ním potkat. Mezitím ji však Saul vzal za ruku a vedl ji do bezpečí budovy, mimo zraky ostatních čumilů. Všiml si, že některá okna se rozsvítila a jeho studenti sledovali show, co se děla u brány. Nepochybně za to mohl mladík v budce. To mu nedaruju, bude běhat, až bude potit ty koblihy, co má tak rád. Dokázal být i zlý instruktor, když se to od něj čekalo. Většinou to však nebylo potřeba. Vytvářel si u mladých přirozenou autoritu, o které netušil, kde se brala.

Jakmile za nimi Saul zavřel dveře pokoje, chytil Farah za obě ruce a čekal. Nevěděl, co se s ní dělo, ale rád by jí nějak pomohl. Zavřel oči a vzpomínal na to, jak se Sky objevil u něj. Doufal, že se na to žena podívá jeho očima a tím jí to vysvětlí lépe než slovy. A měl pravdu, opravdu pochopila, že se jí snažil něco ukázat. Dovedlo ji k tomu tiché vnitřní volání, které se jí ozývalo v hlavě. Jakmile se ho rozhodla vyslechnout, spatřila malého chlapce třímajícího zapečetěný dopis. Zpod zlatých vlásků vylekaně sledovala Saula dvě modrá kukadla. Farah mohla přihlížet, jak ho muž vzal dovnitř. A nebylo to jediné, co se jí snažil ukázat. Také útržky z toho, jak rostl. Jako kdyby to skládal jen pro tuto příležitost.

„Ty jsi Skye adoptoval? Protože ti ho Andreas nechal přede dveřmi?"

„Ano, přesně tak. Sky v podstatě svého otce nezná, i když se tady jednou za čas ukázal. Dokázal se svému synovi vyhýbat natolik, že jsem ho vychovával já a kasárny. Což není úplně místo pro dítě." Pousmál se nad myšlenkou dětského koutku vedle skladu na zbraně.

„Většina lidí by to neudělala," vypadlo z ní po chvilce, kdy se snažila vše zpracovat. Bylo toho na ní už moc, společně s věcmi z předešlých hodin její praxe. A přesto byla ochotna ho vyslechnout. Viděla, že mu na tom hodně záleželo.

„Farah, on byl můj přítel. Už na akademii byl grázl, který nedodržoval své slovo, ale přesto jsem mu věřil. Když do dopisu napsal, že to bylo dočasně, tak jsem mu to taky sežral," sklopil hlavu a cítil se zranitelný. Jako kdyby je Farah ponořila do nepropustné bubliny, kde nemusel být onen drsný voják, kterým přede všemi byl. Mohl se stát tím Saulem, kterým kdysi býval a o kterém si myslel, že zemřel s prvním výstřelem ve válce. Čím dál častěji si všímal, že i Farah v jeho přítomnosti ztrácela svou vážnost a nechávala se více unést svými emocemi. Což v jejím případě mohlo znamenat i katastrofu s ohledem k jejím schopnostem.

„Náhodou si myslím, že vyhrál, když ho dal zrovna k tobě. Získal otce, který mu byl dobrým vzorem," stále nevěřila tomu, že to slovo vyslovila nahlas. Ale i tak myslela vážně vše, co mu řekla. Její hněv každým vysvětlením klesal, dokud se jí oči nezměnily zpět na její barvu. Zničehonic se pousmála a její nálada se obrátila o sto osmdesát stupňů.

„Když už je to tedy jasné, jsi připraven na překvapení? Potřebuji se zabavit a nechci trávit dalšího půl dne u záchodové mísy." Připravila si to, i když dost jasně věděla o Saulově nelibosti ve věcech, o kterých nic nevěděl. Jenže tentokrát si to převzal lehce po svém. Přitáhl ji blíže k sobě a políbil. Předtím než to stihl zkusit znovu, dala mu Farah přes pusu ruku.

„Tak takhle jsem to nemyslela. Spíš kino nebo večeři, ale když o tom tak přemýšlím, tak to může počkat." I tento jediný impuls stačil Saulovi k tomu, aby ji znovu políbil. Farah nahnula hlavu a odhrnula si vlasy na stranu. Věděla moc dobře, že ji měl raději s rozpuštěnými vlasy. Hrál si s nimi, namotával na prst a jiné. Tentokrát si to hodlal pamatovat od začátku do konce. Ani pro ženu to nebylo stejné, bez jediné kapky alkoholu mohla popustit uzdu svým nejniternějším pocitům, které zanedbávala již roky. I kdyby z onoho překvapení nakonec mělo sejít. Sice chvíli pomyslela na lístky, které koupila a místo, jež zarezervovala, ale to mohl vzít ďas. Byli ochotni to riskovat.