Bloom se otočila na Aishu, protože bez její pomoci by se do toho ani nepouštěla. Dívka na ni neochotně kývla a přemýšlela, kde má sakra v betonové budově vzít vodu. Nebylo to stejné jako když kolem ní dělala vodní bariéru naposledy.

„Máte u sebe někdo lahev s pitím nebo něco takového? Protože si ji tak nějak nemůžu vyčarovat ze vzduchu."

„V podstatě bys mohla," pošeptala si pro sebe Farah, ale neměla v úmyslu do ní rýpat. Místo toho se soustředila a vytvořila mezi nimi a Bloom ochranný štít. Cítila na sobě dívčin pohled, ale pokoušela se ho nevnímat. Bloom pokrčila rameny a položila obě ruce na zámek. Ještě nějakou dobu trvalo, než se kov pod její silou začal tavit. Nakonec však padl k zemi a Farah si mohla oddechnout. Používat naučený element bylo mnohem složitější než ten, který v sobě měla od narození. A přesto věděla, že nebyl čas na otálení. I kdyby měla na Andrease použít poslední sílu, udělala by to. Byla schopna padnout za Saula bez mrknutí oka.

Ale než ony dveře stihla otevřít, uslyšela za sebou hluk těžkých bot běžících po betonovém povrchu. Otočila se jejich směrem a čekala, dokud se několik vojáků neobjevilo na začátku chodby. Usmála se, když v jejich čele uviděla Marca. Vytáhl z kapsy vysílačku a dal pokyn Nouře, která byla v jiné budově. Slyšela jej díky citlivému sluchu posíleným schopnostmi.

„Rozumím. Kontaktovala jsem lidi u policie, takže i to je v řešení. Tým dva konec." Dokončila svůj update Noura a poté bylo ticho. Několik mladíků čekalo na rozkazy, připraveni ke všemu. Marco se díval na Farah a tichá konverzace se převalila v kývnutí, kdy se jeho oči lehce zesvětlily. Předávala mu informace, které potřeboval, aby je zároveň člověk uvnitř neslyšel. Na to Marco nijak neodpověděl, pouze vytáhl zbraň a rukou pokynul dvěma nejstarším za ním, aby udělali to stejné. Farah zásah nechala na nich, sama se mezitím postavila před dívky a stále po očku hlídala Rosalind. U ní také stála dvojice vojáků, kteří ji nehodlali spustit z dohledu.

Když však otevřeli dveře, čekal je šok. Andreas stál kousek od Saula a kontroloval ho, když je však uviděl, udělal několik kroků dozadu a zvedl ruce nad hlavu. Marco na něj i tak zamířil zbraní, aby se nepokoušel o nějakou hloupost. Ale stačil jeden pohled na jeho oblečení a pochopil, že on nebyl ten záporák. Potrhané oblečení od krve, jak se snažil všemožně vytvořit obvazy. Což donutilo Marca k pohledu na bezvládného muže na křesle.

„Farah, ten nám neublíží," oznámil směrem k lidem venku a mezitím pokynul Andrease zatknout. I přes jeho chování směrem k Saulovi ho nemohl nechat jít. Téměř na sto procent věděl, že v tom starší žena nemohla jet sama. Pro něj to však bude mít větší dohru. Když na sobě měl pouta, Marco k němu přišel blíž a pohlédl mu do očí. Viděl v nich slzy. A přesto na něj promluvil. „Uvidíme se před vojenským soudem, Andreasi."

„Odveďte mi ho z očí," nařídil jim a otočil se vstříc děsivému pohledu. Měl co dělat, aby ho emoce nepolapily. Nedivil se proto, že jakmile Farah vešla do místnosti, měla takové myšlenky. Marco na chvíli zavřel oči a donutil své schopnosti ustoupit do pozadí. Ustoupil k odchodu a nechal je o samotě. Stejně musel ještě něco zařídit. A ona si to zasloužila. I když počítal každou minutu, aby se Saulovi dostalo co nejdříve pomoci.

Jakmile Farah spatřila Saula, vehnalo jí to do očí slzy. Soustředila se pouze na něj a nevěděla, co v tu chvíli dělat. Zakryla si ústa a další kroky dělala až příliš pomalu, během čehož sledovala každý improvizovaný obvaz na jeho těle. Bylo jich tolik, že u čísla deset přestala počítat. Měla co dělat, aby nepadla na kolena a nezhroutila se. Připravovala se na spoustu variant, ale taková ji nenapadla ani v tom nejhorším snu. Byl tak klidný, ale jeho mozek stále vyzařoval dostatečnou aktivitu, aby s klidem mohla říci, že byl naživu. Natáhla třesoucí se ruku a chtěla ho chytnout za tu jeho. Nerozmyslela si to ani tehdy, když zahlédla látku nasáklou krví. Bylo jí naprosto jedno, kdyby se měla zašpinit. Radost z toho že ho vidí se mísila se strachem o jeho život. Teplo její ruky přece jen něco udělalo. Saul lehce otočil hlavou a na chvíli otevřel oči. Suché rty se zkroutily do malého úsměvu následovaným jeho slovy: „Farah."

Věděla, že mu způsobí bolest, ale musela ho obejmout. Cítila to tak a okolí ji v žádném případě nezajímalo. Saulova hlava po chvíli klesla, což Farah dalo znamení, že by si měli pospíšit. Ruce a tvář jí zůstala od jeho krve a s tím vyšla z místnosti. Zasažená onou chvílí. Nejvíce z nich to dokázala vstřebat Musa, která její emoční chvíli prožívala stejně silně jako ona.

„Můžeme ho odnést? Venku čeká vrtulník. A domluvil jsem, že tě můžeme ihned přivést." Marco ji chytil ji za rameno, aby upoutal její pozornost a Farah jen vděčně přikývla. Vzhlédla k dívkám a jedním pohybem ruky je směřovala k východu. Nepotřebovala, aby Saula viděly v takovém stavu. Netušila, co by to s nimi provedlo a jaká traumata by poté musela řešit. Nevnímala cestu zpět, přemýšlela nad tím, co viděla v jeho hlavě. Saulovu snahu vydržet do jejího příchodu. Naštěstí mohla jít až poslední, a tak si zvládla nepozorovaně setřít několik slz, které jí utekly z očí.

„Slečno Dowlingová, víme, že teď není úplně správný čas na takovou otázku, ale byla by možnost, že byste se stala naší mentorkou? Viděly jsme, co jste dokázala a my víme, že bychom potřebovaly pomoct."

„Promyslím to a případně vám dám vědět. A děvčata? Děkuji, bez vás bych nejspíš skončila v jejích rukách." Dokázala přiznat bez jakékoliv nadsázky či ironie. Ukázala jim, že i někdo jako ona je zranitelný a může být vystrašený. Dívky se pousmály a po chvíli se otočily a vyrazily zpět cestou, kterou do lesa přišly. Jediná Stella zůstala na místě a podle jejího výrazu ji něco trápilo. Farah k ní udělala několik kroků.

„Sepiš si to a až ke mně přijdeš příště, probereme to, ano? A neboj, z různých hlášení se tě pokusím dostat, tvá matka se to nedozví. I když jsi byla velice statečná. Vlastně bys na sebe měla být hrdá," s těmito slovy se s ní zároveň rozloučila. Cítila za sebou Nouru, se kterou měla jet přímo do nemocnice. Stella se za ní ještě chvíli dívala a poté luskla prsty, věděla, co se Farah snažila skrýváním emocí udělat. O něco podobného se snažila i ona, i proto zmizela s několika prameny slunce. Splynula s okolím a mohla být zase sama sebou. Ne dcera královny, ale prostě dospívající dívka.

Noura ji dovedla k řadě zaparkovaných aut, o kterých ani nevěděla, kde je schovávali. Do jednoho z nich nasedla společně s velitelkou. Většina z nich se již dala do pohybu a mířili si to po cestě zpět do kasáren. Mise pro ně skončila. Marco s několika mladíky úkoloval záchranáře, kteří si převzali raněného Saula. Poté kývl na Nouru za volantem, a i jejich vozidlo se dalo do pohybu.

Žena za volantem nebyla na řeči, i proto většina cesty probíhala potichu. Díky tomu měla Farah čas vyřídit si maily a zrušit si práci na několik dní. Dojela až k číslu Bena Harveyho, o kterém věděla, že byl velice schopný lékař se zkušenostmi. Nevěděla, v jaké nemocnici pracoval, ale otevřela zprávy a vyťukala svou otázku. Potřebovala si být jistá, že se dostane do schopných rukou.

Netrvalo dlouho a přišla jí krátká a jasná zpráva.

Právě na přílet poručíka Silvy čekám. Vypadá to, že na tohle potřebují někoho se zkušenostmi z terénu.