Stály naproti sobě a Farah se Rosalind nehodlala vzdát. Vždy když to udělala, akorát se stalo něco špatného. A toho měla dost. Měla za sebou dívky, které rozhodně nebyly bezbranné a byla ochotna jejich pomoc využít. A přesto netušila, jak mocná Rosalind byla. Na jejích očích téměř nebylo vidět, když začala používat svou moc. Světle modré se měnily na podobně bílou. Bylo nutné jen čekat. Dokud se za Rosalind z posledních dveří nevynořil Andreas. Oblečení měl nejen potrhané, ale také od krve, jako kdyby se uvnitř děla jatka.

„VRAŤ MI SAULA!" nekontrolovala se a její křik se rozléhal po všech chodbách i v hlavách ostatních. Starší ženu to i tak nechávalo chladnou. Udělala jeden krok vpřed a oplatila jí to stejnou měrou. Nehýbala ústy, ale Farah uvnitř trpěla. Trhalo jí to mozek na kousky, i když se tomu snažila bránit. A přesto by dala ruku do ohně za to, že slyšela ženský křik. Nebylo divu, Musa se svíjela na zemi a trpěla spolu s ní. Nebylo to k vydržení, nohy ji zradily a Farah padla na kolena. Nevěděla, co by měla dělat. Obvykle nějakou variantu měla, ale proti Rosalind si přišla bezbranná. Nevšimla si ani toho, že se jedna z dívek přesunula před ni. Chtěla ji chránit, ale Farah to pochopila až tehdy, když se místnost ztratila v oslepujícím světle.

„Odveďte slečnu Dowlingovou, nevím, jak dlouho tu bariéru udržím," ozvala se nakonec Stella hlubším hlasem než obvykle. Bylo vidět, že to měla pod kontrolou, ale to se mohlo každou chvíli změnit. Terra a Aisha popadly Farah a vedly ji zpět za Musou. Ani ony nevěděly, jak bojovat. Ale Farah jim svoji záchranu příliš neusnadňovala. Vzpírala se a chtěla zůstat na tom místě, kde padla na kolena.

„Já s ní musím bojovat. Ona ho nepustí, dokud nebude mít mě," opakovala stále dokola. Na pořádný plán jim však chyběly zkušenosti a také to nejdůležitější, čas. Nakonec se Farah přece jen povedlo dostat do jedné ze vzdálených místností, kde ji položily na zem. Naštěstí byla jen vyčerpaná, ale i tak si k ní klekla Musa a chytila ji za ruku. Možná to bylo až příliš troufalé, ale přebírala její bolest na sebe. Soustředila se, podle tváře bylo jasně patrné, že to fungovalo. Bloom s Aishou její počínání mohly jen sledovat. Oheň a voda byly v podstatě k ničemu. Pokud nechtěly ostatní zabít. Dokud si Aisha nevšimla podivného pásu, který měla Farah pod kabátem. Dívka ji pozorně sledovala, když se k němu snažila dostat.

„Aisho, co to sakra děláš?" zeptala se jí Bloom, které se dívčino počínání příliš nelíbilo. Chytila ji za ruku a byla odhodlaná spustit i své schopnosti jen aby ji zastavila. Moc by jí neublížila, pokud by stihla použít ty svoje. Ale jen plamen v očích donutil druhou dívku k promluvení: „Vypadá to, že tady paní psycholožka není úplně bezbranná. Mohlo by nám to pomoct vymyslet nějaký plán," odpověděla jí a nahmatala podivné náramky. Vytáhla je ven a položila je na zem. Farah měla stále zavřené oči a snažila se Rosalind vyhnat z hlavy, s čímž se jí pokoušela pomoci Musa.

Po nějaké chvíli Farah otevřela oči a neplánovanou rázovou vlnou smetla všechny ve svém okolí.

„Omlouvám se, tohle jsem se snažila odblokovat celou dobu, protože ta mrcha to ve mně potlačila." Opatrně se zvedla a nevypadala jako kdyby se před nějakou dobou nenacházela úplně mimo. Zahlédla na zemi kousek od Aishy věc ze svého arzenálu, a proto udělala několik kroků, nabídla jí ruku a poté promluvila. „Víš, jak to použít? Nebo jsi to hodlala zjistit až když je použiješ?"

Dívka nic neřekla a natáhla i s nimi ruku k Farah. Ta si je od ní převzala a jedním pohledem po místnosti spočítala všechny dívky. Jedna jí chyběla, zrovna ta, která se stala stěžejní pro další plán. Otočila se a rychle vyšla z místnosti, nechaje dívky bez odpovědí.

„Stello?" zeptala se žena, když před sebou uviděla pouze prázdnou chodbu. Cítila něčí přítomnost, ale raději si své schopnosti šetřila. Nevěděla, o kolik síly ji Rosalind připravila. O několik chvilek později se za ní ozvalo lusknutí. Ani jedna z nich neřekla ani slovo, což ženu utvrdilo v tom, že to jistě nebyla její sokyně. Až když se postavila vedle ní, zahlédla její dlouhé blond vlasy.

„Snažila jsem se ji zadržet, ale ona mou bariérou jen tak prošla. Raději jsem se schovala, ale nešla po mně," omlouvala se Stella. V jejím hlase nebyla poznat ani špetka radosti z toho, že svou moc byla schopna tak dlouho udržet. Což Farah překvapilo, i proto jí bez jediného pohledu klidným hlasem odpověděla: „Odvedla jsi dobrou práci, Stello. Neviň se za to. Rosalind je dokonce silnější než já a netuším, co vlastně vše ovládá."

„A co se na to zeptat přímo mě?" Objevila se jim přímo za zády, kde si mohla vyslechnout jejich rozhovor. Chytila Stellu za vlasy a táhla ji k sobě. Očí jí stále žhnuly bíle, ale tentokrát nad Farah neměla žádnou moc. Nemohla ji ovládnout, protože si rychle uvědomila, co se dělo a aktivovala svoje síly. A přesto se neotočila. Cítila, jak Rosalind uvnitř zuří a rozhodla se to použít proti ní. Z onoho mohla snadno odhalit, jakým směrem pouštěla hněv do své moci. Nejen Farah používala svou moc na odhadnutí situace, její síla prozkoumávala každou píď jejího těla a hledala slabinu, kterou by mohla proniknout skrze její obranu.

„Teď, Stello." Vykřikla Farah a dívka natočila dlaně směrem do obličeje Rosalind. Díky tomu, že používala své klasické síly, nestihla se přepnout na něco jiného a na krátkou chvíli ji to oslepilo. Farah se odhodlala a použila ona pouta, která vždy nosila u sebe. Konečně pro ně našla využití. Než se stihla rozkoukat, zadřela se jí až do kůže a na zem ukáplo několik kapek krve. Její moc se vzápětí obrátila proti ní a způsobila to, že klopýtla dozadu. Nespadla, ale nebylo k tomu daleko.

Zbytek dívek vykoukl z místnosti, protože slyšely křik. Tak díky za pomoc, hrdinky. Nemyslela tím dívku, která stála kousek od ní. Položila jí ruku na rameno a v jejích očích viděla především strach. Nebyla to příliš vhodná emoce na kontrolované použití moci, ale zvládla to, a to bylo hlavní. Dívka se lehce pousmála a Farah jí to oplatila. A přesto netušila, co se bude dít dále. Rosalind se nemohla ztratit, runová pouta jí natolik oslabila, že klečela na na zemi se svěšenou hlavou. Stále tu číhal Andreas, který byl jistě u Saula.

A přece se něco změnilo. Na dveřích, kde předtím viděla světlo, byl celkem bytelný zámek, kterého si předtím nevšimla. Nechtěla uvěřit tomu, že i po onom incidentu v lese jí jako první napadla Bloom. Je nejblíž. Oponovala si, a nakonec si uvědomila, že jinou možnost neměla.

„Bloom, byla bys tak laskavá?"