Farah měla spoustu věcí nachystaných, ale nikdo ji nemohl připravit dostatečně na to, jak se má sakra dostat do druhých šatů. Ty totiž nechala kompletně na svém manželovi a trochu ho přecenila. Nepočítal totiž s tím, že mezitím jí v pase přibude několik čísel, protože přece dítě za tu dobu moc nevyroste. Měla chuť se na to vykašlat a vzít si na sebe svůj župan. Jistě by všechny hosty výběrem překvapila. Naštěstí měla velice pozornou rodinu, která měla plán B snad pro každou situaci, která se mohla ten den stát. Vera otevřela šatník a nechala ji chvíli stát se zavřenýma očima. Během té doby, co si s Nourou vybírala svatební šaty, oddělila se její sestra od Karin a vybrala tmavě zelené upnutější šaty.

Když je poprvé uviděla, měla opět slzy v očích. Milovala tu barvu a navíc to byla především jejich barva. Symbolizovala i to, kde se potkali. Vracelo jí to hodně vzpomínek, které musela potlačit, aby se do nich úplně neponořila. Nebyla na to vhodná příležitost, obzvlášťkdyž byla obklopená dalšími lidmi.

„Takže, zkusíš si je, nebo tam nakonec v tom županu opravdu chceš jít?" Farah po ní okamžitě hodila „neštvi a val to sem" pohled, který většinou věnovala právě Saulovi. Ale tentokrát se hodil. Smějící se sestra je za pomoci ostatních vybalila. Zbytek se kromě její sestry Very a kadeřnice s fotografkou přesunul zpět dolů. Nebylo nutné, aby tam byly také. Čímž Farah získala čas se svou milovanou sestrou. Chtěla se jí na spoustu věcí zeptat, ale ne před ostatními. Nepřipadala si v pohodě, i proto raději nemluvila a nechala kadeřnici dělat svou práci. Tentokrát to bylo lehčí než onen svatební účes, ale právě jeho rozdělávání zabralo nejvíce času. Byl velice pečlivě udělaný, takže se hůř upravoval do onoho druhého stylu.

Jakmile byla hotová, ozvalo se mírné zaklepání. Tentokrát nebyl vyslán Sky jako garde, konečně si svou ženu mohl odvést do sálu přímo Saul. Jakmile ji však spatřil v jejích druhých šatech, padl na kolena a rozbrečel se. Všichni v místnosti zůstali zticha. Netušili, co se děje, jen oni dva ano. Farah si kromě toho nechala mírně upravit i účes, tak aby ladil se stylem šatů na recepci. Ovšem on v ní spatřoval bohyni, která měla na starosti všechny pozemšťany.

Podala mu ruku, kterou přijal velice vděčně. Nedokázal už skrývat emoce, byl jich přeplněný. Normálně nebrečel, ale na své vlastní svatbě si už nemohl pomoci. Nabídl jí rámě a poprvé vešli do místnosti jako novomanželé. Stále to bylo jako sen, ze kterého se ani jeden nechtěl probudit. Všechny pohledy se upíraly na ně a nebylo divu. Jednalo se o jejich velký den. Který se pomalu přeléval do společného života, jak se den pomalu měnil v noc.

Až nad ránem celá akce skončila. Úplně vyčerpaná Farah usnula na gauči přikrytá Saulovým sakem. Cítila se trapně, že vytuhla na vlastní svatbě, ale po nějaké době už si nemohla pomoci. Nedokázala dojít ani do ložnice. Její manžel si klekl před ni a opatrně ji pohlazením po tváři probudil. Vypadala kouzelně, a navíc se jednalo o první ráno, kdy už nebyla jeho snoubenka. Ale čekalo je něco jiného. V autě měli připravené kufry, aby mohli okamžitě odletět. Nechal ji spát, jak dlouho to šlo, ale kdyby ji nenechal se upravit a převléct, proklínala by ho do konce jeho života. A to rozhodně nehodlal riskovat.

Když se na sebe podívala do zrcadla, překvapilo ji, co viděla. Usmívala se, což od sebe po krátkém spánku opravdu nečekala. Jako kdyby jí ten výraz na obličej někdo přilepil. Ovšem stačil jediný pohled na prsteníček, aby se její výraz ještě zdvojnásobil. Nehodlala to přehánět s make-upem, protože to nejvzácnější a nejkrásnější už měla. Saul miloval úsměv více než velké vrstvy něčeho, co zakrývalo její pravou krásu. I proto jen zakryla kruhy pod očima a přesunula se k vlasům. Věděla, že tam stráví nejvíce času. Alespoň, co se rozčesávání týkalo. Styling, jak tomu ráda říkala, pojala lehce svým způsobem. Z taštičky na umyvadle vytáhla sponu a vytvořila s ní něco, co připomínalo složitý účes. Poté se opřela oběma rukama o hranu umyvadla a zahleděla se do zrcadla.

„Tak ty jsi vdaná, to je něco, co bych od tebe nečekala," promlouvala se svým svědomím, které se probudilo ještě více sarkastické než obvykle. Nedivila se, ani na vlastní svatbě, kde alkohol tekl proudem, si nemohla dát vůbec nic. A navíc netušila, jak se sakra dostanou na místo, které pro ně vybrala. To totiž byla Saulova práce, ona jen měla vybrat místo a kde budou zůstávat. Otočila se a zabořila ruce do srovnané tašky. Netušila, co si sakra měla vzít na sebe. Až ji do nosu cvrnkla oblíbená pískově žlutá lněná košile a kalhoty z podobného materiálu. Věděla, že tam kam jedou, tak tam to bude naprosto ideální. Měla k tomu dokonce i klobouk, který však zatím zůstal v autě.

„Tak co, můžu, má ženo, zavelet k odjezdu? Spousta lidí už na nás čeká venku." Na to, že z něj viděla jen hlavu, tak uznala, že se převlékl. Jistě na to měl spoustu času, trvalo jí to o mnoho déle, než by si byla ochotna přiznat. Ovšem Saul pod srdcem nemusel nosit jejich dítě, které bylo den ode dne těžší. Hodila pohledem na zavřenou tašku a popadla svou menší z umyvadla. Naposledy se otočila a podívala se na krásnou místnost, kterou si neměla čas pořádně ji prohlédnout předchozí den. Všechno bylo tak hektické. Saul ji chytil za ruku, propletl si s ní prsty a přitáhl ji k sobě. Políbil Farah na tvář a jasně na něm bylo vidět, že si užíval každou vteřinku. V podstatě splnila, co si předsevzala. Jeho štěstí na prvním místě.

Venku už na ně čekala ulička. Neházeli rýži, ale něco přece jen ano. Všimla si Terry, dcery Bena, jak nad nimi spustila déšť růžových lístků. Než však dopadly na zem, proměnily se v kapičky vody. O což se postarala další z jejích žákyň Aisha. Byla na ně tak hrdá. Ani si nevšimla, že se za celou dobu nadechla jen jednou. Došlo jí to, až když seděla v bezpečí auta za mírně zatmavenými skly. Jednalo se o první z mnoha bezpečnostních prvků, které její manžel zařídil. Ovšem Stella jej dokázala na chvíli ještě zesvětlit. Mávali jim, dokud nezmizeli daleko za nimi.

„Těšíš se?" zeptal se po nějaké chvíli, kterou jí dal na oddechnutí. Viděl na Farah, že z toho byla hotová. Ani on sám nedokázal skrývat dojetí, které jím proudilo jako elektřina. Jako kdyby se měl každou chvílí probudit a zjistit, že se jednalo o jeden ze snů. Na pár si vzpomínal dost jasně, byly většinou několikátou noc na misi, kdy už se mu začínalo stýskat po domově. Bál se, že už se za ní nezvládne vrátit, unavovalo ho to každým dnem a kdyby nepřišel onen osudný granát, nejspíš by i teď trčel někde v zákopu. A Farah by možná už znovu ani nepotkal. Jen ona myšlenka ho donutila zajet ke krajnici. Potřeboval se nadechnout. Rychle otevřel dveře a padl přímo z auta na kolena. Bolest ho nezajímala, dokonce ani neslyšel křik svého spolujezdce, který nechápal, co se děje.

I na to však měla Farah svou zbraň. Vystoupila, zhluboka se nadechla a aktivovala své schopnosti. Tichým hlasem začala broukat jeho oblíbenou písničku a snažila se k němu jít pomalými kroky. Byla úplně odlišná od té její, nejen melodií, ale také emocemi, které probouzela. Lehce ji upravila, protože některé části nemohla se svým hlasem správně zazpívat. Ale jemu to bylo jedno, miloval její snažení a opravdu mu to pomáhalo. Viděla, jak se její síly hemží kolem něho a berou ho do svého objetí. Uklidňovalo ho to. Cítila úzkost, ovšem když viděla důvod, mírně ji to zaskočilo. I takový nebojácný chlap jako on myslel na to nejhorší. I po letech před ní stále dokázal leccos schovat.

Zbytek cesty na malé letiště byl již bez problémů, nejen proto, že Farah na malou chvíli usnula. Nechal ji, potřebovala to. A navíc měl čas přemýšlet. Znovu a znovu si procházet všechna bezpečnostní opatření, která připravil. Chtěl, aby byla v naprostém bezpečí. I proto nemířil na normální letiště. Tiše vyřídil všechno okolo vjezdu do blízkosti letiště a opatrně vystoupil, aniž by ji vzbudil. Musel si promluvit s pilotem a jeho kopilotem. Sice je už prověřoval, ale chtěl je vidět na vlastní oči a porovnat si je s jejich průkazy. Farah by nebyla nadšená, ale on věděl o spiknutí, o kterém ona ne. I proto to všechno dělal za jejími zády.

Vzbudil ji, až když byl čas nastoupit do jejich luxusního letadla. Sice to náklady vyneslo do výšin, ale nevadilo mu to. Jeho žena vlastnila byty, on si je šetřil, takže měl velký finanční polštář. A s kým jiným nějaké peníze utratit, než právě s ní? Se ženou svého života?

Miloval její výraz, když poprvé spatřila vnitřek. Oba piloti ji pozdravili a konečně jejich líbánky mohly začít. A doufat, že všechny problémy zůstaly dole na zemi, odkud odlétali. Ale místo z okénka Saul sledoval svou ženu usazenou na pohodlném křesle. Vypadala jako bohyně. Jeho bohyně.