Až když slunce dorazilo poměrně vysoko na oblohu, konečně proniklo i skrz okno Saulova pokoje. Farah stále spala v jeho objetí, které kolem ní vytvářelo teplou klec, která ji chránila před okolním světem. Opatrně otevřela oči a až tehdy si uvědomila, že bude těžké se dostat z postele, bez toho aniž by ho vzbudila. Nemohla se ani otočit a pozorovat ho. Byla v podstatě bezbranná. A už teď to nenáviděla. Přidala to na seznam věcí, které nesnášela. Raději ani nepřemýšlela nad tím, že kdyby ho napsala ve skutečnosti, zabila by spoustu stromů.

Nechtěla ani pomyslet na to, co bude dělat, až se ozve její příšerka, která rostla uvnitř ní. Nejspíš to asi hodím vedle postele, jak to tak vidím. Viděla to velice optimisticky, zároveň věděla, že by ho tím probudila, čímž by se dostala pryč. Z pod polštáře vytáhla telefon a projížděla si nové zprávy od pacientů společně s emaily. Několik naléhavých našla, ale chvíli přemýšlela, jak na ně odpovědět. Snažila se zapnout svůj profesionální mód, což bylo poměrně obtížné. Obzvláště když ležela nahá a na zátylek jí dýchal Saul. I proto je raději odložila na později, zvládla odpovědět jen na několik sms zpráv. Nepřekvapilo ji, že jedna z nich byla od Bena. Naslouchala Saulovu dýchání, aby se ujistila, že spí a nemůže tak vidět, co jí píše ten trouba o tajemství. Neměla chuť na ni ani odpovídat, i proto se ji rozhodla smazat a neřešit ji.

Poté zavřela oči a pokusila se zahnat představy na chvíle, kdy s tím bude muset jít ven. Věděla, že to nemohla tajit do nekonečna. Šlo jí jen o to získat více času. Vydrželo to spoustu let, tak nějaké další měsíce už byly nic. Hlavně se musela ujistit, že se to nebude opakovat. O čemž nebyla tak přesvědčená, jako když to předtím tvrdila Benovi. I když by se ráda uklidňovat tím, že to kdysi nebyla její chyba, nebyla si tím tak jistá. A v tu chvíli začala cítit, jak se jí do pusy nahrnula podivná pachuť. Já se na to vykašlu, fakt, že jo. Nadávala si v hlavě a vytrhla se spícímu Saulovi. Ten se ani nepohnul, pouze se otočil na druhý bok, když práskla dveřmi od koupelny.

Pokoušela se přidržet si rozpuštěné vlasy, aby se jí nezapletly před obličej, ale bylo to velice obtížné. Po nějaké chvíli to zase přešlo, i proto utrhla kousek toaletního papíru a stále klečící jej namočila. Otřela si pusu, sedla si a opřela hlavu o stěnu. Nechtěla se tam vracet, kdyby náhodou bylo potřeba znovu vystřelit. Necítila se unaveně ani vyčerpaně, i proto se pokusila aktivovat své schopnosti a obalila se představou svého vlastního bytu. Ne, že by se tam necítila v bezpečí, ale nebylo to ono. Cítila, jak jí teplé slzy tečou po tvářích a neudělala s tím nic, pouze se objala rukama. Nechala myšlenky běžet směrem, kterým chtěly a netušila, kam ji to dovede. Nepatrně si i zesílila sluch, aby se v případě nouze mohla řídit bitím Saulova srdce, které ji tolik uklidňovalo. Dávalo to Farah pocit, že na to pro jednou nebyla sama.

Až o nějakou dobu později, když se její tělo rozhodlo, že ji další cesta k míse nečekala, vyšla ven. Saul byl stále v posteli, ale koukal se na ni. Peřinu měl pouze po pas, díky čemuž si mohla pohlížet jeho svaly. I tak pořád nedokázala uvěřit svému štěstí, že zrovna on ji požádal o ruku. Konečně byla chvíle, kdy si to mohla uvědomit a zamyslet se nad tím.

„Dala by si má paní něco k jídlu?" zeptal se jí bez jediného pohybu, díky čemuž by jí dal najevo, že si její přítomnosti všiml. Ovšem i na to měla Farah odpověď. Nejen v nohou cítila napětí, které souviselo s děním předchozí noci. Ale i tak neváhala ani chvíli a zalezla ještě na chvíli k němu do postele. Saul pochopil celkem rychle o co jí šlo a hodlal to zarazit. Jenže žena byla rychlejší. Začala ho líbat a rukou ho šimrala po těle. Zneužívala toho, že věděla o jeho slabině. Ale po chvíli mu bylo jasné, že ho nechtěla mučit, spíše si jen hrála na cestě za vyšším cílem.

Zrovna když ji chtěl lehce zkousnout ušní lalůček, ozvalo se zvonění telefonu. Naštvaná Farah si prohrábla vlasy, naposledy ho políbila a šla ho zvednout. Frustrovaný Saul mohl jen sledovat jak nahá žena přecházela po pokoji a řešila něco s pacientem. Užíval si ten pohled, ani neposlouchal, co vlastně řešila. Měl jiné problémy ke zvládnutí. V oblasti rozkroku.

„Ne, Bene, přijď normálně, jak jsme byli domluvení. Budu ordinovat normálně...Ano, vím to moc dobře. Teď ke mně mluvíš jako doktor nebo jako marnotratný pacient, který potřebuje mou pomoc?" Její sarkasmus musel být slyšet přes celé město. Nedivila by se, kdyby z ní dostal další migrénu, ale rozhodně na něj nehodlala být milá. Obzvláště ne tehdy, když jen kousek od ní ležel nadržený Saul. Protočila očima, když Ben nepřestával mluvit a jen čekala, kdy pochopí, že by měl zavěsit. Když však ani po deseti minutách nehodlal končit svůj monolog, Farah se naštvala a mírně zvýšila hlas: „Mohl by sis to prosím nechat do ordinace? Mám tu ještě něco na práci." A poté zavěsila, ani nečekala na jeho odpověď.

Bylo to však k ničemu, Saul mezitím stihl zmizet v koupelně, aby se vysprchoval. Kurva. A bylo po hezkém začátku rána. Proto raději přešla k jeho skříni a pokoušela se vymyslet, v čem si bude moct dojít na snídani a nejít v šatech z předešlého dne. Nakonec vytáhla jeden z jeho tmavě zelených svetrů a jedny z nejméně vytahaných tepláků, které tam našla. I tak však musela použít hodně představivosti a šikovnosti, aby z ní nespadly. Naštěstí Saul nebyl ten typ chlapa, který by z tepláků vytáhl šňůrku a nosil je bez nich. Když se na sebe podívala do zrcadla, připadala si lehce vtipně. Jako dítě, které si zkoušelo oblečení rodičů. Ale jinou možnost neměla a rozhodně měla hlad.

Posadila se na postel a počkala na svého milovaného než vyleze z koupelny. Sama by se neodvážila do jídelny ani vkročit. Když však Saul otevřel dveře do pokoje, zatajil se mu dech. I v jeho věcech dokázala vypadat skvěle. A to si dala vlasy jen do culíku, aby jí nevadily při jídle. Měl lehce strach z toho, co se bude dít až se tam objeví s ní po boku, ale hodlal to risknout. I kdyby měl všechny nováčky vykopat ven na déšť na několik kilometrů dlouhý běh.

„Jdeme?" zeptal se nervózně a jen hleděl, jak Farah energicky vyskočila na nohy. Netušil, že žena na začátku těhotenství mohla být taková. Čekal přesný opak, ale přemýšlel, zda s Farah někdy bylo něco dle tabulek a norem.

Stačilo mu jen otevřít dveře a už věděl, že to bylo nejhorší rozhodnutí jeho života. Většina pohledů se obrátila k nim. Farah to však nijak nerozhodilo a klidně si to kráčela přímo k pultu s jídlem. Za to Saul si procházel peklem. Měl chuť zařvat na celou jídelnu, ale neudělal to. Místo toho se plazil mezi plnými lavicemi za Farah a pokoušel se myslet na něco jiného. Říkal si, že už to nemohlo být horší, ale to by se k němu nesměla žena přiblížit a přede všemi ho políbit. A nebylo to jen kvůli tomu, že v rohu místnosti zahlédla smějící se Nouru a Marca. Vlastně i ona sama to brala jako velkou komedii. Zkoušku, kterou Saul bude muset podstupovat každý den, protože ona od něj nehodlala jen tak zdrhnout.

Vzala plný tác jídla a šla se připojit k poloprázdnému stolu v rohu, který patřil vedení. Netušila, kam jinam by si měla sednout. A navíc je už znala. Kdyby měla čekat na Saula, tak by jí snídaně vystydla. Ovšem než se stihla posadit, Marco promluvil: „Snažíš se ho zabít? Protože tam stojí jako ztracené štěně, které netuší, co má dělat."