Značnou část zbytku letních prázdnin naplňovalo nicnedělání a chmurné až vyděšené články v Denním věštci. Charlie měl jako učitel volno, proto obstarával všemožné více či méně důležité úkoly pro Řád. Od napadení Doupěte byly znovu zkontrolovány veškeré ochrany na domech členů, přesto zůstávali všichni ostražití. Weasleyům také vůbec nepřinesl lepší náladu fakt, že ciferníky vzácných rodinných hodin ukazovaly téměř neustále značku Smrtelné nebezpečí.

V tomto nepříliš veselém duchu si Ron, Harry a Hermiona převzali i své výsledky NKÚ, spolu se školními dopisy. Charlie byl na svého mladšího bratra jak se patří pyšný. Dosáhl dokonce o jedno NKÚ více, než měl svého času on. To mu vysloužilo obdiv většiny členů rodiny, kterého se mu jako nejmladšímu klukovi merlinžel příliš často nedostávalo, přičemž i nekonečnou záplavu narážek a vtípků od dvojčat. Charlie mu to ze srdce přál.

Bývalý krotitel podepsal na začátku léta s Brumbálem pracovní smlouvu na částečný úvazek, aby mohl zůstat jako podpora v Bradavicích. Jeho krytí padlo, když se Hagrid vrátil ze své výpravy za obry, takže se všichni tři dohodli na tom, že Charlie bude učit první až páté ročníky, zatímco Hagrid poslední dva, navíc ke své práci šafáře. Charlie tak setrvá ve škole a Hagrid může občas probírat se staršími studenty nějaké to trošičku více nebezpečné magické zvíře beze strachu o něčí život, protože jak říkal Hagrid sám: ti starší už si lépe poradí. Zrzek si o tom myslel svoje, ale práci chtěl, takže se nehádal.

Nemohl se už dočkat začátku školního roku. Ne snad, že by ho práce tolik bavila, ale nesmírně mu chyběl Draco. Ten malý blonďatý mizera se mu dostal pod kůži. Nebylo dne, kdy by si nepředstavoval jeho platinové vlasy, bouřkové oči, hebké rty a... Jen Merlin věděl, kam až jeho myšlenky na mladšího kouzelníka putovaly. Deptalo ho, že si nemohou psát. Toužil po tom vědět, zda je v pořádku, přeci jen odjel přímo do centra všech nekalostí, které temná strana připravovala. Mohl být trápený, zneužívaný nebo dokonce označený. To poslední bylo sice málo pravděpodobné, když se obecně vědělo o chystaných fyzických prohlídkách předloktí, ale člověk nikdy neví.

Jedním z mála rozptýlení, které si mohl dopřát, aby neustále nemyslel na svého (ano, Charlie si jej v duchu již označoval jako svého) Zmijozela, bylo hraní famfrpálu přizpůsobenému pro dvoučlenná družstva – on s Ronem proti Harrymu s nadmíru spokojenou Ginny - a povídání si s Fleur. Jeho budoucí švagrová byla fascinující. Dokonce i na něj, gaye skrz naskrz, její kouzlo působilo. Ne však tím omamným, eroticky přitažlivým způsobem jako na ostatní chlapy, spíše touhou s ní trávit více času a vyslechnout si její šišlavé nářky na nudu na venkově. Málokdo v domě jí byl ochotný věnovat svůj čas. Muži se v duchu obávali jejího kouzla a Billovy žárlivosti, a ženy ji neměly nijak zvlášť rády, proto k němu víla nejspíš tolik přilnula.

Když mu jednoho pozdního večera věnovala pusu na čelo na dobrou noc a odhopkala spát do její a Billovy ložnice, přitočila se k němu jeho mamka a zabrala její místo naproti přes stůl. Položila si na dřevěnou lavici vedle sebe koš s prádlem a s hlasitým povzdechem si složila hlavu do dlaní. Samozřejmě až potom, co se ujistila, že je Fleur skutečně z doslechu. Všichni ostatní už spali a on byl v potemnělé kuchyni snadnou obětí. „Proč zrovna ji?" zašeptala nešťastně. „Tohle zasnoubení je tak šíleně uspěchané!"

Na to bylo těžké odpovědět, protože ne každá pravda je vhodná pro uši maminek. Charlie osobně si myslel, že kromě dost vášnivého sexu, se kterým se mu bratr často chlubil, si seděli i v touze po dobrodružství a energii s jakou přistupovali k životu. Oba rádi čelili výzvám a byli trochu narcistní. „Vždyť vy jste se s taťkou také brali jen po pár měsících známosti," připomněl známý fakt.

Čarodějka bojovně vysunula bradu. „Jenže tvůj otec a já jsme byli stvořeni jeden pro druhého."

„A jak poznáš, že jsi stvořen jeden pro druhého?" Nebyla to jen konverzační otázka, skutečně to chtěl vědět. Ještě nikdy neměl k nikomu stejné pocity jako k Dracovi. Až ho děsilo, o jak intenzivní záležitost šlo.

„Myslím, že je to stejné jako když vyvoláváš patrona," pronesla zamyšleně. „Hrudí ti projede při myšlence na danou osobu neskutečné teplo a zároveň trocha bolesti z představy, že by se mu nebo jí mohlo něco stát. Jako kdyby s ním byl kousek tebe." Na chvíli se jí v obličeji rozlil klid, jaký u ní Charlie už velmi dlouho neviděl. Jeho báječná mamka měla příliš běžných lidských starostí, ke kterým se připojily ještě strasti války. Stačila však jediná myšlenka na manžela a svět byl zase na krátký okamžik v pořádku.

Přikývl. Věděl, co tím myslela. Ještě to sice nevyzkoušel v praxi, ale tušil, že by mohl vzpomínku na polibek s Dracem v jeho kabinetu použít proti mozkomorům bez zaváhání. Když zvedl hlavu, střetl s vševědoucíma očima stejné barvy, jakou měly jeho vlastní. „Je tu snad někdo, kvůli komu se vyptáváš?"

Musel se kousnout do vnitřku tváře, aby se okamžitě nezačal usmívat jako zamilovaný pitomec. Vedlo by to k výslechu, kterému rozhodně neměl v plánu podlehnout. „Ještě nevím, mami."

Dostalo se mu něžného poplácání po tváři. „Na tom přeci není nic špatného! Koneckonců, jak můžeš vidět u svého staršího bratra, válka dělá se vztahy různé věci, někdy opravdu bláznivé. Je to snad někdo z Řádu nebo dokonce ještě z Rumunska? Víš, drahoušku, my bychom se na tebe nezlobili, kdyby ses vrátil do dračí rezervace, pokud tam máš někoho moc důležitého. Nikdo by tě nepovažoval za zbabělce, svatá Mograna ví, že Weasleyů je už takhle zapojeno až až." Naděje z jejího hlasu přímo tryskala. Stále těžce nesla, že jsou všechny její děti v přímém ohrožení.

Charliemu bylo až líto, že jí musel zklamat. „Bohužel, pokud bychom opravdu nakonec snad byli spolu, je to někdo odsud."

Zklamání ve tváři čarodějky se rychle změnilo v potutelný úsměv. To nevěstilo nic dobrého. „Tak to se nemůžu dočkat, až tajemného neznámého poznám. Jsem si jistá, že sis vybral někoho naprosto báječného!" 

Neuměl si představit, že by naprosto báječného Draca v dohledné době přivedl na velkou seznamovací večeři s rodiči, ale protože nechtěl kazit mámě radost, němě přitakal.

Posledníčtvrtek před odjezdem, se Harry a Weasleyovi s výjimkou Fleur a Billa,kteří oficiálně  střežili dům, ale pravděpodobně si to spíš chtěli rozdat na gauči v obýváku, vydali na nákupy do Příčné. Z bezpečnostních důvodů je tam vezl řidič v jednom ze speciálních aut Ministerstva kouzel. Co se veřejně přiznali k pochybení ohledně Voldemortova návratu, byli vskutku nápomocní.

Procházeli hlavní nákupní třídou rychle bez zbytečného zastavování. Paní Weasleyová chtěla být pryč co nejdříve za každou cenu, takže dokonce přistoupila na rozdělení na dvě skupiny. Ona s Arturem vyrazila pro psací potřeby a učebnice, zatímco Charlie šel s Ronem, Harrym a Hermionou pro nové hábity k madam Malkinové.

„Chlape, rád tě vidím!" zaskřehotal Mundungus Fletcher, kterého potkali cestou. Hlavou pokynul k výloze se společenským hábitem, pošitým zelenomodrými flitry. „Hele, zůstaň tu chvíli se mnou, chci se ti s něčím pochlubit," dorážel. Charlie se zamračil. Nechtěl spustit bratra s kamarády z dohledu, ale zároveň byl jeden z mála, komu se Mundungus skutečně svěřoval s nějakou tou špínou, kterou kde zjistil. Nejspíš to mělo něco společného s tím, že nad ním zatím pokaždé vyhrál v chlastacím maratonu. Nechal tedy ty tři vejít do krámu napřed a poslechl si všechny novinky. 

Když o pouhých pět minut později vpadl dovnitř, zaslechl už jen útržek rozhovoru svých chráněnců, kteří mířili svými hůlkami na Narcissu Malfoyovou a navztekaného Draca. Neměl ani čas přemýšlet nad tím, jak rád ho vidí, když Harry pokračoval v načaté hádce.

„Tak proč to nezkusíte? Možná, že se v Azkabanu najde dvoucela, kam vás zašijou i s tím ubohým ztroskotancem, vaším panem manželem!"

Draco už měl také hůlku v dlani. „Neopovažuj se takhle mluvit s mojí matkou, Pottere!" vřískal.

„To nic, Draco," uklidňovala ho matka stiskem štíhlých prstů na rameni. Její chladné oči byly zabodnuté do Harryho. „Počítám, že Potter už nepovede podobně silácké řeči příliš dlouho. Koneckonců, mohl by se mu zase brzy zdát nějaký nepěkný sen."

Narážka na způsob, jakým ho Voldemort nalákal na konci školního roku na Ministerstvo, byla nepřehlédnutelná. Harrymu se roztřásla ruka, ve které svíral hůlku. Než však stihl porušit Hlídáček pro nezletilé kouzelníky, Charlie zasáhl.

„To by stačilo!" řekl tak nahlas, že by to někdo mohl označit za křik. S uspokojením shledal, že sebou všichni přítomní trhli. Bylo fascinující sledovat Draca, jak bojuje sám se sebou. Zřejmě toužil po tom samém co on. Vyběhnout mu naproti a políbit ho. Ale na to měli až příliš velkou společnost. Proto se jen zhoupl na patách a trochu svěsil ramena, jak se postupně uklidňoval. Charliemu připomínal vrtichvosta přistiženého při lumpárně. Div že neměl svěšené uši. Naštěstí si ho nikdo, včetně jeho matky, nevšímal. „Myslím, že je čas uklidit hůlky, vážení. Nechceme přeci způsobovat paní Malkinové problémy."

Zmíněná čarodějka prudce přikyvovala, zatímco rozklepanýma rukama rolovala krejčovský metr.

Lady Malfoyová se nepěkně uchechtla. „Samozřejmě, kdo jiný by měl přijít než další Weasley? Kolik vás vlastně je? Rozhodně víc než much na smetišti. Pojď Draco, u Keprníka a Frivolitky určitě pořídíme líp."

Draco ze sebe poslušně strhl napůl ošpendlíkovaný hábit a s posledním krátkým mrknutím po Charliem vyběhl za matkou.

„Tys jim to teda nandal, brácho," culil se Ron. „Viděls, jak se tvářil Malfoy? Jako by viděl ducha. Vsadím se, že si z toho tvého zařvání cvrnknul do kalhot."

To staršímu zrzkovi radost neudělalo. Rozhodně si celé léto nepředstavoval, že bude jejich první setkání vypadat takto.

K jeho ohromné zlosti využili o půl hodiny později ti tři malý podfukáři, na které měl dohlížet, jeho zamyšlení a zdejchli se. V jednu chvíli stáli v Kratochvílných kouzelných kejklích vedle regálu s vybuchujícími kartami a ve druhé byli v prachu. Charliemu netrvalo příliš dlouho zjistit, že nejsou nikde v krámě ani v Příčné ulici. Pátrací kouzlo, které vyslal, mu poskytlo jen směr do Obrtlé. Nepěkná nadávka opustila zrzkovy rty. Všichni dospělí se mohli přetrhnout, aby Harryho s Ronem a Hermionou ochránili a oni si zdrhají do nejnebezpěčnější ulice v Anglii! 

Běžel s hůlkou připravenou, aby mohl okamžitě zasáhnout, pokud by se dostali do potíží. A že jich tu mohlo být! Podivná individua, upíři nebo dokonce samotní Smrtijedi. Nebezpečí, která tam číhala, ho donutila zrychlit, takže si ani nevšiml, že mu cosi stojí v cestě a natáhl se jak široký tak dlouhý. S hlasitými nadávkami v angličtině i rumunštině vstal, a když si oklepával písek z oblečení, vrátil se pohledem k překážce, do které narazil. Zapřísahal by se, že tam nic nebylo!

Jaké byl jeho překvapení, když našel skuhrající útěkáře, které hledal, jak se zvedají ze země stejně jako on. Harry rychle schovával cosi stříbřitého do kapsy a Ron s Hermionou mu dělali zeď, aby Charliemu zabránili ve výhledu. „Charlie, co ty tady?" blekotal Ron. Nikdy nebyl dobrý lhář a dokonce ani život s dvojčaty ho ničemu nepřiučil.

Krotitel draků se k němu nebezpečně nahnul. Neměl problém s tím dát všechen svůj vztek do nadávání nezvedenému bratrovi a jeho povedeným kamarádům. „Co JÁ tady? Co VY tady sakra děláte?" zařval. Přistižení se přikrčili, Hermiona vyděšeně kníkla. Charlie si v tu ránu vzpomněl, kde se nachází a rozhlédl se kolem. Netoužil po publiku. Na ulici nikdo nebyl, zato ve výloze Borgina a Burkese stál s očima šokem dokořán Draco. Trvalo to jen mžik, než pak Borgin svezl dolů roletu, takže nebylo vidět dovnitř, ale i ta jediná vteřina stačila k tomu, aby Charlie věděl, že se Draco namočil do nějakého pořádného maléru. A ti tři za jeho zády to věděli též.

Na vědomost se dává báječná zpráva – Pivoňka dostala práci. První „opravdovou, dospěláckou" práci, kterou bude dělat při posledním ročníku VŠ. Netuším, jaký bude začátek v pracovním procesu a protože nechci zklamat ani sebe ani vás tím, že bych přerušila psaní, vyzkouším způsob, který se mi osvědčil u příběhu Pouto mezi námi – pravidelnost. Budu vydávat jednu kapitolu Hlasu každou středu. Až se v práci trochu usadím, nejspíš se vrátím k častějšímu vydávání, ale aktuálně zvládám pouze tuto variantu. Předem děkuji za pochopení a podporu.