Ani Severus neměl nijak zvlášť dobrý den. Jen málo lidí ho dokázalo vytočit k nepříčetnosti, ale ONA k nim bezesporu patřila. Kolik let už vymýšlel za ochranami své nitrobrany všechny možné způsoby, jak ji sprovodit ze světa? Pokaždé si našla nový způsob, jak ho donutit k tomu, aby si vzpomněl na temnou stránku své osobnosti se sklony k násilí a prodloužil seznam možností o nějakou tu další brutalitu.

„Skoro ti závidím, Severusi. Musí to být snadné, neřešit rodinu a její čest. Být jen sám za sebe, vařit si lektvary a číst slovníky, abys mohl všem ve svém okolí předvádět svou rozsáhlou slovní zásobu," švitořila Bellatrix přeslazeně. Procházela okolo zdobných sošek umístěných na krbu a každou zvlášť pohladila špičkami prstů. Neinformovaný pozorovatel by nepoznal, že předměty, se kterými se mazlila, nepatřily jí, ale její sestře.

Severus zadoufal, že jí její nenechavé prsty některý z těch vystavených šmuků ukousne. Zatím marně.

Narcissa, usazená způsobně v křesle, s kotníky u sebe a koleny vytočenými mírně do strany, pohlédla na manželova bývalého nejlepšího přítele. Velmi dobře si všimla, jak při zmínce o rodině trochu ztuhnul a zatnul čelist. V duchu proklínala svou sestru, že jí ničí její žádost o pomoc. To ona něco potřebovala od Severuse, ne naopak. Tímhle tempem bude Severus pryč ze dveří dřív, než bude mít vůbec příležitost svou prosbu vyjádřit. „Sestra nebere v úvahu, že jsi teď ženatý muž a máš závazky i vůči své manželce," podotkla spíše směrem k Bellatrix než kmotrovi jejího milovaného Draca.

Černovláska ze sebe vydala znechucený zvuk. „Ale jistě! Jak bych mohla zapomenout na půvabnou Abbolison. Vždyť už jsem z ní viděla tolik." Její ošklivý smích naplnil místnost.

Severusova tvář zůstala jako vždy perfektně netečná, ale Narcissa pochybovala o tom, že by ho připomínka takového ponížení nepálila. Sama se o tom dozvěděla právě od své sestry. Kdyby to bylo naopak a byla to ona, kdo by byl veřejně znásilněn před celým vnitřním kruhem i rudýma očima Pána zla, nikdy by se z té potupy nevzpamatovala. Abbolison byla hrdinkou, pokud si dokázala i poté zachovat tvář s grácií, kterou prokazovala. I proto jí několikrát nabídla pomocnou ruku. Nejspíš by jí měla opět napsat a navrhnout například zopakování společných nákupů. Pokud ovšem bude Severus spolupracovat. Merline, kéž by svolil. Zhluboka se nadechla a spustila.

„Severusi, nevím, na koho jiného se obrátit. Pán zla mi o tom zakázal mluvit, ale -"

„Pokud ti o tom náš Pán zakázal mluvit, pak mi nic říct nesmíš!" přerušil ji okamžitě Severus.

Bellatrix proti své vůli souhlasně přikývla. „Říkala jsem ti to. Slovo Pána zla je posvátné!"

Narcisse zmizel z obličeje i poslední zbytek zdravé barvy. Zavřela na okamžik oči, dlaní si překryla ústa, aby zastavila první z mnoha zoufalých zajíknutí. Nezdařilo se. „Můj Draco, můj jediný syn..."

Severus odložil sklenici s netknutým vínem, jež mu prve Narcissa nabídla, a vstal, aby se přesunul vedle vzlykající čarodějky.

Její sestra se napjala jako struna. Podezíravě si měřila každý laktvaristův pohyb, připravena okamžitě zasáhnout, byť by jen nevhodně mrknul.

„Máš štěstí, že jsem byl o plánu našeho Pána informován. Vím, o co se jedná."

Zvedla k němu své velké modré oči. „Ty to víš?" vydechla úlevně a zmučeně zároveň. Svezla se na kolena vedle Severusových nohou, jednu ruku zaryla bolestivě na místo, kde měl své Znamení, druhou mu muchlala černý hábit. Držela se ho jako tonoucí posledního stébla.

Starší ze sester zkřivila rty, ale ve svém obviňování nepokračovala. 

„Pak tušíš, proč se tohle všechno děje! Má to být trest, že ano? Pomsta za to, že Lucius neuspěl!"

Severus se pokus vyprostit z Narcissina stisku, leč marně. „Sama víš, že nebyl jediným zaúkolovaným studentem. Nejsi jediná matka, která má v tuto chvíli obavy."

Sdílený strach blonďaté čarodějce neulevil. „Nemohu ho ztratit, je všechno co mám!" sténala. „Kdybych mohla, sama bych ten úkol vzala na sebe, ale to je zhola nemožné. Nevím, co si počít."

„Měla bys být poctěná!" hřímala její sestra chladnokrevně. „Pro Draca i celou naši rodinu je to nesmírná čest. Taková, která se málokomu nabízí!"

Tím způsobila jen zesílení hysterického pláče. Narcissa se celá zhroutila do sebe, takže napůl ležena na Severusově klíně. „Pomoz mu, snažně tě prosím! Pomoz!"

„A jak mu podle tebe mám asi pomoci?" optal se nevrle. Celá záležitost mu byla krajně nepříjemná.

Od krbu se ozval krákavý chechot Bellatrix. „Já bych jeden nápad měla..."

Domů se Severus vrátil až o několik hodin později. Cítil se naprosto utupělý. Všechno probíhalo přesně tak, jak Albus předpokládal. Bylo až k vzteku, jak dokonale dokázal ten starý, prohnaný lišák číst v lidech, včetně těch, kteří inklinovali k temné straně.

Zdálo se mu to, nebo byl dnes ředitel podivně neklidný? Tvářil se zasmušileji než jindy, uhýbal očima, navíc se zdálo, že radost z plánu, který vyšel, jen předstírá.

Nejspíš měl starost kvůli Potterovi. Dnes bylo kolem něj zase velké haló. A jeho ženu strhli v tom nebetyčném šílenství sebou. Bylo jediné štěstí, že disponovala svým darem, který je oba – ji, i toho nafrněného spratka – ochránil před újmou. Lisa měla pevný kořínek, tu nezastaví ani stopaři.

Samotnému se mu neudělalo dobře, když od Brumbála slyšel, jak dopadli ti, kteří je lovili. Musel to být strašný masakr, když si dokonce i ředitel dal po předvedení Kingsleyho vzpomínek panáka ohnivé whiskey namísto čaje. On sám vzpomínku v myslánce neviděl, pouze si vyslechl ředitelovo shrnutí včetně ujištění, že je Lisa v naprostém pořádku.

Došel k úzké, vysoké skříni, do které byl při rekonstrukci přesunut alkohol z původního baru, a vytáhl baňatou lahev ukrývající kvalitní jamajský rum. Tamější kouzelnická komunita si na svém alkoholu velmi zakládala a vyvážela jej za nemalé částky. Za tu chuť se ale vyplatil každý vydaný galeon.

Těžce dosedl na gauč a složil si hlavu do dlaní. Dnešním dnem byl jeho osud zpečetěn. Složil neporušitelný slib, který pomůže straně světla, definitivně potvrdí jeho místo po boku Temného pána a pokud možno, ochrání Draca před zkázou. O ničem z toho naneštěstí neměla jeho žena ani tušení a on nevěděl, jak to před ní utajit. Vždyť to byla zatracená siréna! Před těmi se zkrátka nedalo nic skrýt, přišla mu dokonce i na to drobné zatajení jejich svatby před rodiči. Albus ho ale ujistil, že dělají správnou věc. Kdyby Lisa znala podstatu jejich plánu, zbytečně by si dělala obavy. S pocitem, že musí důvěřovat svému dlouholetému mentorovi, do sebe kopnul panáka na jeden zátah, než zamířil do koupelny.

Pro jednou byl vděčný, že jeho druhá polovička už spí a na nic se jej nevyptává. Ne, že by si nerad vyslechl její verzi o záchraně Potterova zadku, naopak. Nicméně shrnutí, jakého se mu druhý den při snídani dostalo, jeho zvědavost příliš neuspokojilo. Abbolison nebyla v příliš sdílné náladě. Při zmínce o řediteli se jí pak na obličeji usadil výraz, který mívali prváci na hodinách lektvarů v prvním pololetí, když poprvé došlo na pitvání přísad. Ať se mezi Brumbálem a Lisou stalo cokoliv, nebylo to vůbec dobré.

Krátká, zato důležitá kapitola. O to delší nás čeká příště – z pohledu Charlieho. Těšíte se? Povězte mi, co na druhý díl říkáte? Navazuje atmosférou dostatečně na ten první?