Mistr lektvarů Severus Snape nikdy nepatřil k mužům, kteří dokázali zcela přirozeně a spolehlivě rozumět ženám. Ve špehování mu pomáhaly jeho dobré oči, bystrá mysl a smysl pro zmijozelské konverzační nuance, ale nutno vzít v úvahu, že nejvýznamnějšími následníky Pána Zla byli až na jednu otřesnou výjimku pouze muži. Jenže ženský mozek, to bylo něco zcela jiného.

Na Abbolison byly v poslední době k povšimnutí drobné změny, které mu nešly zcela na rozum. Nejprve byly nenápadné. Pořád se usmívala, což nedávalo v neustále lehce zatuchlém sklepení smysl. Dotýkala se jej, když okolo něj procházela, aniž by v tom byl jakýkoliv sexuální podtext. Když si četl ve svém křesle u krbu, brala si dokumenty k pročítání na gauč, místo toho, aby seděla u svého pracovního stolu na druhé straně místnosti. V průběhu týdne si rovněž všiml, že je Lisa nabitá podivným množstvím magie. Kumulovala se okolo ní, až jí vlasy jakoby povlávaly okolo hlavy, ačkoliv byla uprostřed místnosti. Prapodivné. Nicméně vyzvídání by vyžadovalo příliš velké množství času a energie, přičemž ani jednoho neměl nazbyt, tak to nechal být.

Na začátku posledního týdne školy byl na pokraji veškerých fyzických a mentálních sil. Každý nádech jakékoliv osoby v jeho blízkosti jej iritoval, byl jen krůček od toho, aby všechny obyvatele hradu poslal do horoucích pekel. Studenti ho štvali, kolegové dráždili, Pán zla jej skrze znamení na dálku týral a Brumbál měl svou vlastní soukromou kategorii hrůzy, na kterou nechtěl ani pomyslet. Do toho všeho se mu navíc doposud nepodařilo Abbolison v tichosti dostat z hradu. Doma se více méně míjeli a on se vším, co se okolo něj dělo, nenašel vhodný moment pro konverzaci typu: „Musíš odtud zmizet, chystám se udělat strašlivou věc."

V úterý odpoledne se rozhodl k velmi netypickému kroku. Povzbuzovací lektvar nezabíral, káva taktéž pozbyla účinku, nastal tedy čas k něčemu extra – jít si zdřímnout. Oči se mu klížily a hlava klesala, už když byl na půl cesty k posteli. Tam však nedošel.

Zpod postele vyčuhovalo cosi látkového tyrkysové barvy, co tam zcela jistě nepatřilo. Zamířil na věc hůlkou a opatrně ji nechal vylétnout z úkrytu ven. Neubránil se pootevřeným ústům, když se před ním zjevil dobré dva metry dlouhý plyšový had. Podobnou obludnost viděl jen v letáku IKEA, příhodně odloženém na toaletě v Tkalcovské pro ukrácení dlouhé chvíle. Tento byl ale zcela určitě magický. Hračka na něj mrkala, otvírala tlamu v zubatém úsměvu a vyplazovala jazyk. To vše doprovázené občasným hravým zasyčením. Když jej nechal dopadnout na zem poblíž postele, plyšové zvíře se stočilo do klubíčka, zavřelo oči a předstíralo spánek. Severus ten svůj vzdal a raději šel zkontrolovat téměř dovařený lektvar pro Remuse.

Hned jak se jeho žena navrátila domů, rozhodl se ji konfrontovat. Had vyzvednutý zpod postele letěl poslušně za ním. Houpal se ve vzduchu a na všechno si až k uzoufání vesele pomrkával. „TOHLE jsem našel v naší ložnici, můžeš mi to nějak vysvětlit? Nikdy bych tě neodhadoval na infantilní osobu."

Siréna měla tu drzost se zasmát. „Vyjednávala jsem novou nájemní smlouvu pro Netopýrkovo hračkářství. Nechali mě si to tam projít a já našla tuhle roztomilost. Myslela jsem si, že by se ti mohl líbit. Je to had."

„To jsem poznal," potvrdil, přičemž se snažil udržet své podráždění na uzdě. „Co nechápu je, jak sis mohla myslet, že bych takovou věc ve svém bytě ocenil."

„Našem bytě."

Zamračení se prohloubilo. „Cože?"

„Bydlím tu také, je to náš byt," řekla jakoby nic a přešla k důvodu jejich sporu, jen aby jej mohla vzít do náruče a hladit jej po hebkých šupinách.

„Ano, nicméně to na tom není to podstatné." Dál zlobně na hračku zahlížel. Byla vším, co by si nikdy nepomyslel, že se ve sklepení objeví. Od příchodu jeho ženy tu nastala bohapustá anarchie.

Zaculila se a políbila hadovu hlavu. „Je to dárek pro Narcissino dítě."

„Oh." Tohle nezvážil. „Nejsem si úplně jistý, jestli Narcissa takový dárek ocení."

Šlehla po něm nepěkným pohledem člověka, co považuje znevažování plyšáků za urážku. „Proč by neocenila? Je to dětská hračka. O co jde? Co dáváte budoucím matkám za dárek tady na severu?"

„Měšec s určitým finančním obnosem. Pro příbuzné možná nějaký přívěsek."

Upřeně na něj zazírala. „S tím si ale dítě nemůže hrát."

„To zcela jistě ne," připustil stoicky.

„Pak je tedy můj dárek vhodnější!" S tím si přitiskla dárek blíže k tělu a odpochodovala pryč. Nejspíš stavět hadovi plyšové hnízdo.

„Salazare, ty to vidíš," povzdechl se lektvarista znaveně. Život se ženou přinášel neustále samá překvapení.

.......

Moonrock dodržel termín. Možná, že byli první stavební firmou na světě, která to kdy dokázala, ale bylo to tak. Těžko říct, jestli to bylo podporou vlkodlačího lektvaru, jehož dodávku zajistila Abbolison až z Itálie, nebo se pan Hopkins pokoušel ukončit spolupráci se Severusem jakožto podezřelým klientem co nejdříve. Možná obojí. Nicméně to zafungovalo, takže se Abbolison mohla kochat nejen dvaceti sedmi krásnými domky, ale také opravenou střechou, předěleným tanečním sálem na čtyři menší místnosti a opravené pokoje pro hosty. Domky byly uvnitř magicky zvětšeny a navrženy tak, aby v jednom mohly žít až tři rodiny.

„Naše práce tady končí," zabručel Frank Hardy podávajíc modrovlásce svou velkou ruku k potřesení. „Snad jsme vše odvedli k vaší spokojenosti."

Bylo zábavné sledovat, jak se snaží udržet, aby jí nenabídl další spolupráci, pokud bude potřebovat. Platila dobře, pomohla jim s lektvarem, ale přesto se zdráhali.

„Zvolila jsem si ty nejlepší z nejlepších," řekla s veškerou upřímností. „Ať se vám jen a jen daří."

Předák přikývl. Stejně jako několik jeho podřízených se naposledy rozhlédl kolem, než obstoupili ušmudlaný, na jednom rukávu rozpáraný svetr sloužící jako přenášedlo. Remus se k nim nepřipojil. Po úklidových pracích zůstal spolu s ní a Blackem v přestrojení stát opodál.

Jakmile vlkodlaci zmizeli, sňal ze sebe Black maskovací kouzla. „Uff, na tohle si pořád nemůžu zvyknout. Chtěl jsem se ukrutně podrbat ve vlasech, ale mám je maskovaný trochu jinde než ve skutečnosti."

Remus ho kamarádsky podrbal na temeni. „Ty aby sis nepostěžoval. Spíš nám řekni, kdy má dorazit?"

Tohle byla pro Abbolison novinka. Nikdo jiný kromě odcestovaných vlkodlaků a jich tří – čtyř i se Severusem – o tomto místě nevěděl. „O kom to mluvíte?"

„O překvapení," zazubil se Black lišácky. „Bude tu každou chvíli."

Byla k jeho chování poněkud podezřívavá, ale Remusovo ujištění, že je vše pod kontrolou, jí dovolilo se uklidnit.

Netrvalo dlouho a tráva nedaleko místa, odkud před malou chvílí odcestovali vlkodlaci, se jakoby stlačila a v rychlém záblesku světla se objevila statná mužská postava. Mírně očouzený Bill Weasley svíral v dlani starý hrnek s nalomeným ouškem.

„Tak jsem tu," zahlaholil. „Zdá se, že jsem dorazil správně." Oba muže přátelsky poplácal po zádech, Abbolison se mírně uklonil. „Tak se do toho dáme?"

„Dáme do čeho?" zeptala se příkře a tentokrát se nesnažila skrýt svou nelibost. Nebyla ráda neinformovaná, tuto vlastnost se Severusem sdílela.

„Klid," poklepal jí Remus na rameno způsobem, který by od ostatních brala jako malý útok na svou inteligenci, ale od něj to bylo zvláštně komfortní, „promysleli jsme to. Budeš s tím spokojená."

Bill se nezdál být jejím rozrušením nijak poznamenán a s hůlkou pevně v dlani se vydal nazdařbůh dolů ze stráně k vodě. Rozhlížel se, ale nedíval se na domy, pole, ani nový kamenný mostek, ale spíš na zem a oblohu. Mumlal si přitom cosi o síle a čarách směřující různým směrem.

„Od čeho jsi tak špinavý?" zajímal se Remus pokoušeje se dostat z Billovy pracovní košile saze.

Bill nepřestával kroutit hlavou a máchat hůlkou rádoby zmateně okolo sebe. „Skřeti potřebovali zkontrolovat sílu ochranných bariér v nejstarší části banky. Řekněme, že hlídačům se moc nelíbilo, že tam vyrušujem."

„Pche, tomu věřím," zasmál se Black štěkavě. Abbolison netušila, o čem muži mluví, ale nevyptávala se a ani to nezjišťovala pomocí svého daru. Na žebříčku priorit bylo nejvýše postaveno Billovo podivné počínání. Ani z jeho slov nic moc nevyčetla. Jen cosi o magických proudech v zemi.

Oklikou se dostali až k místu, kde se tráva poprvé začínala měnit do vydlážděné plochy přístavu. Stálo tam nízké, solidní kamenné stavení s doškovou střechou. Původní domek metalurga, který z bezpečnostních důvodů nebydlel přímo ve vsi. Všechna ta práce s ohněm, kovy a tak vůbec. Teď byl domek pochopitelně vyklizený, stejně jako ostatní, ale na rozdíl od nich jej nebylo možné uvnitř ještě více magicky zvětšit. Bývalý majitel použil příliš silné ochrany. A přesně na tento dům ukázal Bill Weasley prstem.

„Tady je to! Úplně perfektní. Ať si to tu postavil kdokoliv, věděl, co dělá."

Siréna nedůvěřivě pohlédla na cíl jeho zájmu. „A co se tady má dít tak úžasného?"

„Je tady propojení magických žil ostrova," vysvětlil zrzek přičinlivě, zatímco obcházel metalurgovu dílnu kolem dokola, jakoby šlo o objev století. Black se k němu hned přidal, ačkoliv nejspíš nevěděl, co má přesně vidět. „Tady odtud se dá portál vytvořit úplně nejlépe."

Mladý čaroděj mezitím zmizel uvnitř dělat Morgana jen ví, co. Black jej poslušně jako pejsek následoval.

Než se nadechla, Remus začal s vysvětlováním. „Máte tady se Severusem ideální podmínky pro uprchlický tábor, ale musíme myslet i na to, jak sem ty lidi dostaneme. Vlastně se divím, že se nad tím Severus nepozastavil dřív."

Kousla se do jazyku, aby nic neřekla. Remus pokračoval: „Je nutné zajistit bezpečný způsob přepravy ohrožených osob na ostrov a v Řádu není nikdo lepší na tvorbu a zavírání portálů než Bill."

„Měli bychom jít za nimi?" strachovala se siréna. Remus se tvářil poněkud nejistě. „Myslím, že ne. Bill ví, co dělá. Počkáme."

A tak čekali. Čekali dobrou hodinu, ale nakonec se dveře otevřely a celý usměvavý Bill na ně mávnul. „Myslím, že jsem na to přišel! Pojďte se podívat!"

Vnitřek čtvercové místnosti byl úplně holý až na nazelenalý oblouk v pravém rohu. Na okrajích zlátl a vyzařoval silným magickým potenciálem.

„Portál je dvousměrný a má dvě části," vysvětloval. „První se dá otevřít v podstatě kdekoliv a dostane vás sem. Otevřít ho mohou jen vlastníci klíče," řekl a předal Abbolison dva krátké úzké kovové kužely připomínající pečetidla. „Druhý pak umístím na dveře. Takhle můžete korigovat, kdo jím může projít do vsi." Otočil se na Abbolison. „Zbytek ostrova je nutno neprodyšně uzavřít, to ale může udělat jen majitel. Sirius mi řekl, že je toto místo nezaznamenatelné? Pak je to o to jednodušší. Portál se stane jediným přístupovým bodem, které bude mnohem snazší ochránit."

Po dokončení dveřního portálu došli na místo, kam Bill původně přistál. Slunce začalo zapadat, takže se všechno v okolí začalo zbarvovat do hřejivé oranžové barvy. „To vám není divné, co tady děláme?" zeptala se Abbolison, které nešlo na rozum, že za celou dobu od mladého kouzelníka nepadla žádná otázka. „Proč tvoříte portál zrovna tady a navíc tak komplikovaný? Nejste zvědavý?"

Úsměv a něžnost jeho očí se dala srovnat jen se shovívavostí Molly Weasleyové. Ta podoba byla dechberoucí. „V Řádu jsem se naučil důležitou věc – Co nevíš, to nemůžeš vyzradit. Takže čím míň toho vím, tím líp." S tím se rozloučil, pokynul Pobertům a po aktivování očividně nelegálního přenášedla zmizel.

Ticho jako první přerušil Black. Jak taky jinak? „Tak teda," rozhlédl se po okolí, „myslim, že moje práce tady končí. Dohodli jsme se na pomoci na obnovení vesnice, takže jsme si teď kvit."

Všechno pronášel přehnaně žoviálním hlasem, který sirénu neměl šanci obalamutit. Viděla mu až do žaludku. Dokonce až hluboko do duše.

„Je to tak. Tvůj dluh se splacen, nemusíš mít strach." Založila si ruce na prsou. „Tohle ale není to důležité. Chceš mi říct, že na tomto projektu nechceš pokračovat? Radši se budeš nudit na Ústředí, zatímco všichni ostatní budou mít spousty práce s důležitými věcmi? Ty tady můžeš něco změnit, dělat něco skutečně přínosného."

„A co jako? Dělat ti recepčního jak nějaký skřítek?"

Defenzivní jako vždy.

„Sám víš, že to není pravda. Pomůžeš nám s Remusem," pro ujištění se podívala na vlkodlaka, který přikývl," s tím dostat uprchlíky sem do bezpečí. Budeš doslova zachraňovat lidské životy."

Nepřeměřoval si je ani tak dlouho, jak si myslela, že bude, než rozhodil rukama a zvolal: „U trolích chlupů, kam jsem se to jen dostal? Tak jo, zatraceně! " Pak se otočil a začal dupat zpátky nahoru k hradu. Abbolison s Remusem se na sebe potutelně zašklebili a vyrazili za ním.

Poslední klidná kapitola. Těšíte se? Bojíte se?