„Celá škola se chová divně," oznámil Harry zakaboněně nad sotva popsaným pergamenem, který by býval měl být esejí do přeměňování. Ještě stále mu vibroval v uších Charlieho řev a hulák od paní Weasleyové nebyl o moc lepší. „Snape mě vzal k sobě do bytu, kde dovolil Snapeové, aby mi pomohla s Nitrobranou. Tichošlápek mi v posledním dopise psal, jak má moc práce, i když si posledních několik měsíců nestěžoval na nic jiného než kostižeroucí nudu. Malfoy hystericky brečí na záchodech. Jo a do toho všeho se ztrácí Neville."

Ron souhlasně přikývl.

„Jak to myslíš, že se ztrácí?"

Harry protočil oči nad tím, které téma si Hermiona vybrala jako první. „Je furt někde v čudu a když se ho zeptáme, tvrdí, že byl ve skleníku."

„Proč ti připadá divné, že chodí Neville do skleníku?" zeptala se dívka ve stejnou chvíli, kdy se Ron otázal: „Co znamená v čudu?"

Když Ronovi vysvětlili neznámý mudlovský obrat, připsal Harry svým škrabopisem další větu do úkolu, přičemž se snažil odolávat nutkání začít nervózně okusovat konec brku jako malý prvák. „Není to o tom skleníku, ale že se vrací tak divně nadšený. Pořád se usmívá. Všechny zdraví. Je mnohem víc upovídaný."

„Tvůj kamarád je šťastný a tobě to připadá podezřelé? Nemohlo se mu jen podařit něco dobrého v bylinkářství?"

„Když to podáš takhle... Asi to fakt nic není."

Trio se poočku kouklo na zmíněného mladíka, který se culil do své učebnice kouzelných formulí. Tvář měl rozjasněnou, koutky pozvednuté, a kdyby neměl dohled nad učícími se studenty Snape, mohl by ho někdo vskutku označit za veselého.

„Nemůže třeba to..." začal Ron nejistě, čímž na sebe přitáhl pozornost kamarádů, „no, mít... holku?"

„Je to Neville o kom tady mluvíme."

„Sehnat holku není tak moc složitý," bránil se Ron uhýbajíce pohledem před Hermionou, „těžší je najít nějakou co je prima."

„Souhlas," přisadil si rychle Harry, který měl stále ještě dost intenzivní problém s tím, jak Ginny naznačit, že ji nevidí jako potenciální partnerku. Zatím všechny jeho pokusy příšerně selhaly, jenže jak to udělat, aniž by řekl: „Vidím tě jen jako mladší sestru."? Zarmouceně se ohlédl přes rameno, kde se nad Věštěním z čísel skláněla Fay. Život byl tak zatraceně nefér!

Ron vytáhl z tašky úkol na Astronomii, kde se učili vypočítávat skryté ascendenty hvězdných znamení. Měli ho pozítří odevzdávat a on, stejně jako Harry, neměl zatím ani čárku. „Zpět k podstatnému – o Tichošlápkovi těžko něco zjistíme, když nám to sám nepoví. Mnohem zajímavější je ubulený Malfoy. Z čeho byl tak děsně mimo?"

„Nevím přesně. Blábolil něco o tom, že něco nezvládne a že neví, co má dělat. Jenže pak si mě všiml a začal po mě pálit jednu kletbu za druhou... Taky to nakonec schytal."

Hermiona ho plácla ruličkou náhradních pergamenů. „Harry, přestaň! Vždyť tě mohli vyloučit! Nebo poslat do Azkabanu za vraždu spolužáka."

Oslovený sklopil hlavu. „Vždyť já vím. Taky jsem si to už několikrát vyslechl. Nejdřív od McGonagallový, pak Charlieho a nakonec Ronových rodičů." Strčil loktem do kamaráda, který ne a ne přijít na správný výsledek výpočtu. „Nikdy jsem si neuvědomil, jak umí být tvůj brácha děsivý."

„Kámo, uvědom si, že dělal s těmi nejnebezpečnějšími draky. Navíc je celá mamina. Jak se jednou rozohní, všechno lehne popelem."

Ron s Harrym se otřásli nad několika vzpomínkami, kdy paní Weasleyová ztratila svůj klid. Hlavně když šlo o dvojčata.

„Je pravda, že tentokrát jsi to vážně přehnal," přisadila si znovu Hermiona.

„Znova – já to přece vím! Neberu to na lehkou váhu, jen bys ho fakt měla vidět. Byl úplně nepříčetný."

Všichni se přikrčili, když kolem nich prošel Snape a jediným pohledem dal jasně najevo svou nelibost ohledně Harryho zvýšení hlasu. Merlin však nad nimi stál, protože nedostali školní trest.

Počkali si, až Snape provlál kolem nich, než se nahnuli blíže k sobě, aby neprovokovali. I tak jej Ron poočku stále sledoval. „Brácha je teď učitel, musí dohlížet na všechny studenty, nejen na nás Nebelvíry. Nemyslím si, že by se mu nějak zamlouvalo, že musí být na straně zrovna toho slizáka Malfoye." Hermiona s Harrym svorně přikývli. „No a co poslední záhada? Snape se Snapeovou a jejich náhlá pomoc s tvojí Nitrobranou? Vždyť se s tím trápíš už skoro rok a půl a teprve teď náhle taková změna!"

Harry znovu přeškrtl další výsledek, který se neshodoval s tím, co mu mělo podle Hermiony vyjít. Jenže jim oběma odmítala prozradit postup, dokud se alespoň trochu sami za sebe nezasnaží. „To bylo celé zásluhou Snapeové. Ten umaštěnec by kvůli mně nepohnul ani prstem. To díky ní jsem konečně zjistil jak na to."

„A opravdu to funguje, Harry? Noční můry zmizely? Daří se ti bariéry udržet?" špitla Hermiona.

„Sám tomu nemůžu uvěřit, ale fakt jo. Po neuvěřitelně dlouhý době jsem zase dobře spal."

Uchlácholení, že alespoň něco pozitivního se v poslední době stalo, se více zabrali do domácích úkolů.

Jen co Snape všechny propustil hlasem ostřejším než rozbité sklo, přiběhla k nim od stolu Mrzimorů Susan Bonesová. Oči měla vykulené, zpod sponky, která držela její nazrzlou ofinu, jí uteklo několik pramenů, které zbrkle zastrkávala za uši, aniž by docílila valného efektu.

„Lidi, musím s váma mluvit, je to důležité," vychrlila překotně. Téměř si ani nepočkala na reakci a rychlým krokem zamířila ven z Velké síně.

Zlaté trio na nic nečekalo a vydalo se za svou kamarádkou z Brumbálovy armády. Jestli je potřebovala, museli tu pro ni být.

V šestém patře v klubovně šachistů, kteří dnes neměli schůzi, konečně zastavila. „Jde o Rickyho. Úplně se zbláznil! Chce jít pracovat na štábním útvaru Ministerstva kouzel. Přímo pro všechny ty mizery, o kterých víme, že jsou zkorumpovaní a polovina z nich nejspíš patří k Vy-víte-komu!"

„Nejsem si úplně jistý, co chceš po nás, Susan," přiznal Harry.

„Řekněte mu, že být špionem v Bradavicích proti Ropuše a na Ministerstvu je něco úplně jiného!"

Tři kamarádi si vyměnili nejisté pohledy. „To je sice pravda," ujala se slova Hermiona, „ale-"

„Ale je to především moje rozhodnutí!" přerušil ji podrážděný hlas. S rukama v kapsách za nimi stál Patrik. Tvářil se více než nevrle a oči zavrtával do své mladší sestry. „Do toho, co budu dělat se svým životem, nikomu nic není."

Těžko říct, jak je našel, ale Susan z toho neměla podle jejího výrazu radost. Mrzimorka nesnášela konfrontace. „Ale Ricky," štkala, „co když se ti něco stane? Jedna věc je požádat o členství v Řádu a druhá skočit do jámy lvové."

„Přidal ses k Řádu?" vyjekl obdivně Ron. Všichni jeho starší bratři s výjimkou Percyho v něm už byli. Jen těžko se mu dařilo skrýt závist.

„Ano, přidal, a jakmile dostuduju, budu se konečně moci výrazněji zapojit. Tady v Bradavicích jsem jim k ničemu, ale na Ministerstvu budu mít možnost se časem dostat k informacím, které mohou být pro naši stranu užitečné."

Susan se nemínila vzdát „Tohle přece může dělat někdo jiný, starší. Ty nejsi žádný špeh!"

„A jak se podle tebe jako pozná špeh? Uvědom si, drahá sestro, že jsme ve válce. A v té musí každý dělat to nejlepší, co umí. Někdo je nadaný na obranu proti černé magii," vágně zápěstím pokynul k Harrymu, „je neskutečně loajální", ukázal na Rona, „znalý magie o jaké se mi ani nezdá," pohlédl na Hermionu s téměř nepostřehnutelným úsměvem, „a někdo má srdce na dlani a pro druhé by se rozkrájel." To už se díval na Susan. Ta začala slzet, brada se jí třásla. „Já umím naslouchat lidem, pozorovat je a využívat jejich slabiny. Na to mám talent. Přesně ten taky hodlám použít."

Ani tohle Mrzimorku nepřesvědčilo. „Co když se ti něco stane, jako tetě Amélii? To tě nenapadlo?"

„To víš, že napadlo, ale sakra ve válce jsme v nebezpečí všichni a pořád!"

Harry, Hermiona a Ron do sebe navzájem šťouchli na znamení, že by se nejspíš měli pakovat. Do rodinné hádky Bonesů jim nic nebylo. Se zamumlaným rozloučením se opatrně odplížili pryč. Patrik nejspíš zakouzlil dveře solidním odhlučňovacím kouzlem, protože jakmile za nimi dveře zapadly, po roztržce ani památky.

„Páni," odfoukl si Ron. „Proč jen ho Moudrý klobouk neposlal do Nebelvíru? Má odvahy na rozdávání."

Hermionina tvář zněžněla. „Myslím, že to sám řekl. Neštítí se využít cizí slabiny. A to není na Nebelvíra dost čestné."

Stejně potichu jak opustili učebnu, šli i koridorem ke schodišti, aby se vrátili do nebelvírské věže, když se Hermiona, která šla jako první, zastavila na místě jako přimrazená. Způsobila tím to, že do ní kluci zezadu narazili. Ještě před tím, než mohli začít nadávat, je strčila o několik kroků zpět, takže byli skryti za rohem.

„Co je?" šeptl Harry a pokoušel se nahlédnout přes Hermioninu hlavu.

„Snapeovi. Jsou ve svém výklenku. Mám silný dojem, že by neocenili, kdybychom je vyrušili. Navíc zrovna my."

Harry si připadal jak mudlovské grotesce když spolu se svými nejlepšími kamarády vyhlížel zpoza rohu jako nějaký amatérský detektiv. Tři hlavy nad sebou vykoukly, aby viděly, co zajímavého se v kamenném výklenku s výhledem na Astronomickou věž dělo.

Manželé Snapeovi stáli natočení k sobě, bokem k oknům. Profesor měl pravou ruku položenou na jejím boku, zatímco ona tu svou položenou na jeho hrudníku. Nemluvili, neusmívali se. Dívali se ven na pozemky s něčím poklidným, co dokázal Harry popsat jedině jako souznění. Náhle Snape pootočil hlavu a upřel své jindy mrtvolně temné oči na sirénu před sebou. Harry neměl příliš zkušeností se zamilovaností ani šťastnými páry. Bůh věděl, že strýc Vernon s tetou Petunií nebyli ideálními vzory pro manželské soužití a Remuse s Tonksovou nevídal tak často, aby se od nich mohl něco přiučit. Jen pan a paní Wealeyovi občas mívali tyto momenty – chvíle, kdy se dívali jeden druhému do očí, nebo se jen dotkli sebe navzájem, když kolem sebe procházeli. U nich to bylo pochopitelné, byli manželé dlouhá léta a jistě se hluboce milovali, ale aby byl něčeho podobného schopný Snape?

Z přemítání ho vytrhlo zatahání za rukáv. Poslušně následoval Rona s Hermionou, kteří se raději rozhodli pro delší zato bezpečnější cestu.

„Divný, co?" odfrkl si Ron. „Vidět Snapea jako člověka."

Harry se rychle ohlédl přes rameno, ačkoliv na dvě začínajícím šerem zakryté postavy vidět nemohl. „Jo, fakt totálně divný."