Neděle zastihla mladou sirénu u pracovního stolu. Lord Bentorf se chystal odkoupit další horu ve Venezuele, aby mohl rozšířit své doly s běloobsidiánovou rudou. Ona měla za úkol připravit veškeré podklady a smlouvy k obchodní transakci.

Zálibně pohlédla na svůj snubní prsten. Běloobsidián měl opravdu něco do sebe. To, co nezkušené oko považovalo za třpyt, byly ve skutečnosti miniaturní výboje magie, které ze sebe kámen vydával. Více než chápala svého klienta, že chtěl stále víc.

Unaveně zívla. Procházela složky celé hodiny, přesto se nevyrovnala pracnosti svého manžela. Ten vstával s prvními ranními paprsky, vždy zkontroloval svůj výzkum, než se šel věnovat pracovním povinnostem. Ano, dokonce i v neděli. Kontroloval sáhodlouhé eseje studentů, dělal si přípravy na následující týden, občas měl dozory a někdy hodiny Nitrobrany s Potterem. Dnes se k tomu všemu ještě přidala schůzka s Brumbálem, pokud vzkaz, který jí poslal po skřítkovi, nelhal. Údajně na něj neměla čekat s večeří.

Jen co si nalila šálek čaje a usedla na gauč před hořící krb, se zmíněný Fatum Magnus dostavil. Pod očima měl temné kruhy, které barevně ladily s jeho náladou. Jen co ho pozdravila, zavrčel nazpátek. Toliko k pohodovému večeru na konci týdne.

„Podle tvého výrazu soudím, že schůzka s ředitelem nedopadla dobře."

„To bych neřekl. Nedělo se nic neobvyklého. Stále si myslí, že se kvůli jeho názoru všichni zblázníme."

Lehce se zasmála a už už se chtěla natáhnout po nejnovějším mudlovském románu, který měla rozečtený, když tu se zastavila uprostřed pohybu. Něco bylo jinak. Na jejich rozhovoru... cosi nesedělo.

Severus mezitím přistoupil k čajové soupravě, aby i sobě nalil šálek. Přesný poměr šedesát ku čtyřiceti černý čaj oproti mléku. Žádný cukr, čtyřikrát zamíchat, jedenkrát ťuknout lžičkou o hranu šálku a odložit ji na podšálek.

Sledovala jeho jednotlivé pohyby a přehrávala si v hlavě celý jejich rozhovor od okamžiku jeho příchodu. A pak jako kdyby všechny dílky skládačky zapadly do sebe, jí to došlo. V jediném momentu si uvědomila, co se změnilo v jejich magickém spojení.

Neslyšela ho.

Ptala se ho na Brumbála, ale neslyšela žádné myšlenky, žádný podtext, žádné jemné bzučení kouzelných vláken, která ji mohla dovézt k cíli, kdyby hledala. Ať už jí blokoval jakkoliv, ačkoliv to údajně mělo být nemožné, vzhledem k tomu, že byla siréna, její dar jí neřekl vůbec nic. Nic o tom, co si myslel, co dělal, co plánoval. Měl slepé místo, které před ní dobře ukrýval.

Musela se soustředit na vlastní dýchání, aby se její mozek znovu rozeběhl. Její manžel, který jí byl oporou po tom hrozném incidentu s bubákem, který s ní žil, miloval se s ní a tvrdil, že s ní chce v létě založit rodinu, vynaložil jistě nesmírné úsilí na to, aby před ní cosi skryl. Tajemství tak obrovské, že mu stálo za to podstoupit jakýsi nepřirozený proces narušující její dar. Co mohlo být tak hrozného, že to nesměla vědět?

„Liso?"

Cukla sebou, když jí na ruku dopadly manželovy dlouhé chladné prsty. „Ehm... Omlouvám se, zamyslela jsem se. Co jsi říkal?"

Severus se na ni díval svým podrážděným pohledem, který si nechával pro ty, kteří nedávali pozor. Něco v jeho očích však Lise napovědělo, že se nemýlila. Byla v nich obezřetnost smíchaná s nervozitou. Schválně připravila svůj dar na nejvyšší průzkumnou úroveň, aby mohla pátrat, jakým směrem se to špinavé tajemství ubíralo. Měla několik osobních tipů o tom, co hrozného jí chtěl tajit, ale chtěla si být jistá.

„Hovořil jsem o tom, že zítra večer přijdu později, mám další hodinu Nitrobrany s tím otravným, nesnesitelným Potterem. Brumbál se mě nejspíš snaží za něco potrestat, když mě k tomu všemu ještě nechává učit toho namyšleného holomka. Jako kdyby mu to snad k něčemu bylo."

Další Severusovo nadávání na svého nejméně oblíbeného studenta nevnímala. Její dar vyšlehl jako stovky šlahounů, které se plazily po každém jednotlivém slově. Trvalo pouhých pár vteřin zjistit, že ty, které mizely do neznáma, se týkaly Albuse Zatraceného Brumbála. Nehty levé ruky si stlačila do dlaně tak silně, že jí v kůži zůstaly rudé půlměsíce. Ten příšerný, plány spřádající stařec nějak zařídil, aby nevěděla o něčem, co spolu kuli.

„Ty si s ním nějak poradíš," řekla mimoděk, aby Severus pokračoval a ona si mohla díky jeho nadávání na Pottera a ředitele znovu a znovu potvrzovat, že se ten slepý bod točil stále okolo toho samého místa.

„...., takže se tomu stejně nevyhnu!"

„To je mrzuté," hlesla, aniž by věděla, na co reaguje.

Fatum Magnus se s pokývnutím, které naznačovalo jeho spokojenost s jejím souhlasem, postavil a protáhl. „Nedá se nic dělat. Všichni musíme snášet rány, které nám život přináší. Běž spát beze mě, ještě musím zkontrolovat dryák proti jarním alergiím pro ošetřovnu. Už teď si Poppy stěžuje, že ho má málo, což nechápu, když ještě nic nekvete. Dobře se vyspi." Pohladil ji lehce po tváři a zmizel ve své laboratoři.

Něžné gesto, nad kterým by se jindy rozplývala, mělo hořkou pachuť.

Celá rozklepaná zamířila do ložnice, ale ke spánku se neměla. V mysli si znovu a znovu procházela vše, co věděla.

Zaprvé Severus nějakým záhadným způsobem překonal její dar.

Zadruhé použil ho, aby ukryl jakési tajemství, které se týkalo Brumbálových válečných plánů.

Zatřetí Brumbálovy plány málokdy končily pro ostatní dobře. Pro kouzelnickou populaci možná, ale ne pro ty, kteří se kvůli tomu museli obětovat. Tohle už ze setkání Řádu vypozorovala. A Severus už se pro Brumbála obětoval až až.

Začtvrté Severus byl nepopiratelně na straně Fénixova řádu. Ať už kvůli sobě nebo kvůli Ní. Lily Potterové.

A aby toho nebylo málo, zapáté Severus složil Neporušitelný slib Narcisse Malfoyové, že bude chránit Draca.

Tolik informací a žádná použitelná fakta.

„Mysli, mysli!" zašeptala nahlas frustrovaně. První slza se jí svezla po tváři. Hrubě ji utřela a dál pochodovala sem a tam po ložnici.

„Puf!" s tlumeným dopadem se na koberci vedle manželské postele zjevila malá skřítka.

„Gigi, co se děje?"

Skřítka žmoulala v pacičkách lem modrých šatů ke kolenům, které nosila většina pontenerských skřítků. „Gigi se omlouvá, Gigi nechce paní rušit, ale skřítci z Xaranu žádají o slyšení ohledně propadlé střechy na zámku. Nechtějí paní rušit, ne ne ne, ale je to stav nouze."

Lisa si přejela dlaněmi po tváři a v duchu napočítala do deseti, než řekla: „V pořádku, Gigi. Vyřiď jim, že hned zítra dorazím. A ať se hlavně žádný z nich netrestá!"

Na druhý den po noci plné předstíraného spánku odcestovala na Xaran. Nezaznamenatelný ostrůvek se nacházel blízko pobřeží severní Francie. Bylo to dědictví ze strany jejího papá. Jakkoliv to znělo nadřazeně, o čemž jí Severus nezapomněl několikrát informovat, každé ze tří dětí dostalo k plnoletosti ostrov. Abbolison by na prstech jedné ruky spočítala, kolikrát se tu od té doby objevila. Klid na duši ji přinášelo pouze vědomí, že May ten svůj také nevyužívala nijak zvlášť často a Emmett se na ten svůj možná ani nikdy nenamáhal zavítat. Na to byl příliš zaneprázdněn svou vášní pro odeklínačství.

Když se vzpamatovala ze vzdálenostního přemisťování, rozhlédla se s mírným despektem po svém opuštěném vlastnictví. Ostrov samotný nebyl velký, za slabou půlhodinku jste mohli přejít z jednoho konce na druhý. Měl svůj přístav, kam se přemístila, a ze kterého vedla široká, kameny zpevněná cesta k hlavnímu sídlu. Všudypřítomné ticho bylo tísnivé. Více se zabalila do norkového kožichu, než si kouzlem o něco zkrátila vyčuhující sukni bleděmodrých šatů, aby si ji ničím neušpinila a vyrazila vzhůru do mírného kopce.

Cestu k hradu lemovaly spíše více než méně rozpadlé domy. Původně měl ostrov stálé obyvatele, ale po několika těžkých létech neúrody a následnému bankrotu původního vládce ostrůvku, se všichni přesunuli za lepším. Čas se podepsal na stavu budov, které měly stejně jako hrad potíže se střechou. Některé měly už jen obvodní zdivo.

Čarodějka si povzdechla při pohledu na neudržovaný stav svého majetku, ale mohla spílat jen sama sobě. Xaran nebyl na seznamu jejích priorit příliš vysoko a v majetkové smlouvě, kterou obdržela od rodičů, jasně stálo, že se skřítci starají jen o panské sídlo a přilehlá pole. Co s domy, ve kterých už po generace nikdo nebydlel?

Pevnost se její předci pokoušeli přestavět na zámek, ale příšerně při tom selhali. Žádná rekonstrukce nedokázala vdechnout eleganci kamenným blokům tvořícím zdi, dvěma mohutným věžím a těžkým okovaným vratům s nahrubo vyříznutými dveřmi přímo v nich, aby lidé mohli přicházet a odcházet, aniž by se musela pokaždé otvírat celá dvoukřídlá vrata.

Magie rozpoznala majitelku ostrova, takže se dostala dovnitř bez jakýchkoliv obtíží. V hale s vysokým klenutým stopem nebyl žádný nábytek. Člověk se mohl rozejít buď doprava, kudy by se dostal do přijímacího salónu, dámského salónku, tanečního sálu a knihovny. Vlevo se nacházela jídelna, na níž navazovala kuchyně. Přímo naproti vstupním dveřím stálo dvouramenné schodiště. Jak věděla už od své první návštěvy, hrad měl rovněž rozsáhlé sklepení s únikovým tunelem vedoucím do nízkého háje na druhé straně ostrova. Ne, že by ho někdy nějak podrobně zkoumala.

S lupnutím se vedle ní zjevil skřítek. Dlouhé uši měl svěšené, bradou se dotýkal hrudníku. Na sobě měl šedý, na rameni svázaný oděv připomínající tógu. Naštěstí čistý. „Má paní! Willy se moc omlouvá, že musel zavolat paní. Willy a ostatní se moc snažili, aby tomu zabránili, ale naše kouzla nestačila," drmolilo stvoření nervózně.

„To je v pořádku. Je to moje vina, měla jsem dbát na vaše poslední varování, že střecha není v dobrém stavu."

Dvě velké slzy o velikosti perel skanuly po usoužené tvářičce. „Ne, to ne! Paní je laskavá. Nedovolila, abychom se potrestali za to, že jsme nesplnili naši povinnost."

„Doveď mě, prosím, k poničenému místu," utla skřítka, než se začal znovu pomyslně bičovat za něco, nad čím neměl žádnou moc.

Vydala se za Willym do vyššího patra po dřevěném dvouramenném schodišti, které na rozdíl od toho Bradavického zůstávalo na svém místě. Cestou nahlížela do místností, které míjela. Většina z nich byla prázdná, ale téměř všechny z nich se zdály být v dobrém stavu. V hlavě si ze zvyku dělala seznam toho, co by bylo potřeba opravit, případně zrekonstruovat. Na delší dobu se zastavila až u posledních dveří ve druhém patře.

Podle všeho šlo o hlavní ložnici. Její dveře byly umně vyřezávané, zobrazující jakousi slavnostní pouť dřívějších obyvatel po důležitých místech ostrova. Za nimi se nacházela místnost pravděpodobně používána jako salón. V ní zůstalo několik těžkých kusů nábytku včetně vysokého prádelníku, které se nikdo nenamáhal odnášet. Ložnice byla částečně oddělená zdí, ve které byl vytvořen otevřený oblouk. Místnost byla o něco větší než všechny předešlé pokoje a jako jedna z mála měla výhled na přístav.

Sem by se hodila kolébka, problesklo mladé ženě hlavou při pohledu na výklenek zalitý tou trochou chabého světla, které okny procházelo. Pak sama nad sebou protočila oči. Jaképak hloupé myšlenky na děti? Vždyť její vlastní manžel měl před ní víc tajemství než skřeti od Gringottů!

Willy ji úslužně odvedl o další patro výše, kde se nacházely komůrky dřívějších sloužících. Místnosti tu byly na sebe namačkané, střecha byla na několika místech zkosená a hlavním architektonickým prvkem tu byly přiznané stropní trámy. Zde jí skřítek ukázal propadnutou střechu, která poničila dvě ze zmíněných komůrek. Lisa nebyla žádný expert, ale nemyslela si, že by to bylo něco, s čím by si nějaká alespoň napůl kompetentní stavební firma neporadila. Ty kouzelnické měly tu výhodu, že nabízely i obnovení magických ochran střech a zdí. Přesně o tom ujistila Willyho, který se štěstím rozvzlykal. Nechala ho se vysmrkat a pak jej poslala za ostatními skřítky se zprávou, že se o všechno postará.

Trvalo jí několik minut, než se jí podařilo vytvořit dostatečně silná kouzla proti vodě a plísni, aby zamezila nejhoršímu. Přeci jen nešlo o oblast magie, které by v životě věnovala nějak zvlášť velkou pozornost. Ještě před odchodem se rozhodla podívat na své panství. Když už se dovlekla takhle vysoko...

Vyšplhala se po hrubých kamenných kvádrech tvářících se jako schody na ochoz jedné ze dvou věží. Kam oko dohlédlo byla pole. Obrovské pláně plné sazenic nejrůznější zeleniny, především však brambor, mrkve a artyčoků. Když trochu zaostřila, mohla vidět drobné postavičky skřítků, jak zemi opečovávají. A to ještě nebylo jaro. V duchu si poznamenala, že si musí projít jejich celkový seznam, neboť netušila, kolik jich k panství vlastně patří.

U nohou se jí zjevil Willy. „Bude si paní přát čaj?" Optal se s takovou nadějí, že neměla to srdce jej odmítnout a tak za chvíli třímala šálek s omamnou vůní, z kterého se ještě kouřilo. „Čím dalším může Willy posloužit?"

„Pověz mi, co pro vás mohu udělat, aby se vám tu s ostatními skřítky žilo lépe?"

Willy poklekl na kostnatá kolena nad představou, že jeho paní chce vědět, jak jim, ubohým stvořením mohla zlepšit jejich nicotnou existenci! „Paní je příliš šlechetná!" vypískl. Velké oči podobné křišťálovým koulím se mu leskly. „My žijeme, abychom sloužili. Kdyby snad paní častěji zavítala nebo pozvala své velevážené přátele. Nic by nás neudělalo šťastnější!"

Čarodějka sama pro sebe pokývala hlavou. Něco takového měla čekat. „Vy byste se zkrátka chtěli o někoho starat. No jo, jenže Severus je pořád zaneprázdněný. Má školu, Řád, všechna ta svá hloupá tajemství, navíc do příští schůze máme přijít s novými nápady na uprchlíky..." Hned jak to řekla, se málem začala smát. Vždyť řešení na poslední zmíněný problém stálo přímo před ní.

„Willy, pověz mi," obrátila se na stále klečícího skřítka. „Nevadilo by vám, kdybych tu netrávila nějaký čas přímo já, ale moji... hosté?"

Stvoření obratně vyskočilo na nohy. „Paní je tolik, tolik laskavá!"

Považovala to skřítky za schválené. V hlavě se jí začal tvořit plán. Plán tak ohromný, smělý a bláznivý, že by nad ním bohové zaplakali. Ale nebyly všechny brilantní ideje takové? Zcela určitě se zdálo snazší řešit jiné problémy, než byl ulhaný, tajnůstkářský manžel.

Tato část byla plánovaná velice dlouho dopředu, možná dokonce od samého začátku. Fanfikce jsou koneckonců o tom, že si člověk do svého příběhu promítne to, co mu v originále chybělo. V tomto případě je to v podstatě fanfikce na fanfikci. Příběhová linka, která se touto kapitolou definitivně otevírá (neboť náznaky už byly dříve), je poctou mé nejoblíbenější fanfikci vůbec! A já se jen tak ze zvědavosti ptám – poznal někdo už v této fázi, o jakou slavnou fanfikci se jedná? Jsem zvědavá na vaše tipy. :-)
Aby to bylo ještě zajímavější, vyhlašuji soutěž - kdo se s odpovědí správně strefí, může mi pak za odměnu do zpráv poslat jakoukoliv otázku o příběhu včetně dotazů na spoilery. ;-)