„Dovnitř! HNED!" rozkázala Narcissa hrůzou strnulým kouzelníkům šeptem tak ledovým, že polární vichr by se od ní měl co učit. Ti zapadli zpět do pokoje, ani nevěděli jak. Blonďatá čarodějka za nimi rychle zavřela dveře, které ještě zakouzlila několika pokročilými inkantacemi pro soukromí. Máchala hůlkou jako smyslů zbavená, ani si nevšimla, že Ševelissimo použila dvakrát.

Draco se zády tisknul k Charliemu, celý ztuhlý děsem. Neměl tušení, jakou reakci od matky dostane, ale už podle toho, jak zuřivě kouzlila, mohl slušně odhadovat. Charlie měl položené ruce na jeho ramenou, aby mu dodal podporu, ale v tuto chvíli mu to bylo málo platné. Důležitá byla jen jeho matka, rozzuřená doběla.

Ta, když skončila se zabezpečováním pokoje, otevřela zdobenou sponu na svém plášti a odhodila ho do nejbližšího křesla. Rychlým pohledem přejela přes manželskou postel, na které byly ještě zmuchlané lůžkoviny. Už podle polibku, kterého byla svědkem, neměla prakticky žádné pochybnosti, ale tohle její obavy definitivně potvrdilo. Rukama si vjela do pečlivě upraveného účesu a zatahala si za vlasy. „Pro Salazara!" zaječela.

„Matko-," oslovil ji Draco slabě.

„-Madam Malfoyová," skočil mu do řeči Charlie.

Narcissa věnovala Charliemu zdrcující pohled. Takový, jaký měly dračice v rumunské rezervaci, když chránily své mladé, aby se k nim pečovatelé nemohli přiblížit. Charlieho napadlo, že by teď možná radši stál před tou dračicí.

„Vy mlčte, Weasley!" zaječela. Dvěma kroky byla u nich a vyškubla svého syna ze sevření jeho milence. Přesně jako každá ochranářská matka strhla svého potomka k sobě před hrozbou. A tou byl v tuto chvíli polonahý a rozcuchaný učitel péče o kouzelné tvory.

Zůstal pro jistotu stát na místě, s rukama podél těla, aby byla zřejmé, že se nemá v plánu nijak bránit. Zato Narcissa měla hůlku bojovně připravenou v pohotovosti, zatímco levačkou svírala Dracovo předloktí tak silně, že tušil, že tam bude mít ošklivou modřinu.

„Jak jste jen mohl? Je to váš student! Máte ho učit, chránit, ne ho zneužívat! Za tohle vás pošlu do Azkabanu vy...," snažila se najít dostatečně peprnou nadávku, která by byla, jak se patří výstižná, „vy odporné prašivé zvíře!"

Dracovi se při zmínce o Azkabanu málem podlomily nohy. Celé to byla jeho chyba, to on pokračoval ve vztahu s Charliem, i když od začátku tušil, že je nečeká šťastný konec. Měl to utnout, dokud to šlo, ale nedokázal to. Neměl ani tušení, že navlas stejné myšlenky proudí ve stejnou chvíli myslí i jeho milému.

„Matko, tak to není, Charlie mě nezneužívá!" bránil se zoufale. „Byl jsem tady dobrovolně, já jsem to chtěl. Pusť mě, bolí to."

Narcissa trochu povolila stisk, ale nepouštěla ho úplně. Nozdry měla rozšířené, oči vylézaly z důlků, rozcuchané vlasy jen podtrhávaly celkový vzhled. Hůlku stále nesklonila. Až do teď pracovala jen s variantou Dracova alespoň částečného nesouhlasu se skutkovou podstatou. A o té nemohlo být při pohledu na zválenou postel pochyb.

„Jak dlouho tohle trvá?" Když se Draco neměl k odpovědi, škubla s ním, aby se probral. „Ptala jsem se, jak dlouho už to trvá?!"

„O-Od listopadu."

Matka se zatvářila, jako když jí vzdálení příbuzní nutili ve Francii jíst žabí stehýnka. Zoufale a trošku znechuceně. „Ach Salazare, za co mě trestáš? Draco, co sis pro všechno na světě myslel? Vždyť je to krvezrádce. Navíc Weasley!"

„Ehm..." To se zmiňovaný ozval na svou obhajobu.

„Řekla jsem přece, abyste mlčel!"

Bývalý krotitel draků s tolika jizvami a kousanci po těle, že by se jeden divil, že je ještě v celku, jen zvedl dlaně vzhůru a myslel si svoje.

„Matko, já vím, že je to naprosto nepochopitelné, ale já si prostě nemůžu pomoct. Myslím na něj, když nejsem s ním, mám o něj starost, já... ještě nikdy jsem nic podobného necítil."

Lady Malfoyová na něj kulila své velké oči. „Pokud se to dozví, zabije tě," konstatovala s chladnou jistotou. Nemusela říkat, o kom mluví. Oba věděli.

„Já vím. Bojoval jsem s tím, ale nemá to cenu. Chci s ním být. Zamiloval jsem se a v listopadu jsme si konečně řekli, že teda budeme spolu. Nechtěl jsem tě zklamat, přísahám!"

Narcissa Malfoyová zatoužila po skleničce té nejsilnější pálenky, kterou by dole na baru sehnala. Podle toho co jí její milovaný Draco naléhavě říkal, a jak zbědovaně právě Charlie vypadal, šlo jistě o více než dobrovolný milenecký vztah, nikoliv o zneužívání. I kdyby byli skutečně spolu jako pár, bylo to špatné, velmi špatné. Nejraději by syna popadla a odletaxovala se s ním pryč. Jenže kam? Na Manor nemohla. Tam byl Lucius a ten se o tomhle nesměl nikdy dozvědět.

Myšlenka na manžela projasnila její mysl. Byl to on, kdo byl v tuto chvíli největší hrozbou. Kdyby zjistil, co jeho dědic provádí, nastalo by peklo na zemi. A před tím musela své zlatovlasé štěstí uchránit.

O vlásek sklonila hůlku a přitáhla si Draca ještě blíž k sobě. Stáli teď k Charliemu bokem tak, aby na něj mohla zaútočit, kdyby se snad pokusil o něco nekalého. „Draco, musíš mi teď všechno popravdě říct. Žádné vytáčky." V jejím obličeji bylo možno vidět tolik starostlivosti a něhy, až Draco prohrál svůj boj a dvě neposlušné slané kapky stekly po jeho lících. Mohl si oddechnout, matka ho zatím nezavrhla. Nepovažovala ho za ostudného a odporného. Možná, že ho ani neodtáhne k otci, aby ho potrestal, jak by správná smrtijedská manželka měla, když přistihne nezvedeného dědice při něčem tak hanebném.

„Jak celé začalo?" zeptala se Narcissa důrazně. Vískala jemně jeho vlasy tak, jak to dělávala, když byl ještě úplně malý. A Draco jí všechno vyklopil. O jejich začátcích, že to rozhodně neplánovali, jak se skrývali a přetvařovali na veřejnosti. O všem co se mu zdálo důležité, co měla jeho matka vědět. Pokoušel se vysvětlit, jak zamotané to všechno bylo a že on sám si to velmi dobře uvědomoval.

Mezitím se matka usadila do křesla, hůlku položenou na ruční podpěrce, ale veškerou pozornost věnovala synovi, který klečel u jejích nohou. Bylo to tak známé. Takhle se jí svěřoval, než nastoupil do Bradavic.

„Já vím, že je to celé naprosto šílené a jako dědic musím myslet na zachování rodu, ale já si nemůžu pomoct. Miluju ho," šeptal už ke konci svého vypravování. Snažil se do vysvětlení celého jejich příběhu dát všechny ryzí city, které k Charliemu měl, zoufale potřeboval, aby mu matka uvěřila.

Charlie z nich za celou dobu nespustil oči. Svého milého nepřerušoval. Neměl právo narušit intimní chvíli pochopení, kterou snad Draco se svou matkou právě teď sdílel. Bylo mu těžko u srdce z toho, že si dnes musel Draco projít takovým šokem. On sám už svou rodinu informoval před lety. Oni navíc byli milující lidé plní pochopení. Ale reakce Narcissy Malfoyové mohla být prakticky jakákoliv.

„Ach drahoušku," hlesla mezitím Narcissa a obtočila ruce kolem té hromádky neštěstí před sebou. Houpala svého chlapce v náručí a šeptala mu slova útěchy. Ani ona, ani Draco nemohli vidět zrzavého kouzelníka, jak si bezhlesně oddechl a jeho napjatá ramena poklesla. Kdyby se paní Malfoyová rozhodla odvést syna za Luciusem, musel by zasáhnout. Sám o sebe se nebál, ale nemohl dopustit, aby někdo ublížil Dracovi. Spadl mu ze srdce obrovský balvan.

První přerušila objetí aristokratka. Z kabelky si přivolala kapesník s monogramem, který ťuknutím hůlky zduplikovala. Jeden podala Dracovi, do druhého si sama elegantně otřela skelné oči. Poté se otočila na Charlieho.

„Myslím, že byste si měl obléci alespoň košili, mladý muži," pravila. Zrzek se urychleně rozhlédl po místnosti, aby našel chybějící kousek šatstva. Byl tak zaměřený na vážnost situace, do které se s Dracem dostali, že se mu vůbec nedařilo ztracenou košili najít, ani když si klekl na zem a rychle kontroloval, jestli není odhozená pod postelí.

„Pro Merlina," sykla Narcissa, „Accio Weasleyho košile!" Zmíněný kousek oblečení přilétl zpod přikrývky. S více než zřejmým ruměncem ve tváři si ji Charlie s díky převzal a urychleně oblékl.

„Pane Weasley, tato situace mě nijak netěší, ale zdá se, že není zbytí," povzdechla si nahlas lady Malfoyová. „Můj drahý syn se mi pokusil osvětlit situaci ze svého úhlu pohledu, ale jaký je ten váš? Co mi k tomu řeknete?"

Charlie opatrně přešel k protějšímu křeslu a usadil se do něj. Koutkem oka zkontroloval Draca, který stále stál na místě a nervózně si hrál se svými prsty. Jeho potenciální tchyně seděla s Malfoyovskou povýšenou maskou na tváři, kterou u Draca měl tu čest mnohokrát spatřit. Nejspíš ji všichni v rodině povinně trénovali ve volném čase, aby ji mohli využívat dle potřeby.

„Madam, především se velmi omlouvám za způsobené problémy, ale to co se stalo mezi mnou a Dracem, je sice neplánované, ale přesto ryzí. Velmi si ho cením, je to úžasný člověk, nadaný kouzelník a já pro něj mám jen vřelé city. Prosím, věřte mi, že Draco pro mě není nějaká zábava, naopak, jsem zcela seriózní."

Draco sám ani nedýchal. Tak otevřené vyjádření nečekal. Ještě nikdy mu Charlie neřekl tolik, dokonce, ani když byli spolu jen sami dva. V duchu se nad tím vyznáním rozplýval. Ostražitě se podíval na matku. Masku stále neodložila, ale on sám poznal, že se teď tvářila více zamyšleně. Doufal, že to neznamená problémy.

„Uvědomujete si, že mi teď dáváte do ruky obrovskou zbraň? Že bych vás mohla vydírat? Například abyste zradil svou rodinu a přešel na druhou stranu, pokud nechcete skončit jako oběd mozkomorů?" Ve tváři se jí nepohnul jediný sval.

„Matko...," zalapal Draco nevěřícně po dechu.

Charlie pokýval rozvážně hlavou. „Uvědomuji si to více než dobře. Ale mám takové tušení, že to neuděláte. Protože vám záleží na štěstí vašeho syna." Hnědé oči propalovaly ty modré. Přetlačovaly se navzájem v tiché bitvě, než lady Malfoyvá sklopila zrak jako první. Místo na Charlieho pohlédla na Draca. Ruce měl složené na jejích stehnech, jako to dělali, když byl malý. Opět mu prohrábla jeho čupřinu vždy dokonalých vlasů.

„Co mám s vámi dělat, vy dva?" povzdechla si mučednicky. Draco pokrčil rameny a s úlevným výdechem si položil hlavu na své ruce a nechal se matkou hladit. Doufal, že snad existuje malá naděje, že všechno bude alespoň dobré, když už ne úplně v pořádku. Matka byla na jeho straně.

„Musíte být mnohem více opatrní. Na té chodbě vás mohl vidět kdokoliv. Tahle zpráva se nesmí za nic na světě dostat k Luciusovi, a už vůbec ne k Němu. Je to jasné?" houkla směrem k Charliemu. Ten rychle přikyvoval na souhlas.

„Promiňte, že se ptám, madam," zkusil Charlie své štěstí, „ale jak jste nás vlastně našla?"

Odmávla ho rukou jako otravný hmyz. „Já vás vůbec nehledala! Byla jsem si prohlédnout novou kolekci kožichů v obchodě madam Irisilové tady v Prasinkách, když začalo tak příšerně sněžit. Chtěla jsem si dát šálek čaje, když se mě ta zmalovaná ženská Rosmerta zeptala, jestli jdu za svým synem. Ten je prý nahoře v jednom z pokojů." Při těch slovech se Draco maličko přikrčil. „Pochopitelně jsem tě chtěla zkontrolovat. Co máš co chodit do pokojů! Ještě bys mohl přivést nějakou holku do neštěstí." Sama se nevesele zasmála té ironii. „I když... to už asi nehrozí, že?"

„Ne matko, obávám se, že ne."

„Tím nám však nastává problém s dědicem rodu. Předpokládám, že vás se komplikace netýká, pane Weasley?"

„Nikoliv, madam. Můj starší bratr Bill je ve vztahu s dívkou, už jsem s ním na toto téma hovořil."

Blonďaté, pečlivě vytrhané obočí sebou mírně škublo nahoru po čele. „Rozumím. Pak je tedy nutné vyřešit následnictví rodu Malfoyů," pokývala hlavou Narcissa. V hlavě se jí začínal rodit plán. Ne zrovna příjemný, ale pro Draca by udělala cokoliv. Její nádherný syn k ní zvedl hlavu.

„Co budeme dělat?" zeptal se nejistě.

Políbila ho na čelo. „Ty se hlavně nenech chytit. Zbytek zařídím já," slíbila. S velice přísným pohledem se otočila na zrzavého kouzelníka. „A od vás chci kouzelnický slib, že se o mého Draca postaráte," rozkázala.

Toto přání jí Charlie bez řečí splnil. Kdyby si řekla, býval by jí nejspíš dal i ten Neporušitelný.

--------------------

Před půlnocí seděla Narcissa Malfoyová u svého toaletního stolku a pročesávala si své krásné dlouhé vlasy. Odložila zdobený hřeben a natáhla se pro další nezbytnost. Jemnou nadýchanou pudřenkou si přejížděla přes obličej, aby upevnila lehounký, téměř neviditelný makeup. Nesměla vypadat, že se příliš snaží. Přesto si ještě na krk, do dekoltu a na zápěstí nanesla trochu svěžího parfému, který si předloni pořídila ve Francii.

Myslela na svého syna a jeho neprozřetelné životní rozhodnutí ohledně výběru partnera. Na to, že byl v ještě větším nebezpečí, než si původně myslela. Už dávno věděla, že by pro něj i duši zaprodala, ale o tu nikdo nestál. Ne, jejím obchodním artiklem bylo něco zcela jiného.

Když byla dokonale upravená, zkontrolovala výsledek ve vysokém zrcadle v rohu ložnice. Měla na sobě dlouhou saténovou noční košili tyrkysové barvy, která krásně obepínala její křivky. Přes ni si přehodila župánek obšitý šedou krajkou. Kdyby přišla pouze v noční košilce, bylo by to jejímu muži podezřelé. Manželské lože spolu nesdíleli už téměř dva roky. Nejdříve přišel stres se sílícím vlivem Temného pána, poté Azkaban, Luciusův útěk a stále častější tresty od jejich Mistra. Nic z toho nepodporovalo jejich vztah, ani vzájemnou touhu. Dnes ale nastal důvod situaci otočit o sto osmdesát stupňů.

Přistoupila k posteli, na které ležela její kabelka, kterou měla dnes s sebou na nákupech. Vyndala z ní vialku naplněnou lektvarem nachové barvy. Koupila ho v lékárně v Prasinkách. Naštěstí jí ho umíchali na počkání a po položení dvou galeonů navíc na prodejní pult, se ani na nic nevyptávali. Poslední co potřebovala, byly klepy o tom, co se chystala provést.

Ruka se jí klepala nervozitou. Vypití lektvaru bylo definitivním potvrzením toho, že si vybrala stranu v tiché válce mezi jejím mužem a synem. Rychle, než by ztratila odvahu, odzátkovala skleněnou flaštičku a celý obsah vypila. Chutnal nakysle a jakoby prskal na špičce jazyka. Okamžitě si nalila do sklenice vodu ze džbánu, který jí dříve večer donesla jedna ze skřítek na její noční stolek, kdyby paní dostala v noci žízeň. Potřebovala pachuť lektvaru spláchnout a nesměla ho míchat s alkoholem.

Použila kouzlo na osvěžení dechu a pak už odhodlaně vyrazila ke spojovacím dveřím, které tak málo používala. Odpověď na její zaťukání přišlo okamžitě. „Luciusi? Potřebuji s tebou mluvit," řekla a s lehkým vlněním boků vešla do manželovy ložnice.

Co na dramatickou kapitolu říkáte? Jaký je váš názor na Narcissin plán?