Abbolison by v životě nevěřila, že bude někdy unavená z návštěvy u švadleny, ale překvapení se dějí každý den. Nekonečné rozhodování váhavé Dory Tonksové ohledně jejích svatebních šatů bylo dokonce i nad její síly. Jednou chtěla šaty střihu mořské panny, za chvíli zahlédla na obraze úchvatný model s táhlou vlečkou, který musela mít, aby po sérii kouzel mohla nebohá švadlena plakat nad tím, že Dora by možná radši širokou sukni s květinovým vzorem na krajce. Trvalo celou věčnost, než jí siréna vysvětlila, že celý život žila v prostředí, kde se šily šaty i hábity, takže se vyzná a pomůže jí vybrat ty nejkrásnější. O další dvě bolestivé hodiny později tomu tak i skutečně bylo.

Nervózně se podívala na hodinky, aby konstatovala, že má mírné zpoždění na svou další schůzku. Kdo však mohl tušit, že výběr svatební róby zabere tolik času? A Neville se snad zlobit nebude, neměl to v povaze.

Došla až k Buclaté dámě, kde se zastavila, aby vyčkala, než nějaký student půjde tam či zpět. Rozložitá malovaná dáma se naštěstí nezdráhala jí dělat společnost a zpěvavě jí vyprávěla o tom, jak si nedávno vyrazila na noční procházku do obrazu rozkvetlé louky ve druhém patře. Netrvalo dlouho, obraz se otevřel, přerušil historku Buclaté dámy a ven proklouzl rozchechtaný Harry Potter, který za ruku vláčel slečnu Dunbarovou. Oba se při pohledu na ní jako na povel přestali hihňat, ale své propojené prsty nerozpojili.

„Dobré odpoledne, madam," pozdravila slušně studentka a Potter se k ní mumlavě přidal.

„I vám dobré odpoledne," nadzvedla koutky. „Jak se daří?"

„Výborně," řekl Potter a posunul si volnou rukou na nose brýle. „A vám?"

„Také tak. Myslíte, že byste byl tak laskavý a podíval se, zda je na koleji Neville Longbottom? Máme se sejít a já mam naneštěstí zpoždění."

Mladík, který si očividně oddechl, že čarodějka nekomentovala jeho držení za ruku s dívkou, se zazubil a energicky přikývl. „Neville sedí u okna a čte si Bylinkářství pro sedmý ročník. Počkejte tu, zavolám ho." Usmál se na Fay a vběhl zpátky do společenské místnosti. Za chvíli už vycházel ven s Nevillem za zády.

„Madam! Rád vás vidím," řekl vysoký brunet rychleji, než se stačil zarazit. Když si uvědomil, co řekl, podíval se na Harryho s Fay způsobem, jako kdyby očekával výbuch smíchu.

Ti dva však ani nemrkli. Harry poplácal Nevilla po rameni a řekl: „Mějte se pěkně, my se jdeme s Fay zapsat na kurz přemisťování. Profesorka McGonagallová si vede seznam." A než bys řekl famfrpál, byli pryč.

Modrovlasá čarodějka vyrazila chodbou pryč od drbů chtivé Buclaté dámy. Neville s ní hned sjednotil krok. „Půjdeme dnes zase za Morganou a Salazarem?" ptal se dychtivě.

„Pokud vám to nevadí, ráda bych se u nich zastavila."

„Ani v nejmenším!" řekl a Abbolison díky svému daru věděla, že nelže. „Četl jsem ve Využitelných mudlovských přírodninách, že by se jim do krmení mělo přidávat trochu řeřichy seté na dobré trávení, možná bychom jim mohli zkusit nějakou podstrčit."

Abbolison se musela smát tomu, jak mladík dokázal každé téma ihned převést k bylinkářství. To byl jeden z jeho výjimečných talentů. Nápad s řeřichou hned přijala a volným krokem vyrazili ke sluji.

Když se navrátila do sklepení, spokojená s tím, kolik řeřichy její wyverny snědly spolu s kusy jehněčí kýty, čekalo ji překvapení. Severus seděl ve svém křesle a na gauči po jeho pravici před zapáleným krbem těkal očima Draco Malfoy. Oba k ní vzhlíželi se směsicí překvapení a úlevy.

„Pozval jsem našeho kmotřence na čaj," sdělil Severus. Pohledem jako kdyby se jí snažil předat nějaký zašifrovaný vzkaz, o kterém však ona sama neměla ani potuchy. Fatum Magnus občas zapomínal, že ona na rozdíl odněho nebyla žádný špion. Avšak i tón jeho hlasu byl tak zvláštní, že na něj Abbolison použila svůj dar. Touha po ochraně a nevědomost jak si počít, převládaly. Severus netušil, jak svému chráněnci pomoci.

S velkým úsměvem poslala plášť na věšák, aby uschl. „To vidím. Snad nebude vadit, pokud se k vám připojím. Už dlouho jsme neměli všichni tři šanci si popovídat." Očarovaná konvice jí nalila porci bez cukru a mléka.

Siréna se jakoby nic posadila vedle mladíka, který se ze všech sil snažil tvářit, jakože se vůbec nic neděje. Usrkával svůj čaj s pozvednutým malíčkem, záda narovnaná. Ošálil by tím však jen naprostého hlupáka. Draco vypadal nemocně. Oči měl vodnaté, pod nimi temné stíny a pleť v obličeji zřetelně nezdravě zešedlou. Naposledy se podívala na manžela pro potvrzení, že smí vyzvídat. Lehounké přikývnutí jí stačilo.

„Takže, Draco, jak se daří? Na školu se ptát nebudu, na takové otravné otázky máš vlastní rodiče."

Žert vyvolal v Dracově tváři alespoň stín života. „Jde to. Neděje se nic zajímavého."

Abbolison málem protočila oči nad tak otevřenou lží. Svým pátráním se dostávala do hloubky, k jeho obavám, pocitu zklamání, nenávisti, strachu o matku. „Famfrpál tě baví? Předpokládám, že letos opět trénujete, abyste získali školní famfrpálový pohár."

„Už nejsem v týmu," odsekl Draco otráveně. Pak se opanoval a lokl si čaje. „Mám letos příliš věcí do školy, nemám čas na dětské hry. Příští rok skládám své OVCE a chci být mezi nejlepšími. Musím se soustředit na svou budoucnost. Chodím létat jenom občas, sám, abych si pročistil hlavu."

Vize začínaly být mnohem zřetelnější. Draco schoulený v jakémsi kamrlíku s Narcissou po boku. Pláč v peřinách poté, co dostal od Něj životně důležitý úkol. Lačné a nebezpečné pohledy neznámých mužů na chodbách vlastního domova. To nejhorší, co však skrýval, bylo ještě o kousek dál, co jej tížilo a táhlo do hlubin...

„Vídáš se teď alespoň s někým? Brzy budou Vánoce, budeš dávat dárek někomu speciálnímu?"

Severusovi zaskočil kus ovocného košíčku.

I Draco na ni třeštil své vodnaté šedé oči. „Ne! S nikým se teď nescházím. Ale jednou mi rodiče jistě vyberou vhodnou manželku, otec mě o tom vždy ujišťoval."

Červené světlo v Lisině hlavě se rozsvítilo. Nebyla to přímá lež, ale nepravda zcela určitě. Draco si na někoho myslel. To bylo to, co jej táhlo k zemi. Tíha něšťastné lásky, kterou nemohl opětovat. Silné city k osobě, kterou nemohl mít. Abbolison pátrala, sledovala nit myšlenky, až objevila zrzavé vlasy, velký úsměv a před očima se jí zjevila uvolněná tvář Charlieho Weasleyho.

Z ruky jí vypadl šálek. Dopadl na koberec, vylil veškerý obsah a upadlo mu ouško.

„Reparo," zamumlal líně Severus.

„Omlouvám se, jsem to ale nešika," uchechtla se Abbolison. „Neměj strach, Draco, jistě jednoho dne potkáš někoho báječného. A pokud ne, rodiče budou dbát především na tvé štěstí a vyberou někoho, s kým ti bude dobře."

Vysloužila si dva páry pozvednutého obočí.

„To jistě," potvrdil Draco jen ze slušnosti. Bylo očividné, co si o jejích hloupých, naivních řečech myslí. „Na druhou stranu, vy máte také domluvené manželství a vychází vám to dobře." Pohledem přeskakoval mezi kmotrem a jeho manželkou.

Snapeovi se na sebe chvíli dívali. Oba se na okamžik zamysleli nad tím, jaké jejich manželství vlastně bylo a ano – zdálo se, že jim to vskutku vychází dobře i přes všechny překážky, Severusovo mrzoutství a Lisinu potřebu kontroly. „To ano," podotkl Severus tiše.

Lisa kývla. „Když se člověk snaží jít tomu druhému naproti, jednou se setkat musí. Stojí to hodně sil, ale vyplatí se to."

Nadále už se bavili především o bláznivosti Ministerstva, otravnosti paní Norrisové a jiných bezpečných tématech. Před večeří se Draco zvedl, poděkoval za čaj a odešel do velké síně.

„Tak co jsi se dozvěděla?"

Abbolison se ošila. Nechtěla to Severusovi prozradit. Ne všechno, to poslední bylo příliš velké, těžké tajemství, které se nijak netýkalo Dracovy smrtijedské kariéry. „Jeho prázdniny byly naplněné strachem, na Manoru se necítil bezpečně, Temný pán mu zadal úkol, na který nemá."

„To všechno už vím!"

„A co přesně chceš tedy vědět?"

Severus zkroutil rty. To dělal pokaždé, když byl netrpělivý. „Všechno, samozřejmě! Kvůli čemu je jako tělo bez duše? Není to jen tím úkolem. Hilgard a Nott jsou také ve stresu, ale nevypadají, že se každou chvíli připojí k hradní sbírce duchů. Dobře jsem viděl to s tím šálkem, něco víš!"

„Proč se chceš vůbec hrabat v soukromí svého kmotřence?"

„Liso," protáhl její manžel tak varovně, jak to uměl jen on," nehraj si se mnou. Nemám náladu na diskusi o morálce. Co-jsi-se-dozvěděla?"

Čarodějka hluboce vydechla a překřížila si ruce na prsou. „Jen to, že je zamilovaný, Severusi!" Naštvaně vyrazila do ložnice.

Těžké dupání ji následovalo. „Cože? Do koho?!"

Otočila se k němu s tak nevěřícným výrazem, jako kdyby jí právě řekl, že na Vánoce pozval do Bradavic celou její rodinu a své vlastní rodiče jako bonus, aby si společně užili veselé svátky. „To snad nebydlíš vážně? Opravdu si myslíš, že ti to řeknu? To je jeho věc!"

„Není! Je úplně mimo, nosí hlavu v oblacích, nespí a neučí se! Jak ho mám chránit, když nevím, kdo ho tak trápí?"

V hlase mu zaznívala skutečná starost. Abbolison k němu přistoupila a poklekala mu dlaněmi na hruď. „Není to někdo, s kým by mohl být, proto se trápí. Je to nešťastná láska, pravděpodobně neopětovaná. Dej mu chvíli čas, zase se vzchopí. Tímhle jsme si přeci v pubertě prošli všichni, ne?"

Nenarážela tím na nic konkrétního, ale Severus se stejně zašklebil. „Ano? Také jsi byla nešťastně zamilovaná?"

Přešli spolu k posteli a usadili se na jejím okraji. Už dlouho si nepovídali, bylo hezké se o sobě dozvědět zase něco nového.

„Oh ano, to jsem byla. Poprvé do Vyvoleného jedné mé vzdálené sestřenice. Vždy byl ke mně moc milý. Byl sečtělý a uměl dobře mluvit...," mrkla na manžela, který se ušklíbl. „Pochopitelně mezi námi nikdy nic nebylo, jen jsem ho z dálky pozorovala. Podruhé to bylo vážnější. Zamilovala jsem se do knížete z Moravského kouzelnického království. Přijel k nám na ostrov na Výroční ples a hrozně moc se mi líbil, ale nebyl to můj Fatum Magnus. Dlouho jsme si dopisovali, vídali se, když byla nějaká významná společenská událost, ale nebylo nám předurčeno spolu být. Nakonec se oženil s jednou Francouzkou z bohaté, čistokrevné rodiny."

„Proč jsi s ním neutekla? Mayara by tě mohla v povinnostech na ostrově zastoupit, tak jak to dělá i teď."

Položila dlaň své pravé ruky na jeho od lektvarů nažloutlou tvář. „Protože to nebyl můj Fatum Magnus. Navíc jsem se nechtěla vzdát svého postavení, nezávislosti a rodiny. O to všechno bych přišla, kdybych opustila ostrov."

Položil svou dlaň na její. „Nakonec jsi o to všechno stejně přišla kvůli mně, tak jaký je v tom rozdíl?" Bylo úžasné, jak dokázal ovládat svůj hlas, aby v něm nevyzněly vůbec žádné emoce, i když se ptal na závažné otázky.

„Dřív jsem si nemyslela, že by v tom rozdíl byl. A pak jsi promluvil. A celý svět... se zastavil. Magie Vyvolených je posvátná, té se nedá vyhnout. Vždy zvítězí."

Severus zakroutil nevěřícně hlavou a políbil ji na růžová ústa. Na Draca a jeho nešťastnou lásku už se znovu nezeptal.

Omlouvám se za zpoždění, vůbec nestíhám. Obávám se, že si budu muset dát od psaní na chvíli oddech. Druhý týden v lednu mám první část státnic a už teď toho mám až nad hlavu. Pevně věřím, že se mezitím zabavíte u některého z mnoha krásných adventních kalendářů, které vydávají šikovní pisálci tady na Wattpadu. Pokud byste však skutečně nemohli vydržet, třeba by mě nějaký ten komentář motivoval k tomu, najít si trochu času... Uvidíme. :-D

Mějte krásné svátky a brzy nashledanou.