Vždy když Severuse potkalo něco příjemného, začal být ostražitý. Jemu se totiž nikdy nedělo nic příjemného jenom tak, pokaždé v tom býval háček. A tak si v hlavě znovu a znovu přehrával scénu z dnešního rána, které bylo tak neobvykle dobré.

Seděl v kuchyni a pročítal si ranní vydání Denního věštce s hrnkem černé kávy místo snídaně, když ladným krokem vkráčela Lisa.

Stála před ním, sexy opřená o rám dveří, oděna do županu už od pohledu tak drahého, že by si za to jistě vybavil půlku laboratoře. Dívala se na něj se svádivým, očekávajícím výrazem. Něco mu muselo unikat. Co je za den? Zatraceně, co je dnes za den?? Obočí, které mu zprvu vylétlo vzhůru překvapením, změnilo polohu a začalo se stahovat do zamračení.

„Severusi, nad čím tak dumáš?" zeptala se.

Vráska mezi očima se prohlubovala, jak se snažil vybavit vše důležité. „Ne!" vykřikl nakonec. „Dnes není žádné výročí, ani narozeniny, ani jmeniny ani jiná podobná věc!" S jistotou sobě vlastní pokýval hlavou a založil si ruce do dlouhých rukávů svého černého pláště.

„Vážně?" zeptala se zaujatě.

Jeho jistotu to nenarušilo. „Vážně. Nezapomněl jsem na žádné důležité datum, jak se mi tu snažíš naznačit." Jeho žena se začala smát.

„Já... já přece nic nenaznačuju. Vůbec nic se neděje. Jen jsem nám chtěla udělat pěkné ráno, ale kdyby ses viděl!" Smála se, až jí tekly slzy. Opřela se čelem o ten samý rám, kde předtím dělala svádivou pózu, aby popadla dech.

Někomu jinému by snad její veselí připadalo nakažlivé, ale on nepatřil mezi slabé povahy. „Čemu vděčím za nápad udělat si pěkné ráno?"

Opřela si dlaně o jeho ramena a předklonila se, takže měli obličeje na stejné úrovni. Mnohem zajímavější než její tvář však byl výhled na její polonahá ňadra, když se jí župan začal mírně rozevírat. Naklonila se k jeho uchu. „Mám báječnou náladu, tak toho pojďme využít," zapředla svým dokonalým hlasem.

Nenechal se dvakrát pobízet. Dokonce ani neprotestoval, že chtěl před prvním vyučovacím blokem stihnout opravit seminární práce. Když po tom jeho žena tak toužila, kdo byl on, aby jí odmítl? Snažil se přeci být dobrým manželem...

Dveře od ložnice se ještě ani nestačily zabouchnout, když z ní strhnul župan, neboť mu překážel ve výhledu na její mladé tělo. Jindy si nedokázal vybrat, kterou její část měl nejraději, ale dnes to vyhrála prsa. Sál, olizoval a mnul mezi prsty bradavky, až byly lákavě tvrdé. Poté se přesunul níže, aby ji připravil na svůj vpád, protože už nyní cítil, že on by mohl hned do akce.

„Sever- aah... Severusi, je...je to skvělé, ale... ach Morgano!" zavzdychla. „Ale nechceš přeci přijít na...zatraceně, na první hodinu pozdě!"

Naposledy přejel jazykem od jejího vstupu nahoru k poštěváčku, který obkroužil. Pomohl jí se posadit a naznačil jí, aby se otočila, takže klečela na kolenou, opřená o předloktí čelem ke zdi. Dlaněmi jí promnul opálené půlky zadku, než zamumlal antikoncepční kouzlo a pomalu do ní pronikl. Užíval si fantastické teplo a úzkost jejího těla. Její táhlé úpění ho povzbudilo ke zvýšení tempa.

Chytil Lisu za boky, takže se mohl lépe zapřít a najít vyzkoušený úhel, který jako jeden z mála míval téměř zaručenou šanci na úspěch. V jiných polohách to s jeho manželkou bývalo trochu komplikovanější.

I dnes poloha zezadu, se zadkem vystrčeným do vzduchu, slavila úspěch. Lisa se tomu zcela poddala a v okamžiku, kdy cítila, že se blíží k vrcholu, začala mu zběsile vycházet vstříc. Musel se držet, aby se sám neudělal jen z jejího sténání a bědování.

„Ano! Ach ano, už jen... Bohové!"

Stěny kolem jeho mužství se začaly stahovat a on úlevně přijal vlny uspokojení, které zachvátily jeho tělo. Z posledních sil ji políbil na zpocená záda, než se svalil do peřin, které teprve před několika minutami opustil.

Ano, vskutku až nepřirozeně dobré ráno. Nyní, o šest hodin později, scházel po blátivé cestě k ochranné hranici, aby se mohl přemístit na Nott Manor. Během oběda mu zcela vysílená sova donesla naléhavý vzkaz, že má neprodleně dorazit. Jakmile text přelétl očima, omluvil se řediteli z posledního vyučovacího bloku, který se ho ještě týkal a vyrazil svému údajnému kumpánovi na pomoc. Thalion Nott psal celý svůj život uhlazené zmijozelské zprávy, plné skrytých významů. Až do dnešního dne nikdy neposlal něco, co by obsahovalo vykřičník. Jestliže ho použil, muselo jít o něco mimořádného.

Zpět do hradu se dostal až navečer. Sotva se stihl připojit k oslavě v Předvečer všech svatých pořádané ve sborovně. Jídla už ubývalo, přestože skřítci opět navařili jak pro menší stát a svíce uvnitř vznášejících se vydlabaných dýní pomalu dohořívaly. Sborovna byla stejně jako velká síň svátečně vyzdobena. Na stěnách a na stropě se třepetaly tisíce živých netopýrů, odkudsi zaznívala hudba populární kapely Sudičky.

„Všechno v pořádku?" optala se Abbolison, kterou díky jejím vlasům našel v davu bez zaváhání. Na sobě měla tmavě zelené sametové šaty se vzorem pavučin. Nadmíru tématické.

„Nikoliv," přiznal popravdě. Stejně by poznala, kdyby lhal. „Thalion je úplně mimo sebe. Kouzly se snažil rozmlátit snad každý centimetr Nott Manor. Odmítal se uklidnit, nechtěl si vzít žádný lektvar. Choval se jako šílený maniak. Nakonec ho musel Avery trefit omračovacím kouzlem, věřila bys tomu?"

„Věřila," zachichotala se Abbolison a upila z vysoké sklenice brusinkový džus smíchaný se šampaňským. Sladce perlivá kombinace.

Něco v její rozradostněnosti Severuse zarazilo. Pochopitelně, že přála Nottovi to nejhorší. Byl jedním ze tří bláznů, co se ji pokusilo znásilnit loni na Silvestra, viděl ji při ponižujícím trestu před Temným pánem a dělal víc odporností než ledaskterý jiný Smrtijed. Přesto bylo její veselí až moc uspokojivé a málo překvapené. Přitáhl si ji za paži blíž k sobě. „Ty o tom snad něco víš?"

Abbolison se na něj podívala svýma zářivýma očima, než ho rukou, ve které nedržela skleničku, pohladila po tváři, přes krk až na hruď. „Jistěže vím, můj drahý." Severus ani nedýchal nad jejím omamně svádivým tónem a jemným dotekem. „Já o tom vím úplně všechno," šeptla a s mrknutím se vrátila ke svému nápoji, ze kterého si notně přihnula. „Měl bys se mnou slavit!"

„Ale... Jak?" Jindy byl víc výmluvný, ale to, co slyšel, mu nedávalo smysl. Jak by to mohla být zrovna Abbolison, kdo Notta kompletně finančně zruinoval?

Mávla odmítavě rukou. „Vysvětlím ti to později. Teď mi pověz jedno. Říkal něco o Eleanor?"

Severus kývnul na kolem procházející Rolandu Hoochovou. Nebylo to vhodné místo na tento typ konverzace, ale pod svícnem bývala mnohdy vskutku největší tma. „Proč by měl mluvit o své ženě? Ta je od včerejška na návštěvě u svých rodičů. Pochopitelně ji o tom ještě nestihl informovat, nejprve se pokusí vymyslet, jak z toho ven. Blábolil jen něco o těžkých časech a jejím věnu."

Na tváři jeho ženy se rozlil ten nejškodolibější úsměv, jaký u ní kdy viděl. „Oh, informovat ji nemusí. Bude to on, kdo se dozví spousty novinek." Nečekala na Severusovy zvídavé otázky rovnou pokračovala. „Především to, že se s ním Eleanor brzy rozvede a bude vyžadovat zpět své věno. To on ale nemá, protože za něj nakoupil pozemky, o které přijde, protože je to hloupý, na zákony nedbající grázl. Takže když se s ním rozvede a ona to udělá, o to jsem se postarala, bude jí muset vyplatit částkou stejné hodnoty, jakou její věno mělo a to bude HODNĚ velká sumička, protože náš drahý Thalion si vzal Eleanor jenom pro peníze."

V Severusově obličeji se nepohnul jediný sval. Skládal si jednotlivé kousky informací dohromady a postupně začínal vidět mnoho důvodů, proč byla siréna tak veselá. Oškubala Notta. Zruinovala ho. „Proč on? Na Silvestrovské oslavě k nám vpadli tři."

Dopila lahodnou šťávu říznutou alkoholem a u skřítka si poručila další. „Kdo říká, že ti dva z toho vyváznou?"

Olízl si úzké rty. Tohle začínalo být nebezpečné. „Nemůžeš jen tak vyhlásit vendetu třem nejdůležitějším Smrtijedům z vnitřního kruhu Pána zla!" zasyčel tak potichu, jak ti jen šlo.

„Že ne? Včera to vypadalo, že je to až směšně snadné. A ti dva půjdou k zemi zrovna tak. Jen nepůjdu po jejich penězích. Chci, aby každý trpěl tím, že přijde o to, čeho si v životě nejvíc cení. Pro Notta to byly galeony."

„Hilgard?" zeptal se s pohledem na oslavující.

Abbolison spokojeně mlaskla, když dostala novou naplněnou sklenici. Kolikátá už to tak mohla být?

„Sex."

To byla pravda. Hilgard byl posedlý svými krasotinkami. Měnil je jako spodní prádlo a nechoval se k nim o nic lépe.

„A Lucius?" zeptal se Severus, i když tušil, že odpověď pravděpodobně nechce slyšet. Nemohl dopustit, aby se její osobní pomsta dotkla Draca. Byl jeho kmotrem, musel chránit jeho zájmy. Nejspíš to všechno v otázce zaslechla, neboť zvážněla.

„Zatím nevím. Pracuji postupně," řekla a Severus nedokázal říci, zda mluví pravdu. Jedním si byl ale zcela jist – Brumbál měl pravdu, když tvrdil, že Abbolison upřednostňuje především své vlastní zájmy bez ohledu na vyšší dobro. A byla při tom velmi nebezpečnou hráčkou.

V příběhu je za touto kapitolou pro mě jeden z minibodíků. Dlouhé příběhy takové mají, možná si jich zpětně dokážete i všimnout – okamžiky, kdy se něco důležitého uzavře a něco nového začíná. Ukončení první pomsty je z mého úhlu pohledu hodně důležitým momentem. Všimli jste si v tomto díle nebo už v Hlasu osudu nějaký takový zlomový bod? Jako vždy budu nesmírně vděčná za jakýkoliv komentář i hvězdičku, mám pak větší motivaci pokračovat.