Jestli se dalo něco říci o skřetech pak to, že byli nadmíru vynalézaví. Abbolison uznale pokývala hlavou, když se usazovala na pohodlnou židli před sklo, které z jedné strany bylo oknem a z druhé zrcadlem. Nacházela se v místnosti vedle vyšetřovací kanceláře, kterou skřeti (a kdokoliv, kdo si ji kdy pronajal pro soukromé účely jako Abbolison) využívali pro jednání před přímým soudním sporem. Byl to prostor určený pro dohody, ale i poslední právní boje před tím, než se obě strany přesunuly před přísný dohled Starostolce.

Na levé straně z Lisina pohledu seděla Adaobi, se zády rovnými jako pravítko, vlasy zkrocenými na maximální možnou míru. Vedle ní se choulil pan Davidson. Vypadal, jako kdyby se toužil rozpustit na židli a zmizet.

Naproti nim se vedle nudně vyhlížejícího právníka seděl Thalion Nott. Kotník levé nohy měl opřený o pravé koleno, seděl co nejvíc opřený o zádovou opěrku židle a vesele cosi vykládal druhému kouzelníkovi. Nezdálo se, že by byl nervózní, ačkoliv byl předvolán kvůli významnému prohřešku. Oproti němu šedovlasý čaroděj, pan Aldridge, který mu trpělivě naslouchal, nevypadal, že by sdílel jeho do nebe volající klid. Ošíval se a zcela nepokrytě zíral na Adaobi naproti sobě.

Maročanka zkontrolovala své kapesní hodinky, než si odkašlala a přitáhla k sobě pozornost přítomných mužů. Pan Davidson se jí díval do tváře, Aldridge na poznámky v rukou, jako kdyby je svým pohledem snad dokázal propálit a Nott jí nepokrytě zíral na prsa. Jedna z taktik, kterou používalo mnoho mužů, aby právničky protistrany rozhodilo. Adaobi mu luskla prsty před obličejem. „Teď když mám pozornost všech, ráda bych zahájila schůzku ohledně znečištění pronajatého pozemku pana Davidsona a projednání výše odškodného."

Aldridge nasadil mírně shovívavý úsměv. „Obávám se, že je tato schůzka naprosto bezpředmětná. Můj klient využívá pronajatou parcelu pana Davidsona legálně, nájemné platí, což dokládají tyto účty z Gringottovy banky," vyložil na stůl stoh dokumentů, „a prostor využívá jako dočasné úložiště stavebního materiálu, než se dostaví domy na Rowenině palouku."

„Schůzku za bezpředmětnou nepovažujeme," sdělila mu Adaobi chladně. „Vy jste si na pozemku mého klienta zřídil deponii – místo vymezené k uložení vykopané zeminy, případně materiálu určeného k likvidaci v rámci zbourání původních staveb na stavebním pozemku, souhlasíte, pane Notte?"

„Ano," zavrčel čaroděj nelibě.

„Naneštěstí v rámci této akce nešlo původně o mudlovské stavby, které stály na vašich pozemcích, ale kouzelnické, včetně zbytků starého chrámu zasvěceného kněžce Jara. Takováto deponie má zcela jiná pravidla, než ta takzvaná klasická, mudlovská."

Abbolison se natáhla ke stolku, který měla připravený vedle židle, aby si nalila první sklenku šampaňského. Adaobi jí zajišťovala královskou podívanou. Nott začínal blednout, jeho právník si poprvé otřel zpocené ruce do kalhot.

Černovlasá právnička nahlédla do svých materiálů. Znala je zpaměti, ale takhle měla její slova výrazně větší efekt. „Deponie kouzelnického materiálu totiž musí být neprodleně po stržení stavby odstraněn autorizovanou firmou s razítkem z ministerstva. Silně pochybuji, že by vám šest let bylo uznáno jako neprodlené odstranění."

Právník chytil dech. „To je sice přestupek, ale není to nic, kvůli čemu bychom se nemohli s vaším klientem domluvit. Jistě pan Davidson může zvážit finanční kompenzaci, která mu pomůže vyrovnat se s potížemi, které můj klient způsobil. A odpad pochopitelně okamžitě odstraníme."

„Oh, kdyby to bylo jen takhle jednoduché, nebyl by žádný problém, ale naneštěstí nepůjde jen o odškodnění, ale také o pokutu za porušení smlouvy. Můj klient má ve smlouvě jasně stanoveno, jak vysoká částka mu bude měsíčně vyplácena, pokud se s jeho pozemkem stane něco, čím bude ovlivněna jeho tržní hodnota. To je koneckonců standardní postup v takovýchto smlouvách. A obávám se, že váš kouzelnický materiál na jeho pozemku škody způsobil," zamrkala Adaobi a našpulila rty v hrané lítosti. „Po šesti letech se tu bavíme o této konkrétní sumě." Před dvěma čaroději se objevil kus pergamenu s požadovanou sumou.

Lord Nott si přečetl perem napsanou částku a začal se smát. Nebyla v tom ani špetka humoru. „Tohle je směšné! Dejte si pozor, nebo to dáme k soudu. Starostolec už zváží, jestli mě můžete takhle nebetyčně vydírat. Mám přátele na velice vlivných místech." Poslední větu směřoval na ubohého pana Davidsona, který se na své židli ještě více přikrčil a vrhl na Adaobi vyděšený pohled. Na svého právníka, který se jej snažil zastavit, nebral ohled.

„K soudu to samozřejmě dát můžete, pane Notte," zdůraznila Adaobi oslovení, takže lord Nott začal rudnout v obličeji nad opětovným vynecháním jeho titulu, „ale obávám se, že pak strávíte několik nepříjemných let v Azkabanu. Tak se to vaše vězení jmenuje, že?" Na její otázku se nikdo nepokoušel odpovědět, všichni měli příliš práce se zíráním. „Magický odpad se totiž nesmí nechat ladem, což jste přesně udělal a to z prostého důvodu – narušená magie prosakuje. Způsobuje změny v půdě, v chování u zvířat a nedej Merlin, aby kontaminovala vodu. Ta by se mohla dostat až k mudlům."

Nott ze sebe vydal tichý, pohrdavý zvuk, kterým dal jasně najevo, co si o mudlech myslí.

„Taková voda by mohla způsobovat například bludy, což je velice nepříjemná záležitost. A jak jsem se ze svých zdrojů dozvěděla," rozložila před právníka naproti sobě několik papírů, „čtyři mudlové byli z nedaleké vesnice Rowenin palouk odvezeni na psychiatrické oddělení v krajské nemocnici. To je takový ekvivalent oddělení Trvalých poškození u Svatého Munga. Myslím, že Starostolec bude tato informace velice zajímat."

Právník už nebyl pobledlý, ale nazelenalý. Dvakrát naprázdno otevřel ústa jako ryba lapající po dechu, ale neuspěl.

Nott se na něj díval s nevěřícným pohledem. Už i jemu začínalo docházet, že se děje něco opravdu velkého a pro něj nepříznivého. Zlobně se otočil na Adaobi. „Kdo vás najal?" zasyčel nebezpečně. Horní polovinou těla téměř ležel na desce stolu, aby jí byl při konfrontaci blíž. „Ať vás najal kdokoliv, já vám dám víc!"

Adaobi se sladce usmála a otočila se na pana Davidsona. „Myslíte, že byste byl tak laskav a zaplatil mi tady před svědky můj honorář? Dohodnutou částku, pochopitelně."

„J-Jistě, odvětil trochu popleteně stařec. Vytáhl z kapsy ošuntělého hábitu měšec a položil na stůl před čarodějku jeden jediný scvrček. Malinká mince se na světle zaleskla.

Nottovi málem vypadly oči z důlků. „C-Co to má jako znamenat?!"

Adaobi sebrala minci a předložené dokumenty, přičemž si všechno zandala do svého pracovního kufříku z jemné sobolí kůže. „To znamená, pane Notte, že mě najal někdo, komu jste zatraceně hnul žlučí. Někdo, kdo už se nemohl dál dívat na vaše prostopášné jednání. A až se tento spor dostane před Starostolec, protože jste mě tímto nápadem přímo inspiroval, dostanete buď několik let ve vězení, nebo půjdete o žebrácké holi. Tak jako tak, ten kdo vás chtěl zničit, to udělal s velkou parádou. Sbohem." Čarodějka i její klient vítězně odešli z jednací místnosti.

V době, kdy Nott nechal svou hůlkou vybuchnout stůl, za kterým seděli, dopíjela Abbolison svou sklenku šampaňského, než se šla rozloučit s Gringottovými a Adaobi se šťastným panem Davidsonem, kterému po tváři tekly slzy. Čekala ji ještě druhá část plánu, na který se musela přesunout jen kousek dál na Příčné ulici.

Čajový salónek hotelu Zlatý jednorožec bylo rozkošné místo k posezení, jako stvořené pro setkání dvou aristokratek. Květiny na tapetách vypadaly tak živě, že bylo téměř možné cítit jejich omamnou vůni. Abbolison a Eleanor Nottová si chvíli povídaly o obligátních tématech jako počasí, zdraví a nejnovější módní trendy. Teprve poté přešly k tomu, proč se sešly.

„Nebudu lhát, má drahá," řekla Eleanor a upila sladký čaj z porcelánového šálku, „byla jsem překvapena, když jste mi napsala. Mile, pochopitelně, nicméně překvapena. Čemu vděčím za naše náhlé setkání?"

Abbolison odložila svůj šálek a způsobně si složila ruce do klína. „Věc se má tak, drahá Eleanor, že jsem vás přišla varovat."

Starší čarodějce se šálek zastavil na půl cesty k ústům. „Jak to myslíte? Varovat před čím?"

„Před vaším panem manželem."

Eleanor polkla a taktéž odložila svůj čaj. Začínala se potit. „Obávám se, že jste zmatená, Abbolison. Je to pochopitelné, jste v Anglii teprve rok a možná jsou pro vás některé záležitosti ještě příliš komplikované, nicméně se střezte svých dalších slov!"

Abbolison musela ocenit obavu, kterou vůči ní Eleanor Nottová cítila. Měla strach, aby sama sobě neuškodila svými neuváženými slovy proti nebezpečnému manželovi. To jí jen pobídlo k tomu, co se chystala udělat. „Není to tak, jak si myslíte! Vím velice dobře, co říkám, připravovala jsem se na to velice dlouho. Váš pan manžel totiž udělal něco zcela neodpustitelného a já nedovolím, aby mu to prošlo."

Krásná tvář lady Nottové se začala stahovat do zdrceného šklebu. Klepající rukou si zakryla ústa. „Chcete mi říct, že vy..., že vás taky? Ach Merline, za co mě trestáš?"

Díky svému daru zachytila Abbolison matnou vzpomínku na mladou brunetu, jak se Eleanor s pláčem svěřuje s tím, jak ji její manžel obtěžoval. „Naneštěstí je tomu tak."

„Nevím, co vám mám říct. Je mi tak trapně," hlesla Eleanor. Ze záhybu šatů si vytáhla látkový kapesník, do kterého si otřela několik slz. „Obávám se, že jestli žádáte nápravu cti, budete do toho muset zatáhnout Severuse, aby Thaliona vyzval na souboj, protože jinou cestu nevidím. I když ani tuto bych vám nedoporučovala, můj muž je v soubojích velmi zdatný. Mohl by Severuse zranit nebo dokonce zabít."

Modrovláska nahnula hlavu mírně k pravému rameni. Vidět Severuse v magickém souboji byla celkem vzrušující představa. „Já mám jiný návrh, takový, který pomůže především vám. Necháte zrušit vaše manželství."

Eleanor ze sebe vydala prazvláštní, zoufalý zvuk. „To se nestane, nikdy. I když bych tisíckrát chtěla."

„Já vím. Nemůžete totiž požádat o rozluku manželství, aniž byste měla v rukou důkaz o manželově provinění. Nechcete totiž narušit dobré jméno Nott, kvůli svému synovi, ale ani své jméno za svobodna – Greengrassová."

Eleanor lehce rozevřela ústa překvapením. „Jak tohle víte?" šeptla.

Abbolison se nahnula blíže k šokované aristokratce. „Jsem moc ráda informovaná. A vím něco, co by vás mohlo velmi zajímat. Co byste řekla na to, kdybych vám sdělila, že váš manžel investoval peníze do projektu, který prohraje soudní spor. Lord Nott přijde v příštích dnech o všechno, co do podniku vrazil. Všechno bude pryč. A navíc bude sám stíhán před soudem za nelegální činnost. Není to ostudné? Bude to v novinách. Všude to rozmáznou..."

Lady Nottová vypadala, že se nedokáže rozhodnout, zda má té jiskřičce naděje věřit. „Jste si tím jistá? Muselo by jít o nechutně vysokou částku, která by Thaliona položila."

Na stolku se objevila listina dokládající podání žaloby na lorda Thaliona Notta a požadovaná suma za odškodnění v plné výši za posledních šest let, plus veškeré soudní výlohy. Čarodějka si je pročetla, na konci se ostře nadechla nosem. „Požádám o rozluku, dostanu zpět své věno. Můj Theo nebude muset živořit, to nepřipustím!"

Přišel čas na největší trumf. „To nebude tak snadné, Eleanor, protože podle výpisu plateb Gringottovy banky, váš muž použil na tuto transakci peníze z vašeho věna."

Až do této chvíle neměla zaručeno, že použití věna manželky bylo skutečně tak odporné a společensky nepřijatelné, jak o tom loni hovořila Hermiona na jednom z jejich setkání, ale horor, který se zračil v Eleanořině tváři to dokonale potvrzoval.

„TEN HAJZL! Za to ho svlíknu z kůže! Připravím o všechno. Jak si mohl dovolit sáhnout na Dorískovo dědictví? Ale já to tak nenechám. Všechno mi zaplatí, do posledního scvrčku. Vždycky se nade mě povyšoval, přitom jsem měla úžasné věno. Královské! Tohle mu neprojde, po tom všem co mi udělal. Rozvedu se!"

Ještě dlouho seděla Abbolison v křesílku, upíjela cudně čaj a potlačovala radostný úsměv, zatímco pozorovala rozběsněnou Eleanor. Její plán vyšel dokonale.

Na tohle jsem se tak strašně moc těšila! Čekala jsem na to skoro na den přesně rok, ale konečně k tomu došlo!