V prvním patře Bradavic se ve výklenku mezi vyleštěným brněním a obrazem letní louky plné kouzelnických květin (kterou Draco pečlivě zkontroloval kvůli možným nezvaným hostům), postávali tři studenti se zelenými vázankami okolo krků. Měli odtud perfektní výhled na schodiště, ale zároveň jim stín dopomáhal k tomu, že nebyli sami viděni. Theodor Nott svíral v dlani do papíru zabalený předmět. On i oba jeho spolužáci se na něj dívali se stejným odporem, jakým by počastovali i cokoliv mudlovského.

„Tohle mu nic neudělá," řekl Marvin Hilgard a po milionté se podíval na schody, zda nikdo nejde.

„Na tom nezáleží," protáhl Theodor. „Stačí, když ho to vystraší, než přijdeme s lepším plánem. Promyšleným."

Draco se zhluboka nadechl nosem. „To je hloupost! Nesmí nic tušit, dokud neudeříme. Takhle začne být opatrný a náš úkol bude ještě těžší." K smrti doufal, že dokáže ty dva mamlase přivést k rozumu, rozhodli se totiž všechno zničit. Jen Salazar a Pán zla věděli, proč dostal ke spolupráci Theodora, nejnetrpělivějšího čaroděje pod sluncem, a Marvina, který byl pro změnu tím nejlínějším.

Theo ráno přišel s tím, že je nutné zahájit první kroky, které povedou k úspěšnému splnění úkolu, kterým je jejich Pán poctil. Draco se nehádal, až do teď nedokázal přijít na jediný nápad, jak provést nesplnitelné, ale ani ve snu ho nenapadlo, že budou začínat klukovinou, které se ředitel pravděpodobně jenom od srdce zasměje. To snad mělo být cílem? Uchechtat starého kouzelníka k smrti? V tom případě měli přihodit lechtavý prášek.

„Že po něm naše strana jde, ví moc dobře. Vypadá senilně, ale není to hlupák," zavrčel Theo. Byl z nich nejvyšší, nejarogantnější a měl neustálý pocit, že všemu velí. Draco by ho u toho mile rád nechal, ale měl příliš rád svůj krk a nechtěl, aby si v případě neúspěchu, byť jen dílčího, Pán zla vyléval vztek na jeho matce.

„Prostě to někomu podstrčte a já zařídím Imperius," pronesl Marvin znuděně. Na tom, kdo zajistí Nepromíjitelnou, se shodli hned. Marvin byl z nich jediný, který tuto konkrétní již v minulosti úspěšně použil.

Ticho, které je obklopovalo, bylo velmi nepříjemné. Čekali, až kolem nich projde první vhodná osoba. Nejlépe někdo se slabou myslí, koho by bylo snadné ovládnout. Draco musel po chvíli šťouchnout loktem do Marvina, který začal podupávat nohou, což se nepříjemně rozléhalo. Ten zvuk drásal Dracovy už tak napjaté nervy až k nepříčetnosti. I to příšerné ticho bylo lepší.

O několik napjatých minut později se chodbou začaly ozývat kroky. Byly těžké, pevné a dvěma ze tří mladých kouzelníků bylo okamžitě jasné, že se neblíží žádný student. Tomu třetímu to bylo šumafuk.

Kroky se značně přiblížily, dotyčný nezahnul ke schodišti, ale pokračoval dál jejich směrem. Chlapci se napjali, Marvin si nachystal hůlku, Theodor balíček. Byli připraveni učinit vše tak, jak si naplánovali. Zadrželi dech, napjali svaly a...

V okamžiku, kdy se před nimi vynořila vypracovaná mužská postava v obnošeném hábitu se zrzavými vlasy na hlavě, přiskočil Draco rychle dopředu, takže své dva spolužáky zbrzdil a učitel péče do něj strčil. „Koukejte na cestu, pro Salazara!" vyjekl pobouřeně, jako kdyby do nich Weasley vrazil schválně.

Charlie vypadal velmi překvapeně. Lehce ustoupil do strany dál od studentů, takže jim čelil tváří v tvář. „Co tím myslíte, pane Malfoy? To vy jste najednou vyskočil z výklenku jako nějaký rarach. Co tu vůbec vy tři pohledáváte?"

Draco, kterému se orosilo čelo z pomyšlení, že by se Marvin mohl pokusit zaklít Charlieho, se narovnal v ramenou a bojovně pozvedl bradu. „Do toho vám nic není, profesore." Titul zasyčel s takovým pohrdáním, že by na něj otec byl velice pyšný.

Ať se dělo cokoliv, Charlie nehnul brvou a přistoupil na jejich podivnou hru. „Myslím, že je mi do toho víc než dost, když jste tak drzý. V pátek budete mít trest. Profesoru Snapeovi to vzkážu sám, vy se nemusíte obtěžovat. A teď byste se měli raději vrátit na kolej."

„Ještě není večerka, nemůžete nám říkat, kam můžeme a nemůžeme jít!" rozčílil se Nott nahlas.

Profesor mu věnoval ostrý pohled. Draco se musel držet, aby se nezačal červenat. Charlie vypadal tak mužně, když byl v pozici přísného učitele.

„Chcete se snad připojit k panu Malfoyovi na školní trest, pane Notte?"

„Ne," zavrčel Theodor a ruce sevřené v pěsti si strčil do kapes hábitu, kde měl narychlo ukrytý balíček. Ve vzduchu viselo nevyřčené „pane".

Charlie se to rozhodl přejít. „Pak byste se měli řídit mými pokyny."

„Trest si mám odpykat u vás?" zeptal se Draco tak chladně, jak to jen dokázal.

Nebelvír otevřel ústa a na okamžik vypadal, že na otázku odpoví kladně, než zavrtěl hlavou. „Ne, pane Malfoy. Nemám na vás a vaše tresty za drzost čas. Pan Filch vám jistě vymyslí nějakou tu aktivitu, abyste se náhodou nenudil."

Draco měl co dělat, aby udržel neutrální tvář. Vážně ho Charlie právě poslal na školní trest k Filchovi? Bez dalších řečí včetně rozloučení vyrazil ke schodům, následován dvěma dalšími Zmijozely. Tušil, že si to od nich pořádně vypije, ale nemohl situaci vyřešit jinak. Zkrátka nemohl.

„Co sakra bylo?" vyjel na něj Theodor ve sklepení a bolestivě ho udeřil do ramene. „Byl to přece jenom Weasley!"

Draco si třel trefené místo. „Právě proto! Celá ta jejich pošahaná famílie je v Řádu. A my se musíme snažit být co nejvíc nenápadní. Splynout s davem. A to se nám nepovede, když na sebe budeme upozorňovat riskantními fóry. Navíc si nemyslím, že by na něj bylo možné použít Imperio. Je starší než my, zkušenější. Neříkám, že chytřejší, ale tenhle plán mohl fungovat jen, kdyby přišel nějaký student. Že se objevil tenhle hňup, není moje vina!" Nechtěl o Charliem takhle mluvit, ale muset pocit viny okamžitě zaplašit. Rameno zatraceně bolelo, určitě už se mu začala dělat modřina. V duchu začal vymýšlet výmluvy pro madam Pomfreyovou, aby mu na to dala hojivou mast.

„Řešíte hrozné hlouposti," řekl Marvin dřív, než mohl Theodor pokračovat ve svém běsnění. Opřel se zády o zeď, neboť zřejmě nebyl schopen v klidu postát ani krátký okamžik, a aby dodal svým slovům na důležitosti, hlasitě zívnul.

„To je ti jedno, že nám Draco zničil dobrou příležitost?" zeptal se ho Theodor zsinalý vzteky.

„Hmm," přiznal Marvin a pokrčil rameny. Tím vysokého mladíka definitivně dopálil.

„Jste neschopní! Oba!" zaječel a skoro utekl pryč. Cestou se za ním táhlo obstojné množství nadávek na jejich adresu.

Draco s ním pro jednou z celého srdce souhlasil, opravdu mu nebyli příliš k užitku.

-----------------------------------------------------------------------

Charlie měl náladu jako uražený hipogryf. Zuřil, cítil se podvedený a nic nebylo tak, jak by mělo být. Draco se choval nejen odtažitě, ale doslova divně. Poflakoval se se spolužáky, jejichž otcové byli na seznamu Smrtijedů, který Severus pravidelně aktualizoval a přitom vrhal jeho směrem provinilé pohledy.

Na večerním setkání Fénixova řádu s ním nebyla pořádná řeč. Seděl v koutě vedle skleslého Siriuse a společně soutěžili v tom, kdo se zvládne déle v tichosti mračit.

Co se bývalý Poberta dozvěděl o smrti Bonesové, byl jako bez života. Jeho vyhlídky na očištění výrazně klesly, protože nikdo jiný nebyl ohledně řešení starého případu podezřelého vyvraždění skupiny mudlů a útěku pravděpodobně nevinného vězně z Azkabanu tolik agilní, jako ona. A pokud nebyl očištěn, nejenže musel stále žít v tom příšerném domě, ale hlavně nemohl dostat Harryho do své péče. A tak seděli vedle sebe zoufalci dva.

Charlie se musel hodně držet, aby něco neodsekl mamce, když mu přišla dávat dobře míněné rady do života. Něco ve smyslu, že si nemá na co stěžovat, dokud má čistou mysl, dobré srdce a dvě pracovité ruce. Tonksová, která následovala po ní, aby bručouny rozradostnila, už si však vyslechla nepěknou poznámku.

Jen co byla schůze rozpuštěna, vystřelil z domu jako Kulový blesk. Potřeboval se nadechnout, pročistit si hlavu a zbavit se otravných myšlenek na Dracovy růžové rty. Naštěstí pro takové příležitost vymysleli lidé bary.

Mudlovský podnik, který si vybral, byl na okraji Londýna, v neudržované čtvrti, kde byli lidé v podobném rozpoložení jako on. Bar se jmenoval Bláznovo štěstí a podle nevkusných, špatně upevněných neonů šlo o zaručený pajzl. Uvnitř nábytek z tmavého dřeva, vratké vysoké židle, na kterých seděli zákazníci už minimálně tři dekády a upatlaný barový pult, na kterém se leskly zbytky rozlitých patoků. Prostor prostupoval pach cigaretového kouře, alkoholu a potu. Ideál.

Zrzek se usadil na jednu z barovek a objednal si rum. Barman si ho rychlým pohledem změřil, protože nespecifikoval značku, takže odhadoval jeho finanční možnosti. Nakonec před kouzelníkem přistála sklenička z tlustého skla a v ní nazlátlá tekutina. Ten ji vypil na jeden mohutný lok. Alkohol hřál, ale nepálil, zanechával za sebou příjemnou chuť vanilky. Kvalitní pitivo. Okamžitě si poručil další.

„Je tady volno?" zazněl vrnivý hlas za jeho zády. Patřil nepříliš vysokému, hubenému brunetovi. Vlasy měl moderně sestříhané, vzadu krátké, vepředu patku, jak se teď u mudlů nosilo. Modrou barvu očí, podtrhával ultramarínový svetr s výstřihem do V, které dávalo světu na odiv pár kudrnatých chlupů na hrudi. Charlie si ani nemusel prohlédnout jeho zadek v upnutých džínech, aby věděl, za který tým tenhle mladík lítá.

„Já to tu nevlastním," odvětil a kývnul k volné židli.

Trvalo to pouhé dvě společně vypité rundy, než tlačil bruneta – Kevina, pokud mu sdělil své pravé jméno – na kolena v uličce za barem. Osvětlovala je jediná lampa a šance, že je tu vyruší někdo, kdo by neměl stejné úmysly jako oni, byla minimální.

Kevin dychtivě rozepnul Charlieho pásek u kalhot a v duchu děkoval Merlinovi za svou tendenci nosit módně neutrální oblečení, takže mudlu nemátl svým zjevem. Minimálně to nebylo oblečení, co jej zaujalo.

„Co ty jizvy, drsňáku?" ozvalo se zespoda, když začal Kevin rukama mapovat jeho břišní svaly.

„Od zvířat."

„Jaké divoké zvíře udělá takové šrámy? Lev?" Hlas mu vibroval vzrušením, zřejmě ho brali drsňáci.

„Rozzuřené šelmy jsou schopné čehokoliv," vydechl Charlie, zatímco se snažil vymazat z mozku to, že Kevinův hlas nebyl vůbec hladký jako samet, oči měly špatný tvar a jeho vlasy měly v záři lampy ošklivě tmavý odstín.

„To jsi krotitel v cirkusu nebo co?"

Každý správný kouzelník měl v záloze historku o povolání, pokud chtěl zůstat v utajení. „Dřív jsem pracoval v záchranné stanici. Teď učím, ale jizvy zůstaly."

„Hmm," zavrněl mudla a začal svůj dnešní objev zpracovávat pusou.

Pocity to byly příjemné, Charlie už dlouho nepocítil péči nikoho jiného. Šikovný jazyk laskal jeho délku s přesností toho, kdo ví, co dělá. Všechno by bylo nejspíš šlo ke zdárnému konci, kdyby čaroděj neotevřel oči, nepodíval se dolů a nestřetl se pohledem s očima, které byly tak jasně modré a nikoliv jemně šedé.

Žaludek se mu zkroutil a instinktivně uskočil do strany, takže Kevinovi zmizela opora v podobě jeho stehen. Převrátil se dopředu, dlaněmi dopadl na mokrou zem.

„Hej! Co to děláš, sakra?"

Charlie si schoval svůj nyní již kompletně měkký úd zpátky do kalhot. „Je mi líto, snažím se dostat někoho z hlavy a očividně to nejde. Musím jít!" Otočil se a rychlým krokem vyrazil ze špinavé uličky pryč. Kevinův naštvaný křik ignoroval. Všechno na co zvládnul myslet, byl Draco, Draco a jedině zase Draco.

Důležité připomenutí pro všechny, kteří si oblíbili pár Charlie a Draco! Začala jsem v září vydávat nový, samostatný příběh, celý věnovaný tomuto báječnému páru. Jmenuje se Lev, drak a škorpion a dávám si na něm opravdu záležet. Takže jako autorka si tu dovolím kapku sebepropagace – Vyzkoušejte, stojí to za to. ;-)