Na ostrově nakonec strávila čtyři dny. Užívala si čas s rodinou, povídala si se starými přáteli a jedla spoustu jídla. To vše jí doma bolestně scházelo.

Za celou dobu se jí Severus neozval, ale to ani neočekávala. Nejspíš jí dával schválně prostor na to, aby trochu vychladla a bylo to tak dobře. Jejich manželství by další hádka nijak neprospěla. Nakonec si však musela přiznat, že jí její Vyvolený chybí. Měla ho ráda po svém boku, naslouchala jeho poznámkám, dívala se na jeho obličej, když si četl. Rozhodla se nesplnit svou hrozbu a mstít se mu za nepřítomnost. Bylo jen shodou okolností, že musel plnit své povinnosti v době, kdy se konala akce, na kterou se mu nechtělo. Nebylo by dobré mu to vyčítat.

Odpoledne čtvrtého dne, kdy se chystala odcestovat do Bradavic, seděla na jižní terase spolu s rodiči, sourozenci a Rhiannon s Faridem. V náruči opět houpala Meriam. Za svůj pobyt si zvykla na rytmus, který dítěti nejlépe vyhovoval, takže u ní už prakticky neplakala. Abbolison to považovala za velký úspěch.

„Musím říct, že to magické spojení mezi sirénou a Fatum Magnus je pěkný podraz," halekal Farid. „Prožívat se svou ženou celý porod? Už jsem zažil v životě hodně bolesti, ale tohle se nedá srovnat. Jako kdyby se mi někdo pokoušel vyrvat všechny vnitřnosti."

Lisin otec vědoucně pokýval hlavou. Zažil si to samé trápení za život třikrát.

„A teď si vezmi, že je to pouhým odrazem bolesti tvé sirény," zpražila ho Abbolison. „A přestaň si stěžovat. Vždyť jsi voják! To nejsi na bolest zvyklý?"

Tmavovlasý kouzelník zúžil oči a ukázal na ni prstem. „Tohle je úplně jiné, než když tě seknou mečem. Hlavně vyřiď Severusovi, ať se jednou nesnaží být za hrdinu jako já a rovnou si při tvých prvních kontrakcích vezme nějaký lektvar, který ho na několik hodin uvrhne do bezvědomí."

Nad tím mávla rukou. „To mám jako trpět sama, zatímco on bude vyspávat?"

Emmett, který se jí nakláněl přes rameno, aby ukořistil krémem naplněnou cannoli, si pohrdavě odfrkl. Jako jediný neseděl, ale přecházel okolo. Každý kdo ho znal, věděl, že nedokáže chvíli zůstat na jednom místě. Byl takový už do dětství. „No... já ho docela chápu. Jsem vážně rád, že mě tohle magické spojení nečeká."

„Nikdy nevíš, bratříčku," řekla May mezi loky překapávané kávy, „třeba jednou potkáš svou osudovou sirénu z cizího kmene a bude to!"

Zbytek svačiny strávila rodina tvorbou seznamu všech spřátelených kmenů sirén, za kterými by měli Emmetta poslat na seznámení.

Po srdceryvném loučení, které provázelo i několik slz, vyrazila Abbolison z kopce dolů od zámku. Kufry měla zmenšené v kapse. Doprovázela ji pouze mamma, ostatní už se museli navrátit ke svým povinnostem. Především novopečení rodiče, protože Meriam začala vřeštět jako malá banshee.

Scházely spolu po úhledně vydlážděné cestě k loděnicím, odkud měla Abbolison vyplout na pevninu, aby se mohla přemístit. Tentokrát už Bradavice znala, takže nemusela použít přenášedlo. Přestože cestování s ním nebylo tak vysilující, bylo otravné žádat italské Ministerstvo kouzel o oficiální přenášedlo, které by bylo spuštěno na vteřinu přesně. A co kdyby se zapovídala?

„Je se Severusem opravdu všechno v pořádku?" vyptávala se mamma. Výraz měla vážný, v očích smutek. Strach jí nedával spát, že je její dcera v manželství se starším čarodějem nešťastná.

„Občas se hádáme, ale jinak to ani neumíme. Oběma nám víc vyhovuje na sebe zařvat, než v sobě dusit zášť. To sice Severus umí taky, ale snažím se ho to odnaučit." Pokusila se to říci odlehčeně, ale podle všeho matku příliš neuklidnila. Stále vypadala nerozhodně, jako kdyby uvažovala, zda by neměla jít svému zeťovi pořádně vynadat. A to by Severusovi nepřála, i když jí svou nepřítomností radost neudělal. „Zkrátka se na nás hodí pojem Italské manželství. Občas nastane bouře, ale jindy je klid."

Matka se objala pažemi v dlouhých rukávech z červeného sametu. „Miluješ ho?"

„Je to můj Fatum Magnus." Doufala, že to postačí, nebylo jí však přáno.

„Obě víme, že to není odpověď na mou otázku."

Došli k lodi, která měla za několik minut odplout. Muži nakládali pomocí levitačních kouzel náklady látek a hotových šatů, které si převezmou obchodníci v přístavu Imperia.

Abbolison na chvíli zavřela oči a představila si Severuse. Inteligentního, tajemného, rezervovaného. Svého manžela s tím nejdokonalejším hlasem na celém světě. „Ano, miluji ho."

„A on tebe?" Napětí v jejím hlase mírně opadlo.

Na to bylo těžké odpovědět. „Věřím, že ke mně chová ty nejhlubší možné city, jaké mi teď může dát."

Starší čarodějka se nesouhlasně zamračila. „Už jste manželé skoro rok."

„Já jsem pro něj ta nejdůležitější žijící osoba na celém světě. A to mi stačí." To byla pravda. S mrtvou se dalo jen těžko soutěžit.

Mamma k ní přistoupila a silně objala. Hladila ji po zádech, jako když byla malá a Lisa se velice ráda nechala konejšit. „Jen mysli na to, že Fatum Magnus je magické pouto, ne citové. Pokud s ním nebudeš šťastná, nemusíš s ním být."

„Jedním z úkolů naší existence je ochraňovat naše Fatum Magnus," zamumlala do látky zakrývající matčino rameno.

Starší čarodějka si povzdechla. „Víš, po kom jsi dostala své jméno?"

„Samozřejmě. Po Abbolison Věhlasné," přitakala s úsměvem, protože věděla, kam tím rozhovor míří. O Abbolison Věhlasné kolovaly nejrůznější fámy. O její odvaze a ctižádosti. O tom, jak prosadila nové zákony o ochraně wyveren. Ale především se historky o ní točily okolo komplikovaného vztahu s jejím Fatum Magnus. Údajně se s ním jednou pohádala tolik, že svým řevem strhla kamenitou půdu na pobřeží a omylem stvořila Černé útesy. Ale to byly pochopitelně jen pověry.

Zatroubení na lesní roh ohlásilo blížící se odplutí lodi. Ženy se urychleně doobjímaly. „Tak na to mysli, má drahá. Opatruj svého Fatum Magnus, ale především sebe," řekla starší čarodějka a nechala dceru nastoupit. Stála tam a mávala tak dlouho, dokud loď nezmizela z dohledu.

Cesta do Bradavic netrvala Abbolison dlouho. Po přistání zakoulela otráveně očima, když na sebe musela použít ohřívací kouzlo. Zde už byla taková zima, že by nebylo překvapením, pokud by začalo brzy sněžit, přitom byla teprve polovina října.

Na chodbách kývala na pozdrav Zmijozelům a duchům, jež potkala. Zastavila se až před vchodem do jejích a Severusových společných komnat. Hlavou jí zněla matčina slova. Kdyby jí je bývala řekla v den příjezdu, kdy byla na manžela naštvaná k nepříčetnosti, pravděpodobně by se nad nimi zamýšlela víc, ale takhle jen doufala, že svůj konflikt vyřeší bez velkých hádek.

Uhladila si šaty, zamumlala heslo, které vybral na začátku školního roku Severus (jen svatá Morgana věděla, kam na ty dlouhé latinské názvy chodil) a vešla do příjemně vyhřátého bytu. Kufr poslala do ložnice, kabát na věšák. Tiramisu, které si její Vyvolený nezasloužil, ale stejně mu velký kus dovezla, putovalo do kuchyně, aby jej skřítci mohli servírovat po večeři jako dezert.

„Vítej zpět," ozvalo se opatrně od knihovny. Severus stál mezi futry, ostražitý.

Nad nadmíru obezřetným výrazem, kterým si ji přeměřoval, jí zacukaly koutky. Trochu jako kdyby se blížil ke zdivočelé wyverně a čekal, jestli ho pozná nebo mu urve hlavu. Ano, vyhrožovala mu sice svou pomstychtivostí, pokud jí nedoprovodí na Pontenero, ale za těch pár dní stačila vychladnout. Vědomí, že se Severus sám vytrestal milionem a jednou představou o tom, co nastane po jejím návratu, jako trest stačilo.

„Díky," hlesla.

Opustil bezpečnou zónu futer a dvěma kroky se přiblížil. Hlavu mírně na stranu, hůlku pravděpodobně stále v pohotovosti v rukávu. „Neměl jsem v úmyslu tě zarmoutit svou nepřítomností kvůli shromáždění."

Pozvedla obočí a čekala, co dalšího si připravil. Dar jí šeptal, že to bylo její mlčení, co ho znervózňovalo nejvíce.

Potřásl hlavou. „A vím, že jsem před tím oslavě Hrdého roku nedával dostatečně vysoký kredit, který si podle všeho zasloužila, protože se jedná o váženou událost tvého lidu. Příště ode mě můžeš očekávat jiný přístup." Pro jednou si odpustil svůj kousavý tón, místo něj použil svůj sametový hlas, ve kterém bylo nejlépe možno zaslechnout upřímnost.

Slova, která pronesl, byla správná. Přesně taková, jaká chtěla slyšet. Severus byl znamenitý rétor. A kterou sirénu by tato schopnost nedostala do kolen? Jenže její manžel o tom věděl a to mu do ruky dávalo nebezpečnou zbraň, kterou by se nebál kdykoliv zneužít. Nesmím ukázat přílišné nadšení!

„To bych prosila," odvětila stroze. „Velice jsi mě zklamal. Chtěla jsem tuto událost sdílet s tebou. Navíc se na tebe všichni ptali." Právě tohle ji dopalovalo nejvíc. „Chtěli vědět, kdy se s mým Fatum Magnus budou moci lépe seznámit."

Severus přešlápl z nohy na nohu. Vysoký projev nepohodlí na někoho, kdo se tak skvěle ovládal. Ani téměř po roce manželství nebyl stále s tímto ostrovním titulem v souladu. „Jistě se najde nějaká jiná vhodná příležitost," nadhodil zkusmo.

Modrovláska přimhouřila oči. Začínala být dobře obeznámená se zmijozelskou vyhýbavostí. Přislíbit účast, ale nezavazovat se k žádnému pevnému datu. „Najde. Pojedeme tam alespoň na část vánočních svátků." Pozvedla bradu, jako kdyby jej vyzývala, aby jí oponoval.

Ticho obestoupilo sklepní byt. Severusovi se v obličeji nepohnul jediný sval. „Pokud vezmu v úvahu vývoj našeho posledního plánu navštívit tvou rodinu, je tvůj požadavek... adekvátní," řekl bezbarvě.

Dovolila si lehký úsměv, než k němu vykročila.

Na vteřinu čaroděj vypadal, že o krok ustoupí, ale udržel se. Stál narovnaný jako svíce, černé oči pátravé.

Obtočila ruce kolem jeho krku. „V tom případě to považuji za slib."

Velmi opatrně si ji přitáhl k sobě. „Merlin si vždy najde způsob jak mě trápit. Na Ponteneru se alespoň dobře najíme."

„To je pravda," zamumlala a odhrnula mu z očí pramen dlouhých černých vlasů, které mu musely příšerně překážet v rozhledu. „Doufám, že pro letošní rok můžeme vynechat oslavu Nového roku na zámku některého z tvých přátel?"

Povzbuzen tím, jak se jej dotýkala, začal mapovat svými dlouhými prsty křivku jejích boků. „Malfoy sedí v cele Azkabanu, a kdokoliv se pokusí jej nahradit na prvním místě ve společenském žebříčku, bude muset naši přítomnost oželet."

Spokojeně přikývla nad malým vítězstvím, nadzvedla se na špičkách a spojila jejich rty, aby si mohla po dlouhé době vychutnat blízkost svého Fatum Magnus.