Abbolison si velmi rychle našla v hlavním sále místo po Rhiannonině boku. Chtěla jí být v tento významný moment oporou, proto neseděla se svou matkou a sestrou. Mladé ženy se objaly a setrvaly takto několik dlouhých chvil. Odloučení pro ně bylo těžké.

Sirény, jejichž Hrdý rok nastal, seděly i se svými hosty na balkonech v prvním podlaží chrámu, takže měly celou podívanou jako na dlani. Pro jednou došlo k výměně, kdy za normálních okolností by ony měly luxusní místa v hlavní části chrámu a zde nahoře by seděli jejich Fatum Magnus.

Všechny novopečené matky účastnící se Hrdého roku vypadaly úplně stejně vyčerpaně. Ty, kterým se podařilo porodit na začátku října, se nezdály být o nic méně ztrhané než sirény, které přivedly na svět své děti teprve před pár dny. Nikdo neměl odvahu jim lživě lichotit, jak nádherně září. Ne snad, že by nebyly všechny šťastné, ale křik novorozených sirén, které neuměly ovládat svůj hlas a zkrátka jen řvaly z plných plic, daly zabrat.

Nejhůř na tom byla Helen, která měla tu smůlu, že porodila včera pozdě v noci, takže spadala do dnešního ceremoniálu. Pololežela na tom nejpohodlnějším křesle, které sehnali, se dvěma polštáři navíc nacpanými pod zadkem. Tvář měla popelavou a Lisa ji pro jistotu čas od času pohledem zkontrolovala, kdyby potřebovala zavolat pomoc.

Potřebovala se pro své vlastní dobro uklidnit, proto se soustředila na svůj dech. Nasávala zhluboka kyslík nosem, než pomalu vydechla. Prohlížela si chrám, jako kdyby jej viděla poprvé a užívala si toho, že je zpátky na místě, které tak dobře znala. Strop zpodobňoval svatou Morganu, která přišla na ostrov a založila se svou rodinou jejich klan. Silné korintské sloupy z modrého kamene, které nesly tíhu stropu, byly u hlavice zdobeny lístky a květy, stejnými, které bylo možno zahlédnout i na kameninových mozaikách na zemi. V dětství trávila celé hodiny, kdy nevěnovala pozornost nudným záležitostem dospělých tím, že květy počítala. Nikdy se nedopočítala.

Chorálové zpěvy právě začaly, když jí tělem projel první bolestivý záškub. Měla co dělat, aby nevypustila z úst byť tiché zaúpění. Každý by si toho hned všiml a vyptával se. Magické spojení mezi sirénou a jejím Fatum Magnus se opět projevilo ve své otravné podobě. Lord Kdo-ví-jak-to-bylo ho mučil a musel si k tomu vybrat zrovna moment, kdy bylo v chrámu relativně ticho, takže se neměla za co skrýt. Rhiannon na ní vrhla první z mnoha postranních pohledů plných zmatení. Siréna se ze všech sil snažila soustředit na dění o patro níže.

Ti Fatum Magnus, kterých se Hrdý rok týkal, drželi v náručí své potomky. Obecně vzato si všichni počínali dobře, houpali novorozeňata, šeptali jim a zcela očividně se modlili, aby v průběhu obřadu nezačaly děti plakat. Výjimkou byl vysoký mladík s nakrátko ostříhanými vlasy, kterého Abbolison neznala, který až podezřele často zavíral oči a čas od času zatřepal hlavou, aby se udržel vzhůru. Jeho boj s únavou byl k popukání a Lisa si ho škodolibě vybrala za zdroj zábavy v průběhu obřadu.

Bolest začala ustupovat. Severus přestal být prozatím mučen. Oddechla si nejen kvůli vlastní pohodlnosti, ale i proto, že díky spojení věděla, že byl od této chvíle v pořádku.

Na rozdíl od jiných slavnostních událostí, neprobíhalo zahájení a ukončení Hrdého roku nikdy dokonale. V celé historii ostrova se nejspíš ještě nestalo, aby se žádné dítě nerozhodlo, že přítomné oblaží svým řevem. Dodávalo to však slavnostním zpěvům i krátké řeči královny o důležitosti rodiny a pospolitosti určitou lidskost. Díky nim si každý mohl připomenout, o co šlo především - rodila se další generace modrovlasých sirén a chlapečků nesoucí magický potenciál, který mohli jednoho dne předat dál.

Pro každého Fatum Magnus byl Hrdý rok největší událostí, kterou mohl na ostrově zažít. Byla to jedinečná příležitost, jak mohli zasáhnout do dění na ostrově. Po roce, kdy jejich služba skončí, se opět vrátí ke své původní práci a do stínu svých manželek, ale do té doby směli zasedat v radě. Farid stál hned vepředu, hruď se mu hrdě napínala ve slavnostním modrém hábitu a na rukou držel malou Meriam. Ze čtyř Fatum Magnus, kteří stáli před oltářem, poznávala Abbolison jen jeho a vrchního palácového kuchaře Willa, kterému se nedařilo utišit syna v blankytné zavinovačce. Neměl dar, takže jeho pláč nebodal do uší, ale byla tu velká šance, že by sebou mohl strhnout i zbývající tři holčičky. A to nikdo nechtěl.

Naštěstí byly děti hodné i přes jejich vítání do Pontenerské společnosti a skládání slibu pro Hrdý rok, kdy každý otec musel pokleknout před královnu a slíbit svou oddanost ostrovu a koruně po dobu následujících dvanácti měsíců.

„Nemohl se dočkat, mizera jeden," ulevila si Rhiannon po Lisině pravici. Bradu měla položenou v dlani a napůl ospale, napůl rozněžněle koukala na svého manžela s dcerou v náručí.

„Vždyť jste si nedali tak načas."

„To bys ho musela znát. Úplně se třásl na to, že tady na ostrově prosadí pár změn. Vůbec se netěším na ten moment, kdy mu dojde, že to není tak snadné, jak to vypadá," uchechtla se nakrátko ostříhaná siréna. Volným loktem šťouchla do své oblíbené sestřenice. „Mám se ptát, kde je Severus?"

„Raději ne," skousla si lady Snapeová spodní ret. Pořád měla vztek na jeho náhlý odchod za válečnými povinnostmi a následné křeče. Ne, že by to nechápala, jen to bylo vyčerpávající.

„Tak tě naštvu něčím jiným. Kdy budeme slavit váš Hrdý rok?" zahihňala se pobaveně. Pravděpodobně si Lisinu nabručenost vyložila jako malou manželskou roztržku, kdy Severus natruc nedorazil.

„Podle smlouvy o dědictví Severusova rodu na to máme dva roky."

Sestřenčino obočí vylétlo do oblak. „Žertuješ."

Zavrtěla hlavou. Dole před oltářem už se vystřídali se sliby všichni Fatum Magnus. Zbývala poslední píseň chrámového sboru a mohli se přesunout na hostinu.

„Jakože máte časovou lhůtu?"

„Už to tak bude."

„Svatá Morgano, to pro tebe musí být hrozné!"

Nad tím se musela Lisa pozastavit. Bylo to pro ni hrozné? Nelíbil se jí tlak povinnosti, který jim dával přesně vymezenou mez, do kdy musí přivést na svět potomka. To nemohlo být komfortní pro nikoho. Na druhou stranu pochybovala, že by kdy donutila Severuse o dětech dřív byť jen zauvažovat. Nikdy se ani slovem nezmínil, že by nějaké chtěl. „Není to tak hrozné. Možná je to vlastně jediný způsob, jak Severuse k rodičovství popostrčit. Jinak by to odkládal do nekonečna. Ne, že já bych na dítě nějak spěchala, ale být matkou mi nepřipadá tak příšerné."

„Tos řekla moc hezky," ušklíbla se pobaveně Rhiannon. „Mateřství už z tebe přímo sálá."

Zpěvy utichly a hosté se začali přesouvat z chrámu ven, aby po chodníku přešli do nedalekého sálu, určeného pro hostiny. Stoly se prohýbaly pod delikátním jídlem, kterému dominovaly těstoviny všech chutí, velikostí a tvarů. Pozadu nebyly ani dobroty z mořských plodů a dobře zásobený bar. Tomu se Abbolison pro jistotu vyhnula obloukem, jinak by hrozilo, že se celý sál dozví o tom, jakého mizeru jí osud přivál do života.

Nandala si na talíř porci, kterou by mohl spořádat Hagrid k večeři a otočila se, aby našla volné místo k sezení. Kruhové stoly ozdobené ubrusy a prostíráním z kvalitní pontenerské látky světle modré barvy byly rozmístěny po celém sále. Oslava Hrdého roku nevyžadovala dlouhý stůl se zasedacím pořádkem dle etikety. Toto byla veselá, rodinná sešlost o třech stovkách nejbližších.

Pevným krokem vyrazila dál od drbů chtivých tetiček, které po ní začínaly významně pokukovat. Prodrala se mezi obsazenými židlemi, než se zarazila, když před sebou uviděla jednoho konkrétního hosta.

Čarodějku s pletí barvy kávy s mlékem a s hlavou plnou kudrlin, která měla každá přesně stanovené místo, totiž dobře znala. Byla to Rhiannonina švagrová Adaobi, Faridova sestra. Lisu její přítomnost nadchla. Seznámily se na Rhiannonině svatbě a hned si padly do noty. Měly nekonečnou záplavu společných témat už jen proto, že byly obě právničky. Adaobi se věnovala advokacii. Lisa si počkala, až se Adaobiny panteří oči zvednou od lasagní na talíři.

„Heleďme se, kdo tu je!" zvolala Adaobi, když polkla sousto. Rukou, ve které netřímala vidličku, Lisu objala. „Doufala jsem, že tě tu uvidím. Nemůžu se dočkat, až uvidím tvého manžela. Farid o něm mluvil několikrát, udělal na něj dojem. A to zvládnou jenom silní kouzelníci. A podle tvého výrazu na tváři soudím, že tady není a nemám se už ptát," zakončila monolog, když viděla Lisin úšklebek.

„Ne, není tady, třeba budete mít příležitost se seznámit jindy. Tedy pokud se bude namáhat sem dorazit," protočila oči. „Co tetování, v pořádku?"

Její otázka se týkala tetování šikmo přeškrtnutého kruhu, kdy v jedné polovině byla vytetována kapka v druhé tři svislé čárky, které měla Adaobi nově na pravé klíční kosti, spíše blíž ke krku než k rameni. Znamení pro kmotry.

„Nebylo to to nejpříjemnější, co jsem kdy zažila, ale šlo to zvládnout. A teď mohu na Pontenero kdy se mi zlíbí, abych si mohla prohlédnout svou krásnou neteřinku, takže vše zlé je pro něco dobré."

Abbolison s úsměvem přikývla. Lidé, kterým se dostalo té cti, aby na sobě nesli pontenerskou značku, směli přicházet na ostrov bez nutnosti kontrol hůlky a magie pokaždé, když přijeli. Praktická záležitost. Lise to pomáhalo utišit osten žárlivosti, že se kmotrou nestala ona. Adaobi tento status zajišťoval i určitou úroveň ochrany, kterou ona jako rodilá siréna již měla. Od Farida s Rhiannon to byl promyšlený tah.

„Děláš teď na něčem zajímavém?" zeptala se Adaobi se zájmem. Nebylo to jen ze zdvořilosti, skutečně to chtěla vědět.

Abbolison začala vzpomínat na všechny případy, kterým se aktuálně věnovala. Mnoho klientů bylo zajímavých, ale jen jeden úkol byl na prvním místě. „Vlastně ano, snažím se dostat jednoho ničemu. Je to děsný mizera a já jsem velmi blízko dokázat, že si zaslouží jít sedět."

„To je celkem vzrušující! Nikdy bych si nepomyslela, že se toho v obchodním právu děje tolik. Pokud bys potřebovala konzultaci, obrať se na mě."

„Tady jste!" zvolala náhle Rhiannon, která se objevila i s Meriam v náručí a přerušila tím jejich konverzaci. Dceru okamžitě přistrčila Abbolison do náruče. „Ještě jste neměly příležitost se seznámit."

Lisa si lépe uvelebila zavinovačku tak, aby dítě váhou částečně spočívalo na jejích kolenou a pořádně si jej prohlédla. Miminko mělo pleť tmavou asi jako Italové z jihu a prakticky žádné vlásky. Malá siréna otevřela svá modrá kukadla, několikrát zamrkala, než je opět unaveně zavřela. Abbolison si matně vybavila informaci, že všechna novorozeňata mají modré oči, jen nevěděla, jak dlouho potrvá, než se projeví jejich definitivní barva. Raději se neptala. Mohla by spustit záplavu mateřských poznámek. „Je nádherná," pochválila holčičku její matce.

Rhiannon se s povzdechem posadila, před sebe si položila talíř s jídlem, který až do teď levitoval u jejího levého ramene. „Ještě aby nebyla, když jsem jí rodila takových hodin!" Ostrá slova byla zjemněná žertovným tónem.

Meriam vydala jakýsi zvuk a Abbolison hned zpanikařeně začala obhlížet, jak dítě upokojit. Automaticky začala zavinovačkou pohupovat. Nespokojenost se změnila v broukání.

„Z toho si nic nedělej," dostalo se rady od novopečené maminky, „to znamená, že chce pozornost. Pokračuj a budeš její favoritka." S tím se otočila k Adaobi a začala se jí taktéž vyptávat na tetování.

Abbolison se vrátila k prohlížení miminka. Její mysl jí vnucovala představy jejího vlastního potomka. Holčičky s modrými vlasy po ní a Severusovýma černýma očima. Nebo možná vyhrají geny sirén i v barvě očí? Byla by chytrá jako Severus. Morgano hlavně dej, aby měla její nos.

Nebo možná syn? S černými vlasy po otci, jednou by byl i vysoký jako on. Měl by drobný úsměv jako Severus, který by neukazoval často, ale o to by byl upřímnější. Nadání na lektvary by byly samozřejmostí, stejně jako bystrá hlava. Dotáhl by to daleko.

Ať tak či onak, jejich dítě by bylo dokonalé. Severus by byl dobrý otec. Přísný, to bezpochyby, ale jistojistě by se snažil vyvarovat chybám svého vlastního otce. Byl by pozorný, podporoval by jejich potomka a dával mu najevo, že mu na něm záleží. Znala svého Fatum Magnus. Někdy (vlastně skoro pořád) dokázal být protivný, ale měl mnoho dobrých vlastností, za které si jej cenila. Jednou z nich byla i zodpovědnost. Až otěhotní, postará se o ni.

Sama pro sebe se usmála. Jak tam tak seděla, v sále plném štěbetajících příbuzných, najednou byla šťastná za podmínku strýce Augustuse. Možná, že tohle byla opravdu jediná možnost, jak Severuse přimět, aby alespoň na chvíli zapomněl na válku, špionáž a povinnosti a dopřál jim jejich Hrdý rok ještě v tomto století.

Zajímalo by mě, moji drazí čtenáři, co se vám na tomto příběhu líbí? Jsou to dobře vykreslené postavy? Vztah staršího, protivného muže a tvrdohlavé mladé ženy? Sirény a jejich svět? Vaše odpovědi bych si velice ráda přečetla, pomohly by mi v další tvorbě. :-)