Večírek na oslavu začátku školního roku se k smrti vlekl. Charlie se cítil, jako kdyby skákal po rozžhavených uhlících. Nedokázal v klidu postát. Měl tušení, že by za ním dnes večer mohl do kabinetu přijít Draco a takovou příležitost si rozhodně nemohl nechat ujít.

Nezvládal se ani pořádně soustředit na žádnou konverzaci, přestože se jeho kolegové velice snažili, aby se mezi nimi cítil vítán. Minerva ho dokonce lehce poplácala po rameni a řekla mu, že je ráda, že mohl zůstat i tento školní rok. Nebylo jisté, jestli je to proto, že ho má v oblibě, či je jen ráda, že je v pedagogickém sboru více Nebelvírů, ale rozhodně se nehádal.

Chtěl si na chvíli promluvit s madam Snapeovou, vyptat se jí na nepodařený přesun Harryho k nim domů, ale nenaskytla se vhodná chvíle. Buď se bavila v uzavřeném kroužku, do kterého nechtěl zasahovat, nebo byla chycena do konverzační pasti s Křiklanem, do které se rozhodně neměl v plánu nechat také zamotat. Pomona mu už na začátku večera stihla říct, o jakého člověka jde. Nebyl to Zmijozel v pravém slova smyslu, ale byl dostatečně prohnaný na to, aby člověk nevěděl, co přesně od něj čekat.

Jakmile měl pocit, že jeho odchod nevyvolá záplavu protestů, vyklouzl z vydýchané místnosti ven a rychlým krokem vyrazil směrem ke svému kabinetu. Už z dálky mohl vidět mladíka přecházejícího sem a tam, který se snažil vypadat jako někdo, komu celá chodba patří, i když bylo těsně po večerce a měl by být ve svém pokoji. S drobným úsměvem odemknul dveře a pohybem ruky vyzval Draca, aby vešel za ním dovnitř.

V kabinetu se otočil k tomu nejkrásnějšímu stvoření, jaké znal, ale Dracův výraz jej okamžitě stáhnul zpátky na zem do reality. Hoch se neusmíval. Kousal si nervózně vnitřek tváře, prázdnýma očima těkal všude po místnosti. Vypadal nesmírně napjatě. Jeho chování se od jejich posledního letmého setkání na Příčné výrazně změnilo. Ne, že by u madam Malkinové byl nějak otevřeně přátelský, to v žádném případě, ale chladný odstup, který si držel teď, byl více než překvapivý.

Draco se k němu mírně natočil, pečlivě si hlídaje společensky přijatelnou vzdálenost. „Pouze jsem ti přišel oznámit, že to, co se stalo na konci školního roku, se nemůže opakovat," řekl tichým, ale pevným hlasem. Hleděl někam za Charlieho rameno a bylo zřejmé, že se pokouší mít celou konverzaci co nejdříve za sebou.

Zrzavému čaroději se začalo dělat mdlo. Přesně toho se bál. Draco si to rozmyslel. Přesto se pokusil být tím dospělým v tomto podivném vztahu a nedal na sobě znát žádné velké zklamání. Přešel ke své knihovně, která obsahovala solidní sbírku svazků o dracích, a opřel se o ni ramenem. „Pokud se nechceš vídat, je to v pořádku. Tvé rozhodnutí budu plně respektovat." Polkl a několikrát pokýval hlavou pro utvrzení svých slov. „Samozřejmě pokud bys někdy něco potřeboval, jsem tu pro tebe, nezapomeň. Přivezl jsem si letos další dobré knihy, kdyby sis chtěl třeba něco přečíst." Začínal blekotat, tak se pro jistotu zarazil, dokud ze sebe neudělal naprostého idiota. Seber se, chlape. Cos čekal? Že na tebe celé léto myslel a teď ti vletí do náručí?

Draco defenzivně překřížil ruce na prsou, tělo v tenzi. „Není to tak, že by se mi to nelíbilo. Ale v létě se situace... změnila a já si nemohu dovolit, aby nás někdo začal spojovat dohromady. Jinak ublíží matce." V okamžiku, kdy k němu zvedl své šedé, prosící oči, dostal Charlie chuť jej obejmout, zabalit do deky a navždy slibovat, že jej ochrání.

„Co se v létě stalo?" Zmijozel mu věnoval pohled, kterým se jasně ptal: To myslíš vážně? Nemusel nahlas popisovat, co v létě zažil, Charlie svou představu díky své pozici ve Fénixově řádu měl, ale přesto to zkusil. Chtěl vědět všechno, každičký detail, aby věděl, jak Zmijozelovi usnadnit život. Podrbal se nervózně na bradě. „Můžeme se pokusit tvé matce zajistit ochranu. Nevybírej si Jeho jenom proto, že máš strach, i když oprávněný."

Dracovi se z hradla vyhrnul ten nejvíc pohrdavý zvuk, jaký kdy zrzek slyšel. Takový se nejspíš trénoval celé roky, aby byl vypilovaný do dokonalosti. „Nic o tom nevíš. Ochranu? Asi jako tu, co jste použili na váš dům? Musel tam připlachtit celý Řád, aby nelehl popelem! Vím to, bavili se tím několik zatracených dní! A tohle mi chceš nabídnout?" Rukou si prohrábl své o něco kratší vlasy, než jak je nosil před prázdninami. „Nemůžeme se vídat, je to příliš šílené. Rozmyslel jsem si to dobře, měl jsem hodně, hodně času na přemýšlení."

Z jeho tónu Charlieho mrazilo. Co mu ti hajzlové prováděli? Opovážili se mu nějak ublížit? Správně tušil, že by se odpovědi nedočkal, ani kdyby se zeptal nahlas. „Jak jsem řekl. Je to tvé rozhodnutí. Já jsem tu kdykoliv pro tebe. Nemusíš být na všechno sám."

Nepříjemné ticho zahalilo potemnělý kabinet. Druhý kouzelník asi očekával více přemlouvání, protože se zamračil a vystrčil spodní ret, čímž působil až neuvěřitelně roztomile. Chvíli nad něčím dumal, než si zastrčil ruce do kapes hábitu. „Alespoň tě uvidím na hodinách péče o kouzelné tvory."

Charlieho velice hřálo u srdce, že nad ním Draco zcela neláme hůlku, a stále je mu dobře v jeho společnosti, ale faktem bylo, že se na hodinách péče neuvidí. Na tuhle část konverzace se Weasley rozhodně netěšil. „Ehm...," zahájil inteligentně, čímž si vysloužil podezřívavý pohled druhého kouzelníka.

„Ne snad?"

Charlie se podrbal zezadu na krku. „Pan ředitel, já a Hagrid jsme došli k dohodě ohledně výuky pro letošní školní rok. Já povedu všechny studenty až k NKÚ a Hagrid pak poslední dva ročníky před OVCE."

Dracova čelist klesla tak nízko, že by případná kolem letící moucha neměla problém přistát v otevřených ústech. „Chceš mi říct," řekl velmi pomalu a pečlivě vyslovoval, „že jsem se dobrovolně upsal k dalším dvěma letům péče o všechny ty hnusný živočichy s tím obřím tupanem?"

„Nejsou hnusní," bránil Charlie čest svého vyučovacího předmětu. „A takhle by ses o Hagridovi vážně vyjadřovat neměl. Je to můj kolega a dobrý přítel."

Draco ho ignoroval. Obešel ho a s nevěřícným kroucením hlavy spolu s tichým mumláním nadávek se svezl do křesla před pracovním stolem. „Hned zítra se odhlásím. Pche... když si vzpomenu, jak jsem ten zápis obhajoval před matkou..."

„V tom ti samozřejmě nikdo nebrání, nemusíš z péče skládat své OVCE."

Zvedl k němu své velké šedé oči. „Kdybys to učil ty, nevadilo by mi to."

Charlie se potěšeně usmál a dosedl na svou pracovní židli. Chtěl dát Dracovi dostatek prostoru a rozložitý stůl, který je dělil, byl k tomuto účelu více než vhodný. Trapné ticho, které je obklopilo, jen přispělo k už tak napjaté atmosféře. Draco dával Charliemu v podstatě kopačky a ten je musel přijmout jako chlap, i když se mu to ani za zrezlý kotlík nelíbilo.

„Kontroly, zdá se, prošly ve velkém měřítku, co?" nadhodil Draco a Charlie se konverzace chytil jako tonoucí záchranného kruhu, o kterém mu jednou vyprávěl taťka. Vynalézaví mudlové.

„Nemělo smysl tvářit se, že bude Ty-víš-kdo označovat pouze nejstarší studenty. Ministerstvo souhlasilo s prohlídkami, pokud půjde o plošnou akci bez výjimek. Na Snapea se přišlo podívat dneska ráno snad celé bystrozorské oddělení," zazubil se, ale Draco se k němu nepřidal. „Ehm, Brumbál za ním pevně stojí, takže nebyly žádné problémy, i když Snape vypadal, že jestli bude ještě další minutu odpovídat na jejich všetečné otázky, dá jim pravý důvod ho poslat do lochu."

„To zní jako Severus," uznal Draco, jehož tělo se konečně dostávalo z nepřirozeného napjetí. „Doufám, že všem ukáže, jak má vypadat správná hodina obrany proti černé magii. Vsadím se, že bude nepřekonatelný." Trochu si uvolnil kravatu těsně obepínající jeho krk, než stisknul rty a skoro naštvaně se zeptal na otázku, která ho tížila. „Jste všichni v pořádku po tom útoku?" Byla v tom obrovská dávka potřeby získat informaci a nechat téma odplout do zapomnění.

Charlie musel násilně potlačit šťastný úsměv, že se mladík zajímal o někoho jiného než o svou vlastní rodinu, navíc o členy Řádu. Jeho rodinu. „Žádný Weasley nebyl zraněn, dům stále stojí. Byl to hrozný den, ale nakonec jsme to zvládli." Chtěl si povídat dál, ale při pohledu na hodiny se zhrozil. Učil už od rána a Draca čekal první školní den, nemohli spolu zůstat déle. „Je pozdě," podotknul potichu. „Měl bys jít do postele a vyspat se, obzvlášť jestli chceš před vyučováním ještě měnit svůj rozvrh."

Draco se ošil, ale poslušně vstal. Oba věděli, že je to na hodně dlouhou dobu jejich poslední soukromé setkání, jestli ne jejich poslední.

„Opatruj se," řekl Charlie opatrně. Po ruce mu běhalo mravenčení, jak moc ji chtěl natáhnout a dotknout se ho. Jen na malý okamžik. Nakonec jen sevřel ruku do pěsti a vykročil ke dveřím, které pootevřel.

„Nápodobně," věnoval Draco Nebelvírovi poslední dlouhý pohled, kterým mu říkal vše, co měl na srdci, než stiskl rty a zmizel ve tmě chodby.

Ti dva to zkrátka nemají vůbec lehké. Na čí stranu se stavíte? Charlieho víru v ochranu Řádu před Smrtijedy nebo Dracovu tichou poslušnost, aby zachránil svou matku?