Několik dalších dní bylo hektických. Kouzelníci jako kdyby se probudili do úplně jiného světa. Vy-víte-kdo se vrátil a s ním i strach. Denní věštec přinášel každý den nové a nové zprávy. Zpětně přehodnocoval informace a podával je z odlišného úhlu pohledu. Podezřelá úmrtí nebyla již déle považována na nehody, únosy za dlouhodobé cestování, zvláštní politické machinace ve Starostolci za pouhé mocenské přetahování.

K obrovské radosti omezené skupiny čarodějů, byl Amélií Bonesovou podán návrh na znovuotevření případu hledaného vraha Siriuse Blacka, který byl předběžně schválen. Začali být předvoláváni svědci, kteří neměli šanci před čtrnácti lety mluvit, byly přijaty důkazy a informace, které tenkrát někdo jednoduše zametl pod koberec. Bonesová byla jako lovecký hafoň, nezastavila se před ničím. Všichni tušili, kdo za její motivací stojí, ale nikdo se to neodvážil říci nahlas.

Další školní rok v Bradavicích končil. Studenti se předposlední den opalovali na školních pozemcích, cpali se sladkostmi a povídali si o svých plánech na léto. Ne jinak tomu bylo i u poměrně velké a nesourodé skupiny, která se usadila pod velkým jasanem poblíž jezera. Byli tu zástupci tří kolejí, jen zelená barva na školní výšivce chyběla.

Neville každému v dosahu vyprávěl o tom, jak pojede v létě s babičkou do Orto Botanico di Padova – nejstarší kouzelnické a zároveň mudlovské botanické zahrady na světě. Katie Bellová mu přizvukovala, také se v létě chystala s rodinou do Itálie. Nakonec se ukázalo, že valná většina přítomných měla plány, jako kdyby ani žádná válka nebyla. Jen Lenka je čas od času nabádala k opatrnosti, aby jim oči náhodou nezaslepili Irští poďouskové, kteří se letos překvapivě přemnožili.

Spokojenou pohodu jim narušila až partička zmijozelských studentů procházejících po cestičce, kteří se při pohledu na BA zatvářili ještě víc odtažitě než obvykle. Jen jeden student se od nich odpojil a udělal dva kroky blíž k jezeru. Bylo jasně slyšet, jak říká, že odtamtud musí dostat sestru. Skupina mu dala mumlavě za pravdu a vyrazila napřed. Patrik se zastavil dostatečně daleko od skupiny, aby nemohl náhodný kolemjdoucí tvrdit, že se s nimi jakkoliv paktuje. Rukávy měl jako vždy vyhrnuté a tvářil se natolik neutrálně, že člověk nedokázal říct, co si doopravdy myslí. Harry ale věděl svoje. Brumbál mu věřil, jeho teta byla velice blízko tomu dostat Siriuse ze seznamu hledaných zločinců a Susan právě kradla Ronovi z jeho hromádky laskomin čokoládovou žabku.

„Susan, pojď sem!" zavolal Zmijozel nahlas, aby ho jeho odcházející spolužáci dobře slyšeli. Oslovená se ještě víc opřela o Ernieho Macmillana, čímž dala jasně najevo svůj záměr.

„Říkám ti, pojď za mnou!" zahartusil už naprosto zřetelně směrem, kudy Zmijozelové odešli. Trochu se nahnul dozadu, aby se ujistil, že jsou pryč, než se otočil ke šklebící se Brumbálově armádě. „V novinách se píší zajímavé věci, Harry," řekl a na tváři se mu objevil slabý úsměv. Nepřidal se k nim, to by pro něj bylo příliš riskantní, ale mohl si dovolit krátký rozhovor, než okolo půjde další skupinka studentů.

Harry mrkl na Hermionu, která zmíněné noviny držela v rukách, protože čas od času předčítala nahlas důležité úryvky. „Konečně je alespoň občas něco z toho pravda." Spokojeně si opřel bradu do vlasů Fay, kterou zezadu objímal kolem pasu. „Slyšel jsem, žes dostal letní stáž na Ministerstvu."

Bones hrdě vypnul hruď. „To je pravda. Těším se, že budu v centru dění. Nikdy nevíš, kdy se může něco takového hodit." Kouzelníci si vyměnili vševědoucí pohledy. Harry musel obdivovat, jak dospěle se jeho spolubojovník choval. Byl ze srdce rád, že někdo tak ambiciózní a vychytralý byl na jejich straně.

„Ronalde," oslovil Patrik Nebelvíra.

Ten byl tak překvapený, že byl zatáhnut do konverzace, že příliš rychle polkl dýňovou paštičku a začal se dusit. „Egh... jo?"

„Vyřiď, prosím, za mě bratrům, že na ně stále spoléhám," řekl pevným hlasem nepřipouštějícím námitky.

„Ricky, to nemůžeš myslet vážně," durdila se Susan. „Vždyť složili slib výměnou za to, že budeš ve vyšetřovatelském sboru Umbridgeové a ten byl rozpuštěn."

„Na tom vůbec nezáleží," oponoval šesťák rozhodně. „Weasleyovi složili slib výměnou za to, že se do sboru přidám. A to jsem udělal. O dalších podmínkách nebyla řeč."

Ron se konečně vypořádal s paštičkou. „Má pravdu, zmijozelák jeden," řekl, aniž by to pro jednou myslel jako urážku. „Nic se pro nás nemění. Slib o ochraně Susan platí." Kouzelníci na sebe souhlasně kývli.

Zleva se ozvalo zapraskání větviček. Patrik od nich rychle o krok ustoupil. „Takže ty se mnou nejdeš, Susan?" ujišťoval se hlasitě. I když nevěděl, z jaké koleje příchozí byli, raději nenechal nic náhodě.

Susan protočila oči. „Ne, zůstanu tady. Ty se běž plazit se svými kamarády. Uvidíme se u vlaku." Její bratr se naposledy podíval po všech válejících se studentech, a než dorazila parta havraspárských druháků, která způsobila předešlý hluk, zmizel mezi stromy.

„Možná by ses s námi neměla tolik ukazovat, když se tvůj brácha tolik snaží," připustila Fay s obavami.

Zrzavá Mrzimorka mávla rukou. „Na to už je pozdě, viděli mě s vámi už asi úplně všichni. Navíc, já nejsem jako Ricky. Neumím se přetvařovat a vycházet dobře s lidmi, kteří se mi příčí. On bude naše spojka s Ministerstvem, na to já bych neměla nervy."

Harryho zamrazilo, že se dostali do fáze, kdy oni, nedostudovaní puberťáci, posílali svou „spojku" na nepřátelské území. Jeho černé myšlenky zaplašila Fay, když se natáhla, aby spojila jejich rty sladkým polibkem. Dál už se vážnými tématy netrápil. Poprvé v životě se cítil naprosto šťastný. Navzdory temné věštbě, krevní ochraně i Voldemortovi. Měl dobré přátele, svou dívku v náruči, kouzelnický svět už ho nepovažoval za bláznivého lháře a u Dursleyů musel být tohle léto jen na dobu nezbytně nutnou, než se přesune za svým usměvavým kmotrem na Grimmauldovo náměstí. Ano, Harry konečně věřil tomu, že život uměl být skvělý.

--------------------------------------------

Závěrečná hostina nebyla tak morbidně sklíčená jako na konci loňského roku, kdy se všichni vyrovnávali s šokem z náhlé smrti Cedrika Diggoryho. Ta letošní byla spíše napjatá. Obzvláště Zmijozelský stůl byl tak tichý, že se ostatní studenti občas ohlíželi, zda tam hadi ještě vůbec jsou.

„Drazí studenti, rád vás opět vidím!" zvolal profesor Brumbál, čímž umlčel i poslední štěbetálky. „Jsem převelice rád, že to mohu být já, kdo se s vámi dnešní den rozloučí před tím, než odjedete na prázdniny domů, abyste tam radostně zapomněli vše, co se vám pokoušel náš učitelský sbor přes rok vštípit." Sám se zasmál vlastnímu vtipu, než pokračoval: „Nebudu svou řeč dlouho protahovat, abychom se mohli konečně vrhnout na tu lahodně vypadající večeři. Mám pro vás jenom pár slov. Z důvodu nedostatečné přehlednosti v bodování, je letošní školní pohár zrušen." Zmijozel, který vedl, se ještě více zachmuřil. „Dále bych mezi námi chtěl přivítat navrátivší se učitele, kteří byli nuceni dočasně opustit svá místa. Ohledně rozdělení výuky Jasnovidectví a Péče o kouzelné tvory vás budu informovat na začátku školního roku. A nakonec bych se chtěl vyjádřit k událostem několika posledních dní."

Mumlané šeptání se opět rozeběhlo sálem. Málokdo si dokázal nechat pro sebe, že profesor Brumbál udělá první veřejné prohlášení od incidentu na Ministerstvu. „Jak již nepochybně všichni v tomto sále víme, lord Voldemort se vrátil a nepochybně se pokusí opět získat své následovníky a moc, které měl za první kouzelnické války. Důrazně vás vybízím k opatrnosti. Ministerstvo nejenže přes léto vydá brožury zahrnující informativní sdělení o tom, jak nejlépe zabezpečit dům a své nejbližší, ale také vyhovělo mé žádosti, aby studenti, kteří mimo Bradavice použijí kouzlo v sebeobraně, nebyli předvoláváni ke kárnému řízení. Na závěr bych ještě rád dal všem na vědomí, že v rámci bezpečnostních opatření, budou na začátku příštího školního roku všichni studenti i zaměstnanci školy podrobeni prohlídkou předloktí. Levé předloktí je místo, kde si lord Voldemort označuje své následovníky, proto považuji za logické, aby byla nově přijatá znamení co nejrychleji odhalena. Abych ale zakončil svou řeč něčím příjemnějším – přeji vám příjemně prožité volno. Dobrou chuť!"

Pokud to bylo vůbec možné, bílá ve tvářích části studentů starších ročníků koleje Salazara Zmijozela se ještě prohloubila. Damien Rookwood vypadal tak nezdravě, že se spolužáci po jeho stranách malinko odsunuli stranou, kdyby se mu udělalo špatně. Ačkoliv záplava blonďatých pramenů se nekrčila, jak by možná někdo v dané situaci očekával, Draco také nevypadal zrovna dvakrát dobře. Navíc od Brumbálova prohlášení nespouštěl oči ze svého kmotra.

Severus měl co dělat, aby se nezavrtěl pod několika zkoumavými pohledy, včetně toho Dracova.

„Budeš také muset na prohlídku?" zeptala se ho jeho žena šeptem. Laškovně na něj mrkla a vsunula si vidličku s nabodnutou pečení do úst.

„Pochopitelně. Někdo musí zkontrolovat, jestli jsem si své znamení jen nenamaloval vodovkami."

Abbolison se zatvářila nechápavě. „Co jsou to vodovky?"

Severus potlačil pobavené odfrknutí. Samozřejmě, že si jeho žena musela z jeho prohlášení vzít zrovna tuto konkrétní informaci. „Druh mudlovských barev. Jsou rozpustné ve vodě, odtud ten přiléhavý název."

Čarodějka uznale pokývala hlavou. Mudlovský svět byl zkrátka fascinující. „Neměli jsme příležitost probrat tvé plány na léto. Co se chystáš letos dělat?" Ačkoliv se snažila znít nenuceně, tajně doufala, že by mohl Severus do svých plánů zahrnout i ji. Po svatbě neměli možnost odcestovat na líbánky jako jiné páry, proto si to chtěla vynahradit. Nicméně pokud by se její manžel musel účastnit válečných příprav, odsunula by své tajné přání stranou.

Severus si svlažil rty ve sklenici naředěného vína. Podle instrukcí madam Pomfreyové neměl pít alkohol vůbec, ale odchod tupých hlav z jeho zorného pole na další dva měsíce si zasloužil malý přípitek na oslavu. K smrti rád by odseknul něco o tom, že má v plánu vyhýbat se celé lidské společnosti až do příjezdu Bradavického Expresu na začátku září, ale kvůli slibu, který si dal na ošetřovně, musel alespoň minimálně potlačit nepříjemné projevy své osobnosti.

„V době válečného stavu se tvorba jakýchkoliv soukromých plánů zdá být směšná. Přesto pokud by ses dokázala na pár dní uvolnit z práce, mohli bychom společně navštívit například jednu z našich rezidencí. Také bych si snad dokázal vymezit víkend či dokonce pár dní navíc na... ehm... rekreaci obzvlášť, pokud bude náš čas nějakým způsobem přínosný."

Abbolison si smyslně olízla spodní ret. „Máš na mysli podobný typ rekreace, jaký jsi předvedl včera v noci? Protože v takovém případě jsem pro."

Severus se okamžitě pokusil zamaskovat rozpaky seriózním odkašláním, ale i tak se na jeho tváři objevil náznak zčervenání. „Pochopitelně i to je způsob, jak přijít na jiné myšlenky," potvrdil upjatě. „Dokonce bych i věděl o perfektním místě."

Okamžitě věděla, kam tím míří. „Třeba arboretum vzácných kouzelných dřevin v Porýní? Patří k němu malá, útulná vilka." Vybavily se jí jiskřičky zájmu v očích jejího Fatum Magnus při pročítání předmanželské smlouvy. Kouzelný sad byl zdrojem mnoha zajímavých lektvaristických surovin. A ona už by se postarala o to, aby byl dostatečně zaneprázdněný v době, kdy nebude zkoumat každý jednotlivý lístek či větev.

Koutky Severusových úst se nepatrně pozvedly vzhůru. „Čteš mi myšlenky."

Uculila se a nenápadně ho pod stolem pohladila po stehně. „Ne neustále, většinou se snažím krotit." Tím si vysloužila shovívavý pohled hraničící s pobavením.

Téměř neviditelné škádlení manželů Snapeových neušlo páru zářivých modrých očí, které na ně shlížely zpod půlměsícových brýlí. Čaroděj pocítil nával samolibosti. Jeho geniální, i když poněkud riskantní plán vyšel. Sirény byly na jejich straně, což mohlo znamenat klíčovou výhodu v časech, které je čekaly. „Merline, chraň nás všechny," zašeptal procítěně k magickému stropu Velké síně, která se třpytila miliony hvězd. Druhá kouzelnická válka začala.

Děkuji všem, kteří dočetli můj první příběh na Wattpadu až sem. Znám všechny přezdívky vás statečných, kteří mě podporujete svými hvězdičkami a komentáři. Jen díky vám jsem měla motivaci to dotáhnout až sem v tak krátkém čase (88 kapitol za 8 měsíců). 

Sečteno a podtrženo – moje první kniha tady na Wattpadu je dokončená. A já jsem nadšená! Začala jsem již pracovat na druhém dílu, zatím mi to jde pěkně od ruky. Budu doufat, že se ke mně připojíte i v dalším Harryho školním roce, kde budou mít hlavní hrdinové spoustu práce. Válka je na spadnutí, Harry má velké poslání, Abbolison plánuje pomstu, Severus stojí před důležitým rozhodnutím, Draco s Charliem jsou ve slepé uličce a Brumbál samozřejmě kuje své pikle. Těším se na vás u pokračování Hlasu osudu, který se bude jmenovat Hlas rozumu.

Vaše Paeonia01

P.S. Zde v komentářích máte jedinečnou možnost ovlivnit druhý díl. Je něco, co byste v pokračování příběhu ocenili? Existuje dějová linka, která by vás více zajímala? Marty99xXx požádala v průběhu mého psaní o další kapitolu s Tobiasem a Eileen Snapeovými a bylo jí vyhověno. Takže směle do toho, budu se těšit na vaše nápady!