Hodiny se začaly klonit k půlnoci, když se kabinetem profesora Péče o kouzelné tvory ozval ťukot na dveře. Charlie ještě nespal. Celý den uklidňovat rozrušenou mamku, která se nechtěla vzdálit od lůžek Rona a Ginny. Trvalo velmi dlouho, než jí vysvětlili, že oběma nejvíce prospěje spánek, takže je může nechat v bezpečí ošetřovny. Spolu s taťkou neodešli večer domů, využili laskavé Brumbálovy nabídky, aby přespali v jednom z hostinských pokojů.

Mladý učitel přešel ke dveřím, za kterými našel pobledlého Draca Malfoye. Tak trochu jej očekával. Koneckonců byl to jeho vlastní otec, který vedl Smrtijedy na jejich misi na Ministerstvu. Byl tam spolu s několika dalšími Smrtijedy chycen a převezen do Azkabanu. To bylo jen jedno z mnoha tajemství, které už pochopitelně znala celá škola. 

Zrzavý čaroděj uvolnil prostor ve dveřích a nechal svého studenta projít do kabinetu, kde ho usadil na židli před pracovním stolem. Sám se opřel bedry o parapet okna. Automaticky objednal u skřítků čaj. Jeho mamka tvrdila, že čaj byl nejlepším lékem na pocuchané nervy a právě nastaly ideální podmínky pro uplatnění této moudrosti.

Dracova kůže byla bledá jako smrt. Za jediný den se mu zhroutil život. Všichni teď věděli s jistotou, že byl jeho otec stoupencem Vy-víte-koho, který se pokusil napadnout Pottera na Ministerstvu. Jeho otec se stal s definitivní platností v očích společnosti zločincem, jenž si nic jiného než temnou kobku ve společnosti mozkomorů nezasloužil.

„Celé je to jako zlý sen, skoro všichni se mi vyhýbají, jako bych měl mor," kroutil Zmijozel hlavou. „Blaise se se mnou sice pořád baví, ale kdo ví, jak dlouho mu to vydrží? Jeho rodina si snaží udržet neutralitu. Takže mi zbydou jen ti idioti, jejichž otcové budou mít celu vedle toho mého. Paráda!"

Charlie si nebyl jistý, jak zareagovat. Měl několik možností včetně vyslechnutí Dracových nářků a pokusu přivést jej na jiné myšlenky. V tom druhém byl o dost lepší, ale dalo se stěží odhadnout, zda by to byla vhodná varianta. „Chceš si o tom promluvit?"

Mladík se kysele zašklebil. Charlieho upřímně udivovalo, jak se někdo dokázal tvářit otráveně a přitom vypadat tak atraktivně.

Draco si přehodil nohu přes nohu a zaklonil hlavu, aby se mohl pokochat kamenným stropem. „Nevím ani o čem mluvit. Je toho děsně moc. Ale ještě před tím, než se to celé stalo, jsem si chtěl promluvit o něčem jiném."

Charlie si přivolal další židli, na kterou se usadil vedle Zmijozela. Nechtěl, aby mezi nimi byla v tuto chvíli hradba v podobě katedry. „Jen do toho. O co jde?"

Blonďák nasadil vážný, zadumaný výraz. „Přemýšlel jsem o Něm. Kdybych byl na jeho místě, pokračoval bych teď ve sbírání rekrutů. A to co nejrychleji. No, a jestli jsou nějací nováčci opravdu důvěryhodní, alespoň z jeho úhlu pohledu, jsou to synové jeho stávajících Smrtijedů, ne?" Oba kouzelníci moc dobře věděli, co tato konverzace znamená. Přestávali se pohybovat pouze v teoretické rovině. Už tak dost tenký led začínal praskat.

„Řekl bych, že to je správná úvaha, Draco. Jak tě to napadlo?"

„Protože jsem na chodbě potkal Patrika Bonese," odvětil aristokrat, jako kdyby to bylo nad slunce jasné.

Charlieho tím zmátl. Bones byl součástí skupiny nadějných mladíků, kteří se jednou mohli stát členy Řádu. O tom ale nemohl mít Draco ani tušení. „Teď nevím, co tím myslíš," přiznal.

„Bones vždycky nosí vyhrnuté rukávy košile! Ať je vedro nebo zima. Možná je prostě jen horkokrevný, ale já si to nemyslím. Na to má až moc za ušima. Nicméně mi došlo, že pokud by Pán zla označil své nové stoupence, každý by to zrovna u něj hned poznal. A u ostatních by to mohlo platit taky." Vyslovit jeho jméno ho stálo hodně sil. Dokonce toto označení ho děsilo. Už jen proto, že jej používal jeho otec.

„A kam tím míříš? Dělat kontroly předloktí u vstupu?" Zrzek to myslel spíše jako vtip, jeho student byl naprosto vážný.

„Přesně tak! Brumbál by to měl vyhlásit veřejně. Prostě, že v rámci nových bezpečnostních opatření projdou všichni studenti od pátého ročníku výš po prázdninách prohlídkou předloktí. Předpokládám tedy, že Brumbál bude zase ředitelem."

Charlie nebyl z těch, kteří by příliš hluboce plánovali, proto jej Dracova analýza situace a nalezení adekvátního řešení dostalo do kolen. Opět mu dokázal, jak inteligentní byl. Srdce mu kvůli tomu několikrát poskočilo.

„Zcela určitě se profesor Brumbál vrátí do své funkce. Až se s ním uvidím, promluvím s ním o tom."

„Tak fajn," odvětil Draco potichu. V kabinetu bylo až na tikot nástěnných hodin, které Charliemu říkaly, kdy má jakou vyučovací hodinu, tichu. Charlie nabídl svému hostu objevivší se čaj, a když se mu dostalo odmítavého zavrtění hlavou, napil se sám. Draco si kousal spodní ret, takže působil víc roztomile než dospěle.

Na mysl se mladému učiteli vkradla vzpomínka na 5. června, kdy Zmijozel, kterého nedokázal dostat z hlavy, oslavil šestnácté narozeniny. Poslal mu ten večer jako dárek knihu o vzácných dracích, doufaje, že se mu budou jeho jmenovci líbit. Co však bylo na narozeninách důležité, bylo to, že Draco překlenul věkovou hranici pro legální způsobilost k... dál se jeho myšlenky nemohly dostat, aniž by nezčervenal jako rajče, k čemuž měla celá rodina Weasleyů sklony. Musel se raději podívat jinam, aby dokázal zklidnit své tělo. Musím se líp ovládat, chovám se jak hormony posedlý puberťák, zatraceně. Sám nad sebou zakroutil hlavou. Už to bylo nějaký pátek, kdy na něj naposledy někdo takhle silně působil.

„Nejradši bych na to celé zapomněl," šeptl Zmijozel unaveně.

Charlie zpozorněl. Tahle varianta mu vyhovovala. „To se dá snadno zařídit," ušklíbl se a vyrazil k němu. Bouřkově šedé oči párkrát rychle zamrkaly. Charlie si stoupnul za Dracova záda a několikrát blonďákovi promnul ramena. Spokojeně sledoval, jak silnou reakci vyvolal i tak vcelku nevinný dotek. Masáž ramen a zad nebylo nic, s čím by se mladý hráč famfrpálu nikdy nesetkal v převlékací kabině. Ale tohle bylo jiné. Znamenalo to něco víc. Chtěl, aby tu hranici mezi přátelským dotykem a mileneckou intimitou překlenul Draco. On ho pouze naváděl tam, kde ho chtěl mít. Rozhodnutí muselo být na Dracovi. Nechtěl ho jen využít. Pokud bude odmítnut, je to v pořádku. Někde vzadu v hlavě mu slabý hlásek říkal, že vlastně už tak dost zneužívá své učitelské autority, silnější tělesné konstrukce a věkového rozdílu ve svůj prospěch. Přesto nepřestával palci hnít poddajné svaly v ramenou, až se dostal ke krku. Mladík si spokojeně povzdychl. „Líbí se ti to? Je to příjemné?" šeptnul mu do ucha. Jestlipak už jsi byl někdy dole, ty chytrý, úžasný, drzý zmijozelský princi?

„Hmm..." zamručel blonďáček slastně. Znělo to jako zavrnění kočky. 

Charlie ukončil masáž, jen ještě chvíli kreslil svými palci kolem krční páteře kolečka. Potom obešel židli, ze které ho Zmijozel vyčkávavě pozoroval. Sedl si před něj do dřepu, takže byl teď níž než objekt jeho touhy. A tak to i chtěl. Draco měl mít pocit kontroly nad situací, jinak by mohl dostat strach. Zkoumal výraz v aristokratově tváři. Když odložil svou naučenou masku, byl nádherný. „Obdivuji, jak dokážeš nad vším tolik přemýšlet. Už jsi mě zase naprosto ohromil," řekl tak jemně, jak jen dokázal. Lehký nach pokryl tváře blonďáka.

Charlie si dovolil rychlý pohled na jeho růžové pootevřené rty. Tak neskutečně vábivé. Toužil se do nich zabořit a ochutnat jejich sladkost. Draco jako by ten pohled vycítil, sebral všechnu odvahu, kterou v sobě dokázal najít, a naklonil se dolů, aby jejich rty spojil. Polibek to byl něžný, opatrný a zkoumavý. Oba vyčkávali, zda ten druhý změní názor a nádhernou chvíli zarazí. To se však nestalo.

Charlieho srdce tlouklo štěstím jako na poplach. Tak moc tohle chtěl. Dracovy rty byly přesně tak úžasné, jak si je představoval. Hladké, šťavnaté a poddajné. Pomalu zkoumal každý milimetr, nechtěl pospíchat. Kdyby tohle mělo být jen jednou, chtěl si to vychutnat až do dna. Draco obtočil své ruce kolem jeho krku a přitáhl si ho blíž. 

Zrzek se musel do polibku usmát. Chytil ho kolem pasu, takže si ho k sobě mohl lépe přitisknout. Polibek stále nebyl nijak vášnivý, ale tření těl bylo teď intenzivnější. Draco mu v reakci na těsnější objetí zavzdychal do úst. S velkým sebezapřením se Charlie odtrhnul, dokud se cítil dostatečně příčetný. Ještě chvíli a mohl by zajít příliš daleko. Zmijozel si nad ztrátou líbajících rtů smutně povzdychl. Díval se teď na staršího mladíka s tak naivním a dychtivým výrazem, jaký u něj nebylo možné při běžné interakci vidět. Tady nemusel mít masku namyšleného parchanta. Tady byl pouze sám za sebe.

Charlie pohladil Draca po stále růžových tvářích a pousmál se. „Je už velmi pozdě, měl bys jít spát."

Dracovi se na tváři mihlo zklamání, nakonec mu však úsměv oplatil a kývnul. Zvedl se a omámeně vyrazil ke dveřím. „Hmm... Nevím, jestli se ještě před mým odjezdem uvidíme," hlesl. Nejspíš doufal v ještě jeden polibek na rozloučenou. Dočkal se pouze pohlazení po tváři.

„Tak jako dnes už nejspíš ne. V létě buď opatrný, jak jen to bude možné. Nechci, aby se ti něco stalo." Očima se vpíjel do každého jednotlivého rysu jeho obličeje. Chtěl si je zapamatovat, aby na ně mohl myslet v době odloučení. Prsty zkoumal hebkost zlatých vlasů, než přešel k lícním kostem, bradě a krku. Pak poodstoupil o dva kroky dozadu.

„Budu nanejvýš obezřetný," přislíbil zrůžovělý student se škádlivou škrobeností. Měl ohromnou radost, že o něj měl Charlie starost. „Také na sebe dávej pozor, Charlie." Oba ignorovali drobné zaváhání před vyslovením čarodějova jména. Rozloučil se a s posledním pozvednutím koutků vzhůru odešel pryč z kabinetu. 

Cestou do zmijozelské koleje měl Draco o čem přemýšlet. Vždyť právě líbal učitele! A ještě k tomu Weasleyho! Jenže k jeho zoufalství, to byl ten nejúžasnější polibek, který kdy zažil. Bylo to definitivní - zamiloval se až po uši do čaroděje, jehož otec dostal toho jeho do Azkabanu.

Svatá Morgano, jak já tuhle kapitolu miluju. Ti dva mají prostě něco do sebe! Co si o jejich rozloučení před odjezdem myslíte?