První den kdy Ministerstvo konečně uznalo, že se Vy-víte-kdo vrátil, nezačal pro Harryho právě radostně. Pro něj v podstatě ještě ani neskončil včerejšek. Až do noci bojoval v átriu na Ministerstvu, a když bylo po všem, přenesl jej Brumbál do své pracovny, kde k němu měl dlouhou promluvu plnou zdrcujících pravd.

Dozvěděl se strašné věci. O pokrevní ochraně, která byla důvodem, proč musel zůstávat u Dursleyových. O věštbě a jejím budoucím naplnění. A v neposlední řadě o tom, jak se nesnesitelný Snape vyznamenal v rychlosti, s jakou zareagoval na jeho ubohý pokus o předání indicie o tom, že Sirius je v nebezpečí. Brumbál v podstatě shodil obrovskou část viny právě na Siriuse, na jeho tvrdohlavost a ošklivé chování vůči zrádcovskému skřítkovi Kráturovi. Kdyby měl Harry ještě nějakou energii v těle, přemístil by se okamžitě na Grimmauldovo náměstí a tam té malé potvoře zakroutil krkem.

Harry opatrně vláčel jednu nohu za druhou. Připadal si zkřehlý, vlastní tělo ho neposlouchalo. Před chvílí jej Brumbál konečně propustil ze své kanceláře. Radil mu, aby se šel prospat do nebelvírské věže, zatímco on půjde pokusit najít profesorku Umbridgeovou do Zapovězeného lesa. Chlapec, který přežil, si však nedokázal představit, že by měl usnout, když byli jeho nejlepší přátelé zranění. Jistě leželi všichni do jednoho na ošetřovně. I přes nesmírnou únavu se tam potřeboval dostat a vidět na vlastní oči, že jsou v pořádku. Byla to totiž jen a jen jeho chyba, že byli zranění.

Kromě toho na něj doléhalo, že Sirius byl podle všeho skutečně po smrti. Kdyby nebyl, už by mu jistě někdo dal vědět, že je v pořádku. Některý člen Řádu mohl informovat Brumbála a ten by to zase řekl jemu, ale to se nestalo. Sirius zemřel a byla to jeho vina. To on mohl za to, že se s kamarády vypravili na odbor záhad. Byl to jeho sklon hrát si na hrdinu, jak říkala Hermiona, který donutil Siriuse, aby tolik zariskoval a vydal se ho zachránit. Nebýt jeho, byl by naživu. Zůstal by žít jediný člověk na světě, který mu kdy mohl být nejbližší náhradou za rodiče.

Prudká bolest ho zasáhla a vysála mu z plic všechen vzduch. Musel se opřít o kamennou zeď. Hrudník se mu stáhl, až měl pocit, že se snad udusí. Možná by to i uvítal. Jen tlak povinnosti vůči nevinným lidem ho donutil se nevzdat. Kdyby tady teď umřel, zkáza by byla dokonána, protože Voldemort nemohl plně žít, dokud on zůstával naživu.

Zrovna, když se chystal pokračovat ve své strastiplné cestě, zahnula za roh k němu modrovlasá čarodějka. Rozhlížela se okolo, jako by někoho hledala. Když ho zpozorovala, vykulila trochu oči a okamžitě se za ním přihnala.

„Pane Pottere?" zeptala se překvapeně.

Zdálo se, že on nebyl objektem jejího pátrání. Přes prachem a potem zamazané brýle zamžoural na její zničené šaty a až překvapivě nevzhledný rozcuch. „Co se vám stalo?" zeptal se dřív, než mu došlo, jak moc nezdvořile ta otázka zní.

„Váš kmotr se stal," odsekla Abbolison popuzeně. Nepotřebovala, aby jí bylo připomínáno, že právě nebyla tak úplně ve formě.

Jak o něm může jen tak mluvit?! Copak neví, jak ctít něčí památku? „Sirius?"

„Máte ještě nějaké další otravné kmotry, o kterých nevím? Že bych si začala sepisovat seznam."

Tohle už začínalo být podezřelé. Madam Snapeová byla příliš nonšalantní, když Siriuse zmiňovala. Harry si jen pozvolna dával střípky dohromady. „Ale včera... ten sál... všude byla krev. A vy jste tam nebyla!"

Abbolison stačilo lehké napojení na mladíka, aby zjistila, jak moc je neinformovaný. Nespokojeně se zamračila. Copak mu Brumbál nic neřekl? „Váš kmotr je živý a podle toho, že už je zase dost prostořeký, bude brzy i zdravý. Právě teď se válí na ošetřovně, což nedělá dobře ani jemu ani jeho okolí."

Harryho její věta zasáhla jako tsunami. Zapotácel se a málem sjel po zdi na zem. Pravačkou sevřel čarodějčino nadloktí. „Opravdu? Nelžete mi? Sirius není mrtvý?" Modrovláska jen zavrtěla hlavou a mírně ho krouživými pohyby hladila po rameni. Nesvíral ji, protože by jí chtěl ublížit, ale protože právě teď potřeboval mít někoho u sebe. Párkrát se nadechl, aby si srovnal myšlenky, než mu mozek znovu naskočil. Nedostatek spánku, obrovské psychické i fyzické vyčerpání mu bránili v tom, aby pořádně uvažoval. „Musím hned za ním," mumlal otupěle.

„Samozřejmě," potvrdila mu úsečně madam Snapeová. Nechala ho, aby se jí nepouštěl a vyrazila s ním pomalým tempem k ošetřovně, odkud před chvílí přišla. Hodila mírně nerozhodný pohled přes rameno, ale nakonec usoudila, že chlapec ji potřebuje v tuto chvíli více než její sestra, za kterou se chystala. V hostinském pokoji na patře nebyla, takže už se nejspíš vydala na obhlídku hradu sama.

Když dorazili k vysokým dveřím ze dřeva a mléčného skla, čarodějka zastavila a pokynula mu dovnitř. Harry se zarazil. „Vy nepůjdete dál?"

Odmítavě zavrtěla hlavou. „Ne, děkuji, jednou už mi to dnes stačilo. Navíc dorazila moje sestra a chci jí ukázat Bradavice."

Harry pokrčil rameny, neměl důvod ji přemlouvat. Vešel dveřmi dovnitř, kde byl okamžitě zavalen mnoha pozdravy. Byl rád, že všechny vidí, ale Sirius byl prioritou. Když jeho přátelé a Weasleyovi viděli jeho nedočkavý výraz, okamžitě ukázali na jedno ze závěsem zakrytých lůžek. Srdce mu bušilo, když rozhrnul závěsy od sebe.

„Jestlipak to není mladý pan jasnovidec?" zasmál se Sirius štěkavě. Bývalý Poberta ležel na břiše s polštářem pod složenýma rukama a bavil se tím, že ze starého čísla Čarodějka a styl trhal stránky a vyráběl z nich flusačku. „Čau štěně! Už jsem myslel, že mě tu necháš se ukousat nudou."

"Siriusi, jsi to vážně ty?" vydechl mladík napůl nevěřícně. 

"A kdo jiný bych byl? Podáš mi támhle ten papírek, uletěl mi. Kde jsi vlastně byl tak dlouho? Začínal jsem mít starosti."

Harry mu vyhověl a zvedl ze země půlstranu s reklamou na zářivě lesklý šampon. „Nemohl jsem přijít dřív, Brumbál mě držel ve své pracovně. Měl toho hodně na srdci," řekl Harry zmoženě a usadil se po Siriově levici. „Až madam Snapeová mi řekla na chodbě, že jsi tady."

Starší čaroděj zpozorněl. „To ti řekla? A co ještě povídala?" zavrčel.

Harry se nechápavě zamračil. „Nic, jenom to, že podle toho, jak moc jsi protivný, to vypadá, že budeš brzy zase fit."

„To sedí," pronesl Sirius samolibě a znovu se uvolnil.

Harry se uvelebil tak blízko u něj, jak to bylo jen možné, aniž by si připadal jako vlezlé mimino. „Jak jsi to přežil? Trefili tě, strašně jsi krvácel!"

Sirius si přitáhl Harryho k sobě blíž a pocuchal mu jeho už tak rozhárané vlasy. „Jednou ti to povím, neboj. Však budou za chvíli prázdniny, tak si budeme moci všechno říct. Ale teď se chci jen radovat, že vypadáš nezraněný a v pořádku."

Harryho zaplavil tak silný pocit štěstí a lásky, že se o něj někdo tolik staral, až mu unikla jedna neposedná slza. Rychle ji utřel rukávem. „Jenže já se budu muset na léto vrátit k Dursleyovým. Alespoň na chvíli."

Nad tím Sirius mávnul rukou. „To je fuk, nakonec určitě přijedeš. A to je hlavní."

Ještě si chvíli povídali, než byli natolik unavení, že vedle sebe usnuli.

Oba čaroděje probudila příchozí Fay. „Ehm... Ahoj. Chtěla jsem se jen přesvědčit, že jsi v pořádku, Harry," vysvětlovala. „Všichni mluví jenom o tom, co se stalo na Ministerstvu, no a ve věži jsi nebyl, tak jsem to zkusila tady."

Harry rychle přisunul bíle natřenou nemocniční židli, aby se jeho dívka měla kde usadit. „To je v pořádku. Rád tě vidím." Když uháněl vstříc záchraně kmotra, nebral příliš v úvahu, co by na jeho výpravu mohla Fay říct. Ginny ho na to sice upozornila, než vzlétli, ale v té chvíli neměl čas na to, aby nechával vzkazy. Zpětně ho začalo trápit svědomí.

Mezitím se zpoza jeho zad vynořil Sirius. „Taky zdravím! Kdopak je ta okouzlující mladá dáma, Harry?"

Ten sebou škubnul. Nebylo by pěkné, kdyby Fay udělala scénu z toho, že se nachází na ošetřovně s nejznámějším hledaným azkabanským zločincem. Nadechoval se s vysvětlením, ale Fay ho předběhla. „Jsem Fay Dunbarová, Harryho holka. A vy budete Sirius Black, jeho kmotr." Na vysvětlení zamávala před šokovanými muži nejnovějším vydáním Denního věštce. „Je tu velký článek o tom, co se stalo. Včetně jmen. Nebylo tak těžké si něco málo domyslet."

Sirius poplácal Harryho hrdě po zádech. „Je pěkná i chytrá. Našels jackpot!" pochválil Harryho hlasitým šeptem, aby to Fay mohla slyšet.

Fay se tlumeně zasmála a začala ve Veštci hledat příslušný článek. „Tady je to!" řekla „Na oddělení záhad bojoval po boku bystrozorů také nechvalně známý trestanec Sirius Black, který je již téměř tři roky na svobodě. Nasazení s jakým se zhostil úlohy ochránce studentů Bradavic proti jeho údajným spolubojovníkům v bílých maskách, dává najevo, že nemusí být vše, jak se dříve zdálo. Objevují se i hlasy, že byl Black uvězněn neprávem. O dalším postupu vás budeme informovat." Podívala se na Harryho se Siriusem přes horní okraj novin. „Že by naděje?"

„Siriusi! To by bylo úžasné! Mohli by tě osvobodit!" vyjekl Harry šťastně. Prudce kmotra objal, což byla naneštěstí chyba. Čarodějova zranění ještě nebyla zcela uzdravena, takže nahlas zahekal bolestí.

Než se Harry stačil dostatečně omluvit, vešel k nim unaveně vyhlížející Remus Lupin. „Vás tady ale je!" usmál se nepatrně.

„Remusi, tak rád tě vidím. Nemohl bys mi vyčarovat nějaký koš nebo něco podobného, do čeho bych se mohl strefovat kuličkami ze své flusačky?" optal se Sirius vesele, aby změnil téma z Harryho omluv.

„Něco by se jistě našlo, ale jsem tu teď především proto, že začíná oběd a Harry s Fay by ho neměli zmeškat." Významným pohledem přejel oba studenty. Na protesty nebyl prostor, protože Harryho žaludek se rozhodl, že právě tento okamžik byl nejvhodnější pro hlasité projevy hladovění. Rozloučili se s oběma staršími kouzelníky a vyrazili směrem k Velké síni.

„Zlobíš se na mě?" optal se Harry tiše asi v polovině cesty, když míjeli sochu hrbatého čaroděje s velkým kloboukem. „Ono se to seběhlo všechno tak hrozně rychle, nestihl jsem ti nechat vzkaz..." S dalšími výmluvami se ani nenamáhal.

Fay nasadila přemýšlivý výraz. Nevypadala naštvaně, což dávalo mladíkovi alespoň kapku naděje, že by se na něj nemusela vybodnout. „To je v pohodě," řekla nakonec. „Víš, nejdřív jsem měla fakt pifku, žes tam odešel beze mě, ale cestou za tebou mě odchytla Hermiona," nad vzpomínkou na rozhovor s Harryho nejlepší kamarádkou se musela uchechtnout, „a ta mi vysvětlila, že prostě ještě nejsem dostatečně dobrá na to, abych ti byla oporou. Že vy jste celý rok tajně trénovali, takže bych vám jen překážela a ty by ses o mě zbytečně bál. No a i když se mi to nelíbí, oba víme, že Hermiona má vždycky pravdu."

Harry měl chuť za tohle Hermionu umačkat v objetí k smrti. Zachránila mu zadek.

„Takže teď zbývá už jen jedna věc!" řekla Fay rázně. S rozhodností pokývala hlavou.

Harry si počkal, než kolem nich proplul Tlustý mnich. Duch mrzimorské koleje byl hrozná drbna a pokud měl dostat vynadáno, netoužil po tom, aby o tom ihned všichni věděli. „A to?" zeptal se opatrně.

„Musím se stát silnější, aby ses za mě nemusel stydět! Takže příští rok budete mít co dělat, pane, protože mě budete učit." Něžně ho šťouchla k hrudi, než obmotala ruce kolem jeho krku. „Jsem ráda, že jsi v pořádku," zašeptala mu do ucha a přitiskla své rty na ty jeho. 

Nebelvír se nedal dvakrát pobízet a polibek jí aktivně oplácel. Z nejhoršího dne v životě se rychle stával jeden z nejlepších.