Bradavická ošetřovna byla po dlouhé době opět využívána více než by bylo milé. Byli sem přeneseni zranění členové Řádu, ale především napadení studenti. Kolem pobíhala madam Pomfreyová, která se snažila být na několika místech najednou. Bylo smutné, že magie ještě nepřišla na to, jak se rozpůlit a být na dvou místech zároveň. Zatímco pět školou povinných čarodějů a čarodějek bylo ošetřeno v hlavní části, dospělí byli každý zvlášť odděleni magickým závěsem pro větší soukromí. 

Za jedním z nich ležel na původně bílém povlečení Sirius Black. Už téměř půl hodiny, která se zdála jako věčnost, se nad ním skláněla zpocená modrovlasá čarodějka. Jako náboženskou mantru opakovala stále stejná slova. Nepotřebovala k tomu žádnou speciální inkantaci, ani latinská slova, v podstatě se jen snažila přesvědčit čarodějovu krev, aby zůstala v jeho krevním řečišti a přestala odkapávat na jindy čistoskvoucí podlahu. Prozatím se jí dařilo.

Už to bylo pěkných pár měsíců, co naposledy používala svůj dar tak dlouho v kuse. Byla netrénovaná a cítila, že se mílovými kroky blíží ke svému limitu. Málem se rozplakala úlevou, když vedle sebe uslyšela typické prásknutí značící přemístění skřítka.

„Gigi se moc omlouvá, paní! Musela nejprve přesvědčit sestru paní, aby s ní šla a potom se přemístit před školu, projít bariérou a teprve pak přenést na ošetřovnu! Špatná Gigi, špatná!" zajíkala se skřítka. Podle jejího uvážení jim zřejmě cesta trvala příliš dlouho.

Abbolison zvedla k sestře oči. Pohledem ji žádala, aby skřítku zastavila v případném sebetrestání. Ona sama jí to říci nemohla, nesměla přerušit léčitelskou magii, dokud nebude Mayara připravená.

„Gigi, odvedla jsi dobrou práci. Tvá paní ti to teď říci nemůže, ale zakazuje ti se potrestat jakýmkoliv způsobem. Paní je s tebou spokojená, je to tak?" Skřítka i siréna se otočily k Abbolison. Skřítčiny oči byly tak plné naděje, že se starší ze sester na chvíli zajíkla, než výrazně přikývla, aby se její služtička nemohla zmýlit. Gigi přešťastně zaplácala ušima a zmizela.

„Tak tady jsi, ty vyděračko," prohodila Mayara popuzeně, přičemž okamžitě přistoupila k pacientovi. Jako léčitelka to udělala automaticky. „Kvůli tomu jsi mě zavolala? Čím se mu to stalo? Znáš to kouzlo?"

Zakroutila odmítavě hlavou, aniž by přestala udržovat životadárnou tekutinu uvnitř zraněného. Netušila, čím ho zasáhli. Nevěděla to ani madam Pomfreyová.

May si kouzlem připevnila dlouhý modrofialový cop do drdolu, aby jí vlasy nijak nepřekážely.

„Někdo z tvých blízkých přátel?" zjišťovala podrobnosti. Pacient na tom nebyl vůbec dobře. Měl nízký tlak, žil už bezesporu jenom díky daru hlasu. Postranním pohledem zaznamenala zakroucení hlavou. „Tak snad milenec?" Další odmítnutí. Očistila si ruce dezinfekčním lektvarem. „Proč to tedy děláš? Lidé umírají, tak to zkrátka je. Pokud není tvým přítelem, nedává to smysl. Ty nejsi nijak zvlášť útlocitný člověk." Dvakrát si odkašlala a na mávnutí rukou převzala léčitelský proces. Na to, že Abby neabsolvovala pokročilý lékouzelnický trénink, si vedla obstojně.

Lapání po dechu dávalo najevo, jak náročné to pro ni bylo. Přivolala si sklenici, do které pomocí Aquamenti dostala vodu. Vypila jich hned několik, aby se její podrážděné hrdlo zchladilo. „Je to asi nejdůležitější člověk v životě Harryho Pottera," přiznala. Doufala, že to jako vysvětlení bude stačit.

May na okamžik uznale našpulila rty, ale víc se k tomu nevyjadřovala. Měla dost své práce. Rozdíl v technice obou sirén byl vidět okamžitě. Cévy se uzavřely, svaly se k sobě začaly pomaličku přibližovat, až se opět spojily v jedno a byly potaženy novou tenkou kůží. Po dvaceti minutách zůstaly na Blackových zádech místo rozšklebených ran čtyři táhlé jizvy. Jeho zachránkyně mu do těla vpravila protizánětlivý lektvar, než se se svou sestrou odebrala na chodbu před ošetřovnu, kde se obě vyčerpaně svezly na nepohodlnou kamennou lavici.

„Uff, tohle stálo za to," konstatovala Mayara. Na Ponteneru se málokdy setkala s tak rozsáhlým zraněním od kletby černé magie. Byla to zajímavá, ale vyčerpávající zkušenost.

Abbolison jí nabídla malý navlhčený ručník, aby si ho mohla položit na čelo. Sama měla jeden podobný. „Děkuju, že jsi přišla," řekla vděčně.

„Proč jsi zmiňovala Zkoušku? Přišla bych i bez toho."

Lisa si odfrkla. „Potřebovala jsem, abys přišla okamžitě a brala to vážně. Copak bys všeho nechala a hned šla, kdybych poslala Gigi s tím, že s tebou potřebuji nutně mluvit? Moje největší štěstí bylo, že jsi ještě nespala."

Mladší modrovláska to nepopřela. V hluboké noci se tichem chodby ozýval mumraj na ošetřovně jen vzdáleně. Lady Snapeová se odhodlávala k prosbě, kterou měla na srdci od okamžiku, kdy pro sestru poslala. Co si o mě jen pomyslí? Že jsem vypočítavá mrcha?

„Potřebuji, abys na mě převedla životní dluh, který u tebe Black teď má," řekla nakonec pevně. Nechtěla vypadat jako potvora, ale takovou příležitost si nemohla nechat ujít.

May se vyčerpaně zachechtala a plácla do stehen. „Já to věděla! Nejsi tak pitomá, abys to dělala jen kvůli Potterovi. Ten chlap je důležitý, že ano?"

„To rozhodně je. Tenhle životní dluh se mi může jednou opravdu hodit. Uděláš to pro mě?" Místo toho, aby její sestra odpověděla, k ní natáhla pravou ruku, za kterou jí Lisa hned chytla.

„Převádím na tebe Abbolison Prince-Snapeová, rozená Pontenerská, životní dluh, který u mě má-?"

„Sirius Black," šeptla Lisa nápovědu.

„-Sirius Black," navázala May. "Opatruj jej svědomitě." Obkroužila svou hůlkou jejich spojená předloktí, jak se to dělávalo u kouzelnických závazků a slibů. Jako drobní hádci se obmotaly stříbřité provázky kolem jejich rukou. Propletly se do sebe, zazářily a pohasly. Ruku sestry nepouštěla. Měla jedinečnou příležitost a musela jí využít. Abby jí nesmírně chyběla. Dopisování bylo příjemné, ale nevyrovnalo se to jejich každodennímu povídání, kdy se mohla rozvalovat v Abbyině posteli, zatímco ta ji za to kárala.

Abbolison se zvedla, aniž by se sestře vytrhla. Cítila podobnou potřebu po kontaktu. „Pojďme se vyspat do jednoho z hostinských pokojů. Jsou tady na patře," navrhla s pořádným zívnutím.

„Proč nejdeme k vám do bytu?"

Lisa si vzpomněla na obývák pokrytý třískami od Severusova výbuchu vzteku. Ještě ho nestačila uklidit. „To bychom musely až dolů do sklepení a já už se sotva držím na nohou. Prohlídku domova ti udělám zítra, co ty na to?" K jejímu štěstí sestra souhlasila, takže noc strávily stulené k sobě na manželské posteli ve vypůjčeném pokoji pro hosty.

Ráno tajně požádala Duffyho, aby odstranil rozbitý stolek a pokusil se sehnat ve skladu nábytku nějaký náhradní, než si sama objedná nový z katalogu. Mayara ještě vyspávala. Pouze při jejím odchodu zamumlala něco o tom, že dnes nemá službu na Pontenerské ošetřovně, tak si tu chvíli pobude. Abbolison to v duchu ocenila. Emmett se již s Bradavicemi seznámil, Mayara si zasloužila to samé.

Na ošetřovně se ani pořádně nerozhlédla a rovnou zamířila za závěs, který skrýval Blacka. Ten byl vzhůru a propaloval ji pohledem ostrým jako jehličky. Polohu na břiše nezměnil, nová kůže na zádech ho nejspíš ještě trochu trápila. „Kdo mě zachránil?" štěkl.

Přitáhla si židličku, na kterou se s nacvičenými pohyby aristokratky usadila. Chtěla mu ukázat veškerou převahu, kterou nad ním měla. „Moje mladší sestra Mayara," odpověděla zdvořile.

Black zpozorněl. „Ne ty?"

Věnovala mu sladký úsměv, ze kterého se ještě více zachmuřil. „ Neraduj se předčasně. Já jsem zařídila, aby přišla. Ještě v noci na mě převedla tvůj životní dluh, ten teď patří mně."

Vycenil zuby jako vzteklý pes. „Mělas mě radši nechat chcípnout," vyplivl nenávistně. „Dlužit Snapeovým... zatraceně!"

Naklonila se k němu blíž. Byl vzhůru sotva pár minut a už jí nutil pochybovat o tom, že jeho záchrana stála za všechnu tu námahu. „Jsi ochotný přesně tohle zopakovat i před panem Potterem?" Vyzývavě pozvedla obočí.

Black vypadal, že kdyby mohl, zardousí ji vlastníma rukama. Nicméně se nemohl hýbat, navíc si až příliš živě vybavoval svou kobku v Azkabanu. Nechtěl se tam znovu vrátit, byť tentokrát už oprávněně. Za to mu nestála. Konečně však viděl, jaká ta modrovlasá potvora ve skutečnosti je. Asi proto tak dobře vycházela se Srabusem, byli totiž úplně stejní.

Abbolison si jeho mlčení vyložila jako ukončení rozhovoru. Jeden nepříjemný měla za sebou, druhý jí teprve čekal. Jen o dvě lůžka dál ležel její manžel, který toho měl při jejich posledním setkání opravdu hodně na srdci.

Kratší, ale o to důležitější kapitola. Sirius není právě nejvděčnější pacient, že?