Mít kapku vztek, bylo většinou pro čaroděje v boji přínosné. Naneštěstí Severus neměl jen kapku, ale celé moře zlosti. Byl vytočený doběla. Bylo těžké určit, zda více kvůli Potterovi nebo Abbolison. Rozhodně však dostal příležitost si svůj hněv vybít.

Těsně před vstupem na Ministerstvo si pořádně zavdal z Mnoholičného lektvaru. Vlasy do něj použité měl Řád k dispozici od jejich bývalé členky, která za ně bojovala v první válce. Amanda Gobderová se před deseti lety provdala do Německa, takže je nemohla příliš podporovat. Fungovala tedy alespoň jako zahraniční informátor. Kromě toho nabídla Řádu pravidelnou dodávku vlasů manžela Hanse, za kterého se mohl kterýkoliv člen vydávat, aniž by byla prozrazena jeho či její identita. Pro Severuse ideální volba. Mohl se zúčastnit boje, aniž by tím ohrozil svou pozici po boku Temného pána.

A že boj stál za to. Na dně zapuštěné jámy kdesi uprostřed odboru záhad proti sobě stáli jedni z nejsilnějších Smrtijedů proti tolika členům Fénixova řádu, kolik se jich za tak krátký čas podařilo sehnat. V čele záchranné mise stál pochopitelně sám Black, který měl v očích lesk šílence lačnící po krvi každého, kdo by se odvážil vztáhnout hůlku na jeho milovaného kmotřence.

Severus se pustil do vřavy s plnou parádou. Metal kolem sebe kletby s chirurgickou přesností. Jednou dobře mířenou ranou sestřelil kolem utíkajícího Smrtijeda. Podle svého odhadu starého Goyla. Ten svým řevem přilákal pozornost dalšího zamaskovaného kouzelníka. Vysoký, mírně nahrbený zakuklenec se s lektvaristou pustil do souboje. Nebyl nijak zvlášť rychlý, ale zato kletby které posílal byly do jedné odporné a život ohrožující. 

Bradavický učitel ustoupil o dva kroky dozadu, aby měl více prostoru pro rozmach hůlkou. Naneštěstí za ním byla překážka. Severus, zavrávoral, ztratil rovnováhu a svalil se z kamenného pódia dolů. Nad hlavou mu proletěl zářivě zelený proud dobře mířeného kouzla. Jen tak tak, že jej netrefil. Další kouzlo následovalo. To zanechalo na místě, kde lektvarista ještě před okamžikem stál, hluboký kráter.

Severus se ohlédl na to, přes co přepadl. Srdce mu vynechalo jeden úder. Jen několik centimetrů od něj leželo podivně zkroucené tělo, které okamžitě poznal. Merwyn Fenwick byl chytač za Tutshillská Tornáda a člen Řádu. Před několika měsíci s ním Severus stál v přijímacím sále na Ponteneru, kde společně čelili výzvě v podobě audience u královny. Mladík byl jedním z nadějných členů a jeho život dnes vyprchal.

Nebyl čas na víc než krátkou vzpomínku. Boj stále nelítostně pokračoval. Než se stihl zvednout na nohy, zasáhla ho do levého ramene neznámá kletba od Smrtijeda, se kterým do té doby soupeřil. Kápě útočníkovi sklouzla z hlavy a odhalila Macnaina, jehož podlouhlá nažloutlá tvář se kroutila škodolibou radostí. „Prohlédl sis dobře svého kamarádíčka, ty špíno?" zasmál se odporně. „Za chvíli se k němu přidáš!"

Mávl hůlkou sekaným pohybem, kterému se Severus stačil vyhnout. Další dvě kouzla už vykryl silným obranným štítem. Netrvalo mu dlouho, než se vzchopil natolik, aby Macnaira omráčil. Ministerský popravčí žuchnul na záda jako pytel brambor. Víc než jindy Severuse mrzelo, že jako člen Řádu nemohl používat nepromíjitelné. Bylo to proti jejich vnitřním pravidlům, navíc se zde vydával za někoho jiného. Pokud by příliš používal nejen nepromíjitelné, ale i svá vlastní útočná kouzla, mohli by jej poznat.

Přitiskl si zraněnou ruku více k tělu. Z ramene mu do celého těla vystřelovaly vlny ostré bolesti, které ho sice zpomalovaly, ale nebránily mu pokračovat. Rozhlédl se po jámě. Black bojoval spolu s Harry Potterem proti Luciusovi a Dolohovovi poblíž záhadného, starobyle vyhlížejícího oblouku. Až překvapivě dobře se doplňovali na kouzelníky, kteří spolu nikdy před tím netrénovali. Zvládali se vzájemně krýt, volili správné obranné štíty i výhodné momenty pro útok. Komunikovali na úrovni, kterou jiní spolubojovníci budovali celé roky. Ve skutečnosti něco podobného viděl Severus v životě jen v jediném případě – když Sirius Black bojoval po boku staršího Pottera.

Za odporného chechotu Bellatrix vzduch proťala silná řezavá kletba. Cílem byl Potter, který nestačil nijak zareagovat. Byl příliš soustředěný na Dolohova před sebou, že neočekával podraz ze strany. Stál kletbě přímo v cestě. Žádný z členů Řádu nemohl stihnout vyčarovat obranný štít dostatečně blízko na to, aby chlapce ochránil. Tonksová se o to, stejně jako Moody, pokusila. Kletba přesto zasáhla cíl, jen jiný, než na který mířila.

Mezi svištěním kouzel, křikem, rachotem úderů a dupáním se ozval zvuk těla spadlého na zem. Záda rozcuchaného kouzelníka se začala nebezpečnou rychlostí barvit krví. Celé proudy jí tekly po špinavé kamenné podlaze. „SIRIUSI!" ječel Harry jako smyslů zbavený. Z hrdla se mu draly přerývané vzlyky. Přes závoj slz ani pořádně neviděl na svého kmotra, který sebou v bolestech škubal.

Malfoy neměl slitování, takže opět namířil hůlku na roztřeseného studenta. Cítil příležitost. Rozmáchnul se s kletbou na rtech, když do něj zčistajasna udeřilo Impedimenta tak mocně, že jej odhodilo na druhou stranu sálu. Brumbál dorazil.

Severusovi se v duchu ulevilo. Síly začaly být konečně vyrovnané, byli zachráněni. To si alespoň myslel do okamžiku, než si všiml bláznivého Pottera, jak se dere vzhůru po kamenných lavicích za Bellatrix. Čišela z něj čirá pomstychtivost.

„Harry, ne!" zahulákala Tonksová ve stejnou chvíli, kdy za ním vyrazil Brumbál. Smrtijedka s Potterem však měli výrazný náskok.

Severus nechal Pottera Potterem a vyrazil ke zkrvavenému Blackovi. Dolezl k němu a okamžitě začal napravovat napáchané škody. Prudce zabral a roztrhl bývalému Pobertovi zbytky poničeného hábitu podél zádového švu, aby měl výhled na zranění. Z očouzené brašny, jejíž ucho se mu už dávno utrhlo, takže ji tahal pod paží, vyndal flakónek s esencí z třemdavy. „Áágh!" řval Black bolestí, když první kapky začaly dopadat na jeho zraněné tělo. Instinktivně se bránil proti dalšímu útoku. Severus ho levačkou přimáčkl na méně zasažených bedrech k zemi. Potřeboval, aby zůstal v klidu. Kapal tinkturu rovnoměrně po hlubokých ranách, ze kterých sice vycházela šedá mlha, ale rány se ne a ne zacelit. Muselo se jednat o něco horšího než obyčejnou řezací kletbu.

„Siriusi!" ozval se Lupin. Chyběl mu podstatný kus hábitu na pravé straně těla. Nemohl se pořádně postavit na pravý kotník a po čele mu stékal pramínek krve.

Black natáhl jeho směrem ruku. Rty měl prokousané, jak se pokoušel zadržet vlastní křik. „Kde je Harry?" vydechl zmoženě.

Vlkodlak byl ve tváři celý bledý. „Brumbál šel za ním. Ty hlavně nic neříkej, šetři síly." Obrátil se k lektvaristovi. „Jak je na tom?"

Severus vyslal jeho směrem nepěkný pohled. Začínal vidět rozmazaně, přestával mít cit v konečcích prstů. Tlak mu klesal. „Nic moc," ucedil. Uklidil třemdavu a rány posypal tlustou vrstvou nazelenalého prášku, který odporně páchl. „Blacku, nebudu ti lhát, není to dobrý. Musíme tě okamžitě dostat na ošetřovnu do Bradavic. Já tady víc nezmůžu. Teď hlavně..." Dál už se nedostal. Tělo mu vypovědělo službu a svalil se vedle Blacka. Jen mlhavě cítil, jak se mění zpět na své pravé já.

----------------------------------------------

Poppy Pomfreyová obdržela výstražnou zprávu od Brumbála jen několik vteřin před tím, než dorazili první zranění. Za pomoci ředitelem narychlo vytvořených přenášedel začali do nemocničního křídla putovat členové Řádu. Méně zranění pomáhali těm, kteří si sami pomoci nedokázali.

Lékouzelnice byla teď ještě raději, že nerezignovala, když školu převzala pod své velení Umbridgeová. Takto mohla být nejlépe nápomocná. Nyní se ani nestačila pozastavovat nad rozsahem škod, musela začít okamžitě jednat. Bezesporu největší starost jí dělal Sirius Black. Nejen proto, že to byl hledaný několikanásobný vrah (kterého na lůžko pokládali Remus Lupin a bystrozor Kingsley Pastorek s až udivující ohleduplností), ale především kvůli kletbě, která jej zasáhla. Dokázala si dát dvě a dvě dohromady. Kouzelník byl po první pomoci. Někdo – zřejmě Severus – se pokusil vyléčit rány tinkturou z třemdavy, a když nezabrala, zpomalil krvácení práškem z rozdrceného krunýře ohnivého kraba.

„S čím mohu pomoci?" ozvalo se jí za zády. Podle hlasu dorazila madam Snapeová.

„Ukládejte zraněné na lůžka. Snažte se je roztřídit podle vážnosti zranění, jak nejlépe dovedete. Čím blíže k tomuto lůžku, tím vážnější. Tady mi to ještě chvíli zabere," instruovala léčitelka. V duchu byla vděčná za to, že její pacient ztratil vědomí. To, co se na něj chystala zkoušet, nebylo právě nic příjemného.

Po několika minutách snažení začínala propadat zoufalství. Pacientův život jí proklouzával doslova mezi prsty. Žádná z osvědčených metod nezabrala, dokonce ani jeden mírně nelegální lektvar, který měla pro nejtěžší případy od Severuse. Několikrát se ptala po Mungovi, ale bystrozoři Tonksová a Pastorek ji upozornili na to, že v takovém případě by se vůbec nemusela namáhat se záchranou, protože by Black automaticky dostal mozkomorův polibek. Ať byla kolem něj jakákoliv záhada, znamenalo to jediné – žádná pomoc od Munga.

„Já nevím," zašeptala nešťastně, když jí na rameno dopadla dámská ruka. „Už nevím, co dál. Tu kletbu neznám, takže netuším, co použít a nic nezabírá! Potřebuji jít k dalším pacientům," vydechla.

Abbolison stihla mezitím roztřídit zraněné a zkontrolovat svého nezvedeného manžela, který ležel v mdlobách ob dvě lůžka od Blacka. Byl ve středně vážném stavu, životní funkce byly zajištěny. Kolem jeho lůžka rozvěsila závěs. Nemusela to sice dělat, ale nedalo jí to, když věděla, jak moc by to Severus ocenil. Nesnášel, když ho ostatní viděli ve slabých chvílích.

Zatvářila se chápavě. Kromě Harryho kmotra ale byli na ošetřovně další kouzelníci a čarodějky včetně nezletilých studentů, kteří potřebovali pozornost madam Pomfreyové. To naneštěstí znamenalo, že Blackův osud byl zpečetěn.

Nechala zakrvácenou madam Pomfreyovou přejít k vedlejší posteli a zadívala se na umírajícího. V obličeji byl popelavý, jeho stále otevřené rány byly zamatlané zbytky lektvarů a medikamentů, které se minuly účinkem. Měl zavřené oči, které se jen lehounce chvěly. Dýchal trhaně a mělce.

Neměla ho ráda. Byl to mizera, který jen trýznil jejího Vyvoleného. Nechoval se k ní nijak zvlášť hezky, dokonce jí ani neprojevoval patřičnou úctu. Nicméně jeho život měl velkou cenu pro Harryho Pottera. Toho samého, který měl být nadějí pro budoucnost kouzelnického světa. Black byl, pokud věděla, Harryho nejbližším člověkem, kterého považoval za rodinu. Chlapec už přišel o rodiče. Co by se stalo, pokud by ztratil i kmotra?

„Nedělám to pro tebe," zamumlala téměř neslyšně. Z kapsy sukně vytáhla hůlku. Kolem postele vykouzlila zvuk nepropouštící bariéru. Přidala pár kouzel, které měly zajistit stabilitu bariéry. Bylo nutné, aby její dar cílil pouze a jedině na Blacka. U ostatních pacientů by mohl mít neblahý následek. Hrála o čas, takže se nemohla rozmýšlet příliš dlouho. Musela věřit, že se její iniciativa v budoucnu vyplatí. „Gigi!" zvolala, zatímco si přivolala rozvrzanou židli, na kterou se mohla posadit.

Skřítka se objevila vzápětí. „Paní si přeje?"

„Přenes se okamžitě na Pontenero za mou sestrou. Přiveď mi sem Mayaru a to ihned. Nezajímá mě, co dělá, donutíš ji. Když se bude na cokoliv ptát, řekneš, že jí vzkazuji toto: Dlužíš mi to za mou Zkoušku." Mrkla na svou služebnou. Stvoření poulilo svá velká kukadla, ale nevypadalo nijak zmateně ani vyděšeně. „Je to životně důležité, Gigi. Běž!" Ozvala se hlasitá rána a skřítka byla pryč. Nezbývalo než čekat a udržet Blacka naživu.

Pročistila si hrdlo. Od školy léčivá kouzla hlasu nepoužila. K tomu, aby byla výrazně účinná, bylo potřeba nadání, kterým ona příliš neoplývala. Zato May ano. Každá siréna mohla do určité úrovně použít svůj hlas na každé odvětví magie. Byly tu však limity, za které nebylo možné se dostat bez zvláštního tréninku a také talentu. Proto potřebovala svou sestru.

Ze začátku potichu, ale s přibývající intenzitou začala vyluzovat zvuky podobné zpěvu. Byla to podivná táhlá melodie zpívaná starým jazykem elfů. Tím samým, který používaly sirény na všechny důležité rituály, včetně Splynutí duší. Stará elfština byla dokonalost sama. Každý, komu byla zpívána nebo sdělována jí perfektně rozuměl, jako kdyby se jednalo o jeho mateřštinu, ale nemohl ji sám interpretovat. To dokázaly jen bytosti, kterým proudil krví dar.

Black nemohl její slova slyšet, byl příliš hluboko v bezvědomí. Nacházel se na rozcestí mezi životem a smrtí. Temnota plná klidu jej lákala k sobě. Šeptala mu něžná slova o věčném pokoji bez bolesti, kde jej nebude nikdy nic tížit. Světlo mělo těžší úlohu. Snažilo se ho přesvědčit, že ještě nenadešel ten správný čas pro odchod. Kouzelník se potácel na tenké hraně. Jeho jedinou nadějí na záchranu byly dvě modrovlasé sirény a jedna dostatečně rychlá skřítka.

Bojové scény jsou pro mě náročné. Mám pocit, že se neustále opakuji. I tak doufám, že se vám tato kapitola líbila.