Když šel Neville Longbottom ve čtvrtek ráno na zkoušku NKÚ z dějin čar a kouzel, netušil, jak děsivý den to nakonec bude. Vše začalo, když měl Harry v průběhu písemné části tak silný záchvat, že ho museli vyvést ven z Velké síně. Od toho momentu už šlo všechno od desíti k pěti. Harry byl neústupný v přesvědčení, že byl jeho kmotr nalákán na Ministerstvo a sám Vy-víte-kdo ho mučil na odboru záhad. Celé to bylo silně přitažené za vlasy, ale Neville se za roky přátelství s Harrym naučil, že jeho brýlatý kamarád má šestý smysl, o kterém nebylo radno pochybovat. Pokud si byl jistý, že je Sirius Black právě na ministerstvu, bylo tomu tak.

Záchranná akce byla od začátku více než nepovedená. Už při kontrole sídla Řádu je chytila Umbridgeová a její posluhovači. Ne, že by se od narychlo vymyšleného plánu dalo očekávat něco jiného. Neville si dobře všiml, jak nesvůj se Malfoy tvářil, když měl držet Ginny u zdi, aby nikam neutekla. Ten blonďatý mizera se celkově choval v poslední době divně. Už na něj nikde s Crabbem a Goylem nečíhal, aby si ho mohli všichni tři podat. Ustaly i posměšné písně „Weasley je náš král" se kterými fretka sama začala při posledním zápase, kde hrál i Ron na pozici brankáře. Na další úvahy o Malfoyovi už ale nebyl čas, protože do růžového kabinetu vstoupil profesor Snape.

Přejel celou sešlost chladným pohledem, kvůli kterému Neville už pět let nespal, a znuděně si vyslechl žádost Umbridgeové o veritasérum. Všechny v místnosti překvapilo, když řekl, že už pro ni žádné nemá, protože všechny jeho zásoby vyčerpala. To byl malý světlý plamínek naděje, který však lektvarista rychle sfouknul. Snape si je naposledy prohlédl, jako kdyby se snažil uložit příjemnou vzpomínku a otočil se k odchodu. 

Neville si vyměnil s Harrym zpanikařený pohled. Pokud Snape odejde, nikdo už jim nepomůže. Jiný člen Řádu v dosahu nebyl. Harry se z posledních sil pokusil požádat o pomoc. „Drží Tichošlápka tam, kde je to ukryté!" zaječel. Ať už to znamenalo cokoliv, donutilo to Snapea strnout ve dveřích.

Všichni zainteresované Nebelvíři a Lenka v tu chvíli vzívali všemožné bohy, aby Snape pochopil. Naneštěstí lektvarista věnoval Harrymu jen lehce pozvednuté obočí a oznámení, že kdyby chtěl poslouchat nesmysly, nalil by mu už dávno do dýňové šťávy Blábolivý driák. Otočil se na patě a rázně za sebou zabouchnul dveře i s jejich poslední nadějí, jak se dostat z téhle příšerné šlamastyky.

Nevillovi už pomalu začal docházet kyslík, jak moc těsně ho držel Crabbe v držení, aby nemohl pláchnout. Hrůza z možnosti udušení se ale nedala nijak srovnat s tím, že Umbridgeová chtěla použít na Harryho kletbu Cruciatus. Už jen z názvu té kletby se mu dělalo zle. Věděl příliš dobře, jaké jsou následky takového mučení. Naštěstí měli na své straně Hermionu, která situaci nějakým zázrakem zachránila. Vemluvila Ropuše, že jí tedy zbraň (ať už tím myslela cokoliv) vydají. Hned poté odvedla Umbridgeová Harryho s Hermionou někam pryč.

Kabinet se ponořil do nepříjemného ticha. Zmijozelové značně polevili ve své ostražitosti. Crabbe Nevilla pustil ze smrtící kravaty a jen se o něj opřel svým mohutným tělem, aby si mohl z kapsy vyndat svou svačinu. Malfoy těkal očima mezi všemi zadržovanými a o něčem usilovně přemýšlel. Ať to bylo cokoliv, trápilo ho to hodně, protože si dokonce ani nevšímal toho, že mu několik blonďatých pramenů opustilo přidělenou pozici účesu. Nikdo nic neříkal, ticho narušovalo jen mňoukání koťátek na ozdobných talířcích na zdi a Crabbeovo mlaskání. Millicent Bulstrodeová si vytáhla kapesník, aby se vysmrkala. A jak každý ví, s otevřenýma očima se smrká těžko.

Ve chvíli, kdy Zmijozelka zavřela oči, se jí Lenka vytrhla. Ostatní se ihned přidali. Ginny se vyškubla Malfoyovu mírnému sevření, vyrvala mu z ruky svou hůlku a omráčila Goyla, který střežil Rona. Neville už stihl srazit k zemi Crabbea. Millicent poslala do mdlob Lenka. Všechno se seběhlo neskutečně rychle. Na závěr stáli čtyři členi BA proti roztřesenému, osamělému Malfoyovi. Jeho kumpáni už leželi omráčení na podlaze. Ten sice stál proti přesile, ale byl ozbrojený, protože mu stále zůstávala jeho vlastní hůlka. Byl přeměřován jako před kouzelnickým duelem. Ron kalkuloval rychle. Malfoy byl trénovaný a velmi schopný. Neměl šanci vyhrát, ale kdyby chtěl, mohl by jim díky svému výcviku pěkně zavařit a především je zdržet.

Draco očima rychle mrkl na válející se Zmijozely, než k šoku Lenky a Nebelvírů sklonil hůlku. Z vnitřní kapsy hábitu vytáhl Harryho a Hermioninu hůlku a bez řečí je hodil Ronovi. Ten si fretku prohlížel s neskrývaným podezřením. „Proč bys nám pomáhal, Malfoy?"

Oslovený sebou škubnul, jako by dostal facku. „Mám své důvody."

Ginny na něj namířila svou hůlku, kterou ji před tím sám odcizil. „Sem s nimi!" zavrčela. 

Neville ji volnou rukou konejšivě poplácal po rameni. „Na tom teď nezáleží, musíme za Harrym. Ať už je teď s Umbridgeovou kdekoliv."

„Šli s Umbridgeovou za zády do Zapovězeného lesa. Viděl jsem to z okna kabinetu." poznamenal rozvážně Draco. Nespouštěl oči ze zrzčiny hůlky. Z celé té bandy byla nejvíce agresivní, překonala dokonce napruženého Weasleyho.

„O co ti sakra jde, Malfoy? Tvůj otec je Smrtijed! Určitě si užíváš ty samé věci jako on a k nim pomoc jiným lidem nepatří," připomněl Ron důležitý fakt. 

Zmijozel zúžil oči do malých škvírek. Musel se hodně silně ovládat, aby se nezačal bránit slovy, za které by mu jeho matka vymyla ústa mýdlem. To by ničemu nepomohlo. „Tvůj otec zbožňuje mudlovské ehm... vynálezy, že, Weasley?" optal se na první pohled na nesouvisející otázku.

Ronald velmi dobře zaznamenal zaváhání před slovem vynálezy. Za jiných okolností by blonďák jistě použil jiný výraz, ale teď se snažil být slušný. „Jo, to zbožňuje. Proč?"

Draco vypadal, že ani neočekával, že by mu Weasley odpověděl. „No a ty je rád máš?"

Obočí všech vystřelilo překvapeně vzhůru. Dokonce i to Lenčino. Opravdu se s nimi zrovna v této prekérní situaci bavil Malfoy o mudlovských blbinách?

„Ne, já je tak rád nemám. Ale jak to s tím –?"

Draco ho nenechal domluvit. „Tvůj otec něco opravdu zbožňuje a ty to rád nemáš. Nemyslíš si, že to tak může být i u jiných lidí?" Jeho tón i výraz byli naplněni naléhavostí.

Ron si ho ještě jednou prohlédnul. Napadlo ho, jestli před ním opravdu stál Mafloy. Hlavou mu prolétl i nápad na Mnoholičný lektvar, ale ten zavrhl. Už tu byli přes hodinu a Malfoy nic nepil. Nakonec jen pokrčil rameny. „Na tyhle filosofický kecy nemáme čas. Svažte ho!" přikázal.

„Ne!" vyjekl Malfoy. Rukama si projel už tak rozcuchané vlasy. „Musíte mě taky omráčit, jinak budu v maléru."

„Proč bychom se zajímali o to, jestli budeš v maléru, Malfoy?" vyštěkla Ginny. Co přišli do kabinetu Umbridgeové, se vrchní had choval divně.

„Dal jsem vám hůlky. Máte volnou cestu k odchodu, co víc byste chtěli?" vyjekl blonďák.

Lenka postoupila dopředu a naklonila hlavu na stranu. Svýma velkýma vypoulenýma očima si Malfoye prohlédla a pak přikývla. „Je to tak. Kolem hlavy mu létá prskonec, proto dělá dobré věci. Měli bychom mu vyhovět," prohlásila zpěvavě a napřáhla hůlku. „Mdloby na tebe!" zakouzlila rychleji, než se ostatní zmohly na protesty, že to chtějí být oni, kdo Malfoye omráčí. Mladého aristokrata zasáhl proud rudého světla do hrudi a okamžitě se se zaduněním svezl k zemi.

„Co to sakra bylo?" vyjekl popuzeně Ron cestou z kabinetu.

„To nevím, ale teď se hlavně musíme urychleně dostat za Harrym s Hermionou a pak na Ministerstvo. Jestli měl Harry s tou jeho vidinou pravdu, je Sirius ve stejném nebezpečí, jako byl o Vánocích taťka," odsekávala mezi trhanými nádechy Ginny. Neville s Lenkou jim byli v patách.

Běželi, jak rychle jen mohli, ven z hradu. Směr měli jasně daný, pokud jim Malfoy ve skutečnosti nelhal. A na to nevypadal. Bylo to už dobrých dvacet minut, co Harry s Hermionou zmizeli. Zamířili dolů po schodech, přes vstupní síň a ven dubovou hlavní bránou. Slunce už se sklánělo ke korunám stromů lesa, který kvůli tomu vypadal ještě zlověstněji než jindy. Vyměnili si rychlé pohledy a společně vkročili na ušlapanou cestu mezi první stromy. K jejich nelíčenému úžasu potkali po několika metrech udýchaného Harryho s Hermionou. Oba měli ve vlasech zamotané větvičky, potrhané a zablácené hábity a byli zamazaní od krve.

„Musíme – na – Ministerstvo!" sípal Harry. Zřejmě také pěkný kus cesty běželi.

„No jo, ale jak?" zeptala se Ginny.

„To teda ne! Vy nikam nejdete!" zarazil ji vztekle Ron, ukazujíc na ni, Lenku a Nevilla. Všichni tři začali nahlas protestovat. Ječeli o tom, že nenechají jít přátele samotné a že nechodili do BA jen tak pro nic za nic, což byla pravda.

Hádku musel nakonec přerušit Harry, kterého bolest v jizvě už téměř oslepovala. Čím dál tím víc mu v ní nepříjemně škubalo. „Dobře! Můžete jít, ale stejně nevíme, jak se tam dostaneme!"

„Poletíme," kuňknul Neville, který měl sice nápad, ale s jeho prosazováním to bylo těžší. Pět lidí se na něj prudce otočilo.

„Jak to myslíš, Neville?" zeptala se Hermiona nejistě. Představa koštěte ji k smrti děsila. Od absolvování povinného kurzu v prvním ročníku na žádném neseděla.

Neville se ošil. „Já... totiž... docela jsem se skamarádil s draky madam Snapeové." Nikdo mu neodpověděl. Když vzhlédl od špiček svých bod, viděl šokem zbledlé tváře svých kamarádů. Rychle hodil zpátečku. „Ale to je jen nápad! Nemusíme to dělat, můžeme... můžeme zkusit něco jiného."

„Ne," přerušil ho Harry odhodlaně. „Je to dobrý nápad. Wyverny jsou rychlé, za pokus to stojí," řekl. Nečekal na souhlas ostatních a rychlým krokem zamířil ke skalám, kde draci přebývali.

„Harry, počkej!" volala na něj Hermiona, které se dračí nápad zdál ze všech nejméně. „Jsou to nebezpeční tvorové. Vzpomeň si na Turnaj! Navíc jsou jejich jezdci Snapeovi, jestli se jim něco stane, budeme se modlit, aby nás wyverny sežraly dřív, než nás dopadnou ti dva!"

„Na tom něco je," podotknul zaraženě Ron a zpomalil svou chůzi do schodů nahoru do jeskyně.

Jeho kamarád se k němu otočil, chytil ho za hábit a zatřásl s ním. „Sirius je v nebezpečí! Kdybys mohl před Vánocemi letět pomoc svému tátovi na Ministerstvo, udělal bys to?"

Zrzavý kouzelník vyděšeně poplácal kamarádovy ruce, které ho svíraly za látku hábitu na hrudi. „J-Jasně, že jo! Vždyť já neříkám, že nejdu. My všichni ti chceme pomoct zachránit Siriuse, jen si nejsme jistí tou částí s draky," vysvětlil urychleně. 

Harry kamaráda pustil a omluvně mu uhladil zmuchlanou látku. „Máš pravdu, promiň."

Neville se mezitím vyškrábal do jeskyně jako první. Bezpečností kouzla rozeznala jeho magickou identitu a vpustila ho spolu s ostatními dovnitř. Hůlkou zesílil svit loučí na stěnách, aby na Morganu se Salazarem dobře viděl. Draci zvedli své mohutné hlavy, Salazar několikrát zamrkal, jak se snažil zvyknout si na nečekaný příval světla ve sluji. Neville se pomalu přibližoval k Morganě. Levou ruku měl nataženou dopředu, aby si mohla zkontrolovat jeho pach. V pravé svíral hůlku. Dlaně se mu potily tak, že mu hůlka prokluzovala mezi prsty. „Ahoj holka," šeptal potichu. „Můj kamarád je v maléru. Potřeboval by se dostat do Londýna. Nemohli byste nás tam odnést? Byli bychom hrozně rádi." Opatrně našlapoval, aby wyvernu nerozrušil. Morgana se mezitím zapřela o svá křídla a postavila se. S hrdelním zavrčením odhalila zuby. Šupiny kolem očí se jí zvrásnily, takže vypadala jakoby zamračeně. A zamračený drak nebyl nic dobrého. Neville se zastavil. Nebyl si jist, jestli by něčemu pomohl, kdyby mu naštvaná dračice ukousla ruku.

„To je dobré, Neville," pronesla za ním zpěvavě Lenka. „Jenom se špatně vyspala, že? Neublíží ti, protože tě zná a ví, že jsi kamarád její paní." Morgana se zahleděla na Lenku a zkoumavě natočila hlavu ke straně. Vyčkávala.

„Tohle je šílenství," kuňknul nejistě Ron. I když by rád svého nejlepšího kamaráda dostal na odbor záhad co nejrychleji, tohle už na něj bylo trochu moc.

Neville se odvážil udělat ještě dva poměrně velké kroky k dračici, než se zastavil a čekal, až zbývající vzdálenost překoná ona sama. K jeho nevýslovné úlevě tak učinila. Přilezla k němu, očichala mu nabízenou ruku a když ho dostatečně zkontrolovala, natiskla se k němu. Lenka měla pravdu, pamatovala si ho. Už se chystal slavit, když vstup do jeskyně zahalil stín.

„Co tu u všech silných bohů děláte?!"

Nebelvíři se jako jeden muž otočili k příchozí. Madam Snapeová stála ve vchodu s rukama bojovně v bok. Tvářila se stejně rozezleně jako paní Weasleyová, když její synové ukradli auto, aby zachránili Harryho ze Zobí ulice před druhým ročníkem. Neville začal Morganu hladit po krku, aby ji uklidnil. Dračice byla velmi citlivá na nálady, takže moc dobře poznala, že její jezdkyně nebyla dobře naladěná.

„Tak odpoví mi někdo?" vyštěkla modrovlasá čarodějka.

„Madam," zkusil své štěstí Harry, přestože měl tušení, že se pouští do marného boje, „potřebujeme se urychleně dostat na Ministerstvo kouzel v Londýně. Můj kmotr Sirius, znáte ho přece z Řádu, je v nebezpečí! Voldemort ho unesl a teď ho drží na odboru záhad. Musíme se za ním co nejrychleji dostat!"

Kromě Lenky a Ginny, věděli zbylí dračí zloději, co znamenalo ticho, které nastalo. Siréna zkoumala Harryho slova svým darem. Prsty měla propletené a přitisklé ke rtům. Přemýšlela.

„Pane Pottere, přestože vím, že mi nelžete, nejsem si jistá, že vám mohu něco takového dovolit. Proč jste nešel za Severusem? Je členem Fénixova řádu, jsem si jistá, že by vám pomohl."

Hrdina kouzelnického světa musel ocenit, že ho hned neposlala ke všem čertům. Jí by to nedělalo problém, nejspíš by se za nimi opravdu musel vydat, kdyby mu to nakázala. Ani tak ale neměl na dlouhé vykecávání čas. Musel se okamžitě dostat za Siriusem.

„S ním jsem mluvil. Doufám, že zkontaktuje Řád. Jenže jediný, kdo může Siriusovi pomoct, jsem já! Jenom já se můžu Voldemortovi postavit, když je Brumbál pryč!"

Věnovala mu pohled, který nejspíš měl být soucitný. „Přece si nemyslíte, že vás nechám odletět na mých dracích do Londýna? Jste jen studenti a..."

„Co na tom záleží?" přerušil ji Harry zoufale. „Copak vy byste nešla zachránit Snapea, kdyby byl v nebezpečí? Nemyslíte, že jsou důležitější věci než pravidla? Třeba ochrana těch, které milujeme?"

Ať v jeho slovech slyšela siréna cokoliv, bylo to dostatečně silné na to, aby se s ním nepřela. Věnovala mu dlouhý pohled, pustila ruce podél těla, zhluboka si povzdechla. Pak vyrazila rychlým krokem k wyvernám. Ze zdi si přivolala dvě ohlávky. Jednu hned hodila Nevillovi, druhou začala navlékat Salazarovi. Neville se nedal dvakrát pobízet. „Použijte zahřívací kouzla, než vzlétnete. I když vás ponesou tihle dva, je šance, že stihnu sehnat Řád, který se tam dostane před vámi. Nemyslete si, že s vámi souhlasím, ale rozumím tomu, proč tohle děláte."

„Děkuji! Děkuji moc!" vydechl Harry vděčně a rozběhl se k Salazarovi, aby si ho mohl drak očichat před tím, než na něj nasedne. Madam Snapeová rychle šeptala něco do šedého dračího ucha.

„Hodně štěstí. A pevně se držte, ať nespadnete dolů. I když vědí, jak se chovat s jezdci na zádech, opatrnosti není nazbyt. Jdu svolat Řád." S těmito slovy se otočila a vyběhla ven z jeskyně. Harry chytil otěže pevně do rukou. Kolem pasu se ho držela Ginny a jí zase Lenka. Na Morganě seděli Neville s Hermionou a Ronem.

„Harry...?" zeptala se opatrně, ale zřetelně Ginny.

Vztekle se na ni otočil. Zdržovala je! „CO JE?!"

Ginny se naštvaně zamračila. Nezasloužila si, aby na ni byl hnusný! „Ty nic neřekneš Fay?"

Harrymu skoro poklesla brada. Na svou holku si ve všem tom stresu sotva vzpomněl. Ne proto, že by jí nevěřil, ale protože nechodila do BA. Neznal její schopnosti. Nechtěl s sebou brát původně ani Ginny s Nevillem a Lenkou, u kterých věděl, že byli dostatečně dobří, aby zvládli v případě krize zareagovat. Harry zavrtěl hlavou a pobídl Salazara k letu. „Ne, na to není čas. A jít s námi stejně nemůže, nebyla v BA," vysvětlil spíš sám sobě.

Nemohl už vidět spokojený úšklebek, který se mihnul na tváři zrzavé čarodějky. 

Jedna extra dlouhá kapitola. Po delší době zase pohled na Harryho problémy. Čí pomoc byla více nečekaná? Ta Dracova nebo Abbolisonina? Za každou hvězdičku a komentář budu více než vděčná!