Dokumenty k přečtení se snad přes noc znásobily. Po kanceláři se vršily hromady svitků v nepříliš organizovaných kupičkách. Bylo jich tolik, že by tím mohla vytapetovat celou kancelář i své osobní komnaty a stejně by ještě zbylo. Marně teď Abbolison litovala, že si nezvolila jiné povolání. Obchodní právo nebylo nic extra vzrušujícího, dokud nedošlo na vyjednávání. Kvůli tomu si vybrala tento obor práva. Matka se s ní nejednou pohádala, aby ji přesvědčila, že advokacie, kterou si vybrala ona sama, je to nejlepší řešení. Jenže okolo toho bylo moc emocí, příběhů a lidí. 

Ale obchod je obchod. Jako právnička si mohla jít tvrdě za svým a nebylo nutné se ohlížet. Naopak, klienti jí za její tvrdé lokty královsky platili. Finanční odměny byly dostatečně motivující k tomu, aby si Lisa i dnes sedla za velký mahagonový stůl a dala se do práce. 

Nacházela se v půli tvrdých sporů mezi Venezuelskou národní bankou a lordem Bentorfem. Lord Bentorf vlastnil ve Venezuele několik dolů s běloobsidiánovu rudou. Šlo o druh sopečného skla, horniny, která vzniká z ohně čerstvě vylíhnutých dráčků Cabarunských. V jeskyni se dráčci učí chrlit oheň, který je ze začátku spíše kyselý než hořlavý. Pokud dojde k rychlému kontaktu horniny s tímto druhem ohně a následně prudkému ochlazení z důvodu nízkých teplot v jeskyních, vznikne tato výjimečná ruda. 

Ta se aktuálně prodávala na mezinárodním trhu za neuvěřitelných 170 galeonů za unci. Jak se z dlouhých záznamů a výkazů od vedoucího hornické kanceláře lorda Benforta dozvěděla, kámen měl neobyčejné magické schopnosti. Sám o sobě měl kámen rozsáhlé ochranné vlastnosti a byl účinný proti silným magickým útokům. Byl také hojně využíván v lékouzelnictví. Rozdrcený na prášek pomáhal na detoxikaci organismu, snižoval bolest, ale především podporoval a chránil imunitu. Ani v lektvaristice ho nešlo opomenout. Byl to magicky silný stabilizační prvek. Také prodlužoval možnou délku trvanlivosti lektvarů.

To vše stačilo k tomu, aby byl lord Benfort skutečně pohádkově bohatý muž a jako takový si mohl dovolit velmi drahou právnickou službu. Venezuelská vláda se totiž pokoušela vymáhat větší daně za těžbu, podle jejich nového zákona o omezení vývozu drahých magických rud. Schválila ale zákon až poté, co lord Benfort doly zakoupil. 

Abbolison teď měla za úkol vyjednat snížení daně na původní hodnotu, která platila před zavedením zákona. Proces byl zdlouhavý a nudný, ale její odměnou bylo krvavé vyjednávání. A skvělá výplata. Zítra mělo dojít k další schůzce, na kterou se nemohla dočkat. Nechala si na ni zhotovit nové šaty. To nebylo nic neobvyklého, ale tentokrát zadala v krajkářské dílně objednávku na originální krajku s motivem zpěvavých ptáků, která dodala šatům ten správný punc dokonalosti.

Uběhlo mnoho hodin, čas oběda byl v nenávratnu a připravený odpolední čaj stydnul na konferenčním stolku u krbu. Škoda drahého Perského čaje. Další z dočtených dokumentů srolovala a přesunula na pracovní desce na hromádku vpravo, kam odkládala nepotřebné listiny. Rozložila další pergamen, když jí několik důležitých slov udeřilo do očí. 

Měla to! Královský argument. Takový, který vyhrává! Hltala každé slovo dál a dál. Když skončila, pročetla si pergamen ještě dvakrát. Ale všechno tu bylo, tak jak doufala. Za tohle budou prémie, o to už se postará. Vyskočila od stolu a dokument uložila do trezoru za obrazem. Nesmí se přimíchat mezi ostatní ruličky, tahle má totiž cenu zlata, nebo spíše běloobsidiánu. 

S radostí si zavýskla a sama sebe uvedla ještě do většího pocitu nadšení. Bylo nutné ze sebe tuhle energii okamžitě dostat. Cítila, že se v ní příliš hromadí z prožitého pocitu vítězství. Nikdy nebylo dobré, nechat v sobě energii hromadit. Některé sirény se cvičily v boji s mečem či noži, jiné chodily energii vyzpívat do chrámu, aby ze sebe energii dostaly. Abbolison chodila létat. A nyní potřebovala létat jako sůl. Cítila, jak se její tělo začíná třást. „Gigi!" zvolala za pochodu ven z kanceláře a skřítka se vedle ní okamžitě objevila. 

„Slečna si přeje? Co může Gigi pro slečnu udělat?" zapištěla úslužně. 

Abbolison měla Gigi ve svých službách již šest let, dostala ji darem od královny Tamiany ke své plnoletosti. „Dones mou leteckou výstroj do kabiny u Morganina stání. Tu červenou s koženými řemínky." 

Gigi se rychle uklonila a zmizela splnit rozkaz. Bylo příjemné vědět, že je Gigi natolik kompetentní, že najde bezchybně celý úbor a donese ho do převlékací kabinky ještě dřív, než tam Abbolison sama dojde. Díky Bohům za Gigi. Ne, že by to někdy přiznala nahlas. 

U kabinek potkala svou sestřenici Rhiannon. Ta měla již na sobě letecký oděv, právě si zapínala vysoké boty z dračí kůže. Všechny se navzájem v jedné generaci označovaly za sestřenice. Klan byl příliš rozsáhlý, aby se bazírovalo na blízkosti příbuzenství. Sama královna Tamiana měla pět dětí, tři dcery a dva syny. Abbolison byla dcerou druhé nejstarší královniny dcery. To jediné bylo důležité, pořadí narození dcer. Synové byli při narození též oslavováni, ale protože nemohli nijak zasahovat do dědičných řízení, nebylo jejich postavení u dvora tak důležité. Hodili se především pro výhodné politické sňatky. Byli totiž nositeli genu, jejich manželky mohly porodit sirény, ačkoliv ony samy sirénami nebyly. Šance, že se narodí siréna nositeli a přivdané čarodějce byla asi jedna ku třem, což bylo stále dost vysoké číslo na to, aby synové s rodinami mohli zůstat na ostrově se zbytkem dvora.

Rhiannon se na ni zazubila. „Chybí ti vítr ve vlasech?" pozvedla pravé obočí a prohrábla si krátce střižené vlasy sestříhané do pixie účesu. 

Abbolison se zasmála, „Já vítr získám hned, jak vyrazím, ale kde ty seženeš vlasy, to nemám zdání." Škádlivě strčila do druhé ženy ramenem, než vklouzla do malé převlékací kabinky vedle stání se svým jménem. Podle dupání a hlasitého frkání ozývajícího se zpoza dveří, už na ni Morgana netrpělivě čekala. Rychle tedy pomocí hůlky vyměnila oděv a vběhla do stání. 

Okamžitě pohlédla do očí své překrásné modrošedé wyverně. Ta jí frkla do obličeje a hlavou do ní šťouchla, aby dala najevo, že čekala příliš dlouho. „Šššš... Já vím, že jsi musela čekat, ale já musela nejdřív splnit hrozně otravný úkol," šeptala Lisa, zatímco hladila každou šupinu, na kterou dosáhla od hlavy, přes dlouhý štíhlý krk až k žulově šedým křídlům. 

Wyverna se usadila na svých dvou nohách a blaženě kolem sebe stočila ocas. Poddávala se dotekům a nastavovala se, aby její paní dosáhla až na záda, mezi její křídla, kde bylo drbání obzvláště příjemné. Lisa se tomu musela smát. Tohle byla ta magická kreatura, která nebyla chována téměř nikde na světě, protože byly údajně tolik nebezpečné? Tahle potvůrka, která vypadala, že se každou chvíli převrátí na bok, jak balancovala, aby nastavila záda pro větší drbání? 

Některé pevninské zákony byly prostě nepochopitelné. Tohle byl důvod, proč bylo dobré, že měl ostrov své vlastní zákony, vázané na pradávnou magii a drženou pevně v rukách panovnice. Byli dostatečně silní na to, aby si zachovali svou neutralitu a dostatečně cenní pro zbytek světa, aby s nimi ostatní země udržovaly pozitivní politické a obchodní vztahy. 

Přivolala si ze zdi ohlávku a nasadila jí Morganě přes hlavu. Rychle zapnula postroj pod hranou čelisti tak, aby mohla otvírat tlamu podle libosti. Žádná ohlávka pro wyverny nesměla omezovat tlamu za žádných okolností. To by vyvolalo nepříčetný vztek. Morgana se však zdála natolik šťastná ze vší té pozornosti, že otravný postroj naprosto ignorovala. Lisa proto chytila do levé ruky uzdu, pravou se zapřela o ještěří záda a vyhoupla se nahoru těsně za křídla. Rychle na sebe zakouzlila pár bezpečnostních kouzel spolu s ohřívacím kouzlem, a nechala hůlku vklouznout do pouzdra na svém předloktí. Cítila pod sebou silné tělo, jak se třáslo radostí z blížícího letu. 

Dokázala ji naprosto pochopit. Morganino srdce bilo jako zvon, Lisa ho cítila dunět pod svým pravým stehnem. Wyverna se otočila a hluboce nasála vzduch do plic. Před nimi bylo zhruba deset metrů dlouhý prostor stání, na jehož konci nebyla již žádná zeď. Byl tam pouze sráz a volnost. „Tak jo, krásko. Jako vždycky," zašeptala Lisa své přítelkyni slova do ucha a pohladila ji od hlavy po celém dlouhém šupinatém krku. Stání bylo dostatečně velké, aby mohla wyverna roztáhnout svá křídla, ale to se teď nestalo. 

Naopak, křídla byla těsně přimknuta k tělu, čarodějka nalehla na její záda a snažila se splynout, aby co nejvíce eliminovala odpor vzduchu při rozběhu. Obě pohlédly dopředu do světla. Stačilo se pouze rozběhnout a skočit. Na to bylo potřeba pouhých pěti dlouhých skoků a silný odraz. Kamenná podlaha duněla od dopadů nohou mohutného tvora, světlo se stále přibližovalo a pak přišel strmý pád. Abbolison řvala se stejnou prudkostí, jako řvala i Morgana. 

Vyplavovala svou energii, adrenalin magickou sílu tlačil ven, zatímco se snažila vykřičet své nitro. Spolu padaly prostorem dolů k moři. Nebylo v ten okamžik jasné, kde je modrá obloha a kde moře. Kde jedno začíná a druhé končí. Obě si jen malý okamžik vychutnávaly tu bezmeznou svobodu, kdy nic netíží. Jenom vítr burácí kolem hlavy a těla, jak gravitace funguje a vtahuje čím dál víc dolů do hlubin. V ten správný okamžik je nutné jen lehce zatáhnout za uzdu, křídla se roztáhnou a obě dvě jako jedno tělo a jedna duše vystřelí na opačnou stranu. Nahoru do oblak.