Kvůli příjezdu Emmetta, všemu rozruchu okolo návštěvy Cockworthu a následnému shánění informací o Lily, se Abbolisonin plán na pomstu odsunul na vedlejší kolej. Byla z hloubi duše přesvědčená, že nutně potřebovala nejprve vyřešit svůj vlastní život, aby pak s pocitem spokojenosti a stability mohla teprve ničit životy jiným. Alespoň jí osobně to dávalo perfektní smysl. Rozhodla se proto plně věnovat práci v době, kdy teprve zkoumala nejcitlivější místa těch zrůd, aby věděla, kam zapíchnout dýku.

Paul byl z jejího rozhodnutí nadšený a okamžitě nashromáždil vše, co musela projít osobně bez jeho přičinění. Tvořila smlouvy, účastnila se obchodních jednání, kontrolovala vzniklé dohody a procházela stohy papírů, které hrozily, že se zřítí z úhledných komínků, pokud s nimi rychle něco neudělá. I tak se našla skulinka času na to, aby prošla hlášení od čaroděje pochybné pověsti, který pro ni sledoval šeptandu tam, kam se ona sama dostat nemohla.

Už dávno rozhodila sítě pro hledání informací použitelných proti třem Smrtijedům, na které měla políčeno, ale královsky dokonalé pomsty nebyly něco, co bylo možné spáchat jen tak přes noc. Postupně si přidávala drobečky faktů do jednotlivých složek ve svém sejfu v kanceláři, které nesly jména Malfoy, Hilgard a Nott.

Jednoho obzvláště slunečného odpoledne, kdy musela na svou kancelář poprvé toho roku použít ochlazovací kouzlo, si o obědové pauze pročítala zápis obchodní schůzky, které se neúčastnila, protože  v té době pracovala na jiném, větším případu. Klient zpětně chtěl pouze ujištění, že vše proběhlo z právního hlediska v pořádku. Týkala se jednoho jejího staršího případu, když ji do očí praštilo jméno lorda Notta. Zdálo se, že se setkání nejen sám účastnil, ale rovněž jej významně ovlivnil. Mimo jiné se chlubil stabilní spoluprací s Gringottovou bankou.

Odložila rozjedený sýrový sendvič a opřela se zády do opěrky křesla. Napadla ji souvislost, kterou doposud neviděla. Existovalo místo, kde věděli o finančních transakcích všechno, kam se její najatý špion dostat nemohl a které nezahrnula do svých původních plánů – skřetí banka. Nechápala, jak jí to mohlo uniknout.

Na původně lahodně vypadající oběd rázem zapomněla. Nechala Paula, aby odeslal do banky přes letax vzkaz pro Gornuka, že se za ním ještě dnes zastaví. Ve vysokém, stříbrem lemovaném zrcadle umístěném v rohu kanceláře si poupravila účes, dnes tvořený nekonečnou záplavou loken. Z šatů se vzory slunečnic si smetla neexistující prach a vydala se pouhých sto metrů k mohutné sněhobílé budově banky. V duchu sama sebe přemlouvala, že nedělá nic špatného. Jen se pokusí získat fakta poněkud netradičním způsobem. Způsobem mírně protizákonným, ale co na tom záleželo? Ti tři mizerové se na právo také neohlíželi, tak proč by měla ona?

Byla tak nedočkavá a zároveň nervózní, že po bělostném schodišti z mramoru skoro vyběhla. Minula dva skřety v šarlatově červeném a zlatém stejnokroji, prošla dvoranou a stanula před skřetem s nezvykle dlouhou bradkou sedícím na vysoké židli za pultem s nápisem Recepce.

„Dobrý den, jsem objednaná u Gornuka-vag," řekla ve wagorštině. Skřet na ni zamračeně poulel černá očka. Jeho svou znalostí jazyka skřetů rozhodně neohromila.

„Lady Snapeová, jak milé vás opět vidět," pronesl Gornuk osobně, když se zjevil vedle recepce. Paulova zpráva zřejmě dorazila včas. „Následujte mě, prosím."

Prošli jednou z mnoha vedlejších chodeb ke kancelářím úředníků. Gornuk měl v bance za dlouhá léta věrné služby již tak dobré postavení, že měl jednu sám pro sebe. Byla to úzká místnost s velkým pracovním stolem, vypolstrovaným křeslem pro klienta a vysokou židlí pro něj. Všichni skřeti takové měli, aby seděli tváří v tvář klientovi. V kanceláři se nenacházely žádné dekorativní prvky, byla přísně strohá a vycíděná. Tvořila pravý opak k systému jeskynních chodeb s obrovskými krápníky, jenž se nacházel pod jejich nohama, kudy se proháněly vozíky ne nepodobné těm, do kterých se v dolech dávala vykutaná ruda.

„Co pro vás dnes mohu udělat, madam? Je snad nějaký problém s kanceláří? Dělá vám majitel domů potíže?" optal se zdvořile Gornuk.

Abbolison se v duchu rozmýšlela nad dalším postupem. Gornuk byl prostředníkem mezi ní a bankou. Nebylo jisté, že měl přístup k záznamům i jiných klientů. Nejprve potřebovala vědět, jestli by se mohl dostat nepozorován do kartotéky. Teprve pak jej tam mohla poslat. Adrenalin jí proudil žilami.

„Nic takového, Gornuk-vag. Se svou kanceláří jsem nadmíru spokojená, odvedl jste vynikající práci. Jsem tu dnes ohledně jednoho z vašich klientů. Našla jsem určité nesrovnalosti v jednom ze zápisů z jednání, kterého se účastnil. Doufala jsem, že byste věděli více než já."

Gornuk zvedl ruku s dlouhými úzkými prsty, aby ji zastavil. „Obávám se, že s vámi nemohu hovořit o žádném z našich klientů. Vedeme si pochopitelně pečlivě záznamy, ale nepovolané osoby, mezi které naneštěstí patříte, k nim nemají přístup."

Procházela pečlivě jeho slova. Hledala skulinky, nasávala intonaci a zkoumala vše, kam až její moc dosáhla. A také to našla. Gornuk měl jako starší úředník plný přístup do kartotéky. Dříve, než by ztratila odvahu a rozmyslela si své jednání, použila moc svého hlasu. „Já ale nejsem jen tak někdo. Jistě byste pro mě mohl zařídit výjimku." Sladce narůžovělý opak se spolu s jejími slovy přiblížil ke skřetovi. Ten si její řeč vyslechnul a na okamžik zavřel víčka.

Když je opět otevřel, k Lisině šoku na ní hleděl pár jasných hnědozelených očí, které nebyly omámeny její mocí. Příliš pozdě jí došlo, že udělala fatální chybu. Mráz jí přeběhl po zádech.

Tohle je špatné, moc špatné!

„Je mi to moc líto, madam, ale v tomto případě nemám jinou možnost," řekl chladně Gornuk. Zmáčkl skryté tlačítko pod svým stolem, čímž způsobil, že se rámy oken a dveří zbarvily jasně oranžovým světlem značící magické uzamknutí.

V Abbolison by se krve nedořezal. „Co to děláte?" zaječela zhrozeně. Návštěva banky se změnila v naprostou noční můru. Vyslýchání a navádění jiné osoby magickou cestou bez povolení Starostolce bylo protizákonné. Koneckonců to druhé se až příliš podobalo nepromíjitelné kletbě Imperius. Lisa až do dnešního dne používala svou moc jen minimálně, nikdy tak, aby ji mohl někdo obvinit. Tady ale spadla klec. Doslova.

Abbolison se začínalo dělat mdlo. Dostali ji. Neuvědomila si dříve, že by jí mohli odhalit, protože se jednalo o skřety a ti nebyli stejní jako kouzelníci. Spolu s kentaury a vlkodlaky tvořili speciální skupinu, na které hlas sirén působil poněkud jiným účinkem. A na rozdíl od kouzelníků si pokaždé uvědomovali, že sirény svůj dar použily.

Jak jsem jen mohla udělat takovou chybu? Kvůli hamižnosti a pomstychtivosti, zatraceně!

„Jenom klid, madam Snapeová," odsekl skřet. Přeměřoval si ji z bezpečné vzdálenosti, kdyby snad chtěla dělat problémy, ale do očí se jí nepodíval. Byl z celé situace znechucený. Cítil se uražený, že na něj čarodějka vyvíjela magický nátlak. Stejně tak ho však hlodal postup, který měl nařízený shora. Modrovlasá čarodějka byla až do tohoto nemilého incidentu dokonalou klientkou. Chovala se k němu s úctou, nikdy se neopomněla zeptat, jak se má a dodržovala dohody, které uzavřeli, do nejmenšího detailu. Nelíbilo se mu, co se tu před chvílí stalo, ani co by se za jeho dlouhý nehet vešlo.

Dveře změnily barvu na žlutou a pomalu se otevřely. Za nimi nestála stráž v doprovodu bystrozorů, jak už si Lisa v duchu představovala, ale na svou rasu poměrně vysoký skřet v černém hávu s šarlatově červenými knoflíky táhnoucí se v řadě od ramen až po zápěstí. Měl bystrý obličej, dozadu sčesané vlasy a jeho pokožka připomínala starý pergamen. S vítězným výrazem, na který měl pravděpodobně právo, vešel dovnitř, zabouchl dveře a usadil se na vysokou židli naproti vyděšené Abbolison, kterou mu uvolnil Gornuk. Ten mu ještě do ucha rychle pošeptal několik slov, než si založil ruce za zády a odstoupil do rohu.

Výše postavený skřet vycenil tesáky. „Hahaha. Čekal jsem, kdy uděláte podobnou chybu, madam. U takových jako jste vy to byla jen otázka času." Spokojeně si zamnul ruce. „Sirény jsou si tolik jisté svými schopnostmi. Samozřejmě k tomu mají důvod, co se obyčejných kouzelníků týče, jenže my jsme jiní." Jeho výraz byl prohnaný. „Ale abych se představil – Mé jméno je Aganog a jsem vedoucí personálního oddělení."

Abbolison bylo ze srdce jedno, jakému oddělení velel. Už se ani nedivila, že dopředu věděli, že je siréna. Důležité pro ni bylo, jak se z téhle šlamastyky dostat, aniž by způsobila sobě a především Severusovi ještě větší problémy. Pokud by ji odvedli do vězení, bylo možné, že by jí odtamtud jedna či druhá válečná strana dostala, ale nikomu z nich nechtěla být zavázána. A Severus si nutně potřeboval udržet tolik nezávislosti, kolik jen v těchto časech mohl.

„Nevěste hlavu, lady Snapeová, nemáme v plánu vás vydat bystrozorům," ujistil ji posměšně skřet, jako by jí mohl číst myšlenky. Hlavu natočil na stranu, prohlížel si ji, jako výstavní kousek v galerii. Čišela z něj převaha, na kterou měl vskutku právo. „Víte, mnohem víc se nám hodíte na svobodě, než v cele. Pan ředitel osobně mi dal podrobné instrukce k tomu, jak postupovat, pokud byste se o něco pokusila. A vidíte to! Přišlo to dříve, než jsem si myslel."

Abbolison se musela převelice ovládat, aby se nezačala třást. Tím by jen pokračovala ve vykopání svého vlastního hrobu. „A jak znějí ty instrukce? Co po mě chcete?"

Ticho v místnosti rušilo jen Aganogovo slabé pochechtávání. „Chci vám udělat nabídku."

„Nabídku?" Ani se nenamáhala skrývat své překvapení. Očekávala jasně dané podmínky, které bude muset plnit, aby se vyhnula Azkabanu. Stala se dokonalým cílem pro vydírání.

„Ano, ve vězení byste nám byla úplně k ničemu. A my si rádi držíme schopné lidi blízko." Z kapsy vytáhl dlouhý pergamen, nápadně připomínající smlouvu. Natáhl se a předložil dokument před sinalou čarodějku.

Obezřetně začala pročítat text. Nemýlila se. Jednalo se o pracovní smlouvu na dohodu mezi ní a Gringottovou bankou. Skutečně se na ni dokonale připravili. Vyčkávali jako supi a jen co zakolísala na své cestě, slétli se na ní, aby si mohli uklovnout pořádný kus masa.

Pečlivě četla každé slovíčko. Na konci pergamenu už se nestačila divit. „Takže pro vás mám pracovat jako externí konzultantka?" ujistila se. Skřet přikývl. „A vy mi nejen necháte mou vlastní firmu, ale také mě nepošlete do vězení?"

Ostré zoubky magického tvora se zablýskly v letním slunci. „To druhé smlouva z pochopitelných důvodů nezmiňuje. Stejně tak ale není popsána i další výhoda, kterou je banka ochotná splnit, pokud bude naše spolupráce uspokojivá. Jedná se koneckonců o oboustranně prospěšný kontrakt."

„A jaká je ta v textu opomenutá výhoda, kterou mi nabízíte?" I v horku začínajícího léta měla husí kůži z toho, že ji až do nejdelší smrti mohli vydírat proradní skřeti. Neuměla si představit, že by jí opravdu měli co nabídnout.

Aganog si opřel malé loktíky o stůl a podepřel si prsty s přerostlými nehty bradu. Připomínal mlsnou lišku poblíž kurníku. Už nejspíš viděl, jak s její pomocí vyhrává všechny obchodní spory. „Doslechl jsem se, že se zajímáte o jednoho našeho konkrétního klienta." Gornuk se v rohu mírně přikrčil a začal si prohlížet nanejvýš fascinující podlahovou krytinu, jen aby se na ty dva u stolu nemusel dívat.

Lisa mu to ale neměla za zlé. Bylo pochopitelné, že musel nahlásit, co se z něj pokusila svým hlasem dostat. „Ano, mám s ním nevyřízené spory. Dnes v poledne jsem nalezla v jedné zprávě z obchodního jednání nesrovnalosti. Zmiňoval se mimo jiné o vynikajících vztazích s vaší bankou."

Černooděný skřet párkrát překvapeně zamrkal, než se hýkavě zachechtal. „Lord Nott, který nám při své poslední návštěvě neopomenul všem připomenout, jaká jsme podřadná a špinavá rasa, nás před někým vychvaluje? Jak nečekané. To však nemění nic na výhodě, kterou vám chci nabídnout. Právě naopak." Konečně se začínali dostávat k jádru věci. „Pokud se stanete naší externí konzultantkou, budete mít přístup k našim záznamům, abyste se mohla adekvátně připravit na svou práci a měla k ní veškeré podklady."

Nečekaný směr konverzace čarodějce málem zastavil srdce. Konečně viděla celý rámec plánu skřetů. „Vy se rovněž chcete zbavit Notta," vydechla šokovaně.

Oba skřeti se jako na povel ušklíbli. „Nikdy bychom si nedovolili se zbavovat klienta. Pouze už nám nevyhovuje naše spolupráce a uzavřené smlouvy nás v tuto chvíli drží v šachu," řekl Aganog.

Abbolison si bezelstně prohrábla vlasy, až si rozvrkočila účes. Znovu si pečlivě prošla smlouvu, která byla oprátkou a vítězstvím zároveň. Když zvážila všechny možnosti, stejně jí nezbývalo nic jiného, než podepsat. Měli ji v hrsti. Za zadržení dechu obou skřetů, si vypůjčila Gornukův brk spolu s kalamářem a táhlými tahy se podepsala.

Aganog jí spokojeně nabídl ruku k potřesení, kterou okamžitě přijala.

„Těším se na naši spolupráci, lady Snapeová," culil se.

„Já rovněž, Aganog-vag." Těšilo jí, že se jí hlas netřásl tak moc, jak rozklepaně se ve skutečnosti cítila.

---------------------------------------------------------

Severus se s posledním polibkem do záplavy modrých vlasů odkulil na svou polovinu postele. Zrychleně dýchal, aby svému tělu dodal blahodárný kyslík, kterého se mu po fyzickém výkonu nedostávalo. Byl příjemně potěšen návalem endorfinů a manželčinou iniciativou. Už to bylo nějakou dobu, co se naposled věnovali manželským povinnostem.

Abbolison se k němu přisunula, obtočila jednu nohu kolem těch jeho a natiskla se na něj svým nahým zpoceným tělem. Dnes se činila. Byla ve výjimečně agresivní náladě, kterou si zřejmě chtěla vybít příjemnějším způsobem, než bylo ničení dalších nepoužívaných učeben.

Pomalu se nořil do příjemné temnoty, která dnes slibovala noc bez nočních můr, když ho jeho žena začala hladit po vlasech. Tím jeho usínání přerušila a to nesnášel. „Co?" zavrčel.

Lisa vytrvale pokračovala ve svém otravování. „Dnes jsem dostala nabídku z Gringottovy banky."

„Hmm." Skřeti ho nezajímali, chtěl jen spát. Neměl ani energii přemýšlet nad tím, jak nejrychleji tento rozhovor ukončit. Dny teď měl naplněné věčnými stížnostmi studentů na známky, za které si mohli sami, opravováním testů a esejí, přípravou lektvarů pro Řád a v neposlední řadě návštěvami u Temného pána. Potřeboval nutně nabrat energii.

Jeho žena si ten neutrální zvuk, který vypustil z pusy, vyložila jako povzbuzení pro pokračování. Špatná strategie. „Budu jejich externí konzultantka. Pořád budu mít svou kancelář, ale zároveň budu pomáhat jim."

Kdyby se teď rozčílil, docílil by pouze toho, že by se pohádali a už by se spánku nikdy nedočkal. Udržel se proto na uzdě a raději zkusil pozitivní reakci. „Skvěle."

Hlazení přestalo. Buď to znamenalo výhru nebo malér. Vyčkával. Pokusil se uvolnit své tělo, aby mohl lépe předstírat, že už je na polovině cesty do říše snů.

„Severusi já... dneska..." Nedokončená věta vyzněla do prázdna. Podařilo se mu velice obstojně napodobit zachrápání. Na okamžik bylo ticho, pak se jeho žena s tichým povzdechem odtáhla na svou stranu postele. Tam se k němu otočila zády, zachumlala se do deky a už nevydala ani hlásku.

Nechtěl k ní být hrubý. Pouze si vybrala pro rozhovor nevhodný okamžik. S myšlenkou na to, že se jí na novou práci zkrátka zeptá jindy, se propadl do již nepředstíraného spánku.

Abbolisoniným plánům se v poslední době zkrátka nedaří. Co říkáte na její vyčerpávající den u Gringottů a jejich dohodu o spolupráci?