Blížil se den, kdy studenti museli povinně absolvovat sezení s vedoucím své koleje kvůli profesnímu poradenství. Za celé studium prošli tímto procesem dvakrát. Poprvé v pátém ročníku, kdy si studenti měli ujasnit své plány do budoucna a směr, kam se chtěli ubírat v rámci studovaných předmětů. Podruhé pak v závěrečném sedmém ročníku, kde se jim dostalo rad ohledně sestavení životopisu, možné pracovní příležitosti a návrhy na návazné studium, pokud to vybraná profese vyžadovala.

Rozpiska, kdy měl který student dorazit do kabinetu profesora Snapea se objevila na nástěnce společenské místnosti Zmijozelu přes noc. Spolu s ní přibyl i delší nízký stolek obsypaný letáčky, brožurami a informačními plakáty o všech možných kariérách vhodných pro mladé kouzelníky a čarodějky. Zmijozelským nebylo tolik nepříjemné dorazit do kabinetu profesora Snapea. Všichni jej měli v úctě a na rozdíl od jiných kolejí, se k nim profesor lektvarů vždy choval s chladnou zdvořilostí. Horší pocit měli z nepoužívané učebny s novými kovanými dveřmi, kolem kterých museli projít, aby se ke kabinetu dostali.

O tom, jak madam Snapeová dveře vyrazila neznámým kouzlem, putovaly klepy po celých Bradavicích. Zmijozelové na manželku vedoucího své koleje pohlíželi s novou dávkou respektu, ostatní studenti se přikláněli spíše ke strachu. Pokud někdo kouzlil s takovou razancí, bylo nutné si na něj dávat pozor.

Tlachy o Abbolison lezly na nervy především jejímu vyvdanému kmotřenci. Neměl rád, když někdo Severusovu ženu pomlouval za zády, i když to bylo spíše obdivné. Manželka tak silného čaroděje, jakým Severus bezpochyby byl, si zasloužila jedině úctu, nikoliv drby.

Od osudného střetu Draca a ostatních Zmijozelů s Nebelvíry se hadí princ stáhl do sebe. S těmi několika přáteli, které měl, skoro nemluvil. Udržoval si odstup. Blaise Zabini a Pansy Parkinsonová to brali pouze jako špatné období a vyklidili pole. Crabbe a Goyle nepotřebovali ke svému životu valnou komunikaci, takže se pro ně prakticky nic nezměnilo. Nejtěžší pořízení bylo s Nottem a zbytkem Dracova ročníku. Theodor do Draca kvůli jeho nespolečenskosti často šil, až mu musel blonďatý aristokrat vyhrožovat kouzelnickým soubojem. Teprve pak se otravného kumpána zbavil. Nott nebyl hloupý, věděl, jakým tréninkem Draco prošel a jak dobrý byl. Nechtělo se mu riskovat vlastní zdraví a co hůř – svou hrdost. Takže se nakonec stáhnul.

Draco nevěděl, co sám se sebou dělat. Byl neustále podrážděný a v takové náladě se budoucí povolání volilo těžko. Ne, že by měl snad právo si kdoví jak vybírat. Otec mu zaslal úsečný dopis s doporučenými obory, na jejichž poli by se mohl v budoucnosti kvalitně uplatnit. Na špici seznamu stála pochopitelně politika, ale ani několik dalších oblastí nebylo prakticky o nic méně ambiciózních. Všechny byly dostatečně dobré pro příjmení Malfoy. Škoda jen, že nic z toho dědice rodu nezajímalo.

Když se první středu v měsíci měl dostavit do Severusova kabinetu, stále neměl ani tušení, co by tam měl vykládat. Silně pochyboval, že bude jeho kmotr v hovorné náladě, při které mu nabídne různé alternativy, případně ujištění, že promluví s jeho otcem, aby vzal v úvahu synovo štěstí. Na konci sezení by mu pak mohl ještě nabídnout sušenku z dózy s malovanými medvídky, aby iluze byla kompletní.

Po zaklepání na dveře na minutu přesně, kdy mu začínala schůzka, vešel do kabinetu. Byla to temná místnost, která měla po obvodu obdivuhodné množství polic s nejrůznějšími přísadami, vzorky a již dokončenými lektvary. Draco to tam miloval. Dokázal by sedět v příšeří a inhalovat magií nasáklé vůně celý den. Místo představ o ideálně stráveném čase slušně pozdravil a usadil se na připravenou židli před Severusův mohutný mahagonový stůl.

Profesor lektvarů se nenamáhal dát najevo, že o jeho přítomnosti ví, ale Draco uměl být trpělivý. Počkal si, až Severus dopíše poznámky do složky pravděpodobně Gregoryho Goyla, který šel na profesní poradnu před ním. Přesně jak čekal, o pár skřípavých tahů brkem později, odložil Severus psací pomůcku, zaklapl složku a nechal ji odlevitovat do automaticky se otvírající skříně po své pravici. Na stole se mu z komínku složek posunula na volnou pracovní plochu ta Malfoyovská.

„Jak jistě víš, Draco, účelem tohoto pohovoru je promluvit si o tom, jaké máš představy o svém budoucím povolání a pomoci ti při výběru předmětů, v jejichž studiu bys měl s ohledem na svou volbu pokračovat v šestém a sedmém ročníku," začal Severus znuděně naučenou větu. „Dovolím si hned na úvod popřít obecně rozšířenou myšlenku, která ve Zmijozelu panuje, že „být dědic" je povolání. Jak už jsem ráno poměrně detailně vysvětlil panu Nottovi – není tomu tak. Takže pokud máš podobný plán, rovnou tě mohu odkázat na tvého spolužáka, který ti můj proslov jistě mile rád přetlumočí. Mohu ti sdělit, že byl více než vyčerpávající."

Černovlasý kouzelník si propletl prsty na stole a bez mrkání propaloval Draca chladným pohledem. Ten mohl konečně zřetelně vidět hluboké vyčerpání, které se značilo na jeho už tak dosti bledé tváři, jenž byla dnes spíše popelavá. Pod očima měl temné kruhy, tváře propadlé. Draca v tu ránu napadlo, že byl jeho kmotr minulou noc určitě povolán před Vy-víte-koho. Jiný důvod pro takový stav neexistoval. Severus byl tím nejsilnějším čarodějem, kterého znal, tedy samozřejmě s výjimkou právě zmíněného černokněžníka. A možná Brumbála.

„Co se ti stalo?" vydechl Draco zničeně, aniž by si uvědomoval, jak moc nevhodná reakce to byla. Správně vychovaný mladý aristokrat měl ignorovat veškeré známky nepohodlí všech ve svém okolí a nikdy za žádných okolností se o nich nezmiňovat. Jenže muž, kterého tolik obdivoval a měl ho svým způsobem rád, tu před ním seděl a vypadal, že jestli si okamžitě nelokne jednoho Životabudiče, bude brzy po něm.

„Manželské neshody. Tím se rozhodně nemusíš zatěžovat. Navíc, kdyby tě teď slyšela matka, vypláchla by ti ústa mýdlovou vodou, to víme oba," odsekl Severus rázně.

Draco uraženě našpulil rty. Pokud po něm Severus chtěl, aby se nezajímal, nebyl důvod se vnucovat. Z kapsy hábitu vylovil otcův dopis, který položil před lektvaristu na stůl, aby do něj mohl nahlédnout. Po chvíli čtení k němu Severus zvedl své černé oči. „A co z toho sis vybral?"

Student si založil ruce na prsou a pokrčil rameny. „Nevím, nic z toho mě neláká."

„Proč ne? Jsi dost inteligentní na sféru financí, i dost arogantní na to stát se politikem nebo právníkem."

„Nesouvisí to s lektvary," špitl Draco. Vyřkl nahlas pravdu, která ho sžírala zevnitř už hodně dlouho. K smrti ho štvalo, že si nemohl vybrat obor, který chtěl, protože být mistrem lektvarů prostě nebylo pro Malfoyovi dost dobré.

Severus si téměř neznatelně povzdechl. Byl rád za Dracovu upřímnou odpověď, i když s ní neměl jak správně naložit. Byli ve slepé uličce, co se profesního poradenství týkalo. „Oceňuji tvůj zápal pro umění lektvarů, ale oba víme, že tvůj otec nebere ne jako odpověď. Otázka tedy zní – co z nabízeného považuješ za nejvíc snesitelné?"

Zmijozelský student si k sobě přivolal dopis, který už byl tolikrát složen a znovu rozložen, že se začínal na okrajích třepit. „Asi ty finance."

Severus přikývl a vytáhl z kupy na svém stole dva letáky, které rozevřel. „Tento," ukázal na tmavě fialový leták s bílým textem, „je z Gringottovy banky. Každý rok přijímají do učení maximálně jednoho studenta. Je to kvalitní volba s jistotou uplatnění v oboru." Draco se zvědavě naklonil nad leták psaný elegantním písmem. Severus však před něj přistrčil druhý, už od pohledu méně pompézní lístek s nevkusně velkým nápisem CHCETE VĚDĚT VŠECHNO O PENĚZÍCH? „Obávám se, že by tvůj otec neschválil, aby tě něčemu učila podřadná rasa," řekl Severus neutrálně a lákavě vypadající fialový leták zandal zpět mezi ostatní, které nepřicházely v úvahu. „Na navazujícím studiu schváleném ministerstvem se dozvíš hodně o ekonomii a managementu. Budeš moci lépe spravovat své jmění a zajistit tak své budoucí potomky. Aby tě na obor přijali, musíš mít nejhůře hodnocení Nad očekávání ze starodávných run, věštění z čísel a kouzelných formulí. Všechny tyto podmínky splňuješ, u profesora Kratiknota jsi dokonce hodnocen mezi Nad očekávání a Vynikající. Pokračuj a s tvým přijetím nebude žádný problém."

Draco přikývl. Oba tušili, že by byl přijat na vybraný obor, i kdyby na to známky neměl. Tučný šek ve správné kapse mohl dělat divy. Nicméně formalitám okolo profesní poradny bylo učiněno za dost. Mladý Zmijozel se proto zvedl z nepohodlné židle, sbalil ministerský leták a chystal se odejít z kabinetu, když ho Severus vyslovením jeho jména zastavil.

Vyměnili si pohled plný porozumění. Nebylo třeba nic dodávat. Severus nemohl žádnými slovy odstranit tupou prázdnotu uvnitř Dracovy hrudi, která se po této schůzce ještě rozšířila dál po těle. Malfoyův dědic vzal z kliku a s tichým rozloučením opustil kabinet svého kmotra.

.......................................

Harry ležel na zádech na prošlapaném koberci v nebelvírské společenské místnosti a pročítal si brožuru ministerstva kouzel o bystrozorech. Spolu s Ronem, Hermionou, Nevillem a několika dalšími bývalými členy BA z pátých a sedmých ročníků, vytvořil v pravém rohu společenky hnízdo, zabývající se jejich budoucími kariérami. Mladší studenti si pročítali ohromné množství letáčků, plakátků a brožurek s nejrůznějšími kouzelnickými profesemi. Ti starší pak procházeli nabídky pracovních pozic, stáží, kurzů a dalšího možného vzdělávání.

Neville si šťastně vytvořil svou malou hromádku, která byla plná informačních podkladů zelené barvy. Hned na vrchu se skvěl mechový leták PĚSTITEL VZÁCNÝCH BYLIN PRO LÉČITELSKÉ ÚČELY. Vedle něj seděl Dean Thomas a se zamyšleným výrazem studoval zářivě oranžový papír s nápisem ODBOR MUDLOVSKÝCH VZTAHŮ VŽDY HLEDÁ POSILY! I Ron měl kolem sebe několik brožur pro různé pracovní pozice na ministerstvu. Jeho taťka tam také pracoval a mamka mu v posledním dopise napsala, že doufá, že i on si tam nějaké dobré místečko najde. U Freda s Georgem svou snahu už pravděpodobně vzdala nebo se jejími prosbami neřídili, protože se přípravné skupiny neúčastnili.

Hermiona měla pochopitelně kolem sebe nejvíce různobarevných papírů rozdělených na několik hromádek. Nenechala, jako nikdy nic, volbu svého budoucího povolání náhodě, proto si vzala od každého letáčku, oznámení nebo jiného zdroje informací jeden výtisk a už třetí hodinu poctivě třídila.

„Agh!" uniklo Harrymu bolestivě, když ho stejně jako v posledních týdnech často, rozbolela jizva na čele. Přitiskl si na pulzující místo ruku sevřenou do pěsti, jako kdyby se snažil bolest zatlačit někam pryč. Měl co dělat, aby mu nevytryskly slzy. Bolest se v posledních dnech zhoršovala.

Hermiona ho sjela nesouhlasným pohledem. „Buď tak hodný a trp potichu! Kdybys nebyl do všeho tak hrrr, mohl jsi dál chodit k profesoru Snapeovi na hodiny a nic by tě nebolelo!" sykla na něj tak potichu, aby to ostatní neslyšeli.

Harry jí ošklivý pohled vrátil, ale jinak nic nekomentoval. Věděl, že má pravdu. Jenže ta myslánka byla tak lákavá! Mohl vidět důkaz o tom, jestli byl Snape skutečně na jejich straně, místo toho jen získal pochybnosti o dokonalosti vlastního otce. Protože jestli to, co viděl v myslánce byla pravda, pak jeho otec se Siriusem nejenže nebyli dokonalí, dokázali být i pěkně podlí.

„Co vlastně ostatní z BA, víš něco? Pro co se rozhodli?" zamával Dean Hermioně před očima jedním z letáčků.

„Mluvila jsem se Susan. Ta uvažuje, že půjde ve stopách své tety Amélie Bonesové a půjde po škole dál studovat magická práva," prohodila jen tak mimochodem Hermiona. Přitáhla tím pozornost většiny přítomných. Výjimkou byl Neville, který se láskyplně mazlil s novým zeleným letáčkem. „Susan naznačila, že její bratr dostal letní stáž ve štábním útvaru ministra kouzel."

„Cože?" vyjel ostře Ron. „To jakože bude dělat s tím prevítem Percym?"

„Už to tak vypadá," pronesla Hermiona a hůlkou poslala na druhou hromádku vpravo brožuru MÁTE PRO STRACH UDĚLÁNO? – ODDĚLENÍ DOHLEDU NAD KOUZELNÝMI TVORY HLEDÁ PRÁVĚ VÁS!

„No a co další?" chtěl vědět Harry.

Jeho kamarádka se zatvářila sklesle. „O ostatních nic nevím. Že jsem zastihla Susan, byla úplná náhoda."

Všichni si potichu zanadávali nad tím, že už nemohli dál chodit na schůzky BA, takže nebyli v kontaktu s kamarády z jiných kolejí a pokračovali ve svém samostudiu. Přerušily je až Levandule Brownová s Fay Dunbarovou, které sešly ze shora z dívčích ložnic. „Hermiono, nevidělas náhodou moji učebnici jasnovidectví?" zeptala se Levandule. Než stačila oslovená dívka odpovědět, začala si Levandule stěžovat na to, jak se věci ztrácejí a že v jejich pokoji snad řádí nějaké strašidlo, protože Parvatina kouzelná kulma na vlasy se taktéž pohřešovala. 

Fay se mezitím s tichým povzdechem usadila na zem vedle Harryho hlavy. Věděla, že jakmile jednou začala Levandule mluvit, už nebyla k zastavení.

Harry se okamžitě vyhoupl do sedu, aby vedle dívky neležel jako někdo, kdo se jen tak fláká.

„Levandule se zase pěkně rozjela," poznamenal. K smrti chtěl zahájit konverzaci nějak lépe, ale žádná inspirace nepřicházela. Kde byly rady Jak sbalit čarodějku snadno a rychle, kterými se časopisy jako Mladý čaroděj jen hemžily, když je člověk potřeboval?

„To dělá vždycky," protočila Fay oči. „Měly jsme spolupracovat na domácím úkolu pro Firenze, ale asi to budeme muset odložit. Miluje, když si může někomu stěžovat a Hermiona teď nemá kam utéct."

Harry jí musel dát za pravdu, když viděl, jak Hermiona automaticky přešla do módu, který používala, když před ní mluvili o famfrpálu. Dál pokračovala ve své činnosti, jen občas přikývla a řekla něco povzbudivého, aby se zdálo, že se konverzace účastní. A Levandule jí na to skočila.

Mladý Nebelvír měl radost, že ho Fay zastihla v jejich studijním kroužku. Měl pocit, že pak vypadal jako někdo, kdo bral výběr své budoucí kariéry vážně. Byl děsně rád, že v ruce svíral brožuru o bystrozorském kurzu. Připadal si díky tomu ambiciózně, že zvažoval tak náročné zaměstnání.

Přesně jak doufal, Fay ukázala na brožuru. „Chceš být bystrozor? To je skvělý. Koho jiného by tam měli vzít, když ne tebe?" řekla s drobným úsměvem a podívala se mu do očí.

Harry musel párkrát zamrkat, aby se jeho mozek po komplimentu a očním kontaktu opět rozběhnul. Jen matně si uvědomoval, že Fay nechodila do BA, takže o jeho schopnostech nemohla nic vědět.

„Proč myslíš?" zeptal se. Pak se cynicky ušklíbl. „Ne, ani to nemusíš říkat. Kvůli porážce Voldemorta, co?!" Už ho unavovalo, jak mu všichni přisuzovali zásluhy, které neměl. Neměl žádné vzpomínky na noc, kdy ho porazil, kromě záblesku zeleného světla ve svých snech a ženského křiku při setkání s Mozkomory. Přežil tenkrát jenom díky mamince. On neudělal vůbec nic. I z dalších problémů se pokaždé dostal jen díky náhodě nebo štěstí.

Fay uhnula pohledem, než si zastrčila volný pramen vlasů za ucho. Na její tváři mohl Harry vidět lehký nach. To bylo zvláštní, protože Fay byla vždy velmi přímá, nikdy se za nic nestyděla. Mladému čaroději to ale připadalo velmi roztomilé. Začínal si vyčítat, že na ni tak vyjel.

„Vlastně jsem si spíš vzpomněla, jak jsi bojoval v Turnaji tří kouzelníků – a vyhrál ho," řekla Nebelvírka stylem, jako kdyby to bylo nad slunce jasné.

Harry zmínku o Turnaji jen odmávnul rukou a prohrábl si nejistě rozcuchané vlasy. „To byla celé jenom klika."

„Já myslím, že to bylo úžasné. Hlavně to, jak jsi letěl na koštěti, když ses snažil získat to zlaté vejce," vyhrkla Fay rychle. Oči jí zářily nad tou vzpomínkou. Harry sám měl boj s drakem ve své mysli zafixovaný spíš jako boj o holý život, než jako úžasný zážitek, ale divák usazený v bezpečí hlediště mohl pochopitelně vidět první úkol turnaje úplně jinak. Nijak ho nepřekvapilo, že si pamatovala jeho let na koštěti. Jak jste jednou propadli famfrpálu, nebylo cesty zpět. To věděl z vlastní zkušenosti.

„Nechtěla by sis vyrazit?" vypadlo z něj rychleji, než mu jeho mozek mohl poradit, aby se zeptal nějak jinak. Víc romanticky, méně narovinu. Vždyť nad tím, jak jí pozvat, přemýšlel posledních několik týdnů. Jak to, že z něj teď vyšlo tohle? Už se nadechoval, aby svou otázku přeformuloval, když se Fay šťastně usmála.

„Chtěla. Kdy?"

Harry se podíval na rozházené letáčky. Měl se věnovat hledání náhradní přijatelné kariéry, ale nic jiného, než být bystrozorem, stejně dělat nechtěl, tak co? Hermiona na něj mohla později ječet, jak se jí zlíbí, hlavně že konečně našel kuráž. A tu chtěl využít, dokud mu nějaká zbývala. „Co zítra? Máš čas?"

Přemýšlivě si poklepala prstem na spodní ret. Nevšimla si, že se Harry musel přemáhat, aby na to místo nevhodně nezíral. „Vlastně můžu, schůzka klubu Tchoříčků se zítra nekoná. Třeba ve čtyři?" zeptala se na oplátku.

Harry přikývnul. Byli domluveni. A žádná bolest hlavy mu nemohla zkazit pocit naprosté spokojenosti.

Co si myslíte o Dracově výběru povolání? Sedí k němu práce finančníka?