Sykání bolestí, potlačované vzlyky i neskrývaný pláč naplňovali vyklizenou Velkou síň, kde probíhal hromadný trest. Ropucha Umbridgeová seděla v ředitelském jídelním křesle, oděna ve svém tmavě růžovém kouzelnickém hábitu, zatímco si užívala pohled na týrané studenty. Usrkávala při tom horký sladký čaj z hrnečku s koťátky.

Harry zažil ve svém životě nepřeberné množství školních trestů. Byl průběžně v maléru už od prvního ročníku, takže na ně byl zvyklý. Taktéž už zažil, jaké tresty dávala Umbridgeová ve svém kabinetu, takže ani připravený černý brk, položený vedle sněhově bílého pergamenu bez kalamáře s inkoustem, ho při příchodu nevyděsil. Bolest nebyla tím, co ho na celém trestu drtilo nejvíce, přestože jeho nikdy nezhojená rána krvácela z hřbetu ruky až na zápěstí a zanechávala za sebou rudou stopu. Byla to přítomnost dalších třiceti devíti lidí, kteří seděli každý zvlášť u připravených stolků a sami sobě si vyrývali do kůže stejné proklaté tetování, jaké už zdobilo jeho ruku.

Dveře do Velké síně se s vrzáním otevřely. Přítomní se automaticky ohlédli po novém příchozím. Umbridgeová se už už nadechovala k tomu, aby troufalce vypakovala, když do místnosti vplula madam Snapeová. Modré vlasy měla vyčesané do vysokého účesu s masivní sponou, dlouhou sukni a nařasenou blůzu dražší, než ropušin měsíční plat.

Prošla uličkou mezi trestanými studenty, aniž by hnula brvou nad slzami a krví. Dolores Umbridgeová se milostivě pozvedla ze svého pomyslného trůnu a vyšla manželce svého podřízeného jedním krůčkem vstříc.

„Abbolison, tak milé překvapení! Co vás sem přivádí?" zvolala nahlas bodře. Zmíněná k ní vystoupala po schodech nahoru a něco jí začala důvěrně šeptat. Studenti natahovali uši, aby zachytili alespoň část rozhovoru. Ten ale skončil dřív, než měli možnost si vyslechnout alespoň pár slov.

„Slečno Grangerová!" vyštěkla nová ředitelka školy.

„Ano?" Hermiona sebou vyděšeně trhla. Umbridgeová na ní zahlížela ještě hůř než na posledního zločince v Azkabanu.

„Proč jste mi neřekla, že máte povinné schůzky s paní Snapeovou?" Hermiona koutkem oka zašilhala ke zmíněné kouzelnici, která výrazně vyklenula jedno obočí.

„Ehm...Nevěděla jsem, jestli jít za madam Snapeovou nebo sem, paní ředitelko." Doufala, že je její odpověď správná.

„Jistě, jistě," odmávla jí netrpělivě Ropucha. „Ode dneška budete docházet na svůj trest k madam Snapeové. Sbalte si své věci a běžte," přikázala.

Hermiona se rychle podívala po Harrym a ostatních členech, aby zjistila, co si o tom myslí. Harry jí vracel významný pohled značící, aby okamžitě vypadla. Podobných reakcí se dočkala i u ostatních. S ulehčením, že ji za to ostatní nebudou nesnášet, posbírala své věci a vyrazila za již odcházející manželkou profesora lektvarů. Dohnala ji přede dveřmi do jídelny.

„Madam?" zeptala se zmateně.

„Přečetla jsem si tu knihu, kterou jste mi doporučovala naposledy, byla velmi poučná. Přesto mám několik doplňujících otázek. Také bych se chtěla zeptat na systém trestů. Severus se neustále vymlouvá, že na nějaké dohlíží, ale často slýchám, že jsou studenti posíláni na trest za panem Filchem. Jak to funguje?" Dostaly se k hlavnímu schodišti a pokračovaly vzhůru do vyšších pater.

Hermionina mysl jela na plné obrátky. Nemohla uvěřit tomu, že by se vyhnula bolestivému mučení s nenáviděnou ředitelkou jen proto, aby se s madam Snapeovou mohly bavit o škole, společenských konvencích a zvycích, které modrovlasou čarodějku většinou zajímali. Ale bylo tomu přesně tak.

„Mohu se na něco zeptat?" odvážila se začít konverzaci, když se dostaly do učebny, kterou pro svá setkání využívaly. Byla to malá učebna čtvercového půdorysu, jejíž stísněnost ještě umocňoval zkosený strop. Na takové místo by se vešli studenti sotva z jedné koleje, takže nebyla na oficiální výuku použita už celé roky. Pro jejich účely ale bohatě stačila.

„Jistěže," pobídla ji manželka profesora lektvarů, zatímco se usazovala do předpřipraveného měkkého křesílka. Hermiona se usadila naproti ní, z tašky si vytáhla poznámky pro jejich nadcházející hodinu.

„Co jste řekla profesorce Umbridgeové, že mě pustila? Ona není typ člověka, který by odpustil trest."

Madam Snapeová na Hermionu spiklenecky mrkla. „Požádala jsem ji, aby vás pro naše setkání uvolnila. A ona mi vyhověla. Když chci, umím být velmi přesvědčivá." Na slovo „velmi" dala speciální důraz. Naklonila hlavu mírně na stranu a zkoumavě si Hermionu prohlédla. „Jste přeci kamarádka Harryho Pottera a nejspíše i Nevilla Longbottoma. Takže jste seznámena s faktem, kde a za jakých okolností jsem se setkala se svým manželem. Pokud ano, a já nemám pochyby, že tomu tak je, víte, jaké jsou mé schopnosti."

Hermionu zamrazilo nad tím, že se čarodějka před ní právě bez skrupulí přiznala k manipulaci s jiným člověkem pomocí svého hlasu. Vzpomněla si na slova z Harryho pergamenu s informacemi o sirénách, kde jasně stálo, že dokáží svůj vrozený dar použít stejně jako kletbu Imperio. A ta byla mezi Neodpustitelnými. Nakonec v ní převládl pocit solidarity nad znechucením ze zneužívání magie takovýmto způsobem.

„Mohla byste odtamtud dostat všechny, nejenom mě?" Hlas měla naplněný nadějí. Ta padla hned v další chvíli.

„To bych nemohla. O vašem trestu ví celá škola, pokud by ho madam Umbridgeová zrušila, bylo by to podezřelé."

Přestože se Hermioně odpověď nelíbila, neměla čím argumentovat. Opravdu vyvolali na škole příliš velké pozdvižení na to, aby jim to beztrestně prošlo.

„Rozumím," povzdechla si kudrnatá Nebelvírka. „Pak tedy budu muset objednat více chapadélek hrbouna, než obvykle. Už mi dochází."

„O čem to mluvíte?" zeptala se Abbolison. Máchnutím hůlky objednala u skřítků v kuchyni čaj. Horký nápoj se vzápětí zjevil spolu se dvěma šálky a konvičkou na stolku stojícím mezi usazenými čarodějkami.

„O výtažku z chapadélek hrbouna. Naložená a přepasírovaná pomáhají tišit bolest, zacelují rány, zabraňují infekcím. Připravuji ho pro Harryho už od září," vysvětlila Hermiona neochotně. Téma konverzace jí bylo nepříjemné. Cítila se trochu, jako kdyby prozrazovala Harryho tajemství. Jenže už bylo pozdě vzít svá slova zpět.

Abbolison všechny tyto pocity z Hermiony cítila. Studentka byla myšlenkami stále dole ve Velké síni a nezdálo se, že by bylo možné, aby se začala soustředit na jejich sezení. Bylo tu však něco, co mohla Abbolison udělat, aby svou doučovatelku uklidnila.

„Duffy!" Skřítek se objevil po její levé ruce.

„Čím může Duffy posloužit?"

„Dones mi, prosím, polovinu veškerých chapadélek hrbouna z osobních zásob profesora Snapea!" rozkázala. Hermiona šokovaně zalapala po dechu. Skřítek se uklonil a zmizel.

„To nemůžete, madam! Profesor Snape bude hrozně zuřit!" strachovala se bledá studentka. V duchu už si představila, jak bude obávaný profesor lektvarů vyvádět. Trest u něj za takovou opovážlivost by nakonec mohl být srovnatelný s tím, co pro ni měla původně připraveno Umbridgeová.

Na konferenčním stolku se vedle Abbolisina šálku zjevila kulatá skleněná dóza, naplněná nažloutlým obsahem. Lisa ji přistrčila dopředu ke zkoprnělé Hermioně. Ta vzala nádobu do rukou s posvátnou úctou. S tím, kolik toho v ní bylo, by si vystačila celá BA minimálně na dva týdny. „Jste si jistá, madam?"

Abbolison se usmála. „Samozřejmě, že jsem. Vám to pomůže. A Severusovi zmizelou ingredienci doobjednám. Má pořád polovinu zásob, nebude teď trpět nedostatkem. Berte to jako platbu za dnešní hodinu," navrhla.

Studentka se na dózu znovu podívala. Nabídka to byla lákavá. K takovému množství chapadélek by se najednou nikdy nedostala. Objednávací proces sice nebyl složitý, ale na tuto konkrétní surovinu platila pravidla o maximálním možném množství na jeden nákup, pokud jste neměli licenci, aby nedocházelo ke zneužívání do návykových lektvarů. Fakt, že mohla madam Snapeová jen zavolat nebohého domácího skřítka a vydat jí množství na čtyři nákupy ji rozčiloval a fascinoval zároveň. Bylo v tom něco bohorovného, povýšeneckého. Aristokraté jako ona jen mávli hůlkou a měli vše, co je chtěli. Myslí jí prolétla vzpomínka na mizeru Malfoye a jemu podobné.

Silou vůle takové myšlenky potlačila. Madam Snapeová nebyla jako oni. Nebrala ohledy na její pokrevní status, vybrala si pro doučování právě ji kvůli schopnostem, ne rodokmenu. Byla k ní vždy přívětivá, i když byly každá z jiného světa. Mohla ji maximálně rozčilovat svou nechápavostí ohledně některých zavedených společenských pravidel, které si vykládala po svém, ale nemohla ji označit za arogantní. Maximálně namyšlenou.

„Děkuji vám, dobře je využiji," souhlasila nakonec s nabídkou platby tiše. Urychleně si otevřela své poznámky z minulých hodin. Stejně jako měla ráda přehled ve svém učení, dělala si zápisy z každé schůzky s manželkou profesora lektvarů. Chtěla být naplno připravená. Naneštěstí se všemi těmi problémy ohledně dopadení BA, nestihla připravit žádné diskusní téma. Rozhodla se, že jediná dnešní možnost byla trocha improvizace. „Je nějaké téma, které byste dnes chtěla probrat? Napadlo vás v posledních dnech něco, na co byste se chtěla zeptat?" V duchu snažně prosila, aby se osud smiloval a žena před ní spolupracovala.

Abbolison přehodila nohu přes nohu a zamyšleně si lokla čaje. Posledních několik dní bylo více než obyčejných, samozřejmě až na Severusovy věčné stížnosti na odhalení Potterova nelegálního spolku a vystrnadění Brumbála ze školy. O ničem z toho se s Hermionou nechtěla bavit. Nasnadě bylo téma automatické polokrevnosti v kouzelnické společnosti, pokud se jeden z rodičů k dítěti nehlásil. O tom si ale nejprve chtěla najít bližší informace v právnických dokumentech. Bylo tu ale něco jiného, co by ráda probrala, pokud by měla možnost, mnohem důležitějšího, aktuálnějšího.

„Jestli jsem to správně pochopila, slečno Grangerová," navázala na vlastní myšlenkové pochody, „tak v Anglii ženy nespravují rodinný majetek, mnohdy dokonce ani svůj vlastní. Je to tak? Rozhodují za ně jejich manželé."

Hermiona se urputně zamračila. Téma pro konverzaci to mohlo být zajímavé, pokud se správně uchopilo. Snažila se vzpomenout na všechny společenské zákonitosti, které by mohly mít nějakou spojitost. Obecně vzato bylo těžké vysvětlovat ženě z matriarchátu, jak se tady věci měly. Něco takového s ní měl probírat raději profesor Snape osobně. Nadechla se a raději našlapovala velmi lehce po tenoučkém ledu.

„Ženy jsou tu v čistokrevných kouzelnických rodinách často vedeny k tomu, aby se staraly o domácnost. Tedy dohled nad ní, protože práci obstarávají domácí skřítci," nespokojeně se nad tou představou zavrtěla. Podobné zvyky kouzelnické komunity byly i pro ni  zpátečnické. „Muži jsou ti, kteří se tradičně ujímají role hlavy rodiny a správce majetků. Všech, včetně manželčina věna. Vyřizují smlouvy, dělají plány, drží v rukou peníze, případně investují. To záleží na rodinném rozpočtu. Věno manželky se však nikdy neinvestuje. To se předává potomkům. Žádný anglický gentleman by nikdy nehazardoval s manželčinými majetky. Ty náleží manželce a po jejich smrti přímo dědicům. Navíc pokud by došlo k rozluce páru, musí manžel celé věno zpětně vyplatit."

„A co majetek nabytý v průběhu manželství?"

Studentka nesouhlasně stiskla rty. Byla vychována mudly a téma, o kterém se bavily ji více než vytáčelo. „Žádné rozdělení majetku neprobíhá. Ženy v kouzelnických rodinách jsou vlastně zcela závislé na svých manželích. Na jejich dobré vůli. V případě rozvodu jsou navráceny svým rodičům s původním věnem, což je samozřejmě zcela směšné!"

To lektvaristovu ženu zaujalo. „Chcete mi říct, že pokud dojde k rozluce, musí bývalý manžel vyplatit jen to, co získal věnem, ale nic z toho, co získali v průběhu jejich manželského svazku? Dá se z toho nějak vyvléknout?"

Hermiona si na své židli poposedla. Zdálo se jí, že začaly zaplouvat do nebezpečných vod. Madam Snapeová nevypadala v manželství nešťastně, tak proč náhle takové otázky? „No... Něco může narušit pouze předmanželská smlouva. Ta se nevztahuje pouze k rozdělení majetku a nevěstina věna před svatbou, ale i k tomu, co by bylo, kdyby... Někdy totiž nejsou věnem peníze či nemovitosti, ale například pracovní pozice ve firmě či tituly. A jsou rodiny, které jsou rády pojištěné, mají svou jistotu. Já ale nejsem právník, madam. Tohle víte asi lépe, než já," konstatovala Nebelvírka.

„To ano, ale dala jste mi mnoho podmětů k přemýšlení. Děkuji vám," sdělila Lisa upřímně. Vzpomínala na svou vlastní předmanželskou smlouvu. V duchu si rychle prošla seznam toho, co vlastnila ona sama, co měli se Severusem ve společném jmění manželů, a co náleželo čistě jenom Severusovi. Měla o všem perfektní přehled. Její Fatum Magnus neměl s těmito záležitostmi pražádné zkušenosti, zatímco ona ano. Byla najednou ještě víc vděčná za to, jak moc volnou ruku jí Severus poskytl. Její zájem o téma ale nebyl kvůli ní samotné. Zajímalo jí především, jaká byla šance, že manželky Smrtijedů měly přehled o obchodních transakcích svých mužů. Jak se zdálo, pravděpodobně velmi malá. A to jí velmi hrálo do karet. Stejně jako fakt, že v Anglii měli jiné zákonitosti než na Ponteneru. Tam se nevěstino věno do rukou manžela nikdy nesvěřovalo. V případě rozvodu se pak vše dělilo rovným dílem, ne že by měly sirény a jejich Fatum Magnus nějak vysoké statistiky rozvodovosti.

Hermiona velmi pečlivě pozorovala tvář čarodějky před sebou. Bylo očividné, že se ptala z nějakého důvodu. Nebylo slušné se vyptávat, proto mlčela, ale téměř mohla pozorovat kolečka v jejím mozku, jak se otáčí a zapadají svými zoubky jedno do druhého. Jestli se někdo jako ona vyptával na správy majetků v manželství, neptal se jen, aby řeč nestála. Siréna po něčem šla.

Nepochybovala, že žena, kterou dvakrát týdně doučovala, byla více než inteligentní. Její tituly, úspěchy i způsob vyjadřování o tom nasvědčovali. Bylo nutno zohlednit i její velmi speciální magické schopnosti, které se nebála použít. Hermiona byla z duše ráda, že se madam Snapeová po boku profesora Snapea nacházela na straně Světla. Na straně Harryho. S kompetentními lidmi jako byli oni dva, měl snad Řád v budoucnu šanci porazit Vy-víte-koho.

Sama sobě si slíbila, že Abbolison pomůže, jak jen bude moci, aby se ve společnosti, do které se přivdala, zorientovala. Protože její role v budoucí válce, mohla být opravdu více než klíčová.