Bradavice se pomalu, ale jistě měnily. Po exemplární výpovědi profesorky Trelawneyové a nástupu kentaura Firenze jako jejího náhradníka, se škola stávala čím dál tím podivnějším místem. Brumbálův výběr nového učitele jasnovidectví byl definitivním vyhlášením války mezi ním a profesorkou Umbridgeovou.

Některé vyhlášky, které se objevily na zdi ve vstupní síni, byly naprosto směšné, jiné způsobovaly obecné odsouzení. Studentům byly odpírány jejich volnočasové aktivity, učitelé měli čím dál tím méně pravomocí, zato více povinností. Některé vývěsky ale byly vskutku šokující.

Pikantní byla například ta, která hlásala:

Z NAŘÍZENÍ BRADAVICKÉ VRCHNÍ VYŠETŘOVATELKY

Vzdělávací výnos č. 113

Chlapci a dívky se k sobě nesmějí navzájem přiblížit na méně než patnáct centimetrů, pokud nejsou v sourozeneckém vztahu.

Fred s Georgem toto nařízení ctili tělem i duší, takže celé tři dny chodili s řehtající se Ginny mezi sebou, natisknutí rukama jeden na druhého jako siamská trojčata. Všichni tři si vysloužili školní trest, ale shodli se na tom, že za pozvednutí koutků McGonagallové to stálo.

Výnos měl mimo jiné jeden nanejvýš zajímavý efekt. Na protest proti omezování fyzických vztahů heterosexuálních párů, začalo po chodbách chodit nepřehlédnutelné množství studentů stejného pohlaví držících se za ruce v rámci tiché vzpoury. Ty homosexuální páry, které spolu byly ve skutečném vztahu, začaly svou lásku projevovat veřejnými polibky a objímáním.

Harry se cítil jako v Jiříkově vidění. Do té doby věděl jenom o několika chlapcích a dívkách v Bradavicích, kteří preferovali stejné pohlaví, ti se ale do té doby nikdy k sobě navzájem neměli na veřejnosti tak výrazně. On sám byl vychováván mudly, a kdyby teta Petůnie viděla dva chlapce, jak se drží za ruce, po zbytek dne by sobě a celé rodině vymývala oči svěcenou vodou z Kvikálkovského kostela. Jeho názory na takové vztahy byly tedy značně omezené, takže mu nezbývalo, než se na vše důležité ptát Hermiony s Ronem.

„U kouzelníků je to tak, Harry," pokrčil rameny Ron, „ že všem je jedno, s jakým chodíš pohlavím, dokud máš zajištěného dědice rodového jména. Jak máš dědice, můžeš si chodit nebo se oženit, s kým chceš. Jedináčci mají problém. Jiný muž ti totiž potomka nedá. Stejně jako si ho těžko pořídí manželka s manželkou. Na to neexistují ani kouzelnické lektvary. Lze provést jen magické adopce, ale ty především čistokrevní neuznávají. Třeba takový Nott nebo Malfoy se musí nutně oženit se ženou, protože jsou posledními mužskými dědici svého rodu. Musí zplodit minimálně jednoho dědice mužského pohlaví, aby zase nesl jejich příjmení. Kdyby si některý z nich nabrnkl kluka, byl by z toho pořádný skandál," šklebil se zrzek při té představě. Naposledy se zasmál a jal se věnovat svému domácímu úkolu z lektvarů. Snape jim zase zadal úkol tak dlouhý, že vystačil na tři stopy pergamenu.

Harry se nad slovy svého kamaráda musel víc zamyslet. Tady v kouzelnickém světě bylo všechno tak jiné, komplikované. Něco bylo povoleno, něco zase ne a něco mohl dělat zase jenom někdo, protože pro ostatní se to nehodilo...

Hermiona ho objala kolem ramen. „Harry, vždyť je to úplně jednoduché. Kouzelníkům obecně jde o linii. O přežití. Vezmi si třeba Weasleyovi. Ti nemají žádný problém, protože Bill je nejstarší dědic a chodí s Fleur. Takže Charlie je v klidu." Jestli si myslela, že tím něčemu pomohla, mýlila se.

„Jak v klidu?" zeptal se zmateně Harry. „Copak Charlie...? On je...?"

„Gay?" pomohla mu Hermiona.

„No, ano," přitakal Harry.

Ron přestal brkem vypisovat všechny možné druhy jedů, které bylo možné získat z přirozeně rostoucích rostlin v Anglii. Trochu se na svého kamaráda zamračil. „Jo, je. Ale na tom není nic špatného!" bránil bratrovu čest.

Harry začal rychle kroutit hlavou. „To samozřejmě není. Jen mi nepřipadal jako ten typ. Je takový silný a krotil draky. Neznám mužnějšího chlapa," blekotal vysvětlení. Doufal, že svého kamaráda nějak neurazil. To by nechtěl.

Ron uklidněně vycenil zuby v širokém úsměvu. „To je fakt. Ale už se k tomu přiznal před lety. Teda až potom, co o tom hodil řeč s Billem. Musel si být jistý, že nebude dělat rodině problémy." Pokýval nad vzpomínkou na Charlieho přiznání hlavou a dal se zpět do práce na úkolu.

Harry s Hermionou se k němu přidali. Černovlasý mladík nevěděl, co ho v poslední době štvalo víc. Jestli věčné tresty s Umbridgeovou, ze kterých mu zas a znovu krvácela ruka, neinformovanost ze strany Řádu, neschopnost naučit se nitrobranu nebo jeho mizerný milostný život.

Jako kdyby tím přivolal osud, odklopeným obrazem se do společenské místnosti dostala Fay se dvěma kamarády z famfrpálového klubu. Košili měla vytaženou ze sukně, kravatu povolenou, a celkově se zdálo, že se snaží působit jako někdo, kdo z vysoka kašle na Ropušino nařízení sedmdesát sedm o náležitém nošení školní uniformy. Když šla okolo, zamávala jim na pozdrav a pokračovala dál nahoru do ložnic.

Hermiona si velmi dobře všimla kamarádova upřeného pohledu. Opeřeným koncem svého psacího brku ho polechtala na nose, až ho dunutila kýchnout. „Víš Harry, holky chtějí hlavně pozitivní pozornost. Když nedáš najevo zájem, málokdy něco zkusí samy jako první. Teda Fay je trochu jiný případ, ale vem si to takhle. Ona už za tebou jednou přišla, aby si s tebou popovídala. Jestli o ní máš zájem, není tak náhodou Camrál na tvojí straně hřiště?"

I když famrpálové přirovnání pomohlo, Harry se necítil dostatečně odhodlaný na to, aby se za Fay vydal. Pořád ještě byl poněkud rozčarovaný z fiaska s Cho, takže si nebyl jistý, jestli by hned zvládl další nezdar. Co když ta diskuse o famfrpálu byla jen přátelská záležitost a on to, stejně jako jeho kamarádi, jen vidí víc nafouknuté, než to ve skutečnosti bylo? Koneckonců Fay byla opravdu skalní fanynka.

Naposledy se podíval ke schodům, na kterých tmavovláska před chvílí zmizela. Kdyby vyšel pár schodů nahoru a zaklepal... Místo toho si povzdechl a stejně jako Ron vytáhl z tašky podklady na esej z lektvarů.

-----------------------------------------------------------------------

Harry začínal mít pocit, že nebýt BA, neměl by ráno důvod vstávat z postele. Dlouhé hodiny dřel na přípravách, snažil se výuku zefektivnit a udělat ji natolik zajímavou, jak to jen šlo. Dmul se pýchou pokaždé, když se někomu povedl byť sebenepatrnější posun. Za celou dobu fungování BA udělali všichni členové tak obrovský pokrok, že se nikdo z nich neobával zkoušek NKÚ ani OVCE z obrany proti černé magii.

Končil třetí týden v březnu, když se konečně dostali k tomu, aby se začali více věnovat Patronovu zaklínadlu. Patroni byli od začátku nejoblíbenější náplní setkání BA vůbec. Studenti měli hmatatelný důkaz, jak moc se ve svých schopnostech zlepšili. Fyzického patrona už ovládalo neuvěřitelných osmnáct studentů. 

V ten osudný večer, kdy se mělo vše definitivně změnit, se v průběhu radostné vřavy, že se Lence poprvé podařilo vyčarovat fyzického patrona v podobě zajíce, objevil uprostřed komnaty neznámý patron. Byl to čáp zářící silným světlem. Všichni se okamžitě shlukli okolo stříbřitého ptáka.

„Ten je Patrikův!" zakřičela Susan Bonesová zděšeně. Čáp dvakrát klapnul zobákem a rozplynul se ve stříbřitou mlhu. Trvalo jen vteřinu, než Harrymu došlo, co to znamená a spolu s Hermionou, která měla jasno ve stejnou chvíli, si vyměnili rychlý pohled.

„Utíkejte!" zaburácel na strnulé spolužáky. Netrvalo dlouho, než všem došlo, co příchozí patron znamená. Fred s Georgem se instinktivně natáhli pro Ginny a stáhli ji mezi sebe. Na cestě k únikovému východu ještě popadli Susan a též ji byli připraveni chránit vlastními těly i hůlkami. Kouzelnický slib byl nade vše, museli ho dodržet.

Roger Davies a Gregory Xante začali jakožto nejstarší členi vyvádět zmatené spolužáky směrem k zadnímu východu, aby mohli uprchnout. Jestliže Patrik BA takto varoval, byli ve vážném nebezpečí.

Ozvalo se první zadunění. Komnata se začala otřásat v základech. Světla blikala, omítka se drolila ze zdí i stropu. Nebylo dost času, aby unikli pryč. Stěna hlavního vchodu vybuchla a zavalila studenty kousky zdiva a značným množství prachu. Když se ochrana komnaty zhroutila, stačili si mladí kouzelníci jen zakrýt hlavy. Ven se nedostal nikdo.

V probourané díře ve zdi, kde dříve bývaly umně tepané dvoukřídlé dveře, stála s vítězoslavným úšklebkem na rtech Umbridgeová. „Vyveďte je ven a prohledejte to tu!" rozkázala bandě přisluhovačů, stojící za jejími zády. 

První, kdo se dovnitř probojoval přes hromadu sutin, byl Patrik. V očích profesorky obrany proti černé magii jistě vypadal jako agilní člen vyšetřovacího týmu, BA ale věděla svoje. Fred, George i Ron se přikrčili, když na ně dopadl Patrikův pohled hlásající jejich brzkou smrt. Za Patrikem přicházeli další a další Zmijozelové, spolu s profesorkou a nadšeným Filchem. Procházeli tréninkovou místností, sbírali důkazy a všichni do jednoho se ušklíbali na zaprášenou skupinku namáčknutou v rohu.

„No to se podívejme!" zatrylkovala Umbridgeová, když došla k vyděšeným hříšníkům, kteří se krčili na zemi jako odsouzenci na smrt. Minimálně Harry si tak připadal. Tolik chtěl něco dělat, pomáhat ostatním, aby se zlepšili, ale teď?

Rona paní Weasleyová určitě zabije. Hermioně vybuchne hlava, jestli jí nedovolí složit NKÚ. Vždycky považovala smrt jako přijatelnější volbu, než vyloučení. A Neville... Tomu už to konečně tak šlo! Až to zjistí jeho děsivá babička, bude s ním taky amen!

Umbridgeová na něj ukázala svým tlustým ukazováčkem, na kterém měla mohutný prsten s jak jinak než růžovým kamenem. „Vy, pane Pottere, mě teď laskavě doprovodíte do ředitelny. Jsem zvědavá, co na tohle Brumbál poví," řekla tím nejsametovějším a nejnebezpečnějším hlasem.

Harryho někdo hrubě popadl za rameno a zvedl ho. K jeho obličeji se přiblížil školník Filch. „Tak vás konečně máme, vy špinavci. To se budete divit, jak s vámi profesorka Umbridgeová zatočí." Odporně se zachechtal a vlekl Harryho ven z Komnaty nejvyšší potřeby. Za sebou nechali zbylé členy BA, kteří čekali na svůj ortel. Ještě nikdy nebyla cesta do ředitelny tak dlouhá jako dnes.

Ano, máme teď za sebou delší Harryho linku, ale už brzy se pozornost obrátí zpět na Severuse a Abbolison. Co říkáte na kouzelnický pohled na homosexuální vztahy?