Ačkoliv Abbolison věděla, že bude Severus velmi trpět slibem, který jí dal, nemohla si pomoci a zahájila úpravy bytu s velkou parádní. Na Příčné ulici si najala architektku kouzelnických bytových prostor a probírala s ní každičký detail, který jí přišel na mysl. V průběhu několika dní se sklepní apartmá začalo měnit k nepoznání.

Její manžel byl z toho, že se jeho byt proměnil ve staveniště dost napjatý, ale snášel situaci statečně, dokonce i bez protestů. Aby náhodou neřekl něco, čeho by mohl později litovat, začal se zavírat na celé hodiny do svého kabinetu, nebo se chodil mazlit se svými knihami do místnosti, kterou jim Abbolison dočasně vyhradila.

V první fázi rekonstrukce se začalo s obývacím pokojem a Severusovou ložnicí, později pak měly přijít na řadu koupelna s šatnou, která měla vzniknout místo Lisiny ložnice.

Jejich konečně oficiálně společná ložnice ještě celá zářila novotou. Stěny byly natřeny jemnou krémovou barvou, která decentně podtrhávala interiér vedený od hnědé k zlatavé barvě. Místnosti pochopitelně dominovala velká manželská postel s dřevěnými sloupky a baldachýnem barvy rozteklého medu, která v hradní ložnici nesměla chybět. Z obou stran měl každý z nich jeden nízký noční stolek se zásuvkou na právě rozečtené knihy a další drobnosti. Vedle postele dál od vchodových dveří, u magicky přidaného okna, stála dvě pohodlná křesílka. Elegantní dekorační látka byla použita na čalounění i na závěsy. Lisa zvolila klasický damaškový motiv květin ve zlaté a krémová kombinaci. Místnost osvětloval velký zdobený lustr.

Hned první den, kdy byla jejich ložnice dokončena, uvažoval Severus cestou do koupelny o tom, že je příjemné, když ho pro jednou nezebou nohy díky dřevěným parketám. Byl by svou ženu za tento nápad pochválil, ale mohlo by to pak vypadat, že celou rekonstrukci schvaluje, tak si raději kompliment odpustil.

I obývací pokoj prošel změnami, i když ne tak drastickými. Rozložení místnosti se prakticky nezměnilo, na tom se Lisa s najatou architektkou shodly. Pouze magicky rozšířily prostor u jídelního stolu, aby se ke stěně vešel i menší pracovní stůl pro Abbolison, když potřebovala pracovat doma na správě jejích a Severusových majetků. K Severusově neskonalé úlevě zůstala zachována jeho knihovna. Stále byla tím nejdůležitějším, co každému příchozímu padlo do oka. Obývák byl laděn do světle modré barvy v kombinaci s tmavým ořechem. Bylo to spojení Lisiny oblíbené barvy a Severusovy záliby v tmavém dřevu, které dominovalo obýváku před rekonstrukcí. Jako překvapení objednala Abbolison dvě křesla, která sice tolik neseděla k sedačce, ale byla měkká, pohodlná a především černá. Tušila, že by se tento kus nábytku mohl stát Severusovým oblíbeným. Později, když se v něm její Vyvolený poprvé uvelebil, mohla na jeho tváři na krátký okamžik zahlédnout něco jako záblesk spokojenosti.

Poslední ze zásadních změn, která v bytě nastala, bylo znovuzpřístupnění kuchyňského koutu. Severus ho ve svém bytě původně měl, ale požádal o jeho zazdění. Nikdy nevařil, na jídla chodil do Velké síně a čaj si nechával donášet Duffym, takže ho nepotřeboval. A zbytečný prostor ho rozčiloval. Abbolison ale chtěla mít možnost občas něco uvařit bez toho, aby na ni dohlížela armáda skřítků. Zažila si to jednou při přípravě Severusových narozenin a byla to noční můra.

I Severuse jedna noční můra čekala. Čas totiž se všemi těmi zmatky okolo bytu letěl tak rychle, že svatý Valentýn přišel mrknutím oka. Tmavovlasý čaroděj z toho měl pramalou radost. Sám cítil, že bylo nutné, aby se tento den angažoval, obzvláště když si vzpomněl na své zpackané narozeniny, kdy se Abbolison tolik snažila.

Den před svátkem všech zamilovaných Severus překontroloval ve sborovně seznam dozorů v Prasinkách, stejně jako soupis těch učitelů, kteří měli noční hlídku. Naštěstí nefiguroval ani na jednom ze seznamů. Měl podezření, že mu to jeho kolegové zařídili schválně. Na okamžik zalitoval, že se nemá na co vymluvit, ale v duchu se hned vyplísnil za takovou sobeckost. Abbolison si zasloužila krásného Valentýna. A on jí ho chtěl dopřát.

To ho však dostalo do nezáviděníhodné situace. Neměl žádný plán, vše bylo nutné připravit na poslední chvíli. Koneckonců usmířili se teprve před pár dny a on si ještě před setkáním s Pánem zla s Lisou, neuměl představit, že bude chtít se svou ženou jít na opravdové valentýnské rande.

Tradiční klišé nepřicházela v úvahu. Odmítal se tlačit se svými studenty v Prasinkách nebo se překřikovat s desítkami mudlů v nějaké rádoby romantické restauraci v Londýně. Muselo to být něco, co by jeho žena považovala za romantické a on to byl schopný přetrpět bez uštěpačných poznámek. To výrazně zužovalo výběr. Nakonec se však našlo něco, co bylo z jeho pohledu dostatečné.

A tak v sobotu čtrnáctého odpoledne, vyrazili manželé Snapeovi ven z hradu. Abbolison byla tak nadšená z toho, že jim Severus vymyslel plán na Valentýna, že dokonce nechala bez komentáře jeho radu, aby si vzala pevné boty a pořádně se oblékla.

Pěšky scházeli k přemisťovacímu bodu. Museli být opatrní, aby neuklouzli na rozblácené břečce, kterou vytvořil hustý déšť ze zbytků sněhu. Bylo tak odporné počasí, že by kouzelník hafoně ven nevyhnal. Za kouzelnou bariérou vzal Severus dlaň své ženy do své a přemístil je na místo, kde chtěl uskutečnit svůj přijatelný valentýnský plán.

V první chvíli si mladá siréna nebyla jistá, jestli se opravdu objevili tam, kde Severus zamýšlel. Doufala, že ne. Nacházeli se totiž v tmavé jeskyni. Silou vůle se držela, aby manžela nesjela na dvě doby za to, že jí místo procházky po romantickém Londýně přenesl do ještě větší díry, než byl původně jeho byt. Tohle nemůže myslet vážně, že ne?

Severus se naštěstí po přistání začal činit. Mávnutím hůlky rozsvítil louče zastrčené v držácích na kamenných stěnách. Světlo ozářilo celý prostor, který pro ně Severu nachystal. Abbolison překvapením vydechla. Na zemi u vchodu do jeskyně ležely natažené deky, na nich spousty měkkých polštářů nejrůznějších velikostí a přichystané lákavě vypadající pohoštění na stejném nádobí, jaké vybrala ona před měsícem pro jeho narozeniny. Byla to taková luxusnější verze pikniku. Jeskyně byla kouzlem vytopená, takže se nemuseli obávat ani únorové zimy, ani ošklivého počasí.

Dojetím se vrhla Severusovi kolem krku. Málem mu křivdila! Její Vyvolený byl zprvu zaskočený, ale její obětí opětoval.

Když se odstrojili od kabátů a šál, usadili se vedle sebe do pohodlných podušek. Severus jim nalil v konvičce připravený černý čaj. Se zlobným výrazem se podíval ven z jeskyně. „Kdyby nebylo toho deště, měli bychom krásný výhled na Bradavice," vrčel. „Chtěl jsem, aby to bylo alespoň tak příjemné, jako náš piknik na Ponteneru."

Velmi ji zahřálo u srdce, do jakých detailů Severus jejich rande promýšlel. „To přeci vůbec nevadí, Severusi, je to krása. Mám ohromnou radost. Musel jsi s tím jistě mít spoustu práce a já si toho cením." Neusmál se, jen lehce kývnul hlavou na znamení, že přijal její kompliment. Takový on už byl. Nezvládal přijímat pozitivní emoce. Byl už příliš dlouho zvyklý na to, že mu svět nenastavuje svou přívětivou tvář.

Prakticky nikdy o své minulosti nemluvil a ona se ho nevyptávala. Kdyby chtěla, poznala by mnohé z jeho hlasu. Ona se ale chtěla pravdu dozvědět přímo z jeho úst. Těch úžasných úst, z kterých vycházel hlas, ze kterého se jí podlamovala kolena. Ten samý hlas, na kterém začínala být po dvou měsících manželství závislá.

Severusovy důvody, proč se přidal na temnou stranu, jí tedy zůstávaly neznámé. Stejně jako příběh o tom, jak se stal špehem Řádu. Musela jedině doufat, že se s ní o nějaká tajemství časem podělí.

Zarážející pro ni bylo, že podle toho co věděla, se k němu strana světla nechovala příliš dobře. Dokonce ani ti, kteří hlásali lásku a přátelství pod vedením největšího milovníka sladkostí na celém kouzelnickém světě, k němu neměli úctu ani respekt. A to za ně denně nasazoval krk. Když ji před první návštěvou sídla Řádu upozorňoval, že nemá právě nejlepší vztahy s ostatními členy, přisuzovala to jeho nespolečenské povaze. Velmi brzy jí došlo, jak nedostatečně se její muž vyjádřil. A to nedělal často. Vztahy v Řádu nebyly vůči jejímu Vyvolenému jen studené, byly chladné jako led. A v čele ledové armády stáli Sirius Black a Alastor Moody. Nesnášela je od prvního setkání. Měli na setkáních Řádu na Severuse ošklivé připomínky, snažili se ho schválně vydráždit. Ti dva Abbolison ještě víc popoháněli k tomu, aby Severusovi dala to, co mu tak zoufale scházelo. Pocity přijetí, přátelství a sdílení.

Dívali se na provazce deště padající z oblohy, pochutnávali si na vynikajícím pohoštění a bavili se o tom, jaké byly jejich společné začátky. Severus Lise například poprvé vyprávěl celou historku o tom, jak je Albus s výmluvou na spojenectví všechny nalákal na ostrov. „Nevěděli jsme o sirénách prakticky nic. Jen pár vět. A o nějakém osudovém setkání vůbec. Nikdy jsem o tom nic nečetl ani neslyšel. Vaše tajemství jsou přísně střežena."

Siréna se upřímně rozesmála. Rukou si uvolněně prohrábla modré vlasy a lokla si trochu čaje. „Mně se kolem toho točil celý život. Kolem toho velkého okamžiku, kdy mi samotný bůh Osud sešle mého Vyvoleného," culila se. „Už od útlého dětství poslouchají holčičky o setkání s Fatum Magnus. Jak to funguje, jaké při tom můžeme mít pocity, jak se máme správně zachovat. Všechno. Do nejmenších detailů. Máme na to dokonce píseň," odfrkla si.

„Píseň?" podivil se Severus. Smysl to dávalo. Přeci jen šlo o sirény. Jejich podstatou bylo vyjadřování své magie hlasem. Bylo by zvláštní, kdyby neměly své vlastní písně, kromě těch, se kterými už měl tu čest se seznámit na Ponteneru.

„Chceš ji zazpívat?" zeptala se téměř nesměle. Takovou ji neznal. Lisa byla všechno jen ne stydlivá. Teď se jí ale v jejích briliantově modrých očích zračila nejistota, která tam neměla co pohledávat.

Opřel se více do polštářů a natočil se k ní. „Samozřejmě." Úsměv, kterým ho obdarovala, byl tím největším skvostem. Nemyslel si, že si někdy zvykne na to, že je opravdu jeho.

Abbolison se na rozdíl od něj víc narovnala, pročistila hrdlo odkašláním a zhluboka se nadechla.

Už jednou měl mimo Pontenero možnost obdivovat její um. Využila svých schopností, když vcházela poprvé do Velké sině, aby se představila škole. I tentokrát se začala hudba ozývat odnikud a přesto sytila celý prostor jeskyně. Před Severusem se začaly zjevovat postavy muže a ženy formované z magické mlhy šedé barvy, o kterých píseň hovořila. Pohybovaly se kolem nich, tvořily stínohru na kamenných zdech. Cítil, že je mu představení, které se před ním odehrávalo až nepříjemně známé. Tenhle příběh nejenom viděl, sám ho zažil. S přimhouřenýma očima se poddal magii, která přesahovala jeho pochopení, a naslouchal slovům své sirény.

Mé srdce bilo rychle,

plné barev a slibů.

V místnosti podivně ztichlé,

já věděla, že nedělám chybu.

Jen ten tvůj hlas...

Umírala jsem čekáním na Tebe,

až dostihne nás náš osud.

Jako kdyby se otevřelo nebe,

a já vůbec nežila dosud.

Jen ten tvůj hlas...

Čas se zastavil

v celé své kráse.

V ten moment,

kdy jsi promluvil,

už bylo jasno,

zdá se.

Jen ten tvůj hlas...

Každý nádech, každá hodina,

směřovali k tomu,

abys byl dnes můj hrdina,

a já odvedla si tě domů.

Jen ten tvůj hlas...

Čas se zastavil

v celé své kráse.

V ten moment,

kdy jsi promluvil,

už bylo jasno,

zdá se.

Muž a žena z mlhy vyprávěli pantomimou jednoduchý příběh. Nebylo těžké mu porozumět. Ona stála v místnosti, když na ni on promluvil. Trhla hlavou směrem k němu. Vyšli naproti sobě, on ji chytil kolem pasu a radostně zatočil kolem dokola. Poté ho žena vzala za ruku, než ho odvedla o kus dál, kde se z mlhy formovaly zdi a věže pontenerského zámku.

Mlžné postavy stojící na konci písně v mileneckém objetí, se spolu s posledními tóny písně vytrácely do neznáma, až zcela zmizely. V Severusovi zanechala píseň hluboký dojem. Vždy obdivoval magická umění, která on sám neovládal. Magie hlasu byla jednou z nich.

V návalu emocí se netypicky zachoval spontánně. Překonal mezeru, která mezi nimi byla a povalil Abbolison do měkkých polštářů. Nalehl na ni a podmanil si její sladké rty. Plenil její ústa svým jazykem, až se ani jednomu nedostávalo dechu. Levou ruku zapletl do jejích modrých vlasů, pravou obtočil okolo útlého pasu, jak si ji přitahoval k sobě blíž.

Abbolison nijak neprotestovala. Právě naopak. Rukama ho objala kolem krku a přitiskla se k němu celým tělem, takže do sebe zapadali jako skládačka. Vzrušeně mu do úst zavzdychala. Pravou rukou ho pohladila zezadu po krku, přes záda a prsty pokračovala v prozkoumávání jeho těla. Pokračovali v mazlení, zatímco Lisa sunula ruku dolů, stále níž a níž až k jeho kalhotám. Byla už skoro u cíle, když Severus přerušil jejich polibek. Ušklíbl se a hravě stisknul její spodní ret mezi své zuby. „Tady ne," vydechnul.

„Proč ne?" zeptala se a začala pokládat drobné polibky na odhalený krk. K jejímu zklamání se od ní odtáhl.

„Nechci to dělat tady. Nejsem medvěd, abych to dělal v jeskyni."

Na to se pouze zasmála a nechala ho, aby jí pomohl na nohy. Oblékli si zpět své kabáty a teplé doplňky v podobě šál a rukavic, než se ruku v ruce přenesli těsně k ochranné bariéře. Cestou do hradu si pospíšili. Samozřejmě, že neutíkali. Jen šli o něco méně důstojnou rychlostí než jindy. Studenti vracející se z Prasinek uskakovali dobrovolně do sněhových závějí, aby je nechali projít. Severus měl dostatečnou autoritu na to, aby měl právo všechny odehnat ze své zvolené trasy. Jeho žáci se nenechali dvakrát pobízet.

Návrat do sklepení zabral na jejich vkus až moc času. Hned jak se dostali do soukromí svého domova, pokračovali v aktivitě započaté v jeskyni. Severus natisknul Lisu na vstupní dveře. Strhl z ní kabát, ona si mezitím odmotala šálu a dala se do boje s tou kolem jeho krku. Skopla z nohou zimní boty, zatímco on jí vyhrnul blůzu ven ze sukně. Bříšky prstů zkoumal hladkou pokožku zad. Laskal citlivou kůži na bocích. Rukama jí podebral zespodu pod stehny a vyhoupl si ji čelem k sobě do náruče. Automaticky mu nohy obtočila kolem boků. Opět spojili své rty. Opřel ji ještě na chvíli zády o dveře, aby se zbavil i svých bot a už jen v ponožkách vyrazil na místo, kde ji teď chtěl mít ze všeho nejvíc.

V ložnici položil svou ženu do nejvíc do středu velké manželské postele. Velmi rychle si navzájem pomohli s odstraňováním všech zbývajících kousků oblečení. Hladili se, líbali, užívali si přítomnost jeden druhého. „Zavři oči," zašeptal jí do ucha. Poslechla ho.

Ležela pod ním, vláčná a nádherná. S nohama nestydatě od sebe. Sklonil se k ní a začal s tím, co chtěl udělat už dávno. Uctíval tělo své právoplatné manželky, líbal a opečovával ho od hlavy až po konečky prstů na nohou. Svíjela se a sténala potěšením, prsty muchlala nové hebké povlečení, které vybrala v luxusním obchůdku na Příčné.

Zastrčil jazyk do jejího rozkošného pupíku, načež pokračoval dál přes podbřišek až k jemným chloupkům chránící největší poklad. Byla již vlhká vzrušením. Jazykem ji nejprve malinko ochutnal, aby ji poškádlil. Vydala ze sebe ten nejsladší zvuk, který vyslal signál rovnou do jeho slabin. Pak už na své ženě hodoval. Užíval si její chuť, vůni, vzdechy. Svými ústy a jazykem se snažil dostat až do hlubin jejího krásného těla. Nalitý poštěváček byl pak svatým grálem, který bylo nutné uctívat ze všech nejdéle. Po několika minutách intenzivní péče se prohla jako luk v nádherném orgasmu.

Zmámeně dýchala, když si ho přitáhla k sobě do objetí, aby mohla z jeho rtů a tváře ochutnat samu sebe. Nalehl na ni a konečně se zabořil do té horké těsnosti. Vychutnávali si intenzitu spojení jejich těl, než mu naznačila, aby si položil na záda on. Bez protestů její instrukci vyplnil.

Zvolila si pomalé, vražedně mučivé tempo, když na něj nasedala. Užívala si každý jednotlivý pohyb. Severus využil této pozice a vzal si do rukou její prsa, která se mu houpala před obličejem. „Severusi!" vydechla vzrušeně, když jí mezi palci a ukazováčky začal dráždit bradavky.

V ten okamžik se bytem rozezněl jeden z nejhorších možných zvuků. „Ťuk, ťuk!"

Někdo klepal na obraz chránící vchodové dveře! Severus se za tím směrem automaticky ohlédl. Lisa proti němu schválně přirazila boky, aby ho snad nenapadlo, že by tam šel!

„Ahaaah!" uniklo mu ze rtů slastně. „Liso...Musím tam jít, mohlo by to být důležité!" Ta ale jeho názor nesdílela. 

„Opovaž se! Máš tady práci, tak ji dodělej. Dnešní službu mají jiní, a pokud je v nouzi nějaký Zmijozel, může jít za Sinistrovou."

„Ťuk, ťuk," ozvalo se znovu.

Cítil, jak se kolem jeho mužství stahují její vnitřní svaly. Stejný trik na něj použila i na Nott Manor. A zatraceně dobře fungoval. Ne, merlinžel, teď opravdu nemohl jít ke dveřím. Ťukání už se naštěstí přestalo ozývat, a tak se mohli nadále věnovat jeden druhému.

Poté co Abbolison převzala iniciativu, trvalo už jen chvíli, než přišlo tělesné uvolnění. Nejprve to její a o několik přírazů později ji následoval i on. Svalila se vedle něj, ztěžka oddechovala. Severus na tom nebyl o moc lépe. Natiskl se na horké, zpocené tělo té nekrásnější modrovlásky, se kterou kdy byl. Ne že by jich za svůj život tolik potkal.

Položila si hlavu na jeho rameno, stulila se k němu. Objal ji a přitáhl si ji k sobě tak blízko, jak jen bylo možné. Slyšel splašený tlukot jejího srdce, které se jen neochotně vracelo do klidného rytmu.

Po dnešním dni se necítil spokojeně pouze fyzicky. Celé odpoledne vyšlo podle jeho názoru velmi dobře. S pocitem dobře odvedené práce na svátek všech zamilovaných přes ně přetáhl deku, zavřel oči a poklidně usnul.

Za píseň se omlouvám. Je to můj první pokus o text písně a navíc se Wattpad rozhodl, že mi nedovolí, aby to graficky vypadalo dobře. Celé je to rozházené a nepřehledné, leč nedokážu s tím nic udělat, ať se snažím, jak chci. Věřím ale, že se s tím statečně poperete! :-)