Na to, že je přemisťoval Severus, dopadli velmi neelegantně, až neorganizovaně. Při dopadu s sebou oba plácli na zem, naštěstí se ani jeden z nich neodštěpil. Na náladě takové přistání rozhodně nepřidalo. Lisa se vztekle zvedla ze země a oprašovala si sníh z oblečení.

Severus stále ještě klečel ve sněhu. Tvrdá, nepřístupná maska bez emocí, kterou dlouhá léta budoval, byla pryč. Praskla už při úprku z Nott Manor. Hlavu měl položenou v dlaních a slabě úpěl. Poslední pomyslná kapka přetekla, takže se pevně zbudovaná hráz nepřístupnosti protrhla. Obrovská bolest, která ho tlačila na hrudníku a kterou se mu dařilo až do teď potlačovat, se začala rozlézat celým jeho tělem jako prudký jed. Zaplavovala každý sval, tepnu i nervové vlákno. Už podruhé ve svém životě ublížil své nejbližší.

„Co jsem to udělal?" potlačil vzlyk. Už to byly roky, kdy naposled kvůli úkolu od Pána zla brečel. Teď nebyla nejvhodnější doba s tím začínat, i když jeho slzné kanálky protestovaly. Ani nevěděl, že je ještě má.

„Je mi to tolik líto," šeptal Severus hlasem nakřáplým smutkem. Mumlal to jako nějakou mantru, opakoval stejná slova stále znovu a znovu, zatímco kolem něj jeho žena rázovala a kopala do sněhu.

„Tak odporný, hnusný, nechutný!" nadávala s vehemencí, jakou u ní ještě neviděl. Nedivil se, že mu tak nadává. Zasloužil si horší označení.

Tentokrát se všechno královsky podělalo. Za tohle se mu nikdy nedostane odpuštění. Divil se, že se ještě nepřemístila někam daleko od něj. Nebo že si místo nakopávání sněhu nevybrala za cíl jeho.

„Taková hrůza!" pokračovala bez zastávky. Celá se oklepala nechutí. Chtěl se ještě víc omluvit, ale zvládl se jen vrátit k mumlavému projevu lítosti. Její nadávky se mu zabodávaly do srdce jako nůž. Takové jednání ale bylo jedině fér poté, co jí dnes provedl.

„Ten kluzký beznosý sráč!" Byl poslední skvost, který vypustila z pusy, zatímco vyšlapávala ve sněhu solidní cestičku. Slova prolétla Severusovým mozkem rychlostí Zlatonky. Prudce zvedl hlavu, takže měl na vztekem zrudlou Abbolison lepší výhled.

Cože? Ona nadává...jemu?

Aby situace mohla být ještě horší, svižným krokem se k nim blížil ředitel. Tvář měl už z dálky ustaranou, když viděl Severuse klečícího na zemi a rozrušenou Abbolison opodál. „Co se stalo?" začal se ihned vyptávat vlídným, ale stále dosti naléhavým tónem.

Severus se chtěl přiznat, chtěl se kát za své hříchy. Chtěl Brumbálovi vypovědět, jaké příkoří se jim na setkání událo, jenže Abbolison ho předběhla svými nečekanými slovy. „Ten šílenec nás donutil šukat přede všemi na zemi v hlavním sále. Severus se z toho kapku hroutí."

Nebylo jisté, který ze dvou přítomných mužů byl z jejího shrnutí situace ve větším šoku. Ředitel se snažil rychle zpracovat, co se to tu vlastně dozvěděl, zatímco Severus se pokoušel pochopit, proč to řekla právě těmito slovy.

Brumbál několikrát zamrkal, než vyrazil k mladšímu kouzelníkovi a pomohl mu vstát. Severus ze za pomoci ředitele postavil na rozklepané nohy. Cítil se tak strašně unavený. Víc, než když se vracel ze setkání plných mučení. Nápomocnou ruku staršího muže nakonec odstrčil, a do hradu došel sám, bez pomoci.

V tichu došli do ředitelny, kde se Abbolison s Brumbálem posadili do křesel u pracovního stolu. Na rozdíl od nich se Severus raději složil do křesla u krbu. Potřeboval si teď od své ženy držet fyzický odstup. Minimálně, než se sám několikrát vydrhne ve sprše. Připadal si tak nechutný, špinavý a odporný. Jako odpad, kterým po dnešku definitivně byl.

Ředitel si odkašlal, aby tak přilákal lektvaristovu pozornost. Marně. „Co se tam dnes stalo?" zeptal se znovu, stejně jako venku. On i modrovlasá čarodějka čekali na Severusovu odpověď. Ten se k ní ale nedokázal přinutit. Vyslovit nahlas to, co provedl? Ne, tím by se všechno pouze potvrdilo. Stalo by se to definitivním.

Bradavickou ředitelnou se neslo cinkání kouzelnických přístrojů, které Brumbál vlastnil. Jindy by to snad bylo možno považovat za uklidňující, v tuto chvíli ale zvuk spíše dráždil už tak napjaté nervy všech přítomných. Starý kouzelník si povzdechl, než si do úst vložil kyselý bonbon. Nijak ho nepřekvapilo, když si žádný z hostů nabízenou pochoutku nevzal. Pozvednutím obočí vyzval nakonec k řeči Abbolison. Ta se nepohodlně zavrtěla v křesle. Po fyzické stránce se necítila zrovna dvakrát nejlépe.

„Už jsem vám to řekla venku. Voldemort dal Severusovi za úkol, aby si mě podmanil stejně, jako o svatební noci. Navíc před obecenstvem. Sezval jich určitě tak kolem čtyřiceti, aby se dostavili na tu podívanou. A Severus je z toho pochopitelně špatný. To představování se totiž nedělo tak, jak očekával."

Bledost zahalila obličej starého mága. Ještě nikdy od Severuse neslyšel, že by na seznámení s novou manželkou probíhalo něco takového. Severus byl za něco trestán, jenže za co? Byl v podezření? Měli by se začít bát o jeho pozici ve vnitřním kruhu?

Z přemýšlení nad možnostmi ho vytrhla Abbolison, když se postavila. Dívala se na něj se směsicí zklamání a odporu. „Jsme oba v pořádku, díky za optání," poznamenala ironicky. „Teď pokud nás omluvíte, musíme se jít domů umýt a napít něčeho ostřejšího." Hněvala se za ředitelovu chladnou kalkulaci a nezájem o jejich blaho.

S očekáváním se zahleděla na svého Vyvoleného. Byl předkloněný, lokty opřené o stehna, hlavu v dlaních. Vlasy mu padaly do obličeje, takže na něj dost dobře neviděla. Chtěla se vrhnout k němu, obtočit kolem něj své ruce a objímat tak dlouho, než se bude její Fatum Magnus opět cítit dobře. Přes jejich spojení cítila, jak moc je nešťastný. Bylo to poprvé, kdy dokázala přes jejich propojené magie cítit i něco jiného, než bolest z mučení.

„Severusi...?" zeptala se opatrně, jako kdyby se bála, že jej může vyrušit z příliš důležitých myšlenek. „Půjdeš se mnou domů?"

Trvalo to notnou chvíli, než oslovený kouzelník zavrtěl hlavou v záporu. I když jí z toho bylo těžko u srdce, a několikrát se cestou ven z ředitelny po svém manželovi ohlédla, nakonec za sebou zabouchla dveře a odešla do jejich bytu sama.

Severus zavřel při zvuku zabouchnutí dveří oči. Právě teď svou ženu velmi obdivoval. Její vnitřní síla byla z jeho úhlu pohledu nezměrná. Byla ochotná jít s ním domů. S ním! S bastardem, co zneužil její tělo pro vlastní potěšení před zraky diváků. I po tom všem k němu mluvila laskavě, dokonce ani neřekla nic o tom, že okamžitě opouští Bradavice. I když k tomu stejně nejspíš brzy dojde.

Nechal Albuse, aby prošel jeho vzpomínky, přestože to bylo velice těžké. Ještě nikdy mu neodkryl něco tak intimního. Nešlo pouze o sex. Byl to celý ten proces veřejného znásilnění, ponížení, degradace. Nikdy se tolik nestyděl. A žádná slova útěchy od Albuse nepomohla. Věděl, že teď měl být se svou ženou, aby ji utěšil. Aby ji držel v náručí, kolébal ji, zatímco by ji hladil po zádech nebo po vlasech a šeptal uklidňující slovíčka. Rozum to na něj křičel, srdce to na něj křičelo. Jenže sám cítil, že nemá právo být tím, kdo jí přinese útěchu, když to byl právě on, kdo jí tu bolest způsobil.

Lisa mezitím kráčela rychlým krokem do podzemí. Bylo už dávno po večerce a doufala, že nenačapá žádné studenty venku z postelí. Neměla na ně vůbec náladu. Problémy školního světa, jako bylo nedodržení večerky, byly příliš vzdálené jejímu rozpoložení, než aby jim zvládla čelit s klidnou myslí. Naštěstí se do bytu dostala zcela bez problémů.

Stále jí v hlavě rezonoval Voldemortův chladný, maniakální hlas. Ten byl na celém dnešním večeru to nejhorší ze všeho. Dalo jí hodně zabrat, aby se co nejméně napojovala na jeho hlas svou magií. Vyhýbala se mu, nechtěla cítit to, co cítí on, nechtěla číst jeho zvrhlé úmysly. Už tak o nich měla dostatečnou představu podle toho, co jim nařídil. A jistě mohlo být i hůř.

Hůlkou přiložila poleno do skomírajícího ohně v krbu, aby bylo v bytě tepleji. Dále se nezdržovala a odešla do koupelny. Sundala ze sebe zničené oblečení, pročesala si několika rychlými pohyby hřebenem vlasy, než vstoupila do sprchy pod horkou tekoucí vodu. Venku po přistání pěkně prochladla, ale nechtěla si stěžovat. Severus v ten okamžik nepotřeboval její stěžování na zimu. Proto nic neřekla a raději se soustředila na svůj vztek vůči tomu slizkému bastardovi.

Jak může hlas kouzelníka znít tolik jako syčení hada? Nedokážu ho dostat z hlavy. 

Ze srdce se jí hnusil. Byla po dnešku odhodlaná bojovat za stranu Světla s ještě větším nasazením. Bylo nutné se té obludy zbavit. 

JNechápu, že Severus dokáže předstírat den za dnem, že tomu šílenci věrně slouží. Já musela hrát submisivní zlomenou oběť jediný večer, a jsem z toho vyčerpaná.

Měla vodu v očích, proto poslepu nahmatala lahvičku se šampónem, který si nanesla na vlasy. Velmi rychle jí došlo, že došlo k omylu. Tento přípravek, který použila, voněl příjemně po bylinkách a ne po svěžím citronu. Byl to Severusův šampón. Ta vůně ji natolik uklidnila, že se rozhodla chybu neřešit a domyla si je tak, jak byly.

Intimní partie jí pálily. Musela po sprše použít chladivý gel, který byl vhodný na odřeniny a jiné malé ranky. Zrekapitulovala si vzpomínku na jejich styk. Neměla mu za zlé, že ji odřel. V tom stresu se samozřejmě nedokázala dostat do správné nálady. Nebyla ničí chyba, že nebyla dostatečně vlhká. K odření mohlo kdykoliv dojít i za běžného milování.

Vystoupila ze sprchového koutu, obtočila si huňatý ručník kolem těla a při tom si třídila myšlenky. Po delší době měla zase sex na veřejnosti. Už měla takovou příležitost dříve. Nebylo to něco, čemu přímo holdovala, ale jednou za čas to bylo vzrušující osvěžení v jejím sexuálním životě. Nikdy dřív ale nebyla jedinou aktérkou. 

Dřív se jednalo o párty, kde se jednoduše ve stejnou chvíli nacházelo na jednom místě více párů, které se oddávaly milování. Bylo rajcovní poslouchat ze všech různých směrů zvuky slasti, vzdechy a prosby o víc. Jeden z jejích bývalých milenců si v takových akcích přímo lebedil, proto ji vždy jednou za čas pozval, aby ho doprovázela. Nelitovala, že si někdy v životě něco podobného vyzkoušela. Jenže její upjatý anglický manžel byl dočista jiný případ. Považoval za nevhodné i milování v jejich vlastním bytě v obývacím pokoji před krbem.

Mysl jí opět zaplavil Severus. Dlouho se od ředitele nevracel. Zavřela oči a pokusila se kdesi v sobě nalézt magii, která je při rituálu Spojení navždy svázala dohromady. Přes pouto pozvolna cítila, že je její Fatum Magnus zdrcený. Byly to malé vlnky smutku, které k ní připlouvaly, jako když se při přílivu zvedá hladina moře.

Chtěla ho obejmout, podpořit, rozveselit. Možná se dokonce pomilovat ještě jednou, mnohem příjemněji, kdy by i ona dosáhla orgasmu, čímž by udělali tlustou čáru za dnešním předvoláním od Vy-víte-koho. Možná i tlustou čáru za tím, jaký vztah k sobě doposud měli. Dnešní večer byl jako stvořený pro ukončení starého a začátek nového.

Čekala dlouho do noci, až se Severus konečně vrátí domů.

Jenže on nepřišel.

Uff, tohle bylo náročné. Co na vývoj situace říkáte? Stalo se vám někdy, že toho bylo v jednu chvíli prostě příliš, jako tomu bylo dnes v případě Severuse? A co Lisina reakce na prožitou situaci? Budu ráda za každou hvězdičku podpory, stejně jako komentář, který mi vždy udělá velkou radost. :-)