Severus nedal v obličeji nijak najevo své vnitřní pocity. Dokázal tolik let umně skrývat své vlastní emoce a myšlenky, že se vypracoval až do nejužšího kruhu, aniž by měl někdo jakékoliv podezření. Tentokrát ho ale jeho maska stála mnoho, mnoho sil.

Nehodlal riskovat svůj a Abbolisinin život tím, že by se přímo protivil rozkazu Temného pána. Hledal ve své mysli jakékoliv způsoby, jak se z této šílené situace dostat, ale žádný nenašel. Nebylo úniku. Sám se zhrozil nad tím, co to znamenalo. Už teď věděl, že tento úkol zanechá v jejich vztahu hluboký šrám, jenž se pravděpodobně nikdy neuzavře. Něco tak hlubokého se zanítí, až je to nakonec zabije zevnitř.

Neměl velké ideály o jejich manželství, on sám si ji vzal, protože na Ponteneru neviděl jiné východisko, navíc jejich spojení bylo politicky strategické. Stejně ale v koutku duše začínal doufat, že pro ně snad existuje naděje na spokojený život. Když už je nikdy neměla potkat láska, alespoň je mohl potkat vzájemný respekt a porozumění. 

Tomu teď měl být konec. Jeho manželka se mohla tvářit jako velká hrdinka, ale na světě neexistovala žena, jenž by se nechala v takovéto společnosti dobrovolně veřejně znásilnit, a svému manželovi to odpustila.

Měl pocit, že ji tímhle ztratí. Věděl, že jí není lhostejný, že jsou její city pravé a ryzí. Tolik se snažila, aby i přes špatný začátek, byl jejich vztah dobrý. On se naopak nejen nesnažil, ale prakticky její snahy podrýval. Nevyužil příležitost, kterou mu osud dal. A ten maniakální šílenec před nimi to věděl. Chtěl se bavit pohledem na Severuse, který zničí i ten malinký plamínek naděje na společné štěstí. 

V tento moment začalo lektvaristovi docházet spojitosti. Začínal chápat, proč se tu sešlo tolik přívrženců Pána zla. Tento sexuální akt byl mnohem víc než jen trest pro špatného služebníka.

Vyplnění rozkazu mělo bezesporu zničit vztah Severuse k této jiné lidské bytosti. Pán zla chtěl Severusovu loajalitu pouze pro sebe. Lektvarista by mohl v budoucnu začít příliš brát ohledy na blaho své ženy, což Temný pán nemohl připustit.

Mělo ponížit Abbolison, aby pochopila, komu její muž slouží, a aby se také plně podrobila. Nikdy neměla nést Znamení zla. To příslušelo pouze jeho následovníkům, ne jejich manželkám. Ale tato událost na ní nechá značku, kterou taktéž nedokáže smýt.

A nakonec mělo dát všem ostatním přítomným Smrtijedům najevo, jak bezmeznou moc nad nimi jejich Pán má. A čeho všeho je schopný.

Nebylo jak se tomu vyhnout. Jedinou nadějí bylo spojit se s Abbolison přes nitrozpyt, zatímco budou vykonávat příslušný akt, a ujistit ji o tom, že tohle je jen příšerná záležitost, která brzy pomine. Že to jejich vztah nemusí ovlivnit, že tím projdou společně. Stačilo, aby s ním navázala oční kontakt, zatímco budou souložit v misionářské poloze.

To vše si v hlavě naplánoval, když ji hrubě chytil za levé nadloktí a otočil čelem k sobě. Ve tváři byla bledá. Zorničky měla tak rozšířené, že mořská modř jejích duhovek se ztrácela v temnotě zorniček. „Polož se na záda," přikázal potichu. Dva údery srdce na něj zírala, než se začala pomalu sunout k zemi. Stále se dívali z očí do očí, Severus se už už chystal navázat spojení, když Temný pán znovu promluvil.

„Nic takového, Severusi. Nikdo není zvědavý na tvoje záda a zadek. Ukaž nám trochu z exotické krásy své ženy. V této poloze si ji těžko podmaníš. A čelem ke mně." Poslední větu zasyčel. Jeho rudé oči už vůbec nemrkaly, jak chtěl zachytit každou vteřinu jejich ponížení. Severus v duchu zaúpěl.

Abbolison nabrala v obličeji spíš šedou než bílou barvu. Nepohnula se sama. Čekala, jak si ji nastaví Severus. Jestli něco pochopila, tak to bylo to, že musí přede všemi dokázat její absolutní sumbisivitu. Byla otrokyní a její pán si ji teď před obecenstvem vezme. Sama nahlas přiznala, že mu celá patří.

V uších jí rezonoval odporně slizký hlas, naplněný zlem. Drásal její nervy. Litovala toho, že není dost silná na to, aby tu zrůdu před sebou zabila sama. Byla silnou čarodějkou, ale na Pána zla nestačila. K tomu byl vyvolen někdo jiný.

Severus jí rukou naznačil, aby si klekla na všechny čtyři zády k němu. Už neměli žádnou šanci na mentální spojení. V momentu nejvyššího zoufalství si lektvarista vzpomněl, že Abbolison dokáže ledacos rozluštit skrze jeho slova.

„Otoč se, Abbbolison," řekl rychle s co největší dominancí, přestože jeho žena už se přetáčela. Nemohla mu odpovědět, ale ztuhlost v jejích ramenou maličko povolila. Funguje to! Díky, Merline.

Klekl si za ni a vytáhl ji za paže do sedu. Zadkem a zády se o něj opírala. Na pomalé rozepínání knoflíčků nebyl čas. Navíc Pán zla chtěl vidět Severusovu moc nad manželkou. Surově zatáhl za látku výstřihu, aby odhalil její prsa celému obecenstvu. To se podařilo jenom díky tomu, že na sobě měla nové šaty zakoupené na Příčné ulici. Od Lisy věděl, že Pontenerská látka by i tak hrubé zacházení vydržela.

Ozval se hlasitý zvuk trhané látky, hned na to Abbolison zalapala po dechu. Nebral na ni zřetel a vysvobodil její prsa ven z podprsenky. „Nebreč, ničemu to nepomůže."

Neplakala, alespoň prozatím, ale jemu zoufale scházela inspirace na věty, které by jí mohl říkat v průběhu nejtěžšího úkolu jeho smrtijedské kariéry.

Dovolil si rychlý pohled na Temného pána. Díval se na ně s vítězným šklebem na hadí tváři.

Uvažoval, že Lise jen vyhrne sukni, ale bylo mu už dopředu jasné, že to by neprošlo. Oblečení by příliš zakrývalo výhled na spojení těl. Proto jí rozepnul zip na boku a stáhnul sukni i s kalhotkami dolů. Jeho žena tu teď klečela polonahá, třesoucí se, před zraky asi čtyř desítek nadržených Smrtijedů, bažící po jejím nádherném těle.

Severus sám nebyl nijak vzrušený. Takovýto typ zábavy ho na rozdíl od většiny Smrtijedů nepřitahoval, a zdaleka se mu vyhýbal. Aby vůbec mohlo k něčemu dojít, představoval si, jak vypadá jejich vášnivé milování doma. Představoval si, že si ji bere na zemi v pracovně, kde také neměl koberec. Usilovně se snažil vytěsnit, že na ně všichni zírají. Kdyby teď selhal, byl by posměch ostatních mužů tím nejmenším problémem. Bylo by to neuposlechnutí příkazu.

Představy dostatečně pomohly, takže si rozepl pásek a kalhoty, ze kterých vytáhl prokrvený penis. Sám se nemusel nijak svlékat. Jak Temný pán řekl, jeho tělo nikoho nezajímalo.

Plivnul si do dlaně, aby Abbolison alespoň trochu navlhčil. Prstem do ní vniknul, aby se ji pokusil připravit, ale nemělo to žádnou cenu. Nebyla nijak vzrušená, takže ji svým násilným vniknutím odřel. To situaci jen zhoršilo. Přesto se přinutil nahlas říct: „To je ono! Takhle to má být," než do ní hluboce přirazil.

Tímto výpadem jí posunul příliš dopředu, takže si ji musel pevněji přichytit za boky. Slabě hekala, ale nijak se jeho drsnému šukání neprotivila. Byla nucena snášet jeho doteky a mechanické pohyby uvnitř sebe. Ani jednomu to nepřinášelo žádné uspokojení.

Abbolison poslušně klečela na všech čtyřech. Snažila se mu vyjít vstříc, aniž by se na aktu nějak zásadně podílela. Nastavovala svou tvář Temnému pánovi, aby se mohl kochat jejím utrpením a ponížením. Správně odhadla, že by jí sklopená hlava neprošla. Oči však měla zavřené, jako by se snažila zadržovat silou vůle slzy.

Po několika minutách dlouhých jako celé hodiny, už to začalo trvat na Lisin vkus příliš dlouho a pálení mezi nohama začínalo být nesnesitelné. Víc se předklonila předstírajíc, že jí vlastní ruce již neudržely. Vystrčila výš své pozadí, a zaťala pánevní svaly tak silně, jak to jen zvládla. Sevřela jeho úd uvnitř sebe, výrazně zvýšila tření. Její snaha měla kýžený výsledek, protože Severus ze sebe po několika krátkých přírazech vydal neartikulovaný zvuk, než se do ní zprudka udělal.

Když bylo po všem, stoupl si a zapnul si kalhoty. Abbolison si začala chvatně natahovat své oblečení bez jakéhokoliv otálení. Hlavně se chtěla co nejrychleji zakrýt. Severus šlehl po své ženě rychlým postranním pohledem. Pravděpodobně trpěla šokem a bolestmi, ale to ji v tuto chvíli nezpomalovalo. Nejspíš za to mohl adrenalin. Na bocích už teď měla modřiny ve tvaru otisků Severusových rukou, jak ji pevně svíral, zatímco do ní přirážel. Zítra budou zbarvené do fialova. Po vnitřní straně stehen jí teklo sperma smíšené s trochou krve.

Severusovo srdce se sevřelo poznáním, že si nikdy nebude moci odpustit, co dnešního večera provedl. Mírně se chvěl. To se mu za roky služby temnotě ještě nestalo. Byl svědkem tolika násilností, že to nebyl sto spočítat, ale nic se doposud nevyrovnalo veřejnému trestu na jeho ženě.

Tvrdá maska lhostejnosti povolila pouze na krátký okamžik, když pomáhal Abbolison vstát, než ji zahalil do svého pláště. Neucukla, když jí pomáhal, což bylo snad alespoň trochu pozitivní. Nedivil by se, kdyby od dnešního dne jen z pohledu na něj měla dostat kopřivku. 

Oči přihlížejících byly upřeny na zahalující se ženu, aby se pokochaly posledními vteřinami odkryté nahé kůže. Proto tento moment Severusovy slabosti zaznamenala pouze jediná další žena v místnosti.

Abbolison se klepala o něco víc než Severus. V tváři byla stále šedá, úzké rty měla stažené v jedné rovné lince. Byla natolik silná, že si sama oblékala a urovnávala si zbytky potrhaného oblečení s takovou důstojností, jakou by v sobě v tuto chvíli našel málokdo. Pohled klopila k zemi.

Severuse zaplavila další vlna bolestných výčitek. Nejen, že teď jeho manželka vypadala zranitelně, ona byla zraněná. Křehký vztah, kterého si do dnešního dne nijak nevážil, byl pryč. Nenávratně zničený, pošlapaný, pošpiněný. Nedokázal se dát v tuto chvíli natolik dohromady, aby vyzkoušel, jestli jejich magické spojení stále trvá.

Cítil hanbu, sžírala ho zevnitř. Sám sobě byl odporný. Už udělal za svou smrtijedskou kariéru mnoho špatného, co tížilo jeho svědomí, ale tohle překonalo téměř všechny hrůzné hříchy.

Pán zla se náramně bavil. Ani se nenamáhal vstát ze svého trůnu, když jim tleskal. Odporný zvuk jeho seschlých dlaní pleskajících o sebe se spolu s jeho smíchem nesl sálem. „To bylo velkolepé, Severusi!" chechtal se. K pochechtávání se začali podlézavě přidávat i jeho následovníci, přestože poměrně nervózně.

Kdyby teď měl Severus myšlenky na špionáž, mohl zahlédnout v očích většiny z nich strach. Plán Temného pána vyšel. Veřejná potupa jednoho z jeho nejbližších, byla něčím, co opět zaselo mezi jeho poddané hrůzu. Že ani vnitřní kruh si nemůže být ničím jistý.

Smrtijedi vnitřního kruhu byli z většiny tvořeni lordy a hlavami významných kouzelnických rodin. Byli velmi hrdí na své postavení, takže pro ně veřejná hanba znamenala skutečně krutý trest. Horší než fyzické mučení. Dnes viděli, co se může stát jejich aristokratickým manželkám. Ani ty už nebyly v bezpečí.

„Děkuji vám, můj pane," poklonil se uctivě lektvarista, přičemž s sebou do úklony strhnul i Abbolison. Zapotácela se, ale též se uklonila. Nebylo náhle jisté, co po nich Temný pán může ještě chtít. Severus chtěl požádat o povolení se vzdálit, ale zároveň nechtěl dráždit hada bosou nohou, když už toho dnes tolik přetrpěli. 

Jeho nejistotu vyřešil sám lord Voldemort, když jim pokynul k odchodu. „Jsem velice rád, že jsi nám mohl dnes představit svou krásnou dámu. Pevně věřím, že tě obdaruje mnoha zdravými potomky. Nyní běžte."

Severus se ještě jednou uklonil, přitáhl si Abbolison blíž k sobě a vyšel ze sálu s manželkou po boku. Cestou je se zadostiučiněním pozoroval pár šedých očí. Plán na pomstu za zmařené touhy o Silvestrovské noci, vyšel perfektně. Nebylo těžké Pánovi zla namluvit, že Severuse jeho nová, krásná žena příliš odlákává od jeho povinností pro jejich věc. Paranoia zatemňovala už tak černotou prolezlý mozek jejich mistra, takže mu stačilo málo k tomu, aby trestal. V důsledku toho se Lucius mohl konečně pokochat krásnými křivkami mladé paní Snapeové. Zatím alespoň z dálky.

Z Nott Manor vyklopýtali Snapeovi společně. Za celou dobu se Lisa Severuse nepustila, přestože očekával, že ho minimálně praští hned, jak se za nimi zabouchly těžké vstupní dveře. Místo toho se nechala dovést mimo pozemky, až na hranici pro přemisťování. Tam se na něj ještě víc zavěsila a nechala ho, aby je oba naráz přenesl k Bradavicím.