Profesor Snape rozrazil dveře s nepříjemnou razancí. Všichni studenti s sebou trhli, pouze Lisu jeho chování zanechalo chladnou. Když si její manžel chtěl udržovat autoritu strašením studentů, byla to jeho volba. Složení procesí, které vešlo do kabinetu, profesora překvapilo. Když se tam všichni vměstnali, pohlédl tázavě na svou ženu. „Nuže?" pobídl ji.

„Čtyři studenti ze zmijozelské koleje před chvílí napadli tady slečnu Grangerovou a nátlakem ji nutili, aby odstoupila od naší dohody o spolupráci. Fyzicky jí zamezili v odchodu a vyhrožovali jí. Také ji uráželi na základě její pokrevní příslušnosti." Severusovi bylo vcelku jasné, jaká slova jeho hadi použili.

Abbolison si Zmijozely mrazivě přeměřila. „V mé rodné zemi, když čtyři muži napadnou ženu, jsou potrestáni propadnutím hrdla katu." Všichni v místnosti s sebou trhli. „Vaše zákony jsou ale mírnější. Já sama nemám právo odebírat školní body, ale mám právo nahlásit nepatřičné chování a vyžadovat potrestání," zakončila svůj monolog . Využila prakticky přesných slov, která jí byla sdělena ředitelem po příchodu na hrad, ohledně jejích pravomocí.

Severus si dával se svými slovy na čas. Musel použít alespoň kus svých diplomatických schopností, aby se pokusil situaci urovnat. Nemohl významně potrestat své studenty, i když by si to zasloužili, už jen za to, že se nechali chytit. Okamžitě by to napsali svým Smrtijedským rodičům. Nemohl ale také popřít slova své manželky. Pořád ještě s ní musel žít v jedné domácnosti a tam chtěl mít klid. Přítomnost Grangerové tomu také moc nepomáhala.

„Cítíte nějaké fyzické nepohodlí, slečno Grangerová?" Studentka se ošila. K té knihovně ji přirazili tvrdě, ale bolest už odezněla. „Ne, pane," odpověděla popravdě. „Chcete mi zopakovat, co vám vaši spolužáci řekli?" Hermiona by se radši propadla, než aby tu urážku zopakovala. Zakroutila tedy hlavou. „Chcete k tomu ještě něco dodat?" zeptal se naposledy. 

Nebelvírka věděla, že profesor svoje hady nepotrestá. Obrana by tu neměla žádný význam, dokonce ani za přítomnosti paní Snapeové. Ale strašně jí to štvalo. Nejraději by tu nespravedlnost vykřičela.„Ne, pane," řekla místo toho odevzdaně. 

Červená kontrolka v Lisině magii volala na poplach. Lže! Je v ní toho tolik. Ublížili jí. A má pocit, že z toho vyjdou bez trestu. 

Pozorovala nečitelnou tvář svého muže. Uměl se ptát, perfektně volil slova ve svůj prospěch. Jako právnička to uměla ocenit. Pokusil se tímto zmírnit trest pro chlapce z jeho koleje. Severus pokýval hlavou a spojil své ruce za zády. „Dobrá tedy, můžete jít, slečno. Abbolison, pokud nás i ty omluvíš, musím zde se studenty probrat závažnost jejich provinění a dát jim trest," řekl. 

Červená kontrolka znovu zablikala. Lež! Lež! Lež! Šokovaně hleděla na svého manžela. Lhal, takže ty čtyři agresory nepotrestá. Hermiona vedle ní svěsila ramena, ta už zdá se o výsledku tohoto setkání věděla dopředu. Ale jak? Dělo se to běžně? Chlapci se na sebe začali nenápadně culit navzájem. Abbolison pocítila, jak se její magie vzedmula. Cítila proudy vzteku, který jí proudil tělem. 

„Ne," procedila mezi zuby. Severus k ní střelil pohledem. „Prosím?" Led v jeho hlasu byl tak intenzivní, že jim téměř začalo od stropu sněžit na hlavy. Sevřela ruce v pěst, aby ovládla náhlý příval energie. Tak moc se na něj zlobila. Tohle si spolu ještě vyřídí! 

„Ne, drahý." Při tomto oslovení s sebou škubnul, jako by mu dala facku. „Sám jsi mi ráno říkal, že už máš všechen volný čas zabraný školními tresty. Nechci ti přidělávat starosti. Dnes večer má sem k tobě přijít pan Potter, pokud vím. Bude tedy jedině fér, když vezmu tvé studenty za Minervou. Ta jistě dokáže na jejich trest dohlédnout. Jsem si jistá, že uvítáš, pokud dnes nebudeš trávit nad tresty ještě více času, než je nezbytně nutné." Její hlas nesnesl námitky. 

Máchnutím hůlky otevřela dveře a pokynula studentům, aby vyšli ven. Nikdo se nepohnul, chlapci dokonce vypadali, že se ještě víc připlazili k Severusovi. V jeho očích byl příslib bolestivé smrti. „Ukažte mi prosím, kde je kabinet profesorky McGonagallové, slečno. Vy pánové, pojďte za mnou. Nechceme přeci profesora zdržovat." Zmíněný stále ještě propaloval svou ženou pohledem baziliška. Takhle podrývat jeho autoritu před studenty! Bylo však jasné, že bitvu prohrál. Škoda již byla napáchána. 

Trhnutím hlavy směrem ke dveřím naznačil studentům, aby opustili jeho kabinet. Šourali se ven jako na popravu. Házeli po něm pohledy plné pocitů zrady. Takhle je vydat McGonagallce napospas! Víc se ale dělat nedalo. Alespoň za sebou práskl dveřmi.

Profesorka přeměňování nemohla uvěřit svým očím, když před jejím kabinetem stanuli čtyři Zmijozelové, její rozrušená prefektka a manželka hlavy zmijozelské koleje.

Abbolison zopakovala vše, co řekla Severusovi. Nic nevynechala, nic nepřidala. Dokázala bez problému přednést stejnou řeč, slovo od slova. Reakce učitelky byla diametrálně odlišná, než s jakou se setkala ve sklepení. Vyslechla si Hermionu, dala možnost Zmijozelům na obhajobu (tak chatrné vymlouvání snad musí někde tajně nacvičovat), a rozhodla o jejich osudu na dva příští týdny. Hermiona neskrývala své nadšení, že byli útočníci skutečně potrestáni, a odcházela z kabinetu s velkým úsměvem na tváři. Historka, kterou zažila, se zcela určitě stane v koleji lva legendou.

Když za sebou po několika minutách zvenčí zavřeli dveře i potrestaní studenti, nabídla profesorka mladší ženě šálek čaje. Od okamžiku, co vyslechla, jaké bude potrestání pro chlapce, nepromluvila. I Hermioně pouze kývla na pozdrav při loučení. 

„Ti studenti byli ze Zmijozelu. Proč jsi je nevzala za Severusem?" optala se zvědavě. Severus by chlapce nepotrestal, ale to nemohla Abbolison tušit. Byla tu teprve krátce a ještě neměla šanci poznat jemné nuance a vzory v chování hradních obyvatel. 

„Vzala," namítla tvrdě modrovláska. Minerva měla pocit, že se asi musela přeslechnout. Jak se tedy stalo, že se všichni dostali sem k ní? Severus by nikdy své hady dobrovolně neposlal vykonat trest u někoho jiného. „Pak tomu nerozumím," přiznala nakonec. Jemné usrknutí, šálek dopadl s jemným cinknutím na talířek. 

„Nepotrestal by je." Bylo to konstatování, ne otázka. Minervu by k smrti zajímalo, co se ve sklepení odehrálo. V duchu si poznamenala, že se na to bude muset slečny Grangerové později vyptat. „Ne," přiznala profesorka nahlas, „nepotrestal." Potvrdila tím Abbolison to, co již sama tušila. Důstojná Skotka nemohla jinak, než obdivovat chování ženy, která seděla před ní. Možná ji od začátku špatně odhadla a nebyla to typická Zmijozelka, za jakou ji měla. Předpokládala, že si Severus přivedl manželku stejného smýšlení, ale nebylo tomu tak. Tato mladá dáma zjistila, jak nespravedlivě se chystá její muž zachovat, a zasáhla. Postavila se na stranu jiné koleje. To bylo velmi odvážné, přímo nebelvírské. Náhlý pocit sympatie se převalil přes srdce starší profesorky. 

„Děkuji, že jsi je sem přivedla. Jsem si jistá, že slečna Grangerová toto gesto ocenila." Věnovala Abbolison jeden ze svých vzácných úsměvů. Ten však chvíli poté zmizel. Nespokojeně mlaskla. „Nejsem si ale jistá, jak moc pozitivně bude reagovat Severus," vyjádřila své obavy. Nechtěla, aby měla tato odvážná žena problémy se svým popudlivým manželem. Tedy, ne větší než předpokládala, že už má.

Abbolison však přimhouřila oči, zatočila tekutinou ve svém šálku a trochu se ušklíbla. Mírně vrtěla hlavou, jako by snad pořád nedokázala uvěřit, že se to celé stalo. „To bude v pořádku." Víc k tomu nedodala. Minervě nezbylo nic jiného, než jejím slovům věřit.

Severus netrpělivě přecházel po bytě sem a tam, jako lev v kleci. Zuřil, až do nepříčetnosti. Dnešní nehorázné ponížení v kabinetě pálilo jako rána bičem. Ještě nikdy nikdo nepodryl jeho autoritu tak hrozivě, jako to udělala jeho žena. Jeho vlastní manželka! Kam se podělo, že budou stát sobě po boku v dobrém i zlém? Sliboval vůbec něco takového?

Sám nad sebou se zhrozil, když mu došlo, že si nevybavuje všechna slova, kterými se své ženě zaslíbil. Byl při svatebním obřadu tak roztěkaný a zaměřený na nevěstu, že ani nevnímal mumlaná slova oddávající královny. Večerní rituál Spojení měl oproti tomu vrytý do paměti perfektně. Z přemýšlení ho vytrhl zvuk odklápějícího se obrazu. Klapavé zvuky podpatků se přibližovaly, až se z chodbičky vynořila žena, která zabírala přední příčku Severusových myšlenek v posledních několika hodinách. Možná i dnech nebo dokonce týdnech. Dnes to však byly myšlenky plné zloby.

Zhluboka se nadechl, aby mohl spustit peprnou řeč, kterou si pro tento okamžik připravil. Abbolison se však před ním zastavila, zvedla dlaň pravé ruky a řekla: „Zadrž!" Dala do svého hlasu spoustu magie. Měla ji po dnešním odpoledni na rozdávání. Severus měl pocit, že se mu snad zastavila i krev v žilách a kyslík v plicích. Zarazil se na místě a poslušně vyčkával. Nebyl sto něco říci. Propalovaly ho dvě modré oči, hluboké jako dno oceánu a plné emocí.

„Dnešní chování, už se nebude opakovat. Ani mé ani tvé," pronesla. Byla v tom síla definitivnosti. Bylo nemožné uvažovat nad tím, že by se na toto téma mohli pohádat. Prostě se to už nebude opakovat. Tečka. Lisa spustila ruku dolů. Pohled z něj ale nespustila. „Jsem z tebe velmi zklamaná, Severusi," zaznělo obývacím pokojem hořce. Poté se bez jediného dalšího slova rozešla do své ložnice a zavřela za sebou dveře.

Ještě notnou chvíli sledoval místo, kde před chvílí stála. Těch pár slov mu stále hučelo v hlavě. Znělo to jako ozvěna. Ta samá slova narážela do stěn mozku a vracela se zpět. A tak pořád dokola a dokola. Zklamaná, zklamaná, zklamaná...

Došel topornými kroky ke gauči a složil se na něj. Bylo mu od začátku jasné, že jeho manželka časem prohlédne, jak špatnou osobou ve skutečnosti byl. Vlastně jsem měl tušit, že k tomu dojde tak brzy. Je velmi inteligentní a všímavá. Přesto ho její poznání pravdy bolestivě zasáhlo. Kdy mu začalo tolik záležet na jejím názoru? Ona si může myslet, co chce, Severusovi to mohlo být jedno. Ale z nějakého prapodivného důvodu, mu to jedno nebylo.

Pro ty, kteří mě nesledují, přináším novinku – začala jsem vydávat další hpff povídku! Tentokrát z období po válce. Pokud by vás zaujalo netradiční párování Hermiona Grangerová a Theodor Nott, nebo se jen chcete podívat na nový originální příběh, budu ráda, když dáte první kapitole „Pouto mezi námi" šanci. :-)