Čajový salónek lady Goyleové byl přesně podle Abbolisina vkusu. Nákladný, přepychový, elegantní a vkusný. Žádné těžké zlaté doplňky, ani odporné staromódní květované vzory. Salónek byl laděn do příjemného odstínu nevtíravé světle žluté barvy, která místnost prozářila. Květiny byly pouze živé, nařezané do vysokých křišťálových váz, umístěných chytře tak, aby pouze doplňovaly celkový vzhled místnosti, ale nijak nepřekážely.

Kéž by mi Severus dovolil předělat celé sklepení od základu. Bylo by to kouzelné místo k žití, ne díra k přežívání. Musím použít nějaký větší kalibr při příští argumentaci.

Z myšlenek nad jejím vlastním domovem ji vytrhla madam Goylová, rozložitá kudrnatá čarodějka, jenž jí nabízela čaj. Podávaný nápoj voněl výtečně, zvyk lít do černého čaje mléko, byl však stále pro Lisu nepochopitelný. Byla v tomto ohledu skutečně cizinkou, která se s tímto kulinářským zvykem nedokázala popasovat. Požádala proto o čaj bez dalších přidaných komponentů a bylo jí vyhověno.

Nyní byla usazená v měkké levostranné lenošce, natočené ke konferenčnímu stolku, v pravém úhlu k dalším lenoškám. Za jejími zády vpouštěla do místnosti světlo úzká viktoriánská okna. Na pohodlných sofa si dále hověly lady Helena Crabbeová, Eleanor Nottová, Narcissa Malfoyová, Irene Rookwoodová, Nathalia Yaxleyová a samotná lady Philomena Goylová. Všechny upíjely ze svých malinkých šálků z porcelánu tenkého jako dech. Přívětivě se na sebe usmívaly, žádná se neměla k zahájení konverzace. Toto privilegium patřilo hostitelce. Madam Goylová se na Abbolison sladce usmála, oválnou tvář jí rámovalo mnoho hnědých kudrlinek, které dokonce ani nevypadaly, že by je vytvořila kouzlem. 

„Jsme tolik rády, že jste se k nám dnes přidala, drahá. Setkáváme se takto pravidelně, je milé, vidět mezi námi novou tvář. Chtěly jsme vás blíže poznat, na báječném Narcissině večírku bohužel nebyl dostatek času," počastovala úsměvem i lady Malfoyovou. Ta mírně pokrčila drobnými ramínky na znamení souhlasu, taktéž s neupřímným sladkým úsměvem. Všechny dámy se celkově tvářily, jako by cucaly bonbon tak sladký, až jim z něj bylo na zvracení.

„Děkuji vám za vaše milé pozvání, velice si toho cením. A vím, že Severus také," oplatila Abbolison zdvořilost. Severusovo jméno vyvolalo všeobecné pokývání načesaných hlav. „Povězte nám, drahoušku, jak se vám zatím líbí v Anglii?" zeptala se lady Yaxleyová. 

„Zatím jsem neměla možnost tuto zemi příliš poznat. Se Severusem trávíme čas v Bradavicích. Já osobně se snažím zařídit si pracovní kancelář v Příčné ulici, ale jinde jsem zatím nebyla. Je tu ale mnoho milých lidí, kteří mi pomáhají překonat stesk po domově, děkuji za optání, lady Yaxleyová."

„Pro vás Nathalia." 

Ach Morgano, tohle bude dloooouhé. Tohle tomu bídákovi nedaruju.

Několik dalších předlouhých minut probíhalo setkání přesně tak nudně, jak se obávala. Dámy se vyptávaly na jejich první dohodnuté seznámení, na svatbu, stěhování, plány do budoucna a tak dále. Většina z nich měla dohodnuté manželství, proto byl tento bod tentokrát mimo hledáček zájmu. Nekonečně nudné otázky, následovaly obecné, málo informativní odpovědi. Nebylo nutné, nechat se nachytat na nějakém drobném detailu. Čím méně toho věděly, tím lépe.

Poklidnou atmosféru narušil zvuk prudkého cinknutí porcelánového podšálku o konferenční stolek. „Ach Merline, zdvořilé řečičky stranou," prohlásila lady Rookwoodová panovačně. Madam Malfoyová a Goylová se zatvářily smířeně, zatímco si vyměňovaly nenápadný pohled, jako by tento drobný výbuch očekávaly dopředu, zatímco zbytek dam se zdál být pohoršen. 

„Je moc brzy Irene! Je neslušné začínat takové téma, když se vůbec neznáme," sykla otráveně madam Nottová. Dočkala se pouze odmítavého gesta rukou. „Nebuď hloupá, Eleanor. Na to, co se jí chystáme říct, nepotřebujeme vědět, jaký vzorek krajky měla na svatebním závoji. Za chvíli by ses jí snad zeptala i na to, jak vypadalo její spodní prádlo o svatební noci," odbila protesty Irene. 

Na to, že šlo o manželku Smrtijeda, pocítila k této rázné ženě Abbolison vlnu sympatií. Nesnášela chození okolo vařícího kotlíku, jenže Angličané, jako by posunuli tento způsob komunikace na soutěžní disciplínu.

Nadechla se, aby se mohla zastat madam Rookwoodové, nicméně to nestačila, protože se do konverzace zapojila lady Malfoyová. Taktéž odložila svůj šálek s čajem a přehodila si nohu přes nohu. „Já naopak s Irene souhlasím. Madam Snapeová není žádná naivní husička, co neví, za koho se vlastně vdala. Myslím...," zkoumavě se zahleděla na zmiňovanou modrovlásku, „že tady Abbolison ví moc dobře, v jaké společnosti se právě nachází, a s kým se její manžel společensky stýká."

I přes neshody o načasování vhodných témat, se na novou členku skupiny podívaly všechny s očekáváním. Nikdo se neusmíval. Zato Abbolison se ušklíbla. Hra na anglickou dámičku jí stejně neseděla. „Děkuji vám lady Rookwoodová, ušetřila jste nám mnoho času," zazubila se na starší čarodějku, která se tvářila jako kočka, co dostala smetanu.

„Přehlédnout Severusovo tetování vskutku nelze, proto není ani nutné předstírat, že nemám tušení, o co se jedná. Více by mě zajímalo, jaké téma, jste se mnou chtěly dnes probrat?" Elegantně navázala na zmínku madam Nottové.

„V-Víte drahoušku...Věc se má tak, že...," zablekotala lady Philomena Goylová. Byla však okamžitě přerušena lady Malfoyovou. „Kolikrát byl za dobu trvání vašeho manželství Severus předvolán?" 

Otázka se zdála být velmi osobní. Ostatní dámy si nervózně poposedly, hrály si s prsty nebo se věnovaly svému čaji. Lady Rookwoodová na okamžik povytáhla přísně upravené obočí a nad svým šálkem se pobaveně zašklebila.

Při slovu „předvolán" přeběhl Lise mráz po zádech. Stále na ten večer vzpomínala se staženým žaludkem. „Jednou," vydechla. „To je dobře. Takže jste zatím nestačila napáchat tolik škod," zhodnotila Narcissa.

Jakých škod, sakra? Usazené dámy začaly všechny organizovaně přikyvovat. Abbolison si je prohlížela s mírným znechucením, které se pokoušela maskovat jako zmatení. Tohle tady dělají na těch jejich pravidelných setkáních? Trénují reakce v tandemu? 

„Existují pravidla, jak se má chovat každá Smr...Každá správná manželka ze společenských kruhů, ve kterých se nacházíte," opravila vlastní přeřek Nathalia Yaxleyová.

Abbolison se začalo nepříjemně stahovat hrdlo. Jaká mohla být pravidla pro manželku Smrtijeda? Pravděpodobně nic příjemného. V duchu nadávala, že se v takové situaci podává čaj a ne něco ostřejšího. Panáka skřítčího karibského rumu by teď uvítala.

„Jaká pravidla?" přinutila se zeptat nahlas. Její jindy sebevědomý hlas se změnil do chraplavého šepotu. Pohledy dam se zapíchly pro změnu do lady Rookwoodové. Nebylo možné určit, zda proto, že byla nejvíc prostořeká a schopná tnout do živého, nebo protože tyto pravidla sama zavedla. Těžkou pozici vysvětlujícího však získala bezesporu ona. Lady Rookwoodová si povzdechla, a ve tváři se jí usídlil výraz vyjadřující, co si myslí o schopnostech zbývajících účastnic.

„Jde o několik kroků, které je nutné dodržovat v případě, že bude Severus předvolán. Držte se jich, mají své opodstatnění. Není na vás tato pravidla komentovat nebo dokonce měnit. Pokud je budete plnit, nebude důvod, aby na vás padl Severusův hněv, až se po dalším předvolání vrátí domů." Abbolison začala hlouběji používat svůj dar a zkoumala každé vyřčené slovo. Chtěla domů donést co nejvíc užitečných informací. Kolikrát už tento proslov měla? Kolika ženám vysvětlovaly tyhle matrony, jak mají obšťastnit své Smrtijedské manžílky?

„Pokud byl manžel zavolán, musí se každá z nás připravit na jeho návrat. Zde jsou pravidla: Za prvé – Mít připraveny všechny základní léčivé lektvary. To ve vašem případě nebude problém, když je Severus lektvarista.

Za druhé – umět základní diagnostická a léčebná kouzla. Seznam kouzel a lektvarů vám předá Philomena.

Za třetí – čekat u vchodových dveří v kleku, se sklopenou hlavou, hůlku položenou na zemi vedle své nedominantní ruky. Dáváme tím najevo, že sdílíme úděl, jenž nesou naši muži na svých bedrech.

Za čtvrté – Být připravena pomoci svému manželovi s čímkoliv, až dorazí zpět domů.

Za páté – Být mu po návratu ve všem po vůli a přijmout jakýkoliv trest pro tebe zvolí. Manželé bývají po svém návratu někdy nároční. Trpí bolestmi, pošramoceným egem...potřebují si povzbudit sebevědomí. A od toho jsme tu my," zakončila svůj zničující proslov lady Rookwoodová hrdě.

Pak, jako by si ještě vzpomněla na jednu drobnost, se nahla spiklenecky dopředu. „A za šesté – nikdy neprotestovat."

Po šestém pravidle s sebou dámy nepatrně trhly. Bledost v tvářích žen byla velmi znatelná. Dívaly se jakoby do neznáma, všechny pohrouženy ve vlastních vzpomínkách. Pravděpodobně na momenty, kdy samy protestovaly nebo nesplnily manželovo přání. Eleanor Nottová si nenápadně otírala slzu z oka, zatímco Helena Crabbeová si samovolně třela kůži okolo zápěstí. Nezdálo se, že by si uvědomovala, že to vůbec dělá. Abbolison nechtěla vědět, co se muselo dít u Crabbeových doma, když to vyvolalo v Heleně takovou reakci.

Celá tato situace byla krajně nechutná. Zneužívat takto své ženy! Vylívat si na nich vztek, bolest a frustraci z návštěv u Pána zla, ke kterému se oni sami dobrovolně přidali. Nebyla jejich chyba, že se jejich manželé tak zaprodali. Ony s jejich politickými názory ani nemusely nijak souhlasit. Přesto bylo naprosto očividné, že všechny dodržovaly tato posvátná pravidla správné manželky. Navíc je předávaly dalším novomanželkám, jako nějaký zvrácený svatební dar, za který by snad měly být vděčné.

Žaludek se začal Abbolison otáčet, a měla co dělat, aby nevrátila čaj a pohoštění zpět na stolek. Představa, že by měla čekat v kleče na Severuse, až se uráčí donést svůj zadek do sklepení, a nechat se od něj zbít a znásilnit, pokud předvolání nedopadlo dobře, v ní vzbudila odpor.

Nic takového se nestane. Severus by tohle nikdy neudělal. Je špeh! Není jako ostatní, nevztáhne na mě ruku, nebude mě k tomuhle nutit! 

Panika probublávala její krví, stahovala žaludek a nutila plíce pracovat na plné obrátky. Střetla se pohledem s modrýma očima lady Malfoyové. Zračila se v nich upřímná lítost. Jako by chápala, že se Abbolison hroutí svět, že se jí skládá představa o jejím manželovi.

Všechny dlouholeté členky tohoto klubu manželek již potkaly na úvodním čaji mnoho mladých dam, přivdaných za významného Smrtijeda. Po seznámení s pravidly se nakonec ty naivky tvářily pokaždé stejně. Šokovaně. Nevěřícně. Jako by praskl růžový obláček důvěry a štěstí, na kterém se do té doby vznášely, a ony dopadly na tvrdou zem temné reality.

Abbolison se svou reakcí nelišila od ostatních. Pouze vypadala, že místo šoku bude každou chvíli zvracet. Narcissa proto přivolala karafu s ohnivou whiskey a nízkou skleničku z monackého skla. Nalila štědrou míru a poslala ji před Lisu. Ta po pití chňapla s vděčností, načež ji do sebe na jeden mohutný lok obrátila. Bylo to velmi neženské gesto, které by snad za jiných okolností Angličanky pobouřilo. V tento moment se však svorně rozhodly nechat to bez komentáře.

Dobrá, kvalitní whiskey propalovala Lise hrdlo, čímž úspěšně odváděla její pozornost od situace, do které se zapletla. Její Fatum Magnus byl součástí sekty plné bláznů. Manipulace Temného pána byla natolik dokonalá, že ovlivňovala nejen samotné následovníky, ale i jejich nejbližší. Bylo to pochopitelné, vlastně až do očí bijící. Přesto si Abbolison teprve nyní spojila všechny souvislosti.

Měla na svého manžela vztek. Chtěla jít domů a křičet na něj, jaký je to idiot, že se zaprodal takovému grázlovi, ale co hůř – že zaprodal i ji. Jenže mohla to udělat? Provedl tohle špatné rozhodnutí mnoho a mnoho let před tím, než ji poznal. Za své chyby dostal trest, za své hříchy se kál každý, každičký den. Viděla jeho vnitřní boj, přestože s ní o tom nikdy nemluvil. Ne, nemohla ho dnes vinit. Vyčítat mu mohla, jak ošklivě se k ní většinu času choval, nikoliv cejch s hadem na jeho levém předloktí.

Ale ať se snažila, jak chtěla, jedna věc byla neobviňovat Severuse za to, že se dřív zachoval jako pablb a druhá, že se v tom teď musela plácat s ním.

Konverzace až do konce návštěvy povážlivě vázla. Teprve po dopití celé konvice čaje, vyjádřila hostitelka své poděkování za návštěvu a vyzvala své přítelkyně k opětovnému setkání. Naneštěstí pozvala i Abbolison, aby se začala účastnit pravidelně. Měla tolik zdravého rozumu, aby vyjádřila vděk za tuto nabídku, ale že je toho teď skutečně mnoho na zařizování, tak není jisté, jak často se bude moci dostavit. Musela použít špetku své magie, aby nebylo o jejích dobrých, upřímných úmyslech pochyb.

Políbila se na tváře se všemi dámami v ujištění, že jsou teď dobrými kamarádkami, též každou zvlášť ujistila, že se na ně nezlobí, naopak je jim hluboce vděčná. Rudou třešničkou na dortu byl fakt, že je směla od dnešního dne všechny bez výjimky oslovovat křestními jmény. Paráda, ještě si pamatovat všechna ta hrozná anglická jména.

Celou svou duší, celým svým bytím se snažila z toho místa dostat co nejdřív, nejlépe také co nejdál. Bradavice byly nyní na její vkus až příliš blízko tomuto místu falešných úsměvů. Její modlitby však nebyly vyslyšeny. Cestou z domu se do ní zavěsila lady Malfoyová. Svatá Morgano, ne!

„Jsem ráda, že jste dnes dorazila, Abbolison. Severus je kmotrem mého jediného milovaného syna a já chci, abychom spolu dobře vycházely. Samozřejmě si též přeji, aby vaše manželství bylo co nejšťastnější. Znám Severuse již velmi dlouho, je věrným přítelem mého Luciuse," vyprávěla až nepřirozeně hlasitě.

Zatímco scházely cestičkou od výstavního domu ven, mimo hranice pozemku, ostatní dámy, které nevyužily možnost letaxu, se loučily a přemisťovaly. Zdržuje. Snaží se se mnou nenápadně zůstat o samotě. 

Letmé ohlédnutí přes rameno od blonďaté aristokratky potvrdilo předchozí domněnku. Když se lupnutím přemístila i madam Yaxleyová, Narcissa se nahla k Abbolisinině uchu. Lisinu tvář ovanul luxusní francouzský parfém s vůní levandule. Zaslechla kouzlo, s kterým nikdy neměla tu čest. „Indictio Securitas." 

Nechápavě mrkla na blondýnu. „Je to speciální lokalizační kouzlo. Dá ti vědět, až se Severus bude blížit...Abys nemusela celé hodiny klečet," sykla. „Nezapomeň se pak tvářit, že tě bolí záda." Odstoupila o několik kroků a s posledním mrknutím se od zmatené modrovlásky přemístila.