Skladbu doporučuji pustit od 0:56 času. :-)

Svátky skončily a studenti se navrátili do školy. Nad Bradavicemi se stahovala mračna, která halila hrad do už tak pošmourného hávu. Blonďatý student se nenechal počasím nijak odradit a dál pokračoval v létání na famfrpálovém hřišti. Draco už dvě hodiny seděl na svém Nymbusu 2001 a pokoušel se ovládnout Gablerovu fintu. 

Hřiště bylo liduprázdné, všichni se vítali se svými spolužáky po Vánočních prázdninách. Na to neměl náladu. Jediný s kým se přivítal, byli Blaise a Pansy. No a samozřejmě Crabe a Goyle, ale ti se nepočítali. Na ostatní chladně zdvořilé Zmijozely nechtěl plýtvat energií, a nesmělé zamávání od Liama Davidsona ignoroval. Naposled se viděli před prázdninami, kdy měli poměrně vášnivé rande v nepoužívané učebně v pátém patře. O Vánocích ale Draco ztratil o Mrzimora zájem. Liam byl milý a neprůbojný, Draco s ním nepociťoval žádné velké vzrušení, kvůli kterému by s ním chtěl nadále trávit volný čas. Mrzimor naštěstí nebyl hloupý. Když se mu bude dostatečně dlouho vyhýbat, pochopí, že je mezi nimi konec. 

Nechtěl se zabývat myšlenkami na svého exmilence, proto vyrazil využít svůj volný čas před slavnostní večeří efektivněji. Ani další pokus o dvojitý vrut se mu však nepodařil. Měl sám na sebe vztek. V čem dělá chybu? Z tribuny se náhle ozval hlas, který zmijozelského prince překvapil. 

„Děláš to špatně!" volal na něj neznámý mladý muž. Blonďák přiletěl blíž k němu a prohlédl si ho od hlavy až k patě pohrdavým hodnotícím pohledem. Neznámý měl hnědo-zrzavé vlasy na ježka, veselé hnědé oči s pobavenými jiskřičkami, velký úsměv plný bílých rovných zubů a ďolíček na bradě. Byl podsaditý a měl široká vypracovaná ramena, což mladík poznal i přes zimní oblečení. Byl nabalený do kabátu cihlové barvy s hnědou kožešinou kolem krku, kalhot z dračí kůže, které musely stát majlant a vysokých těžkých bot.

Kdyby Draca neučili, jak se za každé situace ovládat, pravděpodobně by teď zčervenal z toho, jak moc se mu muž před ním líbil. Někoho mu připomínal, ale koho? Možná nějakého hráče famfrpálu, když mu chce radit? 

„To já přece vím, ale netuším, v čem je problém," odsekl. Rozhodně hned nebude projevovat zájem, i když se mu z neznámého sbíhaly sliny do úst. 

Muž před ním se ušklíbl. Na rozdíl od studenta věděl přesně, kdo před ním na koštěti sedí. „Musíš v půlce prvního vrutu ubrat na rychlosti a nechat se do druhého vrutu vynést odstředivou silou. Když budeš zrychlovat, neotočíš se, ale vynese tě to druhým směrem ven z dráhy letu," poradil. 

Blonďák se na něj díval se značnou nedůvěrou. Přesto rada nezněla přímo nelogicky, takže by se možná mohl obtěžovat s jejím vyzkoušením. Mírně trhl rameny, zamumlal něco, co podezřele znělo jako „Fajn", a odletěl zpět na hřiště, aby vše vyzkoušel v praxi. Držel se instrukce a skutečně se mu finta povedla hned napoprvé. Když ji vyzkoušel ještě dvakrát, aby se ujistil, že si může být při jejím použití jistý, vesele si zavýskl.

Charlie se jeho chování na tribuně smál. Tak tohle je ten obávaný Malfoy? Tohle pískle, co si hraje na drsňáka? S tím by ještě mohla být sranda. Potěšilo ho, že Draco jeho radu nezametl pod koberec. Bylo jasné, že důvodem bylo především to, že tu byli sami a had se tedy neměl před kým předvádět. Když se dostatečně vydováděl, přilétl zpět k Charliemu, který stále pobýval na stejném místě jako před tím.

„Musím uznat, že...ta rada byla užitečná," pronesl něco blížící se pochvale či poděkování. Na pyšného lorda to byl výkon. Charlie kývl hlavou, stále se usmíval. „Kdo vůbec jste?" optal se student drze. Neměl rád, když nevěděl, s kým má tu čest. 

„Jmenuju se Charlie," řekl neznámý a nepatrný okamžik sledoval šedé Malfoyovské oči, zda uvidí pochopení. Neukázalo se. 

„Jsem zastupující učitel péče o kouzelné tvory," vysvětlil. 

Blonďaté obočí vylétlo vzhůru, až se schovalo za ofinu stříbřitě blonďatých vlasů. „Cože? Co se stalo tím mamutím tupohlavcem?" Tohle byla báječná novina! Zbavil se děsného poloobra a navíc je bude učit tenhle fešák. Dnešek byl bezva den! Roztáhl svůj úsměv doširoka, což moc často nedělal, ale tato radostná chvíle si vyjádření nadšení zasloužila.

Charlie se díval na ten krásný úsměv, na který mladík jistě sbalil již mnoho čarodějek...nebo snad kouzelníků? To asi ne. Aby jediný dědic starobylého kouzelnického rodu projevil zájem o stejné pohlaví? Těžko. Ale úsměv má svůdný, jen co je pravda. Sakra...Na co to myslíš, idiote? Je to tvůj budoucí student! Uklidni si hormon, něco takového už se ti dlouho nestalo.

„Není mi známo, za jakých okolností opustil můj předchůdce své pracovní místo," sdělil nahlas. 

Draco chápavě kýval hlavou, úsměv ho neopouštěl. „A odkud znáte tak dobře Gablerovu fintu? To před chvílí bylo super!" vyptával se. 

„Byl jsem taky chytač, takže jsem tuhle fintu celkem často využíval, tak vím jak na to." Začal se zvedat, aby mohl z tribuny odejít. Rozhovor považoval za ukončený, navíc se výrazně ochladilo, jak slunce dávno začalo zapadat za obzor. „No, asi se uvidíme, pokud máš tedy ve svém rozvrhu péči o kouzelné tvory zapsanou. Hodně štěstí s famfrpálem a už tu moc dlouho nezůstávej, začíná být tma a máš být za půl hodiny na slavnostní večeři," mávnul rukou v rozloučení, než se vydal ke schodům. 

Draco úplně ignoroval, že ho tu neznámý poučuje o tom, jak dlouho má trénovat a kdy jít na večeři. „Počkejte!" zavolal na něj, když už byl nový učitel u východu. „Za kterou kolej jste hrál?" dotázal se ze zvědavosti.

Neznámý se opět usmál tím nádherným zářivým úsměvem. „Za Nebelvír!" odpověděl, a zmizel na schodišti. 

„Zatraceně...!" zanadával Zmijozel šeptem, než sletěl dolů k šatnám, aby tu večeři opravdu stihl. Charismatického a sexy učitele nemohl omámeně dostat z hlavy.

------------------------

Velká síň byla dnes vyzdobena decentněji, než tomu bylo na Vánoce, přesto si zachovala svou atmosféru. Na stěnách byly stále pověšeny věnce, na stolech plápolaly svíce ve vysokých dvouramenných svícnech, ze stropu začal jako na zavolanou padat sníh, mizejíc studentům nad hlavami. 

Draco seděl mezi Pansy a Blaisem. Vyprávěli si o tom, jaké měli svátky, Blais se svěřoval s historkami o novém milenci své matky, dokonce i Draco se rozpovídal víc, než u něj bylo obvyklé. Měl skvělou náladu. Létání na čerstvém vzduchu mu udělalo dobře a rozhovor s novým učitelem mu výrazně zlepšil náladu. Zmíněný učitel seděl u učitelského stolu. Po jeho pravé ruce seděla McGonagallka a po levé Prýtová. Právě si s tou milovnicí hlíny o něčem živě povídal. Oba se smáli a McGonagallce se ze zaslechnutého rozhovoru zvedaly koutky úst vzhůru.

„Viděli ste toho nového učitele? Že je to fakt kus?" vyhrkla Pansy s pohledem na Charlieho. V očích měla chtivý výraz, stejně jako pár dalších studentek a několika málo studentů. 

„Klidni hormon Pansy," odsekl žárlivě Blaise, „ten bude určitě už zadaný a s někým starším a vyspělejším, než jsi ty." 

Černovláska se k němu otočila a bolestivě ho uhodila do ramene. „Co myslíš tím 'vyspělejším'? Jsem snad podle tebe dětinská?" čertila se. 

Blaise se od ní chtěl poposunout do bezpečnější vzdálenosti, ale příliš se přitom natiskl na Goyla, který ho loktem posunul zase zpátky. „Ano, jsi, ale o to tady nejde..." plácal Blaise páté přes deváté.

Draco už těm dvěma nevěnoval více pozornosti, protože si slovo vzal Brumbál. „V profesorském sboru máme od tohoto pololetí jednu změnu. Profesor Hagrid je na dočasné dovolené, proto bych rád mezi námi přivítal nového učitele péče o kouzelné tvory - profesora Weasleyho." 

Když ředitel pronesl jméno nového učitele, Draco upustil lžíci, kterou držel v pravé ruce. Musel se přeslechnout. Ten fešák, co právě vstával a usmíval se za mohutného potlesku ze strany Nebelvíru, nemohl být přece další Weasley! To není možné...není! Kolik jich sakra vlastně je? Nikdo s příjmením Weasley nemůže být tak...tak... Ani ve vlastní mysli se neodvážil vyslovit slovo ,sexy' a ,Weasley' v jedné větě.

U nebelvírského stolu mezitím probíhaly bujaré oslavy. Starší bratr několika jejich spolužáků je bude učit. Konečně byl zase po dlouhé době v pedagogickém sboru někdo, kdo bude nakloněn koleji lva. S McGonagallovou a Weasleym teď měli navrch oproti Netopýrovi.

Zmíněný obyvatel sklepení se tvářil, jako kdyby ho nutili vypít na jeden zátah tuplák máslového ležáku. Oproti tomu jeho manželka se se smíchem aktivně natahovala přes stůl, aby se mohla zapojit do zábavné konverzace kolem nového profesora.

Kolej lva byla natolik rozjetá, že si nevšímala svého okolí, ani co by se za nehet skřeta vešlo. Zato jeden dobrý pozorovatel s vyšitým hadem na prsou ano. Dnes večer měl Patrik Bones žně. Seděl přímo uprostřed dlouhé lavice tak, aby byl zády ke zdi a čelem do sálu, a mohl mít své okolí jako na dlani. Novinka v učitelském sboru vyvolala přesně tu pravou úroveň rozruchu, kdy bylo možné pozorovat drobné reakce lidí, protože si připadali v davu dostatečně anonymní, aby se mohli projevit.

Zaznamenal proto šok zmijozelského prince, když byl představen nový učitel péče o kouzelné tvory. Lžíce mu vypadla z ruky, nearistokraticky mu poklesla čelist a celý se trochu víc předklonil, až byl hrudí téměř natisklý na masivní dřevěný stůl. Jeho šok byl pouze kratičký, za chvíli už seděl opět vzorně narovnaný na svém místě a krájel si zelené fazolky na přiměřeně velká sousta, která šlo vložit do úst.

Druhou zajímavou reakci dnešního večera pak předvedla učitelka obrany proti černé magii. Nesouhlasně pohodila hlavou, až její růžový klobouček povyskočil. Zpražila svého nového kolegu zničujícím pohledem, kterého si dotyčný vůbec nevšiml a odrázovala pryč ze Síně bočním vchodem pro učitele.

Nezdálo se, že by si konkrétně těchto dvou někdo další povšiml. Patrik sám se nedokázal rozhodnout, která z těch dvou reakcí mu připadala zajímavější.

Drazí čtenáři, je to neuvěřitelné, ale faktem je, že se nacházíme v polovině odhadované délky příběhu první knihy! Nemůžu tomu uvěřit, mám ohromnou radost! Toužím po vašich názorech. Jak celý příběh vnímáte? Máte nějakou oblíbenou postavu? Má podle vás některá z postav v příběhu málo prostoru? Budu ráda za každý komentář, hvězdičku nebo follow. :-)