Dvě hodiny poté, co zvony ohlásily příchod Nového roku, kráčel Severus Snape se svou manželkou chodbou. Nemluvili, jen ruku v ruce šli po jistě velmi drahém nadýchaném koberci směrem, kterým jim poradil jeden z umolousaných domácích skřítků, kteří naváděli hosty k jejich pokojům. I stěny měly uši, nebylo proto radno se vybavovat na chodbě. 

Abbolison mimoděk mrkla na hodinky na svém úzkém zápěstí. Byl to tak přirozený pohyb, že by v nikom nevyvolal podezření. Se stejnou nenuceností se rozhlížela okolo, jako by ji přímo fascinovaly ozdobené chodby rozlehlého panství. Zpomalovala u glazovaných váz, aby si je lépe prohlédla, dotýkala se luxusních dřevěných rámů obrazů neurčitých krajinek a jednou za čas si nahlas obdivně povzdechla. Ani Malfoy Manor, jedno z nejvznešenějších sídel celé kouzelnické Británie, se však nemohlo rovnat svou honosností královskému paláci, takže její údiv nebyl na místě.

Severusovy instinkty špeha tuto skutečnost zaznamenaly a donutily majitele mírně zrychlit krok k přidělenému pokoji pro dnešní noc. Valná většina Smrtijedů zůstávala po plese přes noc v hostinských pokojích. Oni nebyli výjimkou.

Otevřel dveře, galantně nechal Lisu vstoupit jako první. Jakmile dveře klaply, začal stejně jako jeho žena zuřivě vrhat jedno detekční kouzlo za druhým na všechny možné strany. Když skončili s odhalováním skrytých kouzel v pokoji, podívali se na sebe, a stále tiše oba zavrtěli hlavou. V místnosti nebyla žádná štěnice. Posunkem ho vyzvala, aby zajistil soukromí. V kouzlech pro zamezení odposlouchávání, nahrávání nebo nechtěné sledování, byl mnohem zběhlejší než ona, nechala tedy celou práci na něm. Opět zkontrolovala hodinky.

„O co jde?" odvážil se konečně zeptat, když si byl jist, že jeho kouzla nebude možné nenápadně prolomit bez jeho vědomí. Alkohol, který vypil, mu z hlavy rychle mizel. Přesto se ještě necítil plně ve své kůži. Lucius si dal pozor, aby jeho sklenička byla po celý večer řádně zásobovaná. 

„Malfoy a další dva tvoji kamarádi se v průběhu večera dohodli, že až odejdeme, přijdou sem do pokoje ukázat mi, jak se má chovat správná manželka k mužům," řekla s hlubokým znechucením.

„Měli v plánu tě co nejvíc opít, abys nebyl schopen mě bránit. Jsou přesvědčeni o tom, že jim to projde. Už to zkusili třikrát, vždy úspěšně. Naposled s nějakou ubohou mladou paní Atkinsonovou." 

Představa, jak ta odporná prasata znásilňují manželky ostatních Smrtijedů, byla sice ohavná, ale Severuse to příliš nepřekvapilo. Na setkáních viděl i větší zvrácenosti. Novomanželku pana Everetta Atkinsona, staršího bratra Peytona Atkinsona studujícího v Havraspáru, znal. Byla to pravá aristokratka, s čistou krví, nudným chováním a neupřímným úsměvem. Nic takového si ale nezasloužila. Její manžel ji nejspíš nebránil kvůli alkoholu, ale spíš strachu ze starších Smrtijedů, členů vnitřního kruhu Pána zla. Vydal ji pravděpodobně napospas. To samé dnes Severus nehodlal připustit.

„Dohodli se na patnácti minutách od stisknutí kliky na dveřích. Bylo na ní aktivované kouzlo." Na jeho překvapený výraz rozhodila rukama. „Nemohla jsem ho zrušit! Poznali by to!" Prsty si promnul kořen nosu a pokusil se utřídit myšlenky. Měl sám na sebe vztek, že si s sebou nevzal lektvar na vystřízlivění. Oba se pohroužili do vymýšlení plánu. „Devět minut," šeptla.

Sám se třem proti jednomu ubráním, pokud bude nejhůř. Moje pověst tím však bude ohrožena. Pán zla bude chtít vysvětlení, proč jsem zabil tři jeho nejvěrnější. A argument s bráněním manželky nebude brán v potaz, ženy jsou pro něj od toho, aby se používaly.

Jeho žena mezitím přišla s vlastním plánem. „Musíme je předehnat!" zvolala. V první chvíli nechápal, o čem to mluví. Abbolison zatím strhla drahý prošívaný přehoz přes lůžkoviny a odhodila ho k nohám postele. Když doválčila s přehozem, začala rozhazovat ustlané peřiny. 

„Jejich výmluvou je, že nejsi schopen dostát dnes v noci manželským povinnostem, tak tě přijdou nahradit. To je výmysl, který použijí. Pokud nás přistihnou in flagranti, vezme jim to alespoň na chvíli vítr z plachet, a ty je kouzlem pošleš pryč z místnosti!" Zatímco vysvětlovala plán, začala skopávat na zem boty. „Tohle nemůže vyjít, vždyť se tím dostaneme do nevýhodné situace," argumentoval.

„Fajn! Tak mi řekni jiný plán, máš čtyři minuty," vyhrkla a s očekáváním se na něj zahleděla. Zhluboka dýchala, na čele se jí perlil pot, jak byla po celém večeru unavená a válčila s nespolupracujícími lůžkovinami. Neobhajovala svůj plán, věděla, že je pitomý, jen neměla žádný jiný použitelný. Doufala v Severusovu kreativitu, jenže jindy silný taktik měl upito a celkově byl společensky znaven.

„Salazare!" zanadával a začal ze sebe strhávat společenský hábit. V reakci na to se Abbolison vysvlékla z šatů a odhodila je před dveře, jako by jí je tam Severus serval cestou do postele. Ze zbytku jejich oblečení vytvořila cestičku, kalhotky nechala viset všem na očích na sloupku postele. Poté skočila do postele. „Minuta čtyřicet vteřin. V jaké poloze dokážeš v překvapení nejlépe tasit hůlku?" Jeho výraz přímo křičel: ,To si děláš legraci?'

„Většinou se snažím nenechat se při milování se ženou přistihnout v kompromitující pozici." Drapla ho za nadloktí a strhla na sebe. „Hůlku pod polštář," zavelela. Poslechl ji. Zatímco skrýval hůlku, políbila ho na krk. Chtěl jí říct pár nepěkných slov o tom, že na předehru není čas, když mu došlo, že mu obtiskla na krk svou rtěnku. Nalehl na ni do polohy, která snad nemohla být intimnější. V záblesku kreativity mu položila pravé lýtko na rameno, aby nebylo na první pohled ode dveří pochyb, co se v manželské posteli odehrává.

Její magií vylepšený sluch zaznamenal přibližující se kroky dříve než Severus, začala proto nahlas vzdychat. Svými intimními partiemi se více přitiskla k jeho napůl ztopořenému údu. Nebyl žádný mnich a pod ním se právě teď svůdně pohybovala krásná žena. Začal jí líbat krk, když se dveře zprudka rozletěly a dovnitř vpadli tři zplozenci pekla – Nott a Hilgard s Malfoyem v čele.

Přesně jak Abbolison doufala, scéna před nimi je natolik šokovala, že se zastavili ještě u vchodu a zírali na tu spoušť. I Malfoyův chtivý úšklebek zmrznul. Lisa šokem (a pochopitelně cudností) zaječela.

„Zatraceně!" Přidal Severus svou troškou do mlýna. „Vypadněte, vy zmetci!" zařval rozlíceně. Vložil do toho veškeré pocity vzteku, které se v něm hromadily od okamžiku, kdy od Abbolison uslyšel jejich odporný plán. Hůlkou, kterou do té doby svíral pod polštářem, odzbrojil své kolegy Smrtijedy a dalším kouzlem je vyhodil ven z pokoje na chodbu. Jejich hůlky nechal odletět chodbou pryč, ať si je hledají po panství, až se zvednou ze země. Na závěr zabouchnul dveře, než je kouzlem bezpečně zamkl. Přidal jedno či dvě kouzla proti vyrušení.

„To bylo fantastické, Severusi!" pochválila ho manželka. V jejích očích byla upřímnost s neposednou jiskřičkou něčeho dalšího. Ušklíbl se na ni tak, jak to uměl jen on. „Takže, kde jsme to byli?" Začal ji opět líbat na krk, ale tentokrát se nenechal přerušit. Prsty s dlouhými nalakovanými nehty se mu zapletly do vlasů a tlačily ho níž. Oba dva se svorně rozhodli jejich postelové situace využít až do dna.

Druhý den ráno se s nimi přišla rozloučit pouze Narcissa. Byla pobledlá, ale její jinak dokonalá vizáž nenaznačovala jakékoliv podrobnosti. Na dotaz, zda se s nimi přijde rozloučit i Lucius se jí koutky zvedly v umělém úsměvu s tím, že pán domu se bohužel cítí zmožen po včerejším vydařeném večírku a stále ještě spí. Opustili Malfoy Manor tak brzy, že naštěstí nepotkali žádné další Severusovy kumpány.

Doma se chtěl Severus zavřít do své laboratoře a nevystrčit odtamtud svůj velký nos alespoň do večera. Zítra se měli studenti vrátit, tak si chtěl užít posledních pár hodin klidu. Byla tu však důležitá věc, kterou musel s Lisou probrat. Přestože včerejší noc byla nakonec více než příjemná, a on nechtěl kazit pohodovou atmosféru, kterou mezi sebou měli, bylo nutné si s Lisou pohovořit na poměrně citlivé téma ještě dnes. Objednal proto u Duffyho čaj a počkal, než se Abbolison vrátí převlečená ze své ložnice.

„Myslím, že by bylo vhodné, abychom navázali na náš včerejší rozhovor," začal s podmračeným výrazem. Ten však byl u něj tak běžný, že už to snad Abbolison ani nevnímala. Upíjela čaj, který se jí podařilo uchránit od cukru a mléka, a čekala na to, co jí chtěl Severus vlastně sdělit.

„Tvůj včerejší oděv byl naprosto nevhodný. Strhával na sebe negativní pozornost. To ale není tvůj jediný přestupek proti zdejší kouzelnické společnosti." Naštvaně si odhrnul spadlé prameny černých vlasů z obličeje. 

„Chováš se, jako bys stále žila na Ponteneru, ale tady je situace jiná!" proti své vůli trochu zvýšil hlas. „Neorientuješ se v rozdělení společnosti, nebereš v úvahu krevní statusy, ani to, jak se prezentovat na veřejnosti. Vřele doporučuji, aby sis přečetla tyto knihy," zavrčel rozmrzele. Odlevitoval na konferenční stolek vedle Abbolison dva tlusté svazky, které měkce přistály na sobě. Na přebalech stálo Dějiny čar a kouzel a na druhém Bradavické dějiny. Takhle tlusté knihy od práv nečetla a neměla chuť s tím začínat. Nejspíš si její výraz vyložil správně, protože nespokojeně zkřivil tvář.

„Samozřejmě, pokud je pod tvou úroveň se sebevzdělávat, je možné požádat o pomoc. Předpokládám, že mě bys neposlouchala, ani kdybych se na hlavu postavil, proto se zeptám svého kolegy profesora Kratiknota na jeho názor. Třeba by měl jednou za čas možnost, se ti na chvíli věnovat." Nadechla se, aby protestovala, ale Severus se k ní nahnul nebezpečně blízko, až je dělilo posledních pár centimetrů.

„Nechci slyšet žádné protesty! Včera jsme byli nebezpečně blízko pořádnému maléru. Nenechám roky těžké práce přijít vniveč kvůli tvým rozmarům," zavrčel tiše, ale důrazně. Jeho hluboký podmanivý hlas jí donutil zavřít ústa a přikývnout. Pořád ještě si nezvykla, jakou má nad ní moc, když s ní mluvil. Po jejím tichém přitakání se zvednul a odešel do svého laboratorního království.

Zůstala sedět na jejich nepohodlném gauči, aby mohla přemítat nad tím, co jí řekl. Severus měl v některých bodech pravdu. Nebyla už na Ponteneru, zde jí nechránilo její jméno a barva vlasů. V této zemi působila nanejvýš nebezpečná organizace v čele s šílencem. Včera si na vlastní kůži mohla zakusit, jací lidé ho následují. To jí přivedlo ke vzpomínce na ty tři odporná zvířata, co se jí včera chtěla dostat do kalhotek. Malfoy, Nott a Hilgard.

V zamyšlení si přejížděl palcem pravé ruky přes rty. Tihle Smrtijedi udělali obrovskou chybu. Chtěli znásilnit sirénu. Být to za jiných okolností, nevyvázli by živí. Sirény se svým hlasem uměly ubránit, když byly v ohrožení. O sebe se nebála ani v nejmenším, ale pokud by se včera něco pokazilo, mohlo to ovlivnit Severusovu pozici špeha pro Řád, což by byla fatální záležitost.

Nebyla tak hloupá, jak si o ní její Fatum Magnus myslel. Pouze s ním nesouhlasila v tom, že by její neznalost britské společnosti byla tak závažným problémem. Nicméně tohle mohla řešit později. Teď chtěla pomalu začít připravovat pomstu. Situace si definitivně zasloužila vendetu. Krutou a sladkou, která zaboří ty nechutné grázly do bláta a už nikdy je nenechá se očistit. Bude to pravděpodobně trvat dlouho a bude to vyžadovat přípravy, ale nakonec se dočká toho, že uvidí v očích těch tří prosbu o milost. 

S velmi pomstychtivým výrazem ve tváři se natáhla po nesmyslně objemném díle Bradavických dějin.