Večer posledního dne roku, se manželé Snapeovi přemístili před zdobně kovanou bránu, chránící cestu k Malfoy Manor. Severus přiložil pozvánku k hlavě hada, obtočeného kolem jednoho ze sloupků brány, aby byli vpuštěni dovnitř. Majitelé zámečku se po generace snažili o ohromující první dojem pro všechny hosty, kteří se kdy blížili k jejich domovu. Architekt, který tenkrát poprvé dostal stavbu na starost musel slyšet jasné zadání: 'Ať je to pompézní a všem to ukáže, kolik zlata máme!' Nutno říct, že to splnil na Vynikající.

Vnitřní výzdoba byla neméně okázalá. Už ve vchodové hale měl Severus co dělat, aby neprotočil oči nad vší tou výzdobou, o kterou se Narcisa postarala. Stočil pohled k siréně vedle sebe. Jeho vlastní žena byla od jejich příchodu podezřele potichu.

„Doporučuji, abys dnes večer potlačila celou svou osobnost a snažila se nevyčnívat. Vím, že to bude nepřekonatelný problém, ale jeden může doufat v zázraky," zašeptal do jejího ucha, aby si byl jistý, že je nikdo jiný neslyší. „Jsi děsný," opáčila a z hábitu mu smetla neviditelné smítko. „V to doufám. Každý den to pečlivě trénuji," odvětil. Proti své vůli se zachichotala.

Pomohl jí z teplého kabátu, který měla přes své večerní šaty. V momentě kdy poodkryl, co se pod kabátem skrývá, věděl, že jeho žena nemá šanci dodržet to, co po ní jen před pár vteřinami chtěl. S tím, co měla na sobě za róbu, nebyla šance, že by na sebe mohla nestrhávat pozornost. Na zádech neměla vůbec žádnou látku, celá záda až k bedrům chyběla. Ještě tak o dva centimetry více a vlastně si ty šaty nemusela brát vůbec. Látka, která jí alespoň zepředu zakrývala, byla černá, pošitá aplikacemi a korálky v oranžové barvě, které k černé látce základu tvořily nápaditý kontrast.

Vzteky mu začal cukat koutek levého oka. Byl naštvaný na ní, ale i na sebe, že její oděv nezkontroloval doma před odchodem. „Co se ti nelíbí?" zavrčela na něj nepříjemně. Očekávala spíše komplimenty, ale Severus se opět tvářil, jako by ho kopla do břicha. „Za tyhle šaty by mě na Ponteneru obdivovali, v Itálii by mi tleskali, ve Francii by se mi klaněli...," „A v Anglii tě pomluví!" skočil jí neurvale do řeči.

„Tohle není ledajaká společnost, tohle jsou nejvýše postavení kouzelníci a čarodějky v Anglii. A většina z nich jsou Smrtijedi. Zatraceně nebezpeční vrazi! Tak se vzpamatuj!" zasyčel na ní tak potichu, jak jen mohl. Z jeho tónu jí přeběhl mráz po holých zádech. Její Fatum Magnus byl nadmíru vytočený. Jeho hlas se jí zarýval do uší, nutil jí se přikrčit. „Teď už s tím nic neuděláme, ale zkus – se – ovládat," odsekal autoritativně, než jí nabídl rámě. S pokorným přikývnutím se do něj zavěsila.

U vchodu do velkého tanečního sálu stáli jejich hostitelé, kteří osobně vítali všechny nově příchozí hosty. Čarodějka, atraktivní blondýna s modrýma očima se povýšeně usmívala, zatímco každému čaroději nabízela ruku k polibku. Na sobě měla dlouhé, úzké, ocelově šedé šaty na jedno rameno, protkané stříbrnou nití, ladící s hábitem jejího manžela. Podle Abbolisonina vkusu velmi nudné na to, že šlo o hostitelku. Vedle ní stál vysoký kouzelník s vlasy o jeden až dva odstíny světlejší, než měla jeho žena. Všechny vítal se slizkým úsměvem a chladným, vypočítavým pohledem v šedých očích.

Nejinak tomu bylo, i když k nim přistoupili manželé Snapeovi. „Severusi, drahý příteli, jsme poctěni, že jsi dnes přišel a přivedl si s sebou svou rozkošnou novomanželku," pravil, když si s lektvaristou potřásal rukou. Díval se na Abbolison s pohledem dravce odhadující kořist. „Luciusi, Narcisso, dovolte mi, abych vám představil svou manželku Abbolison," představil jí Severus. Došlo ke zdlouhavému a společensky bezpodmínečně nutnému seznámení. Nikoliv poprvé Abbolison napadlo, jak moc si Angličané potrpí na zbytečné formálnosti.

Když byli konečně propuštěni do sálu, zamířili si to do co nejvzdálenějšího koutu. Severus držel ochranitelsky pravou ruku na jejím boku, takže alespoň částečně svým hábitem zakrýval její záda, když procházeli sálem, nicméně mu bylo jasné, že se jedná pouze o dočasné opatření. Jakmile se začne tančit, půjde z náruče do náruče a zkáze již nikdo nezabrání.

U stropu levitující světla plála, atmosféru radostného očekávání z příchodu dalšího roku podtrhávala nevtíravá hudba. Ta taneční měla spustit až za pár minut. Muži a ženy se zdravili, popíjeli a konverzovali v malých hloučcích. Sešla se tu dnes všechna společenská smetánka, ale především prakticky celý vnitřní kruh Pána zla. Jenom Červíček z pochopitelných důvodů chyběl. Postupně se za nimi všichni jeho kolegové, zastavili, aby se představili nové paní Snapeové.

Ačkoliv ji Severus podceňoval, Abbolison nebyla hloupá. Věděla, v jaké společnosti se nachází, a byla připravena rozehrát vysokou hru. Měla oči otevřené, mapovala vše kolem sebe, a zapojovala svůj dar na maximum, zatímco popíjela šumivé šampaňské z vysoké sklenice. Zde, mezi touto cháskou platilo, že přežijí jen ti nejsilnější. Slabé kusy byly bez prodlení odstraněny. Bylo nutné zachovat si před Smrtijedy tvář. A pokud mohla Severusovi zabezpečit ještě výhodnější společenské postavení, byla veřejná demonstrace její čisté krve a rodinného bohatství prvotřídní zbraní. Proto se na všechny sladce a pokorně usmívala, mluvila o své čistokrevné rodině ve Francii a Itálii, hrajíc novomanželku smířenou s osudem dohodnutého sňatku.

Jak moc bylo do očí bijící, že kouzelnická Británie nebyla Pontenero! Viděla to v každém gestu, v každé pronesené větě. To, jak na ni muži koukali, jakým způsobem mluvili na své vlastní ženy, jaké komentáře mimoděk pronášeli. V této zemi byl tvrdý patriarchát a muž byl vládce. Pro všechny tady byla poslušnou ženuškou, výstavním klenotem, chovnou klisnou. Celé to bylo jedno velké divadlo, jak dát světu najevo, že se Severus Snape výhodně oženil. Nyní z něj byl nejen velmi bohatý muž, ale také šlechtic spřízněn s několika významnými evropskými rody.

Musela uznat, že se hostitelka opravdu zasnažila, aby byl dnešní večer perfektní. Výzdoba byla laděna do kombinace ocelové šedé, kterou zvolili hostitelé pro svůj oděv a výrazné barvy burgundy, která vše decentně podtrhávala. Když se ozvaly tóny klavíru, zvoucí tanečníky na parket, Severus jí nabídl rámě a vyvedl ze zapadlého úkrytu více do sálu. 

První tanec byl valčík. Překvapilo ji, jak dobře uměl Severus tančit. Považovala jej za někoho, kdo takovými záležitostmi spíše pohrdal, než aby je bravurně ovládl. Jenže její manžel by jako vždy jedno velké překvapení. Vedl ji sálem v pevném držení, ruku přesně na její lopatce. Kroužili sálem, kývali na pozdrav párům, které míjeli. 

„Vedeš si přijatelně. Jsem si jist, že jako další tě přijde o tanec požádat hostitel, tak si dávej obzvláště velký pozor," zašeptal jí nenápadně, když jí otáčel v rychlé spině doleva. Něco v jeho hlasu ji donutilo zbystřit. Z toho, co poznala díky své magii, si dala dohromady, že má s Luciusem Malfoyem velmi komplikovaný vztah. Staré přátelství, ohromné neshody, nedůvěra, zášť...Otřásla se nad tím, co všechno mezi těmi dvěma bylo. Muzika dohrála. Jen co se zastavili, už u nich zmíněný blondýn stál. Sama se v duchu zasmála pomyšlení, že se možná měl Severus více věnovat věštění, než lektvarům, protože má pro vykládání budoucnosti talent. 

„Severusi, jistě mi dopřeješ tu radost, že bych směl požádat o tanec svou dámou?" Neznělo to příliš jako otázka. „Samozřejmě, Luciusi, jen mi ji pak zase vrať," ušklíbl se Severus. Jako správná panička bez mozku se jeho poznámce nahlas zachichotala.

Nechtělo se jí s tím mužem zůstávat bez Severuse, ale nedalo se nic dělat. Hudba se rozezněla, tentokrát v rytmu waltzu. Začínala stejně jako její Vyvolený litovat, že si vzala právě tyto šaty. Pan Malfoy jí nenápadně přejížděl rukou přes nahou pokožku zad nahoru a dolu. Umně jí prováděl sálem. Zdálo se fascinující, že se celou dobu dokázali držet přesně na nejvzdálenějším bodě od jeho manželky, která tančila s nějakým tlustým hromotlukem, který se jí ještě nestačil představit. 

„Se Severusem se známe již mnoho a mnoho let," poznamenal Lucius jakoby mimochodem. Zdvořile povytáhla obočí, předstírajíc překvapení. „Ano, je tomu tak. Studovali jsme spolu v Bradavicích a stali se dobrými přáteli. Věděla jste, že je kmotrem mého jediného syna Draca?" Abbolison přitakala. Tuto informaci věděla, Severus jí o Dracovi řekl na Ponteneru, když si udělali seznamovací piknik na louce. Jakoby to byla celá věčnost, kdy seděli v trávě, povídali si...

„Myslím, že v tom případě je na místě, abychom si tykali. Bylo by nevhodné si tykat s novou kmotrou mého drahého syna," pokračoval úlisně. Jeho ruka na jejích zádech byla opět v pohybu. „Máte nejspíš pravdu, říkejte mi tedy Abbolison." Úsměv se mu rozšířil. Schválně si počkala na jeho další slova, aby mohla začít s důkladným napojením magie. Jestli si někdo zasloužil prolustrovat, byl to tenhle chlap. „Jsem tak rád, že se Severus konečně oženil. Už jsme se o něj všichni začínali obávat."

To, co magií hlasu slyšela, jí vyrazilo dech. Plnou vahou na ni dopadl fakt, že si ji k sobě tiskne nebezpečný Smrtijed. Zvykla si na přítomnost ošklivého cejchu na Severusově předloktí, že se jí podařilo potlačit to, co znamení Zla ve skutečnosti představuje. A jací jsou ti, jenž ho s hrdostí nosí. Tolik zkažených myšlenek, těžko potlačované touhy, agrese a potřeby dokázat si, že je něco víc u jediného člověka... 

Slyšela, co si o ní myslel, jak jí viděl. Jako sexuální hračku, kterou by nejraději svázal, ošukal a hodil použitou Severusovi k nohám. Kamarádství těch dvou bylo tak spálené, že už i ten popel, co po nich zbyl, byl dávno rozfoukán do všech koutů světa, do zapomnění.

Otřásla se a zaškobrtla. Byla by upadla, ale Lucius si ji přitáhl blíž k sobě. „Opatrně, Abbolison, ať si neublížíš," zapředl jí do ucha. Málem se jí kolena podlomila podruhé. Nejraději by ho kolenem nakopla tak, aby už nikdy nepomyslel na žádnou z těch prasáren, co se mu teď honilo v hlavě. Jenže to nemohla udělat, Severus na ni spoléhal.

Otočila se, aby ho pohledem vyhledala v davu. Stál ve společnosti dvou dalších mužů, jeden z nich se jí dnes již představil jako lord Nott. Popíjeli alkohol, podle sklenic a barvy tekutiny něco výrazně silnějšího než pouhé skřítčí víno. Zbytek tance přežila jen s velkým sebezapřením.

Naneštěstí byla dnes nadmíru populární, a musela tančit snad s každým mužem v sále. Její muž se nenamáhal účastnit tanečního reje, kromě jediného společensky vynuceného tance s Narcissou, a dál popíjel s několika dalšími muži ve svém zapadlém koutě.

Blížila se půlnoc, když oznámili dámskou volenku. Chtěla jít za Severusem a donutit ho vyslechnout si její nářky a nadávky, když jí zrak padl na hubeného mladíka se světle blonďatými vlasy a šedýma očima, které ten večer už jednou viděla. Její vyvdaný kmotřenec postával s několika dalšími dívkami a chlapci u jednoho konce švédského stolu s draze vypadajícím jídlem, a tvářil se jako každý jiný puberťák, kterého jeho rodiče donutili se zúčastnit společenské akce dospěláků. Nějaká dívka s černými, na krátko sestříhanými vlasy se ho pokoušela odtáhnout na parket, on se na ní ale jen nespokojeně mračil. Rázným krokem vyrazila k nim.

„Dobrý večer," oslovila skupinku před sebou, dívala se však na Draca. Toužila se dozvědět, co za klenot to mají se Severusem pod křídly. Studenti na ni zírali jako na zjevení. Jednomu z mladíků vypadla z otevřené pusy oliva. Mladý pan Malfoy se více narovnal, ve tváři vynucený úsměv. 

„Dobrý večer i vám, madam Snapeová," pozdravil zdvořile. Jako o překot se k němu přidali i ostatní. „Pane Malfoy, je dámská volenka. Smím vás požádat o tanec?" Dívka držící Draca za rukáv se pokusila protestovat, ale mladý aristokrat se jí okamžitě vytrhl. „Samozřejmě, bude mi ctí," řekl a nabídl jí rámě jako dobře vychovaný gentleman.

Vzal jí do naučeného tanečního držení a počkali, až spustí hladké tóny blues.

„Ještě jsme nebyli formálně představeni, ale doufala jsem, že bychom si mohli tykat. Koneckonců, vzala jsem si vašeho kmotra," nadnesla Abbolison. Ušklíbl se a podtočil ji pod rukou. „Samozřejmě, nemám nic proti." Zatím se jí mladý lord poměrně zamlouval. Povýšený, tak, jak ho vychovávali, ale se špetkou osobité drzosti. 

„To mám radost. Doufala jsem, že se lépe poznáme. Severusovi na tobě záleží," podotkla. Stočil pohled k místu, kde tušil svého kmotra. „Severus umí být...bezva," připustil váhavě. Čistota tohoto prohlášení, a vřelý cit, který ke svému kmotrovi Draco choval, Abbolison nesmírně potěšili. Byla to první dobrá věc, která se za celý večer stala. „Já vím," řekla. Použila magii hlasu, aby cítil sílu jejího přesvědčení. Nemohl vědět, o co jde, jen poznal, jak upřímně s ním souhlasí. Vyměnili si úsměv, jako nějaké malé tajemství, o kterém vědí jenom oni dva. Po tanci ji doprovodil k Severusovi.

„Severusi, měl jsem tu čest tančit se svou novou kmotrou. Musím říct, že máš dobrý vkus," pochválil ji Draco, když dorazili ke skupině mužů, jenž Severuse obklopovala. Alkoholem notně posilnění kouzelníci se rozesmáli, včetně osloveného černovlasého muže. Šklebil se a díval se na svou manželku stejně, jako všichni ostatní. Jako na trofej, kterou skolil při posledním honu. Kolik už toho sakra vypil?

„Děkuji, Draco, to je od tebe velmi milé," usmála se sladce. Chtěla ještě něco dodat, když se slova ujal vysoký šlachovitý kouzelník stojící po Severusově levici. Lord Nott, pokud si dobře pamatovala. Nešlo absolutně o to, co říkal, ale na co v tu chvíli myslel. Pokud někdo myslel přímo na sirénu, bylo pro ni snadné si dané myšlenky přečíst. O dost snazší, než když myslel na něco jiného, nesouvisejícího. Tenhle chlap, s krátkými vlasy barvy myší hnědi, s bledýma modrýma očima, jí ve své mysli odkryl odporný plán, který měl spolu se dvěma dalšími Smrtijedy na dnešní večer. Krev jí ztuhla v žilách z toho, co v jeho zvrácené mysli objevila.