V hlavní Bradavické sborovně bylo narváno. Na seznámení s novomanželkou nevrlého profesora lektvarů dorazili úplně všichni zaměstnanci a jejich drahé polovičky přebývající na hradě. Štěbetali o největší novince tohoto školního roku. Škola měla drb století – věčně chladný profesor Snape se oženil! Nikdo včetně učitelů tomu nechtěl zpočátku věřit. Obecně to bylo považováno za velmi dobrý vtip. Ale poté, co sám osobně Severus vše potvrdil profesorce Umbridgeové, museli všichni přijmout fakt, že se o žert nejedná. Nebylo tedy divu, že každého zajímala ta, která stráví zbytek života po boku jejich kolegy.

Abbolison se Severusem vstoupili do přehřáté místnosti v těsném závěsu za ředitelem. Bylo tam nedýchatelno. Na malém prostoru se mačkalo příliš mnoho zvědavců. Ale jak by taky ne?

Severus všechny sjel znechuceným pohledem. Kolem příjezdu jeho ženy byl příliš velký povyk. A to měla ještě předstoupit před studenty, než začne slavnostní večeře na počest novomanželů. Pohrdal tímto zvykem oslavovat veřejně s žactvem nový manželský svazek jejich učitelů. Vždyť škola neměla nic společného s osobním životem pedagogů, tak proč ten humbuk? Nicméně výjimku od ředitele nedostali (jaký šok), takže slavnostní večeře s příchodem se konat musela.

Abbolison na sobě na její poměry velmi střídmý kouzelnický hábit světle modré barvy s úzkými proužky fialové barvy, jenž podtrhoval její barvu vlasů, ale nestrhával na sebe pozornost. Věděla, že bude v záři světel tak jako tak, navíc se měla v plánu převléci před tím, než předstoupí před zbytek školy. Rozdávala kolem sebe úsměvy, potřásala si se všemi rukou. Nahlas se zapřísahala, že se pokusí zapamatovat si všechna jména co nejdříve a žádala o shovívavost v příštích týdnech a měsících, čemuž se kolektiv s ochotou zasmál. Byla prostě okouzlující.

Severus nepovažoval za nutné doprovázet svou ženu při seznamování se všemi těmi lidmi. On je již znal a Abbolison si naprosto vystačila sama. Než se mu však podařilo nenápadně ukrýt do svého oblíbeného koutu, vystoupil do popředí růžový skvost.

Slaďoučký neupřímný úsměv hyzdil její tvář, zatímco potřásala Abbolison rukou. Abbolison zapojila svou magii, jen tak pro zajímavost. Tato žena ji velmi zaujala. „Má drahá, gratuluji vám k vašemu sňatku. Jsem vrchní vyšetřovatelka Ministerstva kouzel a profesorka Obrany proti černé magii - Dolores Umbridgeová. Jsem nesmírně potěšena, že došlo k tak radostné události, přestože zmizení profesora Snapea, kvůli vašemu uzavření manželství, mne mírně řečeno znepokojilo. Doufám, že v budoucnu budeme mít mnoho příležitostí k navázání přátelských vztahů, má drahá," švitořila. 

Neupřímná, prospěchářská, zlomyslná. Chce si udržet dobré vztahy s honorací. Došlo jí, že je Severus dědičný lord, který si vzal bohatou ženu, proto s námi chce být zadobře. Snaží se najít způsob, jak nás zlákat, abychom v budoucnu případně veřejně podpořili současného ministra kouzel. Sama měla ze sebe dobrý pocit, co všechno je schopná zjistit, když druhá osoba zbytečně řeční. Byla to velmi užitečná schopnost.

Usmála se více ze široka. „Je mi velkou ctí, profesorko Umbridgeová. Děkuji vám za vaše přívětivá slova. Jistě se budeme vídat i v budoucnu." Dala si velký pozor na to, aby se k ničemu nezavázala. Vídat se v hradu rozhodně budou. Na večeřích, na chodbách, na společenských akcích...Ale nikdy neslíbila, že budou navazovat přátelství, že ne?

Dáma v růžovém si této nuance zřejmě nevšimla, protože se zasmála zvonivým holčičkovským hláskem, než se obrátila na Severuse. „Profesore Snape, potřebuji s vámi hovořit. Stále jsme nevyřešili několik záležitostí, a taktéž potřebuji podepsat několik dokumentů. Vaše žena je zde v dobrých rukách, jistě nás na pár minutek omluví," zavelela. 

Severus neměl v úmyslu nechávat Abbolison samotnou v přítomnosti pro ni naprosto cizích lidí, kteří lační po detailech jejich soukromého života. „Pokud jste si nevšimla, vážená kolegyně, právě jsme s mou ženou dorazili." Koutkem oka zahlédl téměř neznatelné pokývání hlavou od ředitele. Mučednicky si povzdechl a plynule navázal na svou původní větu. „Ocenil bych proto, aby bylo naše dnešní jednání zkráceno na minimum," zavrčel nevraživě. 

Umbridgeová si z jeho tónu nic nedělala, možná si jeho zlobu dokonce užívala. „Jistěže!" Prošla rychlým krokem kolem něj, čímž mu dala jasně najevo, aby ji následoval. Stihl ještě vyslat varovný pohled ke své ženě, ale ta mu nevěnovala pražádnou pozornost, protože jí právě z ruky četla bláznivá Trelawneyová při vřelém seznamování. S dalším, již tišším povzdechnutím odešel za ropuchou.

Abbolison se po chvíli podařilo vymanit z pevného stisku věštkyně. Byla usazena do jednoho z velmi pohodlných křesílek přímo u krbu, kde jí byl nabídnut čaj a sušenky. Poté následovaly obligátní otázky na jejich seznámení a svatbu. „Naše manželství bylo dohodnuté. Můj otec, lord de Braux, se osobně angažoval v této záležitosti. Rod Princů se zdál být vhodným pro udržení kouzelnické linie, navíc má stejný záměr. Rod potřebuje od svého dědice následníka. V tomto ohledu bylo vše velmi prosté," usmála se, odříkávajíc jejich dohodnutou smyšlenku.

„To je především v zahraničí vcelku obvyklá záležitost," prohlásil profesor Kratiknot. V kouzelnickém světě bylo normální mít domluvené manželství. To domlouvali členové rodiny na základě oboustranné výhodnosti. Bylo to racionální rozhodnutí dospělých lidí.

„A osud vám ze všech kouzelníků na světě přiřkl zrovna Severuse," mlaskla McGonagallová. Ani nevěděla, jak doslovnou má pravdu. Abbolison se nechápavě zamračila. „Co tím myslíte?" Starší profesorka si až teď uvědomila delikátnost situace. Několik členů profesorského sboru si neklidně poposedlo. „Nuže..." rukou naznačila neurčité gesto, které snad mělo něco vysvětlovat. Pokusila se pohledem vyzvat své kolegy, aby jí pomohli vysvětlit jádro věci. Zamračení mladé čarodějky se pouze prohloubilo. „Řekněme, že Severus není tak úplně typ na ženění. Je uštěpačný, sarkastický a...mnoho dalšího. Mohla jste být provdána za někoho...milejšího."

„Profesorko McGonagallová...," nadechla se Lisa, ale hned byla přerušena. „Minervo," upozornila ji starší čarodějka. Abbolison pokývala hlavou, že chápe a odložila na konferenční stolek svůj šálek s čajem. Více se opřela do svého křesla, než si přehodila pravou nohu přes levou. Nemyslí to zle, jen je upřímná...ale i tak mě takové řeči vytáčí. „Minervo, myslím, že jste nepochopila, jak moc jsem s volbou Severuse spokojená." Povytažené obočí dalo vědět, jak moc byla tato odpověď překvapující. Ve sborovně by byl slyšet i špendlík dopadající na zem.

„Severus je vzdělaný, inteligentní, v přiměřeném věku a dobrém společenském postavení. Mám mnoho důvodů si ho vážit a upřímně, osobně víc k budování pevného manželského svazku nepotřebuji. Zda je nebo není Severus „typ na ženění", jak jste to nazvala, je tedy naprosto irelevantní."

Profesorka Přeměňování si nervózně poupravila brýle na nose. „Samozřejmě, máte naprostou pravdu. Nechtěla jsem se vás nijak dotknout," bránila se.

Po tomto incidentu se začali raději učitelé bavit mezi sebou, protože chtěli ignorovat trapnou atmosféru. Hovořili především o nových nařízeních, ale také o studentech, kteří je porušují, a možných trestech, které budou na provinilce použity. Abbolison seděla zamyšleně v křesle a ucucávala něco, o čem tvrdili, že je to čaj, ale bylo to plné cukru a mléka.

Myslela na svého manžela a na dojem, který v ostatních lidech vyvolává. Copak žádného z jeho kolegů nenapadlo, že není jenom mrzutý a sarkastický? Že je v něm něco víc? To neoceňovali jeho inteligenci, přehled o svém oboru, loajalitu ke škole? Neviděli, jak se mu rozzářily oči, když jej něco zaujalo? Nikdo z nich se zdá se nepokusil pátrat příliš hluboko v osobnosti Severuse Snapea. Ale možná je Severus ani nepustil - přiznala si sama sobě. Přesto cítila vztek, navíc spojený s ochranářským instinktem. Nejraději by vstala a vykřičela do celého světa, že její manžel není jen nerudný mizera, ale sama dobře věděla, že poslední kdo by takové gesto ocenil, by byl Severus sám.

--------------------------------

Kvůli slavnostnímu nástupu Abbolison před studenty byl Severus více než nervózní. Naposledy takovou podívanou Bradavice zažily před devíti lety, kdy se vdala Batsheeda Babblingová, profesorka Starodávných run, takže žádný z přítomných studentů přesně nevěděl, o co se jedná. Protože se jednalo o výjimečnou událost, měli studenti na sobě své nejlepší uniformy, včetně černých čapek.

V této chvíli si Severus přál být téměř kdekoliv jinde. Rád na sebe strhával pozornost pouze v případě, že mohl předvést své znalosti lektvarů a černé magie, nebo v rámci podpoření své autority pomocí povyšování se nad studenty. Od seznámení s Abbolison na něj naneštěstí bylo upřeno příliš mnoho pozornosti naprosto jiného druhu, toho společenského.

Zmijozelská kolej byla dnes netypicky nejhlasitější. Vzrušeně si mezi sebou mumlali, natahovali se jeden k druhému, aby lépe slyšeli a sdělovali si své poznatky. Mezi členy své koleje vyhledal pohledem svého kmotřence. Seděl na svém místě, záda narovnaná, na tváři výraz boha pomsty. Oči tolik podobné Luciusovým, na něj sršely blesky. Stále mu neodpustil, že se o jeho svatbě dozvěděl od cizích lidí a ne přímo od něj. Pokusil se situaci zachránit, ale tvrdě narazil.

Včera večer pozval Draca do svého bytu na čaj a trochu konverzace. Jenže Draco byl více než uražený. Nenechal si namluvit, že se Severus ženil náhle a námluvy netrvaly nijak zvlášť dlouho. Už to, že mu Severus neřekl o jednání o sňatku (které se ve skutečnosti nikdy nestalo), bylo dostatečným důvodem k zlosti. Takže teď bojoval se vzpurnou novomanželkou, která ohrnovala nos nad jeho útulným příbytkem, i s navztekaným kmotřencem, který se více než kdy dřív choval jako obyčejný puberťák.

Albus ho gestem vyzval, aby si šel stoupnout před učitelský stůl, kde měl přivítat Abbolison, až projde hlavní uličkou až dopředu k němu. Sám povstal a nahlas si odkašlal, aby získal pozornost davu. Šum ve velké síni rázem utichl. Téměř čtyři stovky čepiček se k němu obrátilo s očekáváním. „Drazí studenti! Jak už jste jistě mnozí slyšeli, v životě našeho drahého profesora Snapea došlo k velké změně. Rozhodl se vstoupit do svátosti manželské. Dnes jsme se tu sešli k oslavě této báječné události. Nyní bych vám rád představil madam Abbolison Snapeovou."

Zatímco se otvíraly těžké dvoukřídlé dveře, rozezněla se hudba. To byla novinka. Když naposled přicházel pan Babbling, žádná hudba nehrála. Abbolison musela mít opět něco extra. Přimhouřil oči, nasadil důstojný výraz, který se podle jeho názoru k takové události hodil. Tóny byly rychlé, razantní a skvěle doplňovaly Lisin krok, když vcházela do Velké síně. Severus už ani nebyl příliš překvapený, že se před slavností stihla převléci. Měla na sobě bílé šaty s tříčtvrtečními rukávy a véčkovým výstřihem, na kterých jiskřily drobné perličky. Modrofialové vlasy si sepjala na týlu hlavy, takže měla odhalený krk. Vynikly tak dlouhé náušnice s perlou na konci, které si vzala jako doplněk.

Při pohledu na pokleslé čelisti studentů, když se nesla uličkou směrem k němu, se Severus neubránil úplně nepatrnému pocitu pýchy. Určitě čekali nějakou čarodějnici, která by jako jediná byla ochotná o něj opřít své koště. Místo toho sem vplula Abbolison, která si dala na svém vzhledu jako vždy perfektně záležet.

Navzdory tomu, že hluboce pohrdal těmi, kteří se starali o svůj vzhled, dospěl nyní k poznání, že si vzal pravděpodobně tu nejmarnivější čarodějku na světě. Mohla by od vteřiny soutěžit dokonce i se sebestředným Lockhartem. A ten byl v tomto ohledu soupeřem, kterého nebylo možné podceňovat.

Na tváři měla velký rozzářený úsměv, oči nespustila za celou dobu z něj. Nevšímala si ohromených studentů, poletujících svící osvětlujících sál, vysokého očarovaného stropu, který byl přesnou kopií oblohy venku nad hradem. Dívala se jenom na něj. Čím víc se přibližovala, mohl si všimnout, že téměř neznatelně pohybuje rty. Nebylo to kouzlo, které použila pro své entrée, ona sama použila svou magii sirén. Když byla za polovinou cesty přes Velkou síň, začaly její šaty od lemu šatů měnit barvu. S každým krokem se čím dál tím výše plazila zmijozelská zelená, a obarvovala každý kousek látky. Zmijozel propadl v jásot, pro svou kolej tak netypický. Studenti koleje hada povstali a tleskali nové manželce hlavy jejich koleje.

Dospěla až k němu a chytila jeho ruce do svých. „Já prostě miluju přeměňování," zašeptala potutelně. Věnoval jí drobné pousmání a odvedl ji na jejich přidělená místa u stolu. Hostina mohla začít. Sál vybuchl v kakofonii hlasů. Studenti mluvili jeden přes druhého, navzájem si sdělovali dojmy z madam Snapeové. Pohled na nebelvírský stůl dával Severusově egu solidní pocit zadostiučinění. Ronald Weasley poulil na Abbolison oči tak intenzivně, že by se jeden mohl bát i o jeho zdraví.

„Musím uznat, že barva tvých šatů byla více než vhodně zvolena," utrousil blahosklonně směrem k Abbolison, když sobě i jí naléval do připravených pohárů bílé víno. „Děkuji," opáčila vřele. Nastal výjimečný okamžik souladu.