Včerejší návrat profesora lektvarů byl hlavním tématem k diskusi v Komnatě nejvyšší potřeby, kde se scházela Brumbálova armáda. Bylo zde mnoho nových členů, protože Harry přizval všechny účastníky Pontenerské mise, jak to mezi sebou tajně nazývali. Pokud je považoval za důvěryhodné samotný Brumbál, nebylo co řešit. Dokonce i Patrik Bones pokaždé dorazil, přestože s ním valná část BA stále nemluvila. Nicméně členkou byla i jeho přátelská sestra Susan a sám Harry se za něj zaručil, takže zbytek skupiny po prvním setkání přestal veřejně reptat.

Susan byla v sedmém nebi, že může trávit čas se svým starším bratrem. Mezikolejní vztahy jí neumožňovaly, aby se s ním vídala tak často, jak by chtěla, proto s ním tvořila pár na všechna cvičení ve dvojicích, šťastná jako blecha.

Všichni si špitali o tom, kde se Sklepní netopýr asi celé ty dny schovával. Na přetřes opět přišly konspirační teorie o tom, jak musel navštívit svůj upírský klan a podobné skvosty. Není snad nutné zmiňovat, že ačkoliv byl Ronald Weasley na rozdíl od většiny BA plně informován, rád se připojil ke skupině, která probírala všechny možné i nemožné varianty tohoto příběhu. Vysloužil si za to Hermionino znechucené odfrknutí a mírně vyčítavý výraz od dvojčat.

Nicméně nebyly potřeba jen fámy, aby bylo o čem mluvit. Navrátivší profesor řádil jako černá ruka. Prvňáky donutil celou učebnu vycídit od stropu až po podlahu, protože kvůli své absenci neměl k dispozici nikoho na školní trest. Každá třída s ním psala test na témata, která měli probírat v době jeho nepřítomnosti s tím, že samostudium bylo umění vynalezeno již před staletími, tak by ho dnes už měli všichni studenti perfektně ovládat. Strhl tolik bodů, že kouzelná počitadla u Velké síně plakala nad tou ztrátou. Prostě a jednoduše svatba neudělala z profesora Snapea milou, rozjásanou a spokojenou osobu, jak by snad někdo (pravděpodobně Mrzimor), mohl doufat.

Harry zatleskal, aby na sebe strhl pozornost skupiny. „Dnes si budeme opakovat kouzlo Flipendo. Každý z vás se ho už učil na Kouzelných formulích ve druhém ročníku. Je velmi podobné zaklínadlu Depulso, také s jeho pomocí od sebe odrážíme předměty. Jde vlastně o opak kouzla Accio. Nepropadejte panice, že se učíme triviálnosti. V okamžiku, kdy toto kouzlo plně ovládnete, budeme moci přejít k zaklínadlu Flipendo Tria, pomocí kterého od sebe můžete odhodit nepřítele za pomoci malého tornáda. Je to velmi účinné obranné kouzlo, ale musíme jít krok za krokem," instruoval všechny Harry, aby konečně odklonil myšlenky svých spolužáků od Snapea směrem k výuce. Podařilo se mu to. Koho by nezaujala představa použití tornáda na svého protivníka?

Hodina to byla plodná. Komnata jim dala veškeré potřebné pomůcky pro trénink. Dnes to byl ve vzduchu zavěšený pytel, podobný mudlovskému boxovacímu pytli, který si mezi sebou každá dvojice navzájem posílala pomocí kouzla. Všem se do konce setkání povedlo základní Flipendo, takže v příštích hodinách mohli pokročit dále.

Přestože by všichni ještě bývali rádi zůstali a znovu probrali návrat Snapea k pedagogickému sboru, museli se pomalu začít rozcházet kvůli blížící se večerce. Po jednotlivcích nebo malých skupinkách vyráželi pryč z Komnaty do svých kolejí. Harry zůstal jako poslední. Hermiona si potřebovala ještě dojít rychle do knihovny a Ron odešel spolu s dvojčaty. Harry si chtěl ještě znovu vyzkoušet postup kouzla Flipendo Tria, aby se příště neznemožnil. Tolik se do toho zabral, že když opouštěl Komnatu nejvyšší potřeby, zbývalo do večerky posledních pár minut.

Náhoda tomu chtěla, že na konci chodby na své cestě do nebelvírské věže, zahlédl stříbřitě lesklý plášť ředitele.

Než se událo to pozvání na misi, měl Harry pocit, že se mu snad ředitel schválně vyhýbá. Pak ho požádal o ten výlet na Pontenero, takže to byl asi jen hloupý pocit, jenže tento týden si s ním ředitel odmítl promluvit na konci suplované hodiny lektvarů, kde vyráběli máslový ležák bez alkoholu. Na něco se vymluvil a rychle ho i s Ronem a Hermionou vypoklonkoval ze sklepení. Pocit ignorování ze strany ředitele se vrátil.

Teď měl Harry ideální příležitost, zeptat se ho na to, co jej tížilo. Rozběhl se a díky fyzickému tréninku z famfrpálu, doběhl šedovlasého kouzelníka hned v polovině chodby. „Pane řediteli...pane řediteli!" volal. Když už bylo jasné, že profesor Brumbál nemůže nadále studenta ignorovat, aniž by to bylo trapné, otočil se starý mág k Harrymu. „Prosím, pane řediteli, slíbil jsem Ronovi, že se vás na to zeptám," popadal dech. Ředitel se zdál být překvapený, že chce Harry mluvit o svém spolužákovi, ale počkal, až se černovlásek vydýchá a bude pokračovat v rozhovoru. 

„Pane, Rona a vlastně i nás ostatní zajímalo, proč nebyl také pozván na tu misi kvůli spojencům?" zeptal se. Ředitel spojil své ruce za zády a přívětivě se usmál. „Myslel jsem, že to bylo očividné. Na ostrov šli pouze muži, kteří nebyli v současné době v žádném vztahu. Proto pan Weasley jít nemohl."

Harry se zamračil. „To je právě to, co nechápu. Ron s nikým nechodí!" „Že ne?" podivil se s nehranou upřímností Brumbál. „Byl jsem si jist, že se vídá se slečnou Grangerovou. Kdybych si myslel, že tomu tak není, byl by pan Weasley taktéž přizván, stejně jako jeho bratři." Tím ředitel považoval rozhovor za uzavřený, proto vyrazil k odchodu. 

„Pane, počkejte! Je něco, co mohu udělat? Jak se zlepšit? Cítím, že bych mohl dělat víc než teď a upřímně, Obrana proti černé magii je letos extra na nic! Já..." „Všechno má svůj čas, Harry," přerušil ho ředitel, než se stihl příliš rozčílit nad pedagogickými postupy madam Umbridgeové. Nebyl rozčílený, ale bylo to dostatečně rázné na to, aby Harry ve svém stěžování a otázkách nepokračoval. Ředitel se na něj vědoucně podíval přes své půlměsícové brýle. „Myslím, že už tak toho děláš hodně, Harry. A to je záslužné. Dobrou noc."

Cestou do věže Harry přemýšlel, zda to ředitel opravdu myslel tak, že ví o BA a tajně ji schvaluje. O tomhle si rozhodně chtěl promluvit s Ronem a Hermionou. A především se těšil na moment, až jim řekne, proč nebyl Ron přibrán na misi Řádu.

Ředitel Brumbál se místo toho, aby vyrazil směrem do svých soukromých komnat, vydal na místo, kam směřoval, než ho Harry zastavil. Sešel hlavním schodištěm, které dnes výjimečně dobře spolupracovalo dolů, okolo chodby s famfrpálovými trofejemi na nádvoří, kudy se mohl nejkratší cestou dostat dolů k domovu učitele Péče o kouzelné tvory. Z komínu hájenky, která byla jakoby slepená ze dvou menších chalup, stoupal kouř. Ředitel si cestou pečlivě promýšlel, jak vyložit svůj plán, ke kterému se rozhodl.

Zabouchal na dřevěné dveře, a byl Hagridem pozván dovnitř do tepla a útulna jeho příbytku. Druhá pozvaná osoba už tam čekala. Ředitel se usadil vysokého stolu s čerstvě vypraným, ještě nezamazaným ubrusem, než před ním přistál hrnek velikosti kýble s čajem tak silným, že by tím šlo cementovat drolící se zdivo Bradavického hradu. 

„Pánové, jsem potěšen, že jsme se tu mohli sejít. Rád bych s vámi hovořil o dalším postupu v boji proti Vy-víte-komu." Schválně použil toto označení, aby Hagrida zbytečně nerozrušoval. „Díky Severusovi jsme postoupili kupředu ohledně hledání významných spojenců. Stále to ale není dost. Potřebujeme všechny síly, které je možné sehnat, proto bych rád požádal o vaši pomoc, pánové," obrátil se na zbylé přítomné. 

„Vo cokoliv de, my do toho pudem, že jo, Charlie?" zeptal se poloobr svého společníka a poplácal ho po zádech tak silně, až kouzelník spadl z vysoké stoličky na zem. „Samozřejmě, jsme připraveni pomoci," potvrdil Weasley, zatímco si opět sedal a snažil se nenápadně odsunout z dosahu dalšího případného poplácání.

Ředitel se potěšeně usmál. „Spoléhám na vás! Potřebuji především toto – Je nutné, aby se někdo vydal do společenství obrů a nabídl jim spolupráci. Bylo by báječné, aby se přiklonili na naši stranu, ale pokud se tak nestane, je nutné podniknout alespoň nějaké kroky, aby se naopak nepřiklonili na stranu Temna. A k tomuto úkolu není nikdo povolanější, než vy Hagride!" 

Poloobr se nadmul pýchou nad těmito slovy a důvěrou, kterou do něj ředitel vkládal. Byl připraven pomoci, jak jen mohl. „Všecko zvládnu, pane řediteli! Ale kdo tady s vodpuštěním zvostane s těma všema miláčkama, co chovám, když budu tak daleko?" Neměl ani nejmenší starost o to, že ho ředitel posílá na vysoce nebezpečnou misi, měl obavy jen o své magické tvory.

Ředitel ukázal na mlčícího krotitele draků. „Charlie se už před nějakou dobou sám nabídl, že by se chtěl více zapojit do dění v Řádu. Pokud se stane náhradníkem na pozici učitele péče o kouzelné tvory, pak bude všemu nablízku. Navíc nám tím vytrhne trn z paty. Co říkáte, Charlie?"

Charlie už od začátku tušil, kam tento rozhovor směřuje. Byla pravda, že se chtěl více zapojit, také být blíže rodině, aby je mohl chránit. Ale ještě teď si vybavoval vřískot huláka, který od jeho mamky přišel, když se vrátil z Pontenera. Začínal rozumět taťkovi, který si to se svou ženou nechtěl nikdy rozházet. Naštvat matku rodu Weasleyů byla sebevražedná mise. Pokud ale práce v Bradavicích znamenala, že by byl Charlie schopen ji i další členy rodiny lépe ochránit, musel to udělat. Nemohl se schovávat v Rumunsku a čekat, jestli mu Vy-víte-kdo zavraždí všechny milované. Rozhodl se rychle a bez lítosti.