Po krátké ranní mši v chrámu, kde děkovala Bohům za úspěšné splnění Zkoušky a zároveň se modlila za hladký průběh večerních svatebních obřadů, se vydala hledat svého Fatum Magnus. Stále si v duchu opakovala matčina slova ze včerejší noci. On o tom neví! A nikdy se to nedozví... Je v pořádku. Potřebovala především přesvědčit samu sebe, že dnes je nový den, kde může sdílet lásku se svým snoubencem. 

Došla na konec chodby, která vedla k jednomu z několika menších nádvoříček, kudy se dalo dostat dolů do podzámčí. Bokem se opřela o zárubeň dveří. Prsty s dlouhými nehty nalakovanými bezbarvým lakem, poklepávala na dřevo futra. Vychutnávala si pohled před sebou. 

Bylo jí jedno, jak hrozně dnes ráno vypadal. Byl pomačkaný, vlasy měl přeležené na jedné straně a nejspíš trpěl mírnou kocovinou. Stál v kroužku s několika manžely jejích sestřenic. Arnold, Vyvolený sestřenice Lucille, poplácával Severuse po zádech. Nezdálo se, že by to bylo lektvaristovi příjemné, ale také se nijak nebránil. Možná už si zvykl, nebo to alespoň toleroval do té míry, že neprotestoval nahlas. Pravděpodobně zažil bujarou oslavu mužské části ostrovní populace. 

Dívala se na něj a cítila obrovské štěstí, že ho vidí dýchat a ušklíbat se. Byl opravdu tady. Hovořil s ostatními muži, v žilách mu klokotala krev. Její tělo opět začala zachvacovat potřeba dotknout se svého snoubence. Nebylo to stejné jako předevčírem, kdy je k sobě táhla jen sexuální touha. Teď ho chtěla hladit, slyšet jeho hlas, propojit s ním duši. Mít v rukách důkaz, že to v sále byla skutečně jen iluze. 

Farid si jí všiml jako první. Jeho už tak velký úsměv se ještě rozšířil. „Heleďme se, kdo si přišel vyzvednout svého manžílka!" Všichni muži ve skupině se k ní otočili jako na povel. Kontrolovali, čí manželka dorazila, a zda to náhodou není ta jejich. Když uviděli ji, začali se ušklíbat, pískat a volat na Severuse nejrůznější narážky. Ten se na ni díval se směsicí zaujetí a úlevy. Úleva nejspíš pramenila z toho, že ho vysvobodí z téhle pochybné společnosti. 

Pomalým krokem sešla několik schodů na nádvoří. Dala si patřičně záležet na tom, aby její kočíčí chůze byla tak sexy, jak to jen dokázala. Vlnila boky, dvojsmyslně se usmívala, hlavu mírně na stranu, aby mohla sledovat Severuse zpod svých hustých řas. „Severusi," broukla, „mohl bys mi teď věnovat chvíli svého času?" 

Pozvedl jedno obočí. Na okamžik na ni zíral, jako by její otázka ani neprošla do jeho mozku. „Samozřejmě," odpověděl hned, jak se vzpamatoval. 

Na nic nečekala a vyrazila zpět ke schodům, směrem do administrativní části zámku. „Pánové...," kývnul všem na odchodu na pozdrav. 

Cítí úlevu, protože už nebude muset pít. Asi měl také krušnou noc. V duchu se zasmála. Nevěděla o svém snoubenci prakticky nic, ale rozhodně jí nepřipadal jako večírkový typ. Chlapi mu pravděpodobně dali opravdu zabrat.

Počkala na něj nahoře na schodech, dále šli spolu bok po boku. Občas se na něj poočku podívala. Chtěla ho vzít za ruku, proplést své prsty s těmi jeho. Dlouhými, jistě nanejvýš šikovnými, byl přeci jen mistr lektvarů. Zastavila na začátku dlouhé chodby plné stejných dubových dveří. „Moje kancelář," ukázala hned na druhé dveře, počkala, až do nich Severus vstoupí první, načež za nimi potichu zamkla.

Dostali se do prostorné místnosti, kdy vchod byl hned naproti velkému, prostornému pracovnímu stolu, jenž měl zepředu v čele desky vyřezané dvě proti sobě letící wyverny. Stůl byl ze dřeva medově hnědé barvy. Za zády pracovní židle ze stejného materiálu jako stůl, byla do zdi zasazena tři okna. Po levé straně při pohledu do místnosti byl krb, před kterým se nacházely proti sobě dvě sofa krémové barvy, mezi nimi konferenční stolek, na čtyřech nízkých nohách.

V místnosti byly dva obrazy. Severus už z dálky viděl, že se nehýbou, šlo tedy opět o mudlovské umění. Ten po jeho pravici, přímo u vchodu, zobrazoval dvě dívky sedící před domem, který byl porostlý jakousi popínavou rostlinou s růžovými květy. Dívky byly spolu na lavičce, a čichaly ke kyticím z řezaných květin. Jméno v pravém dolním rohu bylo dlouhé a těžko rozluštitelné. Vypadalo jako Zandomeneghi. 

Lektvaristovi začínalo docházet, že dva obrazy významných mudlovských impresionistů už nebude náhoda. První se nacházel v jejích soukromých komnatách, druhý v osobní kanceláři. A dal by ruku do horkého kotlíku za to, že třetí malba na protější stěně bude podobného rázu.

Na obrazy už ale dále jeho myšlenky zaměřeny nebyly, když se otočil vpravo, kde celou, celičkou stěnu místnosti zabírala knihovna vysoká až po strop. Obočí mu vystoupalo téměř k vlasům údivem, a nepohlo se zpět na své místo, když začal očima procházet jednotlivé tituly. Tady nebyla žádná beletrie, zde byly významné a hodnotné svazky z mnoha oborů magie. Jen jedna oblast však měla vymezený celý oddělený prostor, s autory poskládanými podle odvětví, kterému se věnovali. A tato oblast nebyla ani zdaleka tou, kterou by u modrovlásky očekával.

Abbolison se opřela o svůj pracovní stůl, vedla křesla pro hosty. Vychutnávala si ten moment poznání, kdy mu došlo, čemu se profesně věnuje. Až do teď se na to nezeptal. Na louce mluvili pouze o jeho práci. Jako by snad předpokládal, že ženy jako ona nepracují. „Jsi právnička," konstatoval nahlas po delší době. Nepodíval se na ni. Dál pohledem laskal každou vazbu knihy zvlášť. 

„Ano, specializuji se na obchodní právo," potvrdila mu. „Na vzácných svazcích je umístěno kouzlo proti odcizení, takže pokud se ti nějaká bude zamlouvat, jen mi dej vědět a já ti ji ráda podám."

Bezostyšně si svého budoucího manžela prohlédla od shora dolů. Potichu se k němu přikradla. Stáli teď tak blízko sebe, že stačilo jen mírně natáhnout ruku a dotknout se ho. Začala na rameni. Téměř neznatelně s sebou trhnul, ale dál si prohlížel knihovnu, jako by nic. Pokračovala tedy dál ve svém průzkumu, aby zjistila, kdy vezme její přítomnost na vědomí. Byla si jistá, že za chvíli nad jeho fascinací ke knihám vyhraje. 

Klouzala rukou přes záda, po páteři až na bedra. Severus stále sledoval svazky před sebou, ale jeho pohled byl zabodnut na jedno místo už příliš dlouho na to, aby bylo možné si myslet, že stále obhlíží obsah knihovny. Snažil se ovládat svůj zrychlený tep, ale stejně z něj cítila vzrušené vibrace. Jeho sebeovládání padlo, když mu zmáčkla v dlani pravou polokouli jeho zadku.

Podíval se na ni ze své výšky dolů. Viděla mu na očích, jak je z jejího chování zmatený, přestože se to snažil pečlivě skrývat. Před zkouškou neměla v plánu se znovu poddat vášni ještě před tím, než budou oficiálně svoji. Situace se ale změnila. Potřebovala ho mít u sebe. Musela slyšet jeho bušící srdce, krev proudící žilami, zrychlený dech. Chtěla ho mít v sobě.

„Jsi můj, jenom můj. A budeš jím navždy." Od jejich prvního setkání v audienčním sále si ho nijak nenárokovala, až nyní. Natiskla se k němu, objala jej kolem krku a majetnicky políbila. Teď jako by se snažila si ho nejen přivlastnit, ale i označit. Líbala ho tvrdě, jazyky spolu bojovaly, třely se o sebe. Ochutnávala vnitřek jeho úst s takovou potřebou, jako každá jiná lidská bytost potřebuje kyslík. Nebylo to dost, chtěla víc. Toužila cítit pod rukama jeho kůži, každý sval a šlachu jeho štíhlého těla. Prosím, Severusi! Dokaž mi, jak moc naživu jsi. Že to včera byla jenom hrozná noční můra, že to nebylo skutečné.

Její ústa pokračovala v líbání a oždibování jeho čelisti a krku. Laskala každý kousíček kůže, na který dosáhla, mazlila se s prohlubní u klíční kosti.

A pak tu byly jeho vlasy. Ach ano, chci se jimi probírat až do smrti. Tak jemné a hladké.

Nebylo nic špatného na tom si ho vzít, byl její. Královská rodina to potvrdila, za několik hodin spolu podstoupí rituál spojení a nic a nikdo je nebude moci rozdělit.

Teď už byl znát neklid i na doteď netečném muži. Pokud i jeho sebeovládání začalo povolovat, měla vyhráno. Aniž by se od něj výrazně odtáhla, poslala přes rameno svou hůlkou organizační kouzlo, takže bylo na jejím stole rázem výrazně víc prostoru, jak se jednotlivé dokumenty, svitky a šanony začaly vracet do šuplíků a pracovních polic, které stály na druhé straně místnosti než knihovna.

Chytla jej za ruku a táhla k vyklizené pracovní ploše. Naštěstí se nenechal dvakrát pobízet. Sama si vyskočila nahoru, objala jej nohama kolem pasu, čímž si ho přitáhla blíž. Tentokrát políbil on ji. Vsál její spodní ret a mírně jej skousl. Ona mu mezitím začala rozepínat pásek a zip, aby vysvobodila jeho čím dál tím víc se zvětšující chloubu ven z bolestivého omezení kalhot. Palcem mu rozetřela kapičku preejakulátu po špičce penisu, párkrát přetáhla citlivou předkožku nahoru a dolů.

Severus mezitím vykasal její sukni a stáhl spodní kalhotky. Ty prostě odhodil kdo ví kam. Opět ji políbil, zatímco na ni tlačil tak, aby se zády položila na stůl. Zadečkem seděla úplně u kraje stolu, nohy nestoudně roztažené. Poklekl mezi její nohy a poprvé ji ochutnal. „Aaachgh... Ano ...oh, zatraceně," dávala najevo svou spokojenost s jeho počínáním. Když se mu zdála dostatečně mokrá, opatrně zasunul nejprve jeden, poté druhý prst. Stoupnul si k ní, a zatímco ji uspokojoval rukou, líbal ji na odhalený krk.

Přirážela boky proti vnikajícím prstům. Tělem jí projíždělo vzrušení. Bylo to tak dobré, ale chtěla víc! „No tak... Seve-Severusi!" Pokud doufala, že ho tím přinutí k akci, mýlila se. Schválně ji trápil, prodlužoval dobu, než si ji zcela podmaní. 

„Copak?" zašeptal do jejího ucha, skousl lalůček, než políbil citlivé místečko pod uchem na linii krku. 

„Udělej to!" rozkázala, než opět slastně zavzdychala. 

Mohl by ty nádherné zvuky, které vydávala poslouchat věčně. Rajcovalo ho, jak skučí kvůli tomu, co jí dělal, až k neuvěření. Ale chtěl jí ještě slyšet žadonit. „Popros!" 

Ani na okamžik nezaváhala. „Vezmi si mě, hned, prosím," žádala vzrušeně. A on jí rád vyhověl.

Jeho zduřelý, hojně prokrvený penis už také volal po uvolnění. Nasadil špičku k jejímu vchodu, chytil si ji za boky a na jeden mohutný pohyb se zabořil do těsného horka. Opět si ji bral tvrdě, stejně jako předevčírem, když se dostali poprvé do jejích komnat. 

Nijak proti tomu neprotestovala, cítila se díky tomu tolik naživu! Uspokojoval ji nejenom fyzicky, ale svým počínáním konejšil i její zkouškou souženou duši.

Zavřela oči a jen poslouchala, jak její Fatum Magnus slastně vzdychá. Napojená na zvuky jeho uspokojení, dosáhla velice brzy vrcholu. Vnitřní svaly se díky tomu začaly stahovat kolem jeho chlouby, už tak úzká dírka nedovolila muži nic jiného než dosáhnout orgasmu. Severus vykřikl potěšením, když v extázi mohutně vyvrcholil do ženy pod sebou.

Opřel se o stůl a vydýchával se z fyzické námahy a přívalu endorfinů. Opatrně se z ní vytáhl a prohlédl si svou na stole rozvalenou snoubenku, která též nemohla popadnout dech. Ležela tam, zardělá, pomilovaná. Přímo pohled pro Bohy. Lektvaristovi blesklo hlavou, že na takový pohled by si dokázal zvyknout.

Jak jste si mohli všimnout, přidávám teď jednu kapitolu denně. Vytrhli mi zub moudrosti, a potřebuji se proto nutně něčím odreagovat. A také se chci s příběhem co nejdříve dostat do Bradavic, ale kdo ne, že? ;-)