„Já to nechápu!" rozčiloval se Ron po právu v potemnělé nebelvírské společenské místnosti. Bylo pozdě v noci, když se Harry s Nevillem vrátili zpět, ale Ron s Hermionou na ně oddaně čekali. 

Nemohli se bavit nahoře v pánských ložnicích, protože tam spali Dean se Seamusem. Dean byl nyní členem nově založené BA, ale se Seamusem to bylo složité. S Harrym spolu stále nemluvili. Nemohli jít ale ani do dámských ložnic, kde by použili kouzla pro soukromí, protože tam měli kluci vstup zakázán. Hrad byl v tomto ohledu staromódní a nedovolil chlapcům vstoupit do dámských ložnic, zato dívkám do chlapeckých ano. Což s ohledem na uklízecí návyky puberťáckých kluků nebyla pro dívky příliš velká výhra.

Vypadalo to, že Ron v sobě zadržoval žárlivý vztek na Nevilla celý dlouhý den, třebaže se Hermiona ze všech sil snažila situaci uklidnit. Neville byl na misi vybrán, a on ne! Navíc se teď dozvěděl, že na výpravu šla i dvojčata a Charlie! To překročilo všechny meze! „Proč jsem nemohl jít taky? Jsem chlap, a byli tam prakticky všichni moji bratři. Jasně, že tam nebyl Percy, to je pitomec, ale nechápu, že mě z tohohle Brumbál vyřadil. To není fér!" Rozhazoval rukama jako malé dítě. Byl jen malý krůček od toho lehnout si na zem a vřískat nad tou nespravedlností.

„Rone, uklidni se," přemlouval svého nejlepšího kamaráda Harry. Už se hádali mnohokrát, ale hádky, při kterých hrála prim Ronova žárlivost, byly vždy nejhorší ze všech. Nechtěl, aby to skončilo stejně, jako tenkrát za Turnaje. „Až se Brumbál trochu vzpamatuje, tak se ho zeptám na důvod, jestli chceš."

Ředitelovo jméno zabralo. Zrzek se neuklidnil docela, ale přestal kolem sebe máchat rukama a křičet. Teď už jen seděl na gauči se založenýma rukama, zatímco si sám pro sebe tiše něco brblal. Pokud se dostali přes slavný Weasleyovský výbuch, byli za vodou, to už věděli Harry i Hermiona.

Neville, neznaje svého spolužáka tak dobře, stále pro jistotu seděl stočený na zemi před konferenčním stolkem, zády ke krbu, tak nenápadně, jak se mu jen dařilo. Důvodem jeho naštvání byl koneckonců on! Sám by místo sebe vybral Rona, pokud by měl vybírat silné, chytré a důvěryhodné muže, kteří půjdou na takový typ výpravy. Jenže ředitel vybral raději jeho. Ať si Neville lámal hlavu, jak chtěl, neviděl jediný důvod, kvůli kterému nakonec vyhrál on. Z přemýšlení ho vytrhla Hermiona tím, že mu položila ruku na rameno.

„Neville, je jasné, že ředitel moc dobře věděl, proč tě vybral. Důvod, proč nakonec nešel Ron, se jisto jistě objasní. Není to tvoje chyba, ty jsi s tím rozhodnutím neměl nic společného," pokusila se jej povzbudit. A zabralo to. 

Nervózní mladík se o něco víc uvolnil a usmál. „Děkuju, Hermiono. To rád slyším." 

Bruneta se také usmála a do svého úsměvu zahrnula i Harryho. „A teď nám povězte, co se vlastně stalo!"

Účastníci mise tedy pokračovali ve vyprávění od okamžiku, než byli přerušeni Ronem. Ten se neudržel hned na začátku celého příběhu, kdy kluci teprve vstoupili do ředitelny, kde se potkali s ostatními kluky, včetně dvojčat. Navázali tedy tam, kde skončili, až do okamžiku, kdy byl vybrán Snape jako budoucí manžel. To už se ani Ron, ani Hermiona neudrželi. 

„To si ze mě střílíš, brácho!" 

„To přeci není možné!" 

Pak se začali předhánět v otázkách jeden přes druhého, takže nebylo rozumět ani jednomu. Ani jeden nechtěl věřit, že se něco takového doopravdy stalo.

„Je to pravda!" hájil se Harry, zatímco Neville rychle kýval hlavou v souhlasu. 

„Snapeák a manžel? Kterou chudinku Merlin trestá?" začal se nakonec smát zrzek, když překonal počáteční šok. Představa zadaného Snapea byla sama o sobě tak absurdní, že musela být jedině vtipem. Přesto se nikdo další k salvě smíchu nepřidal. Harry si dokonce na chvilku vzpomněl na Siriuse, který měl podobnou, velmi nedospělou reakci, jako teď Ron.

Hermiona seděla tiše, pátrala ve své mysli. Zamyšleně si kousala spodní ret, kolem prstu si namotávala pramen vlasů. „Jak jen to bylo v tom svitku?" Chlapci si vyměnili pohledy. „Ve svitku od Brumbála! Ten, který jsi pak musel spálit Harry, psalo se tam o manželství se sirénou." Jako by rozsvítila mudlovským vypínačem, všichni tři kluci se narovnali, zatímco se pokusili též vzpomenout. 

„Bylo to nějak takhle: „Sirény si velmi pečlivě vybírají své životní partnery. Pokud partnera naleznou, pak jsou spojeni v monogamním manželském svazku. Není zaznamenáno, podle jakých měřítek je životní partner volen." Dostalo se jí uznalého pokývání hlav. 

„To je neuvěřitelný, Miono. Že si to dokážeš všecko takhle dobře zapamatovat?" chválil ji Ron. Dívka se nad tak upřímnou pochvalou zarděla. 

Neville se nepohodlně zavrtěl, než doplnil: „Ještě se tam psalo o tom, že takový partner je označen jako Vyvolený. Zapamatoval jsem si to, protože tak nazývají Harryho. Teda ti co.... no, věří." 

Za to, že si zapamatoval to, co ona ne, ho Hermiona pochválila s dalším velkým úsměvem na tváři. Nestávalo se jí často, že by ji byl někdo schopen v něčem doplnit, co se informací týkalo. Tohle byla osvěžující novinka. „Úžasné, Neville! Máš naprostou pravdu, bylo to tam!"

Strávili ještě hodnou chvíli rozebíráním každého jednotlivého slova, než se shodli, že se musí pokusit jít alespoň na pár hodin spát. Rozloučili se s Hermionou před vstupem do dámských ložnic, a vydali se do společné klučičí noclehárny. Převlékli se tak potichu, jak jen mohli, aby nevzbudili zbylé dva spolubydlící. Neville s Harrym začali usínat, jen co se jim hlavy dotkly polštářů, ale od říše snů byli na poslední chvíli zadrženi Ronem. „Stejně mi to rozum nebere. Proč by si některá vybrala Snapea?" šeptal.

Na to Harry neuměl odpovědět. To, co se stalo v sále, bylo něco mnohem magičtějšího, než by si byl představil pod pojmem – zamilovat se na první pohled. Tyhle dva k sobě něco přitahovalo, taková zvláštní energie. Nebo alespoň ji k němu. Snape rozhodně nevypadal, že by cítil něco víc než hluboký šok. Vždyť ten chlap na ni koulel oči jako na nějaké strašidlo.

Neville nejspíš uvažoval stejně, protože nakonec promluvil. „Myslím, že to, jak se setkali, bylo neuvěřitelné. Profesor tu magii asi tolik necítil, jenže jestli jsem to dobře pochopil, sirény mají nějaký šestý smysl, jak si partnery vybírají. Nejspíš to bude podle hlasu, když jde o sirény. Proto nás pan ředitel nutil..." už tak dost tichý hlas se mu zadrhl v hrdle. 

Harry se vymrštil do sedu. „Proto nás ředitel co, Neville?" šeptal naléhavě.

„Pšššt!" napomenul ho Ron, čímž mu připomněl, že jsou v místnosti ještě dva spolubydlící, kteří by jejich rozhovor mohli vyslechnout, pokud je nedopatřením vzbudí. Deanovo chrápání a Seamusovo pravidelné hlasité oddechování však potvrdilo hluboký spánek. 

Harry se otočil zpátky na Nevilla. V té tmě a navíc bez brýlí, z něj nedokázal rozpoznat víc než to, že leží na boku směrem k nim, s hlavou na polštáři. „No... chci tím říct, že... Myslím, že pan ředitel nás donutil se představit každý zvlášť, protože věděl, že se tohle může stát. Z toho, jakou měl nejdřív radost, a pak byl zdrcený, že profesor Snape zůstává na ostrově, mám prostě pocit, že... no, že si přál, aby si někoho z nás jedna ze sirén vybrala. Jen nevím, proč."

Teď, když to řekl Neville nahlas, Harrymu došlo, jak velkou má pravdu. Celé to do sebe najednou zapadalo. Brumbál od začátku tvrdil, že mise se koná kvůli získání spojenectví. A pokud by si siréna vzala někoho, kdo je blízký Řádu, pak by ostatní sirény mohly přejít ve válce na jejich stranu! Pak bylo ale také jasné, proč se vlastně ředitel tak zhroutil, když si tam Snapea nechali. Že se s nimi ten sklepní netopýr nevrátil, muselo Brumbálovi udělat obrovskou čáru přes rozpočet.

Co teď bude, když Brumbálovi jeho plán nevyšel? Kdo bude špehovat pro Řád? A hlavně, kdo nás bude učit lektvary?