Dveře od pokoje se ještě nestačily ani zavřít, když Severus zahájil rozhovor na téma, kterému nebylo možné se vyhýbat dlouho. „Řekli mi o té Zkoušce. Uvažovala jsi o ní alespoň na chvíli?" zavrčel. Nebyla to dobrá strategie. Něco po ní chtěl, to on žádal ji o to, aby zkoušku podstoupila. Jeho ego ale nesneslo pomyšlení, že by měl o něco prosit. Už dnes prosil tchána o vysvětlení všech záležitostí, navíc se později musel pokořit při psaní dopisu Lupinovi, což bylo na jeden den až až.

Hluboce si povzdechla. Zkřížila si ruce na prsou, pozorujíc drahý koberec s dlouhým chlupem. Fakt, že to ihned nezamítla, považoval Severus za pozitivní. Jestli o tom neuvažovala do teď, měla nyní ideální příležitost. Nevěděl, že se Abbolison hodilo, aby Zkouškou prošla. Že nechtěla zůstat na ostrově a především nechtěla, aby ostrov musela opustit May. Jenže rozhodování bylo těžké. O Zkoušce panovalo tolik pověr. Všechny se ale shodovaly na jednom – nebylo snadné jí projít.

„Neřeknu ti teď svou definitivní odpověď, to po mě nemůžeš chtít. Není to pro mě snadné. Mám ještě chvíli času. Dnes toho bylo tolik..." Podívala se na něj velkýma, modrýma, extrémně ustaranýma očima. 

Věděl, co tím myslela. Cítil, že pokud teď bude na odpověď tlačit, nedosáhne tím kýženého výsledku. „V pořádku, rozumím. Kde se nachází nějaký pokoj pro hosty?" zeptal se s povzdechem. Cítil se vyčerpaný. Bylo toho na jeden den skutečně příliš. Jeho bolest hlavy se začala ozývat. 

„Na co pokoj pro hosty?" odsekla mu a otevřela dveře na balkon, aby vpustila dovnitř trochu čerstvého vzduchu. 

„Abych měl kde spát, samozřejmě!" Ta ženská měla snad inteligenci mudlovského houpacího koně?! 

„Žádný pokoj pro hosty nedostaneš, budeš spát tady u mě," ozvalo se z balkonu. 

„To je absurdní! A naprosto nevhodné!" vztekal se lektvarista. Rozhlížel se po pokoji a hledal předmět, na který by mohl použít Bombardo. Případně s ním po mudlovsku mrštit o zeď. 

Klapavé zvuky bot se přibližovaly zpět do ložnice. „Nevhodné? Před třemi hodinami jsme to támhle na té posteli dělali! V čem ti spánek připadá tak extrémně nevhodný, že tady kvůli tomu vyvádíš?"

Prásk! Váza z tenkého čínského porcelánu vybuchla. 

Lisa se nevěřícně dívala na vzácný exemplář, z kterého zbyly jen drobné střepy, voda a zbytky ohořelých květin. „Co to s tebou sakra je?" ječela. „Víš, kolik to stálo? Dva tisíce galeonů!" Ani se nepokoušela použít Reparo. Na kletbu, kterou očividně použil, by stejně nefungovalo. Hůlkou nechala spoušť zmizet. „Jdu do koupelny, ty se tady mezitím uklidni. A buď tak laskav a přestaň mi ničit můj majetek." Do přilehlé umývárny vletěla nadlidskou rychlostí a práskla za sebou dveřmi. 

Severus zíral na místo, odkud zmizely zbytky vázy. Dva tisíce galeonů, pro Merlina! To byl jeho půlroční plat v Bradavicích. Jak jsem to mohl udělat? Takhle ztratit nervy. Tohle jí nebudu moci nikdy splatit. Co teď? Rozhlédl se po vkusně zařízeném pokoji.

Při poslední návštěvě byl příliš mimo na to, aby si to tu prohlédl. A to byla nejspíš chyba. Býval by si hned všiml, jak drahé muselo všechno vybavení být. Každý kousek sám o sobě křičel luxusem. 

Velká vyřezávaná manželská postel s nebesy celému pokoji vévodila. Naproti ní stály dvě sametové lenošky, postavené vodorovně vůči krbu. Mezi nimi byl nízký konferenční stolek, na kterém leželo několik knih. Po levé straně od krbu stála velká šatní skříň, nejspíš magicky očarovaná, aby pojala garderobu mladé lady. Ještě více vlevo stál kosmetický stolek, který byl vyroben ze dřeva, který Severus nepoznával. Tak zvláštní materiál nikdy předtím neviděl. Mezi kosmetickým stolkem a šatní skříní byly dveře na balkon, vítr si mírně pohrával s jak pavučinka jemnými závěsy. 

V celém pokoji byl jediný obraz. Rozhodl se ho prozkoumat, aby mohl zjistit, kdo má právo sledovat je v této místnosti při... no, při všem. Obraz byl ale mudlovský. Jednalo se o vysoce kvalitní olejomalbu zobrazující jarní rozkvetlou zahradu. V pravém dolním rohu byl podpis – Renoir. 

Když se Severus otočil, stál proti vchodovým dveřím. Po pravé straně měl dveře do koupelny, za kterými zmizela jeho... milenka? Snoubenka? Zbýval tedy poslední kus nábytku, ale zároveň ten, který byl nejvíce zajímavý. Knihovna. Byla dost malá na Zmijozelův vkus. Zkoumal jednotlivé tituly na poličkách. Většina byla v angličtině a italštině, překvapením bylo nezanedbatelné množství klasické mudlovské literatury z minulého století. Samá beletrie. Jaké zklamání. Ale měl jsem něco takového předpokládat. 

Zvuk otvíraných dveří vytrhnul Severuse od jeho slídění nad knihovnou. Modrovláska vyšla ven oblečená do krátkého krajkového županu. To nemůže myslet vážně. 

„No podívejme, zdá se, že zbytek pokoje přežil. Musím ti gratulovat," popíchla ho. Pokývala hlavou v sarkastickém uznání a bez dalších komentářů přešla k toaletnímu stolku. Tam se usadila na stoličku a začala si rozčesávat vlasy. Severus to bral jako povolení navštívit koupelnu.

Místnost byla větší než Severusova ložnice ve sklepení. Dominovala jí velká samostatně stojící vana. Vlevo za stěnou z matného skla bylo něco, co by snad mohlo být považováno za sprchu, ale ve skutečnosti ze stěny padal k zemi malý vodopád. Po pravé straně byla toaleta a vedle ní velké umyvadlo se zrcadlem zabírajícím minimálně třetinu celé stěny. Na muže, který nebyl zvyklý se sám prohlížet, to byla až příliš velká plocha ukazujíc mu vlastní odraz. Umně přidělané skříňky působily nenápadně. Celá místnost byla laděna do bílo-zlaté. Zlaté detaily byly na ručnících, skříňkách, kachličkách i velké předložce před vanou. 

Na poličce vedle umyvadla Severus zpozoroval složený tmavě zelený župan, ručník, kufřík s holením a pánské pyžamo šedé barvy, které dokonce vypadalo, že by mohlo být opravdu v jeho velikosti. Abbolison pravděpodobně požádala skřítky, aby mu to donesli. Schválně promnul mezi prsty látku připraveného nočního úboru. Zdála se být příliš tenká, ale tady nemusel očekávat takovou zimu jako v hradním sklepení, takže to bylo přijatelné.

Když vykonal večerní očistu těla, oblékl si přidělené pyžamo, přičemž honosné šaty poskládal a složil do skříňky pod poličkou, na které zanechal kufřík s holícími potřebami, které skutečně ocenil. Většina kouzelníků se holila pomocí kouzla, ale to zanechávalo kůži nepříjemně svědivou. Severus proto preferoval tradiční mudlovský způsob.

Když vyšel ven, nacházela se Abbolison na levé straně postele, blíže ke koupelně. Ležela na břiše čelem ke dveřím umývárny, tělo se jí zvedalo mírnými nádechy, rukama objímala polštář, na kterém spala. Na sobě již neměla župan, ale krémovou noční košilku s úzkými ramínky. Nechala na jeho straně rozsvícenou lampičku, která osvětlovala pokoj, stejně jako uhasínající ohníček v krbu. Jinak byl pokoj zahalen do tmy. Už to, že mu nezhasla lampu, aby se bezpečně dostal do postele, bylo příliš starostlivé gesto. Obešel potichu postel, poodkryl deku a složil své tělo vedle jejího. Otočil se zády k ní, přičemž doufal, že se mu podaří ukradnout pro sebe alespoň pár hodin neklidného spánku.