Celé se to seběhlo neskutečně rychle. Uběhlo teprve něco málo přes hodinu, co Severus vstoupil do přijímacího sálu královny Tamiany. Teď ležel v měkké posteli a snažil se popadnout dech po vášnivém milování. Jaké milování? Bušili jsme tady do toho jako dvě zvířata. 

Dívka vedle něj vypadala, že je s celou situací v naprostém souladu. Když mu oznámila, že by se měli zvednout a jít pokleknout před královnu, ničím se nezdržovala a opustila lůžko. Zanechala za sebou rozválené ložní prádlo a vůni svého parfému v kombinaci s potem. Nijak se před ním nestyděla, když nahá přešla k hromádce svého oblečení, které se válelo na zemi. 

Vyndala z odhozených šatů svou hůlku a zřetelně na sebe seslala postkoitální antikoncepční kouzlo. Bylo nutné ho seslat během několika minut po styku, aby se zabránilo nechtěnému početí. V duchu ji blahořečil za to, že byla natolik duchapřítomná, aby si na kouzlo vzpomněla. Jemu samotnému ochrana na mysl vůbec nepřišla. Přitom jindy byl v této oblasti většinou až pedantky opatrný.

„Kdo je Celesta?" zeptal se. Posadil se na posteli a zakryl spodní partie dekou. I zbytky roztrhané košile si více urovnal. On se, na rozdíl od ní, neměl v plánu předvádět. 

„Cože?" ozvalo se zmateně. Byla očividně myšlenkami jinde. 

„Celesta," připomněl znuděně. „tam venku na chodbě jsi řekla: „Nedopadnu za žádnou cenu jako Celesta". Co to znamená?" 

Když konečně pochopila, o čem mluví, upřímně se rozesmála. Byl to nádherný, úlevný smích od srdce. „Je to jedna z mých sestřenic. Vztahuje se k ní poměrně zábavná historka," začala, zatímco si rukou uhlazovala vlasy. „Před třemi lety také potkala svého Fatum Magnus při audienci. Podlehli síle magie už na chodbě vedoucí ven ze sálu. Doslova ji tam ohnul o zeď. Zbrojíři pak museli několik hodin na obou koncích pasáže odpírat komukoliv vstup, aby měli milenci prostor pro sebe," ušklíbla se. „Příliš jsem netoužila po tom, aby naše setkání bylo stejně legendární, jako to její." 

Severus se v první chvíli cítil pobouřen nad myšlenkou takového chování. Pak mu došlo, jak strašně silně na ně magie ještě před chvílí působila. Byl teď za úprk do soukromí více než vděčný. „Chápu," pokýval důstojně hlavou.

Abbolison konečně našla svůj župan a zahalila se. „Gigi!" 

Malá skřítka se zjevila s lupnutím. Celá nadskakovala potlačeným nadšením. „Má paní si přeje? Co může udělat Gigi pro paní a Toho, který ji oslovil?" s nadějí se podívala na Severuse, který zpracovával svou novou přezdívku. 

„Dojdi pro skřítka z pánské oděvní sekce, aby přišel a vzal mému snoubenci míry," rozkázala. 

„Míry?" dotázal se Severus, když se Gigi přemístila. 

„Samozřejmě. Dnes to bude něco provizorního, ale zanesou tvé míry do složky, takže ti bude každý kus z tvé budoucí garderoby perfektně sedět." Vysvětlovala. Úkosem se na něj podívala, jako by tušila, že bude protestovat. 

„Snad si nemyslíš, že se budeš představovat dvoru v tomhle?" ukázala na zbytky toho, co bývala Severusova oblíbená košile. 

„Stačilo Reparo..." 

„Ne! To tedy nestačilo!" Na její tváři bylo vidět hluboké pobouření. „Ta košile byla šunt. Ty už si nikdy neoblečeš nic tak hrozného, rozumíš? Můj muž bude chodit jen v tom nejlepším a tím jsou Pontenerské látky." 

S tím se nedalo nesouhlasit, ale něco takového si nemohl dovolit. Jeho finance se nikdy ani nepřiblížily možnosti nákupu tak kvalitního šatstva. To ale nebylo něco, s čím by se jí chtěl svěřovat! „Moje finanční situace..." začal cedit přes zatnuté zuby. 

„Je irelevantní," přerušila ho, než otevřela dveře obrovské šatní skříně z těžkého, tmavého vyřezávaného dřeva s lehkostí, jakou mohla způsobit pouze kouzla. Něco do ní zašeptala a ze skříně vyletělo několik společenských šatů. S lehkostí pírek plachtily vzduchem, zatímco si jejich majitelka vybírala, které poctí svou pozorností. „Tvoje finance jsou nyní bezpředmětné. O tvé zajištění se od dnešního dne starám já. Finanční záležitosti rodiny budou výhradně mou záležitostí, proto i tvůj oděv platím já." 

Tohle už vyhnalo Severuse z postele. Začal překotně sbírat své oblečení a postupně ho dávat na sebe. Úplně mu vypadlo z mysli, že hůlkou by to bylo snazší. Tu nechal válet na nočním stolku. „To je absurdní!" rozkřikl se. 

Hlasité prásk vedle levé nohy ho donutilo s sebou trhnout a přerušit naštvanou tirádu. „Paní volala. Loppy vezme Tomu, který paní oslovil míry! Hned pak donese možný oděv pro dnešní večer," kýval hlavou starý skřítek a otočil se na Severuse. Lusknutím prstu ho zbavil veškerého oblečení až na spodní prádlo. Pouze před chvílí dokončená práce přišla vniveč. 

Abbolison jim dál nevěnovala pozornost, vybrala si večerní společenské šaty karmínové barvy s dlouhými rukávy, kterým se od levého ramene, přes ňadro, pas, bok až k zemi táhla originální ruční výšivka s plastickými aplikacemi květin. Byly velmi extravagantní, obzvláště v kombinaci s její barvou vlasů. Když byla spokojena s výběrem, přesunula se k toaletnímu stolku, odkud si přivolala Gigi, aby jí pomohla s účesem.

Kolem Severuse se začal ovíjet kouzelnický metr, který mu bral míry snad po celém těle. Znal takový z Oděvů pro každou příležitost Madam Malkinové. Měl odtamtud své dva společenské hábity, pochopitelně v černé barvě. Na barvu myslel i starý skřítek, který do malého sešitku zapisoval míry. „Jakou barvu si bude pán přát pro svůj oděv na dnešní večer?" optal se. 

„Černý," odpověděl Severus automaticky. Nad tím se nemusel rozmýšlet. Zřejmě tím ale něco velmi pokazil, protože skřítek vyloudil zvuk, podobný kočce, které někdo šlápl na ocas. 

Skřítek se celý roztřásl, metr se přestal svíjet okolo Severusova těla a poodletěl kousek dál, asi šokem. „Č...čč...černý nelze, pane," koktal nebohý skřítek. Bylo s velkým podivem, že skřítek něco odepřel kouzelníkovi. A tohle bylo jasné odmítnutí! Skřítek sám z toho byl rozhozený. Tahal se za kabátek a pleskal sem a tam velkýma ušima. Smutně se díval na Abbolison, zda ho z téhle prekérní situaci dostane. Mladá žena ke skřítkově úlevě zasáhla. 

„Tyto šaty si vezmu dnes večer já, vyber tedy něco vhodného, co by se hodilo k mé volbě, prosím." 

To však neuklidnilo černovlasého muže. Stál nad nebohým skřítkem jako bůh pomsty. Pohledem metal blesky mezi ženou sedící u stolku a malým kouzelným tvorem. Přestože měl na sobě jenom trenýrky, dokázal by tím jedním pohledem srovnat do latě všechny své studenty. Dnes ale docílil pouze vystrašeného skřítka, protože jeho snoubenka se ani nenamáhala na něj podívat. Skřítek proto raději zavelel na ústup a zmizel. 

„Co tím myslel, že „černou nelze?"" ptal se. 

V tuto chvíli Abbolison proklínala, že dokáže cítit mužovy pocity tak dobře. Vztek byl jenom obranná reakce. Jeho tělo ve skutečnosti zachvátila panika. Oblékal se jenom do černé, byla to forma sebeobrany. Tohle mu nemohli vzít!

Abbolison by byla ráda Severusovi pomohla. Nechtěla ho trápit. Jenže zákon byl zákon. „Obávám se, že tě nepotěším skutečností, že na ostrově Pontenero nesmí muži nosit černou barvu." Nemusela ani čekat, až promluví, aby z něj cítila vlny hrůzy a zoufalství. „Je to barva moci, elegance a nadřazenosti. A to vše náleží pouze ženám. Je mi líto, takový je tady zákon," pokusila se hlasem zmínit jeho obavy, přestože obsah slov byl zdrcující. 

Severus se posadil na kraj postele, opřel lokty o nohy a projel zoufale prsty své vlasy. „Co nosíte jako smuteční barvu?" 

Že by naděje? Výmluva na něčí smrt? Pomyslela si. „Nenosíme specifickou barvu. V takovém případě nosíme na oblečení přišpendlené žluté květiny," zanechala muže v depresi. 

Bylo to jako stát v bažině a čím dál víc se propadat ke dnu. Nikde nebylo nic čeho se zachytit. Máchání rukama a snahy o záchranu nepomáhaly. S každým pohybem, nádechem a mrknutím, jako by Severus klesal níž a níž do temnoty, než ho pohltí. K čemu ho to Albus dotlačil? Zrada jeho mentora byla každým okamžikem ještě víc bolestná. Už jej v minulosti mučili, vyslýchali na ministerstvu, prošel nespočtem situací zahrnující stres, ponížení a bolest. Ale dnešní den se přesto začínal pomalu, ale jistě probojovávat do top desítky nejhorších okamžiků jeho zpropadeného života. Bohové se rozhodli se mnou zúčtovat ještě dnes. Nebudou čekat až na mou smrt. Tohle je trest za mé minulé hříchy.

Seděl na posteli s hlavou v dlaních a mozek mu jel na plné obrátky. Mysli, Severusi, mysli! Třeba se z toho dá ještě nějak dostat! Nemůžou tě nutit se oženit proti své vůli. Snažil se najít svůj nitroklid. Čistil si mysl. Pomalu, s drtivou precizností procházel každou fází nitrobrany zvlášť. Budoval opět své štíty, jeden po druhém, ještě silnější než byly před tím, než se mu začal v audienčním sále hroutit život. 

Ano, to rozptýlení v posteli bylo příjemné, ale stačilo. Teď si vyjasní, že to byl jeden velký omyl, sežene někde neroztrhanou košili, v přístavu se nalodí na první kocábku a odpluje. 

Slečna se konečně uvolila vstát od toaletního stolku a věnovat pozornost i jiným záležitostem než jen svému vzhledu. „Severusi, všechno bude dobré...," řekla, než se na něj o vteřinu později ze záhadných důvodů vrhla jako smyslu zbavená fúrie.