Mráz i žár pohltili její duši a tělo naráz. V sále stál ON! Opovážil se zařadit zpět do řady a mlčet! Ať mluví! Jak teď může mlčet? Musím ho slyšet! Po těle jí naskočila husí kůže. Bylo to tady. Fatum Magnus skutečně dorazil. 

Co teď? Musím něco udělat, musím všem říct, co se stalo! Mamma, papá a May...May! Bohové. 

Dívala se na profil své sestry, která se jemně usmívala a pozorovala protější stěnu bez valného zájmu o dění v místnosti. Hlas žádného z mužů ji opět nezasáhl. Netušila, že se jí právě změnil život. 

Jako by z dálky zaslechla Abbolison hlas královny. Pokud královna mluvila, představování bylo u konce. Musí ihned zareagovat a dát vědět, že nastal významný okamžik! 

Snad nikdy se necítila tak zmatená. Mozek jí začal zpomalovat, jako by bylo těžké vyvolat jakoukoliv myšlenku. Jedině vzpomínky na JEHO hlas, na to světlo, které z něj vycházelo, na ten střípek informací, který zachytila, když promluvil. Chtěla víc, chtěla od něj víc! 

Roztřeseně chytla za ruku matku a začala se zvedat. Mamma s sebou škubla tak silně, až probrala z nudy manžela s mladší dcerou. „Abby...?" V okolních lóžích začala šeptanda, každý z přítomných věděl, co to znamená, pokud siréna přeruší audienci. 

Abbolison neměla čas vnímat okolí, protože viděla jen jeho oči, které se k ní upínaly. Dokázala nalézt rovnováhu na rozklepaných nohách, zatímco sbírala síly ke slovům, která změní vše, co dosud znala. Slova jí splynula ze rtů sama od sebe, nemusela nad nimi přemýšlet. 

„Bohové dnes byli ke mně laskaví. Můj Fatum Magnus mezi nás zavítal. Volejme sláva!" 

„Sláva!" podpořil ji dvůr. Nadšení bylo příliš veliké, téměř ty chudáky porazili. Naštěstí její Vyvolený neupadl. 

Severus... jmenuje se Severus. Tak nádherné a vznešené jméno. Vydala se ke schodům, aby se dostala blíž. Něco o něm, musí použít to, co o něm ví! „Považován za temného a přeci mu hoří v srdci jasný plamen. Tak chytrý, odvážný a trpělivý." Samozřejmě, jistě je naprosto výjimečný. Nikoho menšího by jí osud nevybral, že ne? 

„Ministerstvo jej zatracuje, ale jsou pouze zaslepeni. Jednoho dne budou moci prozřít, tak, jako jeho nejbližší." Použila více magie, než jindy, nedokázala se plně ovládat. On se tvářil nevěřícně, stále se otáčel na kolegu po svém boku. Asi to je jeho dobrý kamarád. „Osud nás volá, abychom spojili své životy. Bohové nám předurčili společnou cestu. Jsem Abbolison Pontenerská. Je mi ctí tě poznat, Severusi." 

Spojila před sebou ruce a vyšvihla malé elegantní pukrle. Fatum Magnus se tvářil, jako by před ním stála samotná smrt. Byl pobledlý, nemrkal a oči mu málem vypadly z důlků. Od trapného ticha je zachránila královna. 

„Jaký to nádherný okamžik! Další z mých vnuček nalezla svého Vyvoleného. Dnes večer budeme slavit. Nyní můžeme šťastnou dvojici vyprovodit, aby se blíže seznámili." Pokynula strážím u stěny, aby otevřeli boční dveře ze sálu. Instrukce nemohla být jasnější. 

Abbolison natáhla svou ruku a čekala, až jí bude nabídnuta paže, do které by se mohla zavěsit. Severus byl však tak strnulý, že nevypadal sto se pohnout. Až slova Albuse Brumbála prošla jeho myslí. "Severusi, myslím, že bys měl jít, drahý chlapče," řekl jemně a zeširoka se usmál. 

Ředitel je šťastný, cítí se vítězně. 

Bledá ruka v černém rukávu se konečně přiblížila a Lisa kolem ní mohla obtočit tu svou. Zpětně si nedokázala vybavit, jak se dostali ze sálu, ale náhle šli rychlým krokem směrem k jejím pokojům. Varovná kontrolka začala blikat vzadu v její mysli. Vzpomínala na to, co říkaly její sestřenice. O tom, jak na ni budou jeho slova působit. Hlavou jí probleskla vzpomínka na to, jak při audienci před třemi lety potkala svého Fatum Magnus sestřenice Celesta. 

Musíme do komnat dojít rychle, žádné zastávky, než bude magie ještě víc působit. Nesmím dopadnout jako Celesta! Samozřejmě, že ten moment si musel Severus vybrat k rozhovoru. „Co se to děje?" zavrčel. 

Lisa zaškobrtla a pevněji se chytla jeho předloktí. Jeho hlas byl tak podmanivý, přitažlivý, magický. Musela se silou vůle držet, aby se na něj nevrhla na chodbě, jako rozběsněná fúrie.

„Nemluv! Hlavně nemluv, dokud tam nedojdeme." Ačkoliv mu nechtěla rozkazovat, nedokázala ze sebe dostat nic milejšího. 

„Naopak, máme toho k projednání víc než dost, řekl bych." 

Zrychlila krok. Už jen zahnout vpravo, vyjít jedny schody a projít chodbou. Obrazy na stěnách je sledovaly. Navzájem si sdělovaly tu novinku, že další z dědiček měla dnes šťastný den. Postavy předků Severuse vítaly mezi sebe, mávaly mu na pozdrav a provolávaly slávu. 

„Teď jsi přišla o hlas? Tam v sále jsi toho měla na srdci dost," nenechal se Severus odbít. 

Už jen ta chodba. Přece se dokážu ovládat. Severus se opět nadechl k dalším slovům. Ne! Nesmí promluvit! 

Maximální silou přimáčkla černovlasého muže ke zdi. Moment překvapení hrál v její prospěch. Nečekal tak podlý útok a zády narazil do stěny. Přitiskla se k němu celou plochou těla, stoupla si na špičky a tvrdě ho políbila na rty. Byl tak konsternovaný, že se nijak nebránil. Bylo to jako výbuch sopky, jako erupce na slunci. Vše bylo ozářeno teplým jasným světlem a všechna ta nádhera se smrskla do jednoho bodu, jak se rty třely o sebe. Jak rychle polibek přišel, tak i odešel. 

Z milimetrové blízkosti mu do očí sršely blesky z modrých zorniček. „Mlč už! Musíme se nejdřív dostat do mých komnat. Nedopadnu za žádnou cenu stejně jako Celesta. Je to už jen pár kroků, tak to vydrž." Tři vteřiny se nehýbala, sledovala, zda pochopil. Nezdál se být víc v klidu, ale konečně mlčel. 

Vyrazila dál chodbou, užaslého muže táhla za ruku za sebou. Bylo to opravdu jen pár desítek metrů, když zuřivě rozrazila světle hnědé vyřezávané dveře, po pravé straně chodby. Vtáhla Severuse dovnitř a zabouchla. Na dveře začala sázet jedno kouzlo pro soukromí za druhým. Odhlučnila také své komnaty, zabezpečila okna a dveře na balkon. Severus se stále ještě nepokusil promluvit. Když bylo zabezpečení pokoje z jejího pohledu dostatečné, schovala hůlku a rukama si vjela zoufale do vlasů. „Tohle se nemělo stát!" zaúpěla. 

Kouzelník to bral jako pokyn k rozhovoru. „To tedy zatraceně nemělo!" 

Cože? Vždyť o tohle mu přeci celou dobu šlo! Teď si najednou začne hrát na chudáka? „Co tím sakra myslíš? Kvůli tomuhle jsi sem přišel. Brumbál do sálu zatáhl celou bandu takových jako ty! Gratuluju, vyhráls! Proč už tady nepředvádíš vítězný tanec?" rozohnila se. To ona byla ta, která měla velký problém. To jí tenhle chlap právě naprosto převrátil život vzhůru nohama. A k tomu ten jeho hlas...

----

Severus sbíral střípky svého rozmetaného sebeovládání. Ta žena před ním se očividně hroutila. Možná byla psychicky nevyrovnaná a tohle celé je jen jedno velké nedorozumění. Třeba se z toho ještě bude moci beztrestně vykroutit?! 

„Profesor Brumbál nám o svém plánu nic neřekl. Měli jsme ho doprovázet na diplomatickou misi, ve snaze získat na naši stranu spojence ve válce proti Temnému pánovi." 

Siréna pomalu přecházela sem a tam po pokoji, zhluboka dýchala a třepala hlavou, jako by odháněla otravného komára. „To je směšné, Pontenero je politicky neutrální. Jediný moment, kdy zasahuje vojensky, je přímé napadení domova některé ze sirén našeho rodu. Mezinárodní sdružení kouzelníků tohle ví, takže Brumbál také." 

Tohle Severuse zasáhlo. Byl to důkaz, že Albus skutečně spoléhal prakticky pouze na to, že se někdo stane dostatečně vhodným partnerem pro některou z dívek v sále. Chtěl je strčit do chomoutu, nehledal spojence na základě oboustranně výhodné politiky. Zaprodal je.

Severusovi hučelo v uších, jako by stál vedle úlu plného včel. Bylo toho příliš najednou. Byl zvyklý na život pod tlakem, na fyzickou bolest a nepohodlí. Ale na to, co se kolem něj dělo právě teď, neuměl adekvátně zareagovat. Tahle situace vyžadovala úplně jiné schopnosti, než které Severus celý život piloval do dokonalosti. A tak nyní krutě selhával. Neuměl se vypořádat s rozrušenou ženou. Vlastně se netušil, jak zvládnout jakoukoliv rozrušenou bytost. 

Ten šílený tlak v hlavě zamezoval jeho myšlenkám plynout. Navíc s každým jejím slovem mu přeběhl mráz po zádech, jeho tělo reagovalo přinejmenším zvláštně. Dokázal celé roky více méně potlačovat své fyzické potřeby. Teď ho však vábil hlas naplňující místnost, bylo to naprosto omamné. Severus cítil, že začíná mít v kalhotách docela solidní problém. „U Merlinových vousů, co se to děje?!"