Od brzkého rána se začínal trůnní sál plnit. Všichni museli dorazit před příchodem královny. Pozdní příchody se netolerovaly. V čele sálu naproti ohromným vchodovým dvoukřídlým dveřím, stál královský trůn. Za ním stálo pohodlné, luxusně vypadající křeslo pro královnina manžela. Po obou stranách sálu se nacházela místa pro další členy rodiny. 

Ve třech nízkých patrech, spojených vždy pěti schody mezi sebou navzájem, byly vybudovány jakési lóže. V těch byla umístěna křesla podle přísné hierarchie. Vepředu nejstarší siréna, po jejích stranách o něco více dozadu posunutá místa pro dcery. Za každým místem pro ženu byla jedna nízká židle pro jejich Vyvolené. Otec sirény byl tedy usazen vždy na podobné pozici, jako jeho dcery, ale způsob usazení dával jasně najevo, že se nejedná o stejnou úroveň. 

Synové se směli účastnit audiencí, přestože pro ně nebyly povinné. Jejich místa byla na židlích za zády otce a manželů sester. Ani jedna ze sester zatím nebyla vdaná, takže další místo připadlo na jejich bratra Emmetta. Ten studoval v zahraničí na Odeklínače, takže se dnešního setkání neúčastnil.

Velká vitrážová okna zobrazující slavné sirény jejich rodu, propouštěla do sálu velké množství světla. Barvy rozzářily stěny a podlahu z bílého mramoru, díky čemuž místo nepůsobilo tak studeně. Samozřejmě, že na stěnách bylo dostatečné množství zapálených loučí, ale přirozenému světlu se nemohly rovnat. 

Abbolison si dávala na čas a než dorazila na své místo po levém boku své matky, stačila promluvit s několika sestřenicemi a tetami. Taktéž pozdravila tři Vyvolené, kteří dnes zastávali roli svých manželek a plnili tím své povinnosti v rámci Hrdého roku. Mohla tak střelit dva ptáky jedním šípem. Utužila rodinné vztahy a všem předvedla svou novou róbu. 

Rozhodla se využít garderoby, kterou chtěla použít na důležité pracovní jednání již dnes. Koneckonců královna Tamiana si velmi potrpěla na vybrané oblečení svých rodinných příslušníků u dvora, když probíhaly audience. Všichni byli oděni do těch nejlepších látek, nejkrásnějších šatů a nejlépe střižených hábitů, které šlo na celém světě sehnat. A celý svět to musel vidět. 

Za dnešní Abbolisonin oděv by se nemusela stydět ani samotná královna. Dlouhé šaty barvy ultramarínové modři dokonale opisovaly její křivky. Pevně utažený korzet navazoval na sukni ve střihu mořské panny, která se od kolen dolů široce rozšiřovala ve svislých vlnách až k zemi. Celé šaty pokrývala precizně vytvořená magicky začarovaná krajka černé barvy s motivy zpěvavých ptáků, kteří po šatech lítali a otvírali malé zobáčky, jako by chtěli skutečně zpívat. Samotná krajka nechávala holá ramena a obepínala ruce k loktům. 

Na krku se jí skvěl jednoduchý náhrdelník sestavený z drobných navazujících plíšků, které držely jediný černý safír zbroušený do tvaru kapky. Ze stejného materiálu byly vytvořeny i náušnice. Vlasy si dnes nechala Abbolison rozpuštěné. Šaty byly dostatečně komplikované samy o sobě a zasloužily si veškerou pozornost, kterou by komplikovaný účes mohl odvrátit.

Když se konečně dostala na své místo, poklekla nejprve před matkou a sklonila hlavou. Poté vstala, políbila matku na tvář a objala také svého otce. Ten se dnes připojil do jejich lóže, která zahrnovala ještě i Mayaru, sedící po matčině pravici. Na tu Lisa jen rychle mrkla. 

„Za pozdní příchod kvůli marnivosti, by tě čekal nepěkný trest," rýpla si matka. Abbolison přesto věděla, že si ji pouze dobírá. Ona sama si na svém vzhledu dávala velmi záležet. Sereena Pontenerská měla stejně jako obě její dcery tmavomodré vlasy, které si nechávala dlouhé maximálně po ramena. Nebyla příliš vysoká, ale její autoritu to nijak nesnižovalo. Důvodů k sebevědomí měla více než dost. 

Byla nezávislou advokátkou, a své případy si pečlivě vybírala. Vzhledem k tomu, jak moc byla žádaná, dělala svou práci nejspíš skutečně dobře. Byla to ona, která navedla svou starší dceru k právům. Tušila, že by se mohla tvrdou prací dostat mezi elitu. Talent a tvrdé lokty na to měla. Její hlas jí pomáhal v těch správných chvílích, dokázala s ním perfektně pracovat. 

Stejnou měrou byla hrdá i na svou mladší dceru. Ta projevila talent na léčitelství. Brzy se o ní budou nemocnice prát. Natáhla svou levou ruku dozadu za sebe a počkala, až jí prsty stiskne ruka jejího manžela. Byla ráda, že v poslední době chodil na všechny velké audience s ní. Pokud by došlo k něčemu významnému, chtěla ho mít po svém boku, i když ne doslova.

Když královna Tamiana dorazila a usadila se na svém trůnu, všichni v sále slavnostně poklekli a sklonili hlasu se slovy pozdravu. Poté, co se konečně všichni usadili, objevily se před nimi malé pergameny se seznamem dnešních audiencí. Byl zmenšen tak, aby měli účastníci nenápadným způsobem přehled o tom, kolik je toho ještě čeká. Abbolison musela urychleně zamezit tomu, aby se jí přes rty vydral povzdech. Seznam byl snad nekonečný. Delegace čínského impéria, vyslanci indického máhárádži, obchodní zástupci z Pobřeží slonoviny, delegace Albuse Brumbála, zástupci nějaké organizace pro ochranu draků a tak dále. Seznam obsahoval ještě další tři body audience. Dnešní den bude velice dlouhý a pravděpodobně až k uzoufání nudný.

Čas se nesmírně vlekl. Stejně jako vždy, když probíhaly velké povinné audience, přemýšlela nad tím, jak to může jejich královna zvládat. Spravovala celý ostrov, dohlížela na obchodní a politické styky se světem, udržovala kontakt s příbuznými mimo ostrov, ale přesto se našel v jejím kalendáři čas na přijímání audiencí. Nebylo tajemstvím, že dostat se sem byla velká pocta. Té se nedostalo každému. 

Povinnou přítomnost vyhlašovala průměrně jednou do měsíce, vždy když v jeden den přicházely nejpočetnější delegace. Obrovské množství mužů v takový den přicházelo do sálu, aby se představilo. Všichni tajně doufali, že jejich hlas při vyřknutí vlastního jména oblouzní některou z přítomných sirén. V to doufala i královna, proto ta povinná účast. Naštěstí to bylo jen jednou za měsíc, takže osobní i pracovní životy sirén nebyly nijak narušeny. 

Audience probíhala vždy stejně. Muži vešli, cestou k trůnu si prohlédli sál, poklekli slavnostně před královnou a všichni se postupně představili. Pokud žádná siréna nezareagovala, pokračovalo se nadále v projednávání obchodních záležitostí, než se konečně vzdálili. A takhle pořád dokola. 

Obchodníci z Pobřeží slonoviny byli snaživí. Abbolison jim musela přidat pomyslné plusové body za to, že se nenechali zastrašit, když poprvé královna projevila nevoli nad jejich obchodními požadavky, ohledně nových dovážek tkanin. V budoucnu by se s nimi dalo spolupracovat. 

Když konečně odešli, nahnula se rychle přes matku a šťouchla do May, která vypadala, že začne každým okamžikem klimbat. Obchodní záležitosti jí byly naprosto cizí, proto jí poslední dvě hodiny nicnedělání poněkud zmohly. „Přestávku," zaprosila bezhlesně ke své starší sestře. 

„Už nikdy, "dostalo se jí v odpověď. Zašklebily se na sebe a obě se otočily k nové přicházející skupině. 

V čele kráčel starý muž se stříbrnými vlasy a dlouhým vousem. Na sobě měl modrý hábit s pohybujícími se zlatými hvězdami a k tomu ladící klobouk. Za ním šla řada dvanácti mužů. Na delegaci to byla pouhá hrstka lidí. Většina přicházejících skupin čítala průměrně okolo třiceti mužů. Proběhly tradiční pozdravy a následovalo představování. 

Albus Brumbál Abbolison velmi zaujal. Jeho jméno jí nebylo neznámé, byl členem Mezinárodního sdružení kouzelníků. Z mnoha společenských akcí znala většinu členů osobně. S Brumbálem se však ještě nesetkali. Bylo snadné naladit se na jeho hlas, když sám sebe představoval. 

Proč tu byl? Cítila naději, zoufalství, vinu, vypočítavost... Chtěl vlastně to samé, co ti před ním. Pokusit se vyhrát v kartách osudu. Přišel čas na další členy výpravy. Bohové, co za děti to sem vodí? V kouzelnické společnosti bylo uzákoněno mezinárodní pravidlo pro minimální věkovou hranici sňatku od patnácti let. Ale přestože to nebylo obvyklé a vše muselo probíhat se souhlasem rodičů, musela Abbolison pochybovat o vhodnosti tohoto věku pro sňatek. Byli tak moc mladí. 

Poslouchala dál všechna jména. Harry Potter, no to se podívejme! Vážně nám předhodil Pottera? Brumbál je víc zoufalý, než jsem si myslela. Zato Potter nemá ani tušení rozsah toho, o co tu jde. Hlasy, další hlasy. 

A pak se svět náhle zastavil.